Chronická renální insuficience v primární péči

Prevalence nemocných s chronickým selháním ledvin léčených jednou z metod náhrady funkce ledvin stále roste. Nejčastější příčinou selhání ledvin je nyní diabetická nefropatie a nefroskleróza. Dialyzační léčba je velmi nákladná, obvykle je na léčbu 0,1–0,2 % populace vynakládáno 4–7 % celkových nákladů na zdravotní péči. Kvalita života dialyzovaných pacientů je ve srovnání s nedialyzovanými pacienty v chronické renální insuficienci výrazně snížena. Mortalita pacientů s terminálním selháním ledvin léčených dialýzou zůstává velmi vysoká a činí 20–25 % ročně. Pacienti po úspěšné transplantaci ledviny mají sice výrazně nižší roční mortalitu než dialyzovaní pacienti (cca 10krát), ale i jejich mortalita je stále významně vyšší než u věkově srovnatelné běžné populace.

V současné době máme omezené informace o mortalitě a riziku vývoje terminálního selhání ledvin vyžadujícího náhradu funkce ledvin u homogenní neselektované populace pacientů s pokročilou chronickou renální insuficiencí. Dostupné informace se týkají pacientů z randomizovaných klinických studií, kteří představují selektovanou populaci nemocných s pravděpodobně menším zastoupením komorbidit než obvykle, a tedy i lepší prognózou. Cílem konzervativního léčení je především úprava metabolických poruch nemocných spojených se sníženou renální funkcí a kromě toho v řadě případů oddálení zahájení dialyzačního léčení.

Klíčová slova:
renální insuficience a selhání, léčebné možnosti