Resekce části žeber pro riziko poranění sestupné části hrudní aorty při sériové zlomenině žeber – kazuistika
Authors:
M. Staňa; D. Ira; M. Krtička
Authors‘ workplace:
Klinika úrazové chirurgie LF MU a FN Brno
Published in:
Rozhl. Chir., 2026, roč. 105, č. 10, s. 457-462.
Category:
Case Report
doi:
https://doi.org/10.48095/ccrvch2026457
Overview
Úvod: Poranění hrudní aorty fragmenty zlomených žeber je vzácnou, avšak potenciálně život ohrožující komplikací tupého poranění hrudníku. Riziko sekundárního poranění aorty může přetrvávat i při absenci známek cévního poškození na vstupním CT vyšetření.
Kazuistika: Prezentován je případ 63leté pacientky se sériovou zlomeninou žeber vlevo, u níž byl na CT prokázán intimní kontakt úlomků 6. a 7. žebra se sestupnou hrudní aortou bez známek extravazace. Po úvodním ošetření v režimu damage control surgery byla po stabilizaci stavu pacientky indikována chirurgická revize hrudníku. Pátý den hospitalizace byla provedena resekce dorzálních částí 6. a 7. žebra. Peroperačně byla aorta intaktní. Po výkonu nedošlo k rozvoji cévní komplikace. Pacientka byla postupně stabilizována a propuštěna do následné péče.
Závěr: V případě těsného kontaktu fragmentů žeber s aortou by měla být zvážena časná chirurgická intervence i při absenci přímých známek poranění cévy. Správné načasování výkonu vyžaduje individuální zhodnocení celkového stavu pacienta.
Klíčová slova:
kazuistika – zlomenina žeber – poranění sestupné části hrudní aorty – resekce žeber
Úvod
Sériové zlomeniny žeber při závažném poranění hrudní stěny jsou spojeny se značnou morbiditou. Typicky vedou k vyšší potřebě umělé plicní ventilace, častějšímu výskytu pneumonie či sepse, prodloužení hospitalizace a zvýšené spotřebě analgetik [1].
K poranění aorty může dojít nepřímo působením deceleračních a střižných sil nebo náhlým zvýšením intraluminálního tlaku [2]. Přímé poškození cévní stěny aorty mohou způsobit dislokované zlomeniny hrudní páteře nebo ostré úlomky zlomených žeber. U těchto poranění je nutné počítat i s možným opožděným klinickým projevem [3]. Přestože hemotorax po tupém poranění hrudníku může mít více příčin, vždy je třeba pomýšlet na poranění velkých cév, které vyžaduje časnou diagnostiku. U pacientů s podezřením na poranění aorty je zlatým standardem kontrastní CT angiografie hrudníku [4].
Indikace k otevřené nebo endovaskulární intervenci závisí na rozsahu poranění, přítomnosti extravazace kontrastní látky a známkách disekce aorty. Endovaskulární léčba pomocí stentgraftu je spojena s nižší nemocniční mortalitou a menším výskytem pooperačních komplikací ve srovnání s otevřeným chirurgickým řešením. V indikovaných případech se proto implantace stentgraftu za poslední dvě dekády stala standardní součástí léčby [5]. Alternativou zůstává primární sutura cévy nebo rekonstrukce cévní stěny pomocí záplaty [6].
Některá cévní poranění lze přehlédnout, pokud se neprojeví extravazací kontrastní látky, disekcí, lacerací nebo vznikem pseudoaneuryzmatu. Při sekundárně vzniklém hemotoraxu nejasné etiologie je proto namístě zvážit časnou chirurgickou revizi [4].
Po tupém poranění hrudníku přežije poranění aorty do přijetí do nemocnice pouze 15 % pacientů [7]. Klinicky řešené případy proto představují jen malou část všech těchto poranění.
Kazuistika
Pacientka byla udeřena do zad padajícím stromem, který ji odhodil. Krátce ztratila vědomí. Po příletu letecké záchranné služby na místo nehody se postupně probírala k vědomí a udávala bolesti levé poloviny hrudníku. Již na místě dominovala hypotenze a hyposaturace. Do 25 min od úrazu byla pacientka letecky transportována na urgentní příjem, kde ji vyšetřil lékař urgentního příjmu společně s traumatologem. Vstupně byla naměřena hypotenze 70/50 mmHg při srdeční frekvenci 82/min. Pacientka spontánně ventilovala se saturací 88 % SpO2 při oxygenoterapii 15 l O2/min. Na levé polovině hrudníku byla patrná krepitace, paradoxní dýchání a výrazné oslabení poslechového nálezu. Břicho bylo citlivé v levém hypochondriu. V průběhu vyšetření progredovala hypotenze na 50/30 mmHg.
Zahájili jsme volumoterapii krystaloidy a krevními transfuzemi v kombinaci s oběhovou podporou noradrenalinem a hemostyptickou terapií podle výsledků ROTEM (rotační tromboelastometrie) vyšetření. Vstupní hodnota hemoglobinu byla 113 g/l. RTG vyšetření hrudníku prokázalo fluidotorax vlevo při mnohočetných frakturách žeber. Na základě nálezu jsme indikovali hrudní drenáž levého hemithoraxu s evakuací malého množství vzduchu a krve.
Na urgentním příjmu neprokázalo FAST ultrazvukové vyšetření větší množství hemoperitonea. V obraze byla nejasná kontura sleziny, možný hemotorax vlevo, malý subkapsulární hematom jater a suspektní ruptura bránice. Po iniciální resuscitaci a přechodné stabilizaci oběhových parametrů jsme pacientku indikovali k celotělovému CT vyšetření v traumaprotokolu.
