Daniel Balabán: Křížová cesta (1991)

Daniel Balabán (nar. 1957) patří k předním současným českým umělcům. V letech 1979–1984 studoval v malířském ateliéru na Akademii výtvarných umění. Jeho trvalým působištěm je Ostrava, kde mezi lety 1993–2007 byl vedoucím ateliéru malby na Katedře výtvarné tvorby Ostravské univerzity a od roku 2008 tam vede svůj malířský ateliér na Institutu pro umělecká studia.

Od začátku byla jeho tvorba pod vlivem postmoderny. Zároveň se od ní ale, jako velmi vnímavý umělec, svým způsobem odlišuje. V jeho obrazech nacházíme symbolické narážky na historii i současnost a sakrální tematiku.

V 80. letech zachycuje negativní stránky života v socialistickém Československu. Od 90. let rozvíjí svůj pohled na křesťanskou ikonografii, kterým nastavuje zrcadlo náboženskému fundamentalismu. Religiózní náměty, poukazující na utrpení a nejistou existenci člověka, silně ironizuje, jako by posvátnost motivovala k zesměšnění. Do mnohých Balabánových děl se také promítá umělcova hluboká víra. Mimo jiné zpracovává reinterpretace gotické malby i pozdějších slavných obrazů.

V posledních letech uskutečňuje ještě více originálních přetváření klasických děl výtvarného umění. A posouvá se k větší spiritualitě. Je to patrné např. na obrazech Buddhy, kde prostřednictvím kuchyňského nádobí vyjadřuje hlavní myšlenku buddhismu, a sice askezi. Tak třeba prázdný pekáč na Buddhově hrudi je podobenstvím střídmosti a prázdný lavor zase nabádá k čistotě –⁠ tělesné i duševní.

Balabán je především figuralista, ale věnuje se i vytváření objektů z nejobyčejnějších součástí běžného života, které mohou až burcovat svou neúctou k původnímu dílu, které umělec transformuje.

Některé obrazy připomínají abstrakci, a to i Křížová cesta. Je to jakési schéma znázorňující křížovou cestu s jejími zastaveními. Vysvětlení obrazu můžeme v tomto případě ponechat na samotném autorovi, protože on nejlépe vyjádří svůj záměr: „Cesta vedená červenou linkou není rovná, ale klikatá, je to cesta utrpení. Prochází barevnými pruhy, jakýmisi horizonty. Jejich barevnost vyjadřuje závrať, nevolnost, žlutá se přechyluje v zelenou a naopak. Cesta naznačená na obraze nekončí ani nezačíná, funguje jako vzorek z většího celku. Utrpení je tady s člověkem, zatím ho nelze odstranit, leda že by se ony naznačené horizonty staly sklady velikého vějíře, kterým by ho někdo odvál.“
(Daniel Balabán)

Juliana Boublíková Jahnová