Řešení poúrazového defektu tibie kalusdistrakcí pomocí magnetického intramedulárního hřebu – první zkušenosti
Authors:
R. Veselý 1; R. Zukal 1; J. Kacián 2
Authors‘ workplace:
Klinika traumatologie LF MU a Úrazová nemocnice v Brně
1; Oddelenie úrazovej chirurgie, FNsP Žilina
2
Published in:
Rozhl. Chir., 2026, roč. 105, č. 10, s. 463-469.
Category:
Case Report
doi:
https://doi.org/10.48095/ccrvch2026463
Overview
V kazuistice ztrátového poranění měkkých tkání i skeletu v oblasti diafýzy bérce u pacienta po motohavárii představují autoři první použití intramedulárního prodlužovacího hřebu pomocí magnetu. Hřeb byl použit po primárním ošetření komplexního poranění bérce na zevním fixátoru s následnou resekcí a akutním zkrácením tibie na hřebu s antibiotikem. Prodloužení po akutní abreviaci bylo řešeno metodou kalusdistrakce na hřebu a po prolongaci do původní délky došlo k definitivnímu zhojení. V průběhu léčení nebyla zaznamenána žádná komplikace.
Metoda kalusdistrakce při řešení poúrazového defektu dlouhé kosti prolongačním nitrodřeňovým hřebem pomocí magnetu u našeho pacienta byla v České republice použita poprvé. Její nespornou výhodou je jednoduchá ambulantní obsluha a komfort pro pacienta a zároveň dobrá kontrola průběhu kalusdistrakce pro úrazového chirurga. Další výhodou oproti hojně používané metodě kalusdistrakce na zevním fixátoru je nižší výskyt komplikací.
Klíčová slova:
kalusdistrakce – magnetický nitrodřeňový hřeb – poúrazový defekt
Úvod
Posttraumatické defekty dlouhých kostí, zejména femuru a tibie, jsou výzvou pro každého úrazového chirurga. Abreviace na humeru do 3 cm je pacienty tolerován bez větších obtíží. Kostní zkrat na dolní končetině nad 2 cm působí dříve nebo později potíže. Kalusdistrakce je metoda vhodná k řešení cirkulárních defektů dlouhé kosti v délce defektu větší než 3 cm. Náhrada defektu kosti metodou kalusdistrakce je nejčastěji realizována pomocí zevního fixátoru. Popularitu tato operační technika získala zejména díky práci prof. Ilizarova na kruhových fixátorech [1]. Použití monolaterálních fixátorů a nové techniky osteotomie zlepšily operační výsledky, a to zejména u komplexních poranění bérce a femuru. Zevní fixátor je jediná možnost řešení infikovaných poúrazových defektů. Tato metoda má stále své pevné místo, je však zatížena vysokým procentem komplikací a vyšší mírou diskomfortu pro pacienta [2].
Použití nitrodřeňového hřebu k provedení kalusdistrakce se datuje do roku 1956, kdy Bost a Larsen použili prolongaci zevním fixátorem přes nitrodřeňový hřeb [3]. Následoval další vývoj a od 90. let 20. století byly prováděny první klinické zkoušky s motorem ovládaným nitrodřeňovým hřebem [4]. Následovala éra používání prodlužovacích hřebů aktivovaných mechanicky rotačními pohyby hlezna [5,6]. Hřeby s motorickým pohonem ovládaným externě pomocí elektrického signálu jsou k dispozici na trhu stále a Rozbruch v přehledovém článku vyzdvihuje výhody jejich použití oproti hřebům mechanickým [7]. Novým typem implantátu je magnetem kontrolovaný prolongační hřeb. Vychází z implantátů používaných v pediatrii ke korekci skoliózy na rostoucím skeletu u dětí. Jeho první použití u dospělého pacienta v indikaci poúrazového defektu tibie bylo v České republice realizováno v Úrazové nemocnici v Brně v červnu roku 2022 a na kazuistice jsou dokumentovány výsledky po 4 letech léčení.
