Teplizumab v časné fázi diabetu 1. typu: začíná éra preventivní diabetologie

Dne 21. 1. 2026 byla v České republice poprvé podána monoklonální protilátka anti-CD3 (teplizumab) 12leté dívce v časném stadiu diabetu 1. typu. Na první pohled jde o banální konstatování –⁠ vždyť kolem každého nového biologika nemá smysl dělat takový humbuk. Nicméně pro diabetology (a nejen dětské) tímto okamžikem začala nová epocha léčení diabetu 1. typu. Tato nemoc totiž nezačíná klasickými symptomy, které zná každý pediatr. Začíná daleko dříve, plíživě a nepoznána. Jediným znakem nevratného autoimunitního procesu, nevyhnutelně ústícího do klinického diabetu, je přítomnost dvou a více specifických autoprotilátek (jde o autoprotilátky proti inzulinu, GAD65, IA-2 a ZnT8). Zásah v této preklinické fázi, kdy dítě či dospělý má ještě dostatek funkční kapacity β-buněk, ale postupně o ni přichází, představoval dlouho neřešitelný medicínský i logistický problém. Nebyl k dispozici lék schopný zastavit tento proces a hledání asymptomatických dětí s dvěma autoprotilátkami nápadně připomínalo české úsloví o jehle a kupce sena.

Pár slov pro pamětníky na téma nefungující prevence diabetu 1. typu: v 80. a 90. letech se objevily studie s nikotinamidem, založené na hypotéze ochrany
β-buněk před oxidačním stresem. Naděje definitivně zmařila rozsáhlá studie ENDIT (1994–2003), která neprokázala snížení rizika diabetu u osob s pozitivními autoprotilátkami.⁽¹⁾ Následovaly ambiciózní projekty imunologické tolerance, především Diabetes Prevention Trial-1, testující preventivní podávání inzulinu u vysoce rizikových jedinců v injekcích nebo per os. Přes precizní design ani tyto postupy nepřinesly klinicky využitelný efekt.⁽²⁾ Paralelně probíhaly pokusy s nespecifickou imunosupresí, které narážely na nepřijatelný poměr rizika a přínosu u jinak zdravých dětí. Významnou kapitolu představovaly také nutriční intervence v časném dětství. Nejrozsáhlejší studie TRIGR (2002–2017) s aktivním zapojením řady center z České republiky testovala vliv eliminace kravské bílkoviny u geneticky predisponovaných kojenců. Ani to nevedlo k ochraně před vznikem diabetu později v dětství.⁽³⁾

Teprve studie TN-10, ukončená v roce 2019, přinesla skutečný průlom.⁽⁴⁾ Jednorázová dvoutýdenní kúra teplizumabu podaná těsně před klinickou manifestací diabetu oddálila zahájení léčby inzulinem v průměru o téměř 3 roky, přičemž rozdíl mezi intervenční skupinou a placebem byl statisticky významný ještě 10 let od podání. Teplizumab jako preventivní lék je v případě diabetu 1. typu vcelku logická volba. Moduluje aktivitu T-lymfocytů vazbou na CD3 komplex T-buněčného receptoru. Tím se navodí funkční anergie a vyčerpají se autoreaktivní T-buňky, které jsou klíčové v patogenezi diabetu 1. typu. Použití teplizumabu jako preventivního léku v tzv. fázi 2 diabetogenního procesu schválila FDA (17. 11. 2022) a letos i EMA (13. 1. 2026). Indikace pro jeho podání a další praktické aspekty popisujeme v krátké kazuistice na následující straně tohoto čísla Česko-slovenské pediatrie.

První klinické použití teplizumabu u dítěte v České republice tedy není jen kazuistikou, ale jasným signálem změny paradigmatu. Diabetologie se posouvá od pouhé včasné diagnózy ke screeningu a cílené prevenci –⁠ a pediatrická komunita se dočkala okamžiku, na který čekala několik desetiletí.

Zdeněk Šumník, Jan Lebl