DEFICIT LYZOZOMALNI SFINGOMYELINAZY: SPEKTRUM FENOTYPU U ČESKÝCH A SLOVENSKÝCH PACIENTŮ
:
M. Elleder; H. Poupětová; J. Ledvinová; J. 'zeman; S. Rosipal 2; J. Kraus 3
:
Ustav dědičných poruch metabolizmu 1. LF UK, Praha 1Klinika dětského a dorostového lékařství 1. LF UK a VFN, Praha 2Dětské oddělení NsP, Poprad, SR jKlinika dětské neurologie 2. LF UK a FNM, Praha
:
Čas. Lék. čes. 2001; : 755-760
:
Východisko.
Byl zpracován soubor 25 pacientů z 21 rodin s deficitem lyzozomální sfingomyelinázy (acid sphingomyelinase, ASM), diagnostikovaných v průběhu 301et.Metody a výsledky. Diagnóza byla stanovena nálezem příznačného typu střádání sfingomyelinu v histiocytech dřeně kostní a dalších biopticky a postmortálně vyšetřených tkáních (přítomnost tekutých krystalků sfingomyelinu ve střádacích lyzozomech) a průkazem deficitu lyzozomální sfingomyelinázy. Spektrum klinických projevů studovaných pacientů přesahovalo svou šíří dosud publikované série deficitu sfingomyelinázy. Ve skupině pacientů (n=13), odpovídajících formálně typu A (klinicky výrazné neuroviscerálnf postižení) byl pozorován rozptyl rychlosti progrese od fulminantních těžkých forem, odpovídajících klasické infantilní variantě s úmrtím od 5 do 45 měsíců (n=5), až po protrahované formy (n=8) s úmrtím od konce prvého až do čtvrtého decenia. Dva žijící pacienti dosáhli 22 a 411et. Ve skupině s dominantním viscerálním postižením (n=12) bylo možno rozlišit tři podskupiny. Podskupinu s chronickým čistě viscerálním průběhem, odpovídající klasickému B fenotypu (n=4), podskupinu, u které bylo navíc přítomno laboratorně prokazatelné převážně subklinické neurologické postižení (n=4) a neobvyklou podskupinu pacientů (n=4), u které dominovalo akutní až subakutní fatální viscerálnf postižení bez neuronálního postižení (lx) nebo jen s postižením diskrétním (3x).Závěr. Studium souboru našich pacientů odkrylo pozoruhodnou variabilitu klinických projevů deficitu lyzozomální sfingomyelinázy. Ta byla dána jednak variabilitou v intenzitě střádacího procesu v obou základních tkáňových oddílech (viscerálním a neuronálním) a v nezávislosti v intenzitě jejich postižení na straně druhé. Popsaná fenotypová pestrost výrazně přesahuje doposud známé fenotypové varianty této jedné z nejdéle známých lyzozomálnfch enzymopatií.
Klíčová slova:
Niemannova-Pickova nemoc, deficit kyselé sfingomyelinázy, variabilita fenotypu.
Labels
Addictology Allergology and clinical immunology Angiology Audiology Clinical biochemistry Dermatology & STDs Paediatric gastroenterology Paediatric surgery Paediatric cardiology Paediatric neurology Paediatric ENT Paediatric psychiatry Paediatric rheumatology Diabetology Pharmacy Vascular surgery Pain managementArticle was published in
Journal of Czech Physicians
Most read in this issue
- Glanders - the Eradicated Disease or Still an Actual Thread?
- CometAssay: Principle of the Method and Clinical Applications
- Nerve Agents - the Supreme Danger of Large Scale Poisoning by Chemical Warfare Agents in a War or during Terrorist Attack
- Deficit of Lysosomal Sphingomyelinase Phenotype Spektrum of the Czech and Slovak Patients