Vlastní kazuistika
Zdravý 44letý muž utrpěl po pádu na motocyklu tříštivou vícefragmentovou otevřenou zlomeninu levého bérce IIIB Gustilovy klasifikace a podle AO klasifikace 42 C3. Kromě toho utrpěl úrazovou amputaci palce levé nohy a zlomeniny I.–V. metatarzu také levé nohy. Primárně byl ošetřen v traumacentru v místě úrazu. Byl naložen zevní fixátor na levý bérec, byla dokončena úrazová amputace palce a provedena transfixace dislokovaných zlomenin metatarzů. Defekty měkkých tkání na bérci byly ošetřeny nekrektomií a byla naložena podtlaková terapie.
Třetí den po úrazu byl pacient přeložen do Úrazové nemocnice v Brně. Při přijetí byl na levý bérec naložen zevní fixátor Synthes tube to tube. Na RTG byly mnohočetné lomné linie v rozsahu 30 cm diafýzy a obou metafýz a zlomeniny vynechávající pouze 5 cm proximální a 5 cm distální tibie. Etážově byla rozlomena i fibula (obr. 1–3). Měkké tkáně byly s defektem 5 × 5 cm ventrálně ve středu bérce. Na spodině defektu obnažené interfragmenty tříštivé zlomeniny. V místě po traumatické amputaci palce demarkována kožní nekróza (obr. 4, 5).
Anteroposterior X-ray after primary treatment.
Lateral X-ray after primary treatment.
Primary treatment of metatarsal fracture.
Necrosis of the skin cover after traumatic amputation of the big toe.
A 5-cm exposure of the tibia diaphys
Následující den jsme přistoupili k operační revizi. Původním plánem byla konverze na hřeb s antibiotikem a řešení defektu ventrální strany tibie rotačním svalovým lalokem. Při vlastní revizi jsme ovšem zjistili avitální fragmenty zlomeniny v místě defektu měkkých tkání v rozsahu 5 cm, které jsme museli odstranit (obr. 6). Rozhodli jsme se pro změnu strategie a nejprve resekovali část diafýzy fibuly, následně avitální kostní fragmenty diafýzy tibie a poté jsme provedli sesazení tibie ve zkratku 5 cm. Zavedli jsme nitrodřeňový hřeb s antibiotikem. V oblasti proximální tibie jsme si museli pomoci vymezovacím šroubem, jinak by došlo k antekurvaci proximálního fragmentu na hřebu. V distálním fragmentu tibie, kde kostní intaktní špalík dosahoval necelých 5 cm na výšku, jsme zajistili hřeb třemi šrouby. Zpětným rázem jsme provedli kompresi na hřebu a proximálně zajistili dynamicky. Defekt měkkých tkání se díky zkrácení tibie a fibuly podařilo uzavřít přímou suturou bez nutnosti plastické rekonstrukce (obr. 7).
Resected avital part of the tibia.
Limb shortening after healing on an antibiotic nail.
Na palci se postupně odloučila nekrotická eschara a vzniklý defekt by sekundárně řešen volným transplantátem. Pět týdnů od úrazu byly odstraněny K-dráty z metatarzů a postupně bylo pacientovi dovoleno došlapovat na levou dolní končetinu do bolesti, s důrazem na cvičení pohybů hlezna a protažení Achillovy šlachy. Měkké tkáně i osteosyntéza se hojily bez známek infektu. Pacient chodil s došlapem s 5 cm podpatkem a cvičil správný stereotyp chůze.
Po vyzrání svalku rok od úrazu jsme se rozhodli pro prolongaci končetiny kalusdistrakcí s použitím magnetem ovládaného hřebu. Naměřená diskrepance podle srovnání dlouhých RTG snímků obou dolních končetin byla 54 mm (obr. 8). Večer před operací ale pacient doma v koupelně uklouzl a způsobil si zlomeninu proximální tibie na končetině, na které jsme plánovali prolongaci. Na CT byla verifikována zlomenina mediálního kondylu tibie. Vzhledem k tomu, že bylo všechno naplánováno, rozhodli jsme se pro ošetření zlomeniny zároveň s prolongací.
