Má být očkování dětí svobodnou volbou rodičů? Vzpomínka na začátky vakcinace

Overview

Epidemie černých neštovic byly v historii lidstva nezapomenutelnými katastrofami. Většímu rozšíření variolizace, neboli snaze chránit se očkováním pomocí hnisu od pacientů s černými neštovicemi, bránily komplikace, které často končily jizvami nebo i smrtí. Několik osob se koncem 18. století pokoušelo vyřešit nežádoucí účinky variolizace. Patřil k nim Benjamin Jesty, který v roce 1774 imunizoval svou ženu a děti hnisem z kravských neštovic, ale to nijak nesnižuje zásluhy Edwarda Jennera, který metodu objevil nezávisle a vyzkoušel u 23 osob. Jenner publikoval novou metodu v roce 1798 a nazval ji vakcinací (z latinského slova vacca, česky kráva). První pokus s vakcinací v Praze provedl dr. Karl Bauer. V roce 1801 bylo v českých zemích očkováno 1910 osob a v roce 1802 již 8120 osob. K rozvoji očkování významně přispěla zemská vláda. V Čechách bylo povinné očkování zavedeno roku 1812 a na šíření informací o vakcinaci se významně podílely kromě lékařů i učitelé, policie a církev. V důsledku očkování poklesla v Čechách úmrtnost na variolu ze 2174 na jeden milion obyvatel v letech 1777–1806 na 215 zemřelých na 1 milion obyvatel v letech 1807–1850. Zemská vláda se navíc pomocí poměrně přísných zákonů snažila finančním i morálním postihem rodičů neočkovaných dětí řešit problém, se kterým se setkávají i dnešní pediatři, kdy se řada rodičů staví k očkování svých dětí negativně.

Klíčová slova:
variola, variolizace, vakcinace, očkování