Dnešní možnosti léčby mladších nemocných s akutnímyeloidní leukémií

Overview

Prvotním cílem terapie nemocných s akutní myeloidní leukémií (AML) je navodit remisi nemocia zabránit relapsu. Ačkoliv kompletní remisi se podaří navodit u 60–80 % pacientů s AML, u mnohaz nich nemoc relabuje a nemocné usmrcuje. Proto, je-li remise navozena, je nutná další intenzivníterapie. U mladších nemocných máme tři hlavní možnosti, jak remisi udržet: intenzivní postremisníchemoterapii (bez jasného závěru byly zkoušeny postremisní cykly chemoterapie různé intenzity),autologní transplantaci krvetvorných buněk a transplantaci alogenní. Alogenní transplantace krvetvornýchbuněk může vyléčit nejvíce nemocných. Pacienti s nemocí standardního rizika jsou léčenialogenní transplantací tehdy, mají-li pro dárcovství vhodného sourozence. Pacienti s nemocí vysokéhorizika bývají transplantováni od nepříbuzných dárců, nemají-li vhodného příbuzného dárce. Transplantacemožná není nutná u AML nízkého rizika. Bohužel ještě i dnes je problémem vysoká mortalitaalogenních transplantací. Role nemyeloablativních transplantací a transplantací krvetvorných buněkz periferní krve (PBSC) u AML není dosud zcela vyjasněna. Hlavním důvodem pro rostoucí oblibutransplantací PBSC je rychlejší obnova krvetvorby po této transplantaci ve srovnání s kostní dření.Transplantace PBSC ale může být na druhou stranu spojena s vyšší incidencí a závažností akutnínemoci štěpu proti hostiteli. V terapii AML panuje mnoho nejasností. Zatímco během posledníchdesetiletí směřoval vývoj léčby AML ke zvyšování intenzity všech částí terapie, v poslední době díkyrostoucím poznatkůmo biologii této nemoci (cytogenetika, molekulární genetika) jsou hledány léčebnépřístupy uzpůsobené jednotlivým rizikovým skupinám, přístupy mnohem efektivnější.

Klíčová slova:
akutní myeloidní leukémie, prognostické faktory, terapie