Preoperative planning before lengthening nail implantation. Antibiotic nail in situ.
Začali jsme zavřenou repozicí zlomeniny proximální tibie a fixací dvěma šrouby 7,3 mm. Následovala osteotomie fibuly a extrakce původního hřebu s antibiotikem, přičemž vymezovací šroub v proximální tibii jsme ponechali. Dále jsme provedli osteotomii tibie v oblasti proximální metafýzy pomocí návrtů a dokončení dlátem. Následně byl zaveden prolongační hřeb po šetrném předvrtání dřeňové dutiny a zajištěn staticky. Pod RTG zesilovačem jsme peroperačně zkusili distrakci o 1 mm pomocí magnetu (obr. 9).
Protože jsme současně léčili i zlomeninu proximální tibie, měl pacient po dobu 6 týdnů zákaz na končetinu došlapovat. Byl vertikalizován se dvěma holemi, ale cvičil pouze pohyby kolenního kloubu a hlezna. Šestý den od zavedení hřebu byl pacient ambulantně zaškolen v prolongaci pomocí magnetu a následovala prolongace v domácí prostředí 3× denně, celkově rychlostí 1 mm za den (obr. 10).
Distraction using a magnetic intramedullary nail provides good patient comfort.
Po 2 týdnech jsme provedli RTG kontrolu bérce na dlouhý formát ve dvou projekcích v průběhu distrakční fáze (obr. 11).
The distraction phase using a magnetic lengthening nail.
Následovala RTG kontrola po 3 měsících (obr. 12, 13).
Anteroposterior view after completed prolongation and during the consolidation phase of the callusdistraction.
Lateral view after completed prolongation and during the consolidation phase of the callusdistraction.
Pacient po zhojení zlomeniny proximání tibie, prolongaci bérce, zhojení měkkých tkání a po zhojení zlomenin I.–V. metatarzu chodí bez holí, zatěžuje končetinu naplno, pohyby kolene S 0–0–130° a hlezna S 20–0–35°. V nerovném terénu byla chůze v důsledku amputace palce zpočátku nejistá. Pacient má po delší zátěži občasné bolesti malíkové hrany nohy po předchozích zlomeninách metatarzů (obr. 14–16). Po roce a půl byla provedena extrakce hřebu. Pooperační snímky ukázaly osově i rotačně korektní postavení prolongovaného bérce (obr. 17, 18).
Full knee extension after prolongation.
Full knee flexion after prolongation.
Equal limb length following distraction.
Anteroposterior X-ray after healing and nail removal.
Lateral X-ray after healing and nail removal.
Nyní je pacient 4 roky od úrazu. Končetinu zatěžuje naplno, chodí bez opory, pohyby v koleně v plném rozsahu, nebolestivé. Nepracuje, protože žije z peněz, které získal spekulacemi na burze již před úrazem.
Distrakce po osteotomii byla zahájena 6. den. Prolongace probíhala rychlostí 1 mm za den. Plný došlap byl dovolen i s ohledem na současnou zlomeninu proximální tibie 12 týdnů od operace. Plné konsolidace svalku (zhojení kortiky ze tří stran na dvou na sebe kolmých RTG projekcích) bylo dosaženo za 6 měsíců od operace. Průběh hojení a rehabilitace byl ovlivněn současnou zlomeninou proximální tibie a také stavem po předchozích zlomeninách v oblasti metatarzů.
Diskuze
Metoda kalusdistrakce doznala v posledních desetiletích radikálních změn používáním nových technik. Léčba zevním fixátorem, jakkoliv byla v nedávné době naprosto dominantní, je nyní používána převážně v indikacích řešení poúrazových infektů a infikovaných pakloubů. Stále častěji sledujeme publikace o úspěšném použití kombinace zevního fixátoru a dlahy nebo nitrodřeňového prolongačního hřebu, případně hřebu a dlahy. Prolongace pomocí vnitřní syntézy je zatížena nižším procentem komplikací a je pro pacienta nesrovnatelně komfortnější [5,6].
Tyto výkony patří do vysoce specializovaných center, která mají dostatek zkušeností s léčbou poúrazových komplikací a dostatečné technické i personální zázemí. Problematickou zůstává cena nitrodřeňového implantátu.
Řešení cirkulárního defektu dlouhé kosti metodou kalusdistrakce pomocí zevního fixátoru je zatíženo 45–100% komplikací. Většina autorů udává téměř jednu komplikaci na každou kalusdistrakci. Nejčastějšími komplikacemi jsou pin track infekce, septické uvolnění nebo zlomení pinu nebo selhání konstrukce fixátoru s angulací distrakčního svalku [2,8].
Tyto komplikace u nitrodřeňového hřebu odpadají. Naopak obávanou komplikací, která se může vyskytnout, je hluboká dřeňová infekce. Naštěstí procento výskytu této závažné komplikace není vysoké [9]. Role periostu ve vyzrávání distrakčního svalku byla potvrzena studiemi [10]. Šetrné předvrtání dřeňové dutiny vede sice k dočasné destrukci endostálních cév, ale zvyšuje prokrvení periostu a stimuluje formování periostálního svalku [11]. Efekt předvrtání dřeňové dutiny na vyzrávání periostálního svalku je dobře znám z případů řešení diafyzárních pakloubů výměnou hřebu s předvrtáním [11,12].
Mechanické hřeby (Albizzia nail, ISKD), které měly zpočátku nadějné výsledky, jsou zatíženy až 20% selháním [8]. Popsanými komplikacemi jsou bolesti při zevní rotaci nohy nutné k prolongaci hřebu a nedostatečná kontrola lékaře nad pacientem při prolongaci. V současné době jsou nejčastěji používány hřeby, které jsou vzdáleně ovládány elektrickým signálem a hřeby s externím ovládáním pomocí magnetu. Jejich používání ukazuje podobné výsledky v procentu zhojení i procentu komplikací [13–15]. Obecnou nevýhodou hřebů je možnost maximálního prodloužení o 8 cm.
Závěr
Použití nitrodřeňového prolongačního hřebu u cirkulárních defektů nad 3 cm délky v terénu bez známek infektu je spolehlivá a bezpečná metoda. Má nesporné výhody pro pacienta i pro chirurga, protože ten nemusí řešit časté komplikace u kalusdistrakce na zevním fixátoru. Problematická je cena implantátu a možnost prolongace maximálně do 8 cm. U dospělých pacientů se aktuálně pohybujeme v jednotkách implantací za rok. Častější používání sledujeme v dětské traumatologii a ortopedii. S rostoucím počtem zkušeností s touto operační metodou můžeme konstatovat, že se jedná o bezpečnou operační metodu, která je zatížena nízkým počtem komplikací.
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.
Sources
1. Ilizarov GA. The tension-stress effect on the genesis and growth of tissues. Part I. The influence of stability of fixation and soft-tissue preseration. Clin Orthop Relat Res 1989; 238 : 249–281.
2. Veselý R, Procházka V. Kalusdistrakce v léčení poúrazových defektů femuru a tibie. Acta Chir Orthop Traumatol Cech 2016; 83 (6): 388–392.
3. Bost FC, Larsen LJ. Experiences with lengthening of the femur over an intramedullary rod. J Bone Joint Surg Am 1956; 38 (3): 567–584.
4. Baumgart R, Betz A, Schweiberer L. A fully implantable motorized intramedullary nail for limb lengthening and bone transport. Clin Orthop Relat Res 1997; 343 : 135–143.
5. Cole JD, Justin D, Kasparis T et al. The intramedullary skeletal kinetic distractor (ISKD): First clinical results of a new intramedullary nail for lengthening of the femur and tibia. Injury 2001; 32 (Suppl 4): SD129–SD139. doi: 10.1016/s0020-1383 (01) 00116-4.
6. Giuchet JM, Casar RS. Mechanical characterization of a totally intramedullary gradual elongation nail. Clin Orthop Relat Res 1997; 337 : 281–290. doi: 10.1097/00003086-199704000-00032.
7. Rozbruch SR, Birch JG, Dahl MT et al. Motorized intramedullary nail for management of limb-length discrepancy and deformity. J Am Acad Orthop Surg 2014; 22 (7): 403–409. doi: 10.5435/JAAOS-22-07-403.
8. Mazeau P, Assi C, Louahem D et al. Complications of Albizzia femoral lengthening nail: an analysis of 36 cases. J Pediatr Orthop B 2012; 21 (5): 394–399. doi: 10.1097/BPB.0b013e328354b029.
9. Kocaoglu M, Eralp L, Kilcoglu O et al. Complications encountered during lengthening over an intramedullary nail. J Bone Jt Surg Am 2004; 86 (11): 2406–2411. doi: 10.2106/00004623-200411000-00007.
10. Kojimoto H, Yasui N, Goto T et al. Bone lengthening in rabbits by callus distraction. The role of periosteum and endosteum. J Bone Joint Surg Br 1988; 70 (4): 543–549. doi: 10.1302/02301-620X.70B4.3403595.
11. Denckwardt-Lillieström G. Reaming of the medullary cavity and its effect on diaphyseal bone. A fluorochromic, microangiographic and histologic study on the rabbit tibia and dog femur. Acta Orthop Scand Suppl 1969; 128 : 1–153. doi: 10.3109/ort.1969.40.suppl-128.01.
12. Paley D. Precice intramedullary limb lengthening system. Expert Rev Med Devices 2015; 12 (3): 231–249. doi: 10.1586/17434440.2015.1005604.
13. Frost MW, Rahbek O, Traerup J et al. Systemic review of complications with externally controlled motorized intramedullary bone lengthenng nails (FITBONE and PRECICE) in 983 segments. Acta Orthop 2021; 92 (1): 120–127. doi: 10.1080/17453674.2020.1835321.
14. Green SA, Fragomen AT, Herzenberg JEet al. A magnetically controlled lengthening nail: a prospective study of 31 individuals (the PRECICETM intramedullary nail study). J Limb Reconstr 2018; 4 (2): 67–75. doi: 10.4103/jllr.jllr_20_18.
15. Hosny GA. Limb lengthening history, evolution, complications and current concepts. J Orthop Traumatol 2020; 21 (1): 3. doi: 10.1186/s10195-019-0541-3.
Labels
Surgery Orthopaedics Trauma surgeryArticle was published in
Perspectives in Surgery
2026 Issue 10
-
All articles in this issue
- Quo vadis, úrazová chirurgie? O dva roky později
- Sport-related concussion
- Management zlomenin předního kotníku – retrospektivní studie
- Výsledky léčby u suprapatelárního hřebování zlomenin distálního bérce
- Perioperační management zlomenin proximálního femuru u pacientů užívajících přímá perorální antikoagulancia
- Infekce spojená se zlomeninou po hřebování zlomenin patní kosti hřebem C-Nail
- Resekce části žeber pro riziko poranění sestupné části hrudní aorty při sériové zlomenině žeber – kazuistika
- Řešení poúrazového defektu tibie kalusdistrakcí pomocí magnetického intramedulárního hřebu – první zkušenosti
- Ještě jednou k centralizaci
- Quo vadis, centralizace? K bezpečnější péči o pacienta
- Světu mír a integrovanou péči, byť by šlo jen o konečník
- Perspectives in Surgery
- Journal archive
- Current issue
- Online only
- About the journal
Most read in this issue
- Sport-related concussion
- Výsledky léčby u suprapatelárního hřebování zlomenin distálního bérce
- Infekce spojená se zlomeninou po hřebování zlomenin patní kosti hřebem C-Nail
- Resekce části žeber pro riziko poranění sestupné části hrudní aorty při sériové zlomenině žeber – kazuistika