Nadále jsme pokračovali v hemosubstituci. Pro zhoršující se ventilační parametry anesteziolog zavedl orotracheální intubaci v režimu rapid sequence induction (RSI) a zahájil umělou plicní ventilaci. Na základě prvního hodnocení CT nálezu jsme ještě na urgentním příjmu provedli redrenáž levého hemithoraxu a kontrolní RTG hrudníku.
Vstupní CT vyšetření prokázalo vlevo pneumotorax a hemotorax, rozsáhlé kontuzní a dystelektatické změny levé plíce a sériové fraktury žeber bilaterálně. Vpravo byla patrná fraktura 1.–8. žebra bez výraznější dislokace, vlevo mnohočetné dislokované fraktury 1.–12. žebra (obr. 1). Dorzální části 6. a 7. žebra byly v těsném kontaktu se sestupnou hrudní aortou (obr. 2A, 3A). Ventrálně prominující úlomek 7. žebra způsobil lehkou impresi dorzální stěny aorty bez známek disekce nebo extravazace kontrastní látky z cévního lumen.
Serial left -sided rib fractures on 3D CT reconstruction of the chest.
The dorsal fragment of the sixth rib was in close contact with the descending thoracic aorta. CT images demonstrate the findings before (A) and after resection of a 2-cm rib fragment (B).
Dále CT zobrazilo laceraci sleziny, subkapsulární hematom jater, suspektní rupturu levé poloviny bránice, přítomnost vzduchu v páteřním kanálu a zlomeniny obratlů Th2, Th7, L2 s dorzální prominencí fragmentů do páteřního kanálu do 5 mm. Nedislokovanou frakturu pravého acetabula jsme indikovali ke konzervativní terapii.
Pacientku jsme urgentně převezli na operační sál při vysoké oběhové podpoře noradrenalinem, s krevním tlakem 100/70 mmHg a na umělé plicní ventilaci při saturaci 94 % SpO2. Rozhodnutí k urgentní laparotomii vycházelo z celkového klinického obrazu hemoragického šoku a CT nálezu. Pro souběžné poranění sleziny, jater a bránice břišní chirurg zvolil příčnou laparotomii, splenektomii, suturu parciální ruptury levé poloviny bránice a evakuaci hemoragické cysty jater.
K další péči jsme pacientku přijali na oddělení resuscitace a intenzivní medicíny (ORIM) na umělé plicní ventilaci s oběhovou podporou. K večeru hodnota hemoglobinu klesla na 101 g/l a další den se již upravovala na 117 g/l. Třetí den hospitalizace následovalo došetření poraněných úseků páteře MR. Plánovali jsme rozsáhlou dorzální transpedikulární stabilizaci vyžadující polohování pacientky na břicho, které se pro přítomnost ostrých úlomků žeber v těsné blízkosti aorty jevilo jako vysoce rizikové. Úlomek 7. žebra naléhal na stěnu sestupné hrudní aorty a způsoboval její lehkou impresi.
Konzultovali jsme centrum kardiovaskulární chirurgie. CT vyšetření neprokázalo disekci aorty ani extravazaci kontrastní látky, proto jsme neindikovali endovaskulární ani otevřenou cévní intervenci. Multioborové konzilium doporučilo resekci ostrých částí postižených žeber z důvodu jejich výrazné ventrální dislokace.
Pátý den od přijetí byla provedena operační revize z levostranné anterolaterální torakotomie v poloze na pravém boku po selektivní intubaci a zahájení separované ventilace. Výkon provedl hrudní chirurg za asistence traumatologa a dalšího hrudního chirurga. Hrudní stěna byla v důsledku traumatu edematózní s patrnou krepitací zlomených žeber.
Po vstupu do hemithoraxu bylo nalezeno malé množství krve. Plíce nevykazovala makroskopicky známky poranění. Dorzálně byly ve shodě s CT nálezem patrné a hmatné dislokované úlomky postižených žeber. Po kolapsu plíce a napolohování pacientky již nebyl přítomen přímý tlak úlomku 7. žebra na sestupnou aortu, jejich vzájemná vzdálenost však zůstávala minimální. Stěna aorty se jevila peroperačně makroskopicky intaktní.
Operatér pomocí Luerových kleští resekoval ostré dorzální části 6. a 7. žebra vlevo v délce 2 a 3 cm (obr. 2B, 3B). Pokračoval koagulací interkostální tepny a krvácení z měkkých tkání hrudní stěny. Na podporu hemostázy do defektu vložil vstřebatelný Surgicel Nu-Knit. Výkon byl zakončen proplachem hemithoraxu, zavedením dvou hrudních drénů a jednoho Redonova drénu do podkoží.
Desátý den hospitalizace jsme stabilizovali páteř ze zadního přístupu v rozsahu Th7–Th12. Pro přetrvávající biliární leak jsme indikovali kontrolní CT vyšetření a ERCP se zavedením duodenobiliárního drénu. Po poklesu odpadu do drénu a jeho extrakci jsme 13. den hospitalizace doplnili další transpedikulární stabilizaci páteře v rozsahu Th12–L3.
Čtrnáctý den hospitalizace jsme pro zjištěnou ohraničenou kolekci biliomu a vzestup zánětlivých parametrů provedli chirurgickou revizi dutiny břišní. V subhepatickém prostoru břišní chirurgové nalezli biliom, odebrali stěr na kultivaci a evakuovali jej. Při exploraci dále objevili sedmicentimetrovou netraumatickou dutinu v játrech, do které založili drén zprava. Skrz otvor v malém omentu pronikli do omentální burzy a evakuovali další biliom retrogastricky. Založili zde další břišní drén zprava. Jednoznačný makroskopický zdroj biliární sekrece nebyl nalezen. Po masivním výplachu uzavřeli laparotomii.
Klinický stav pacientky se v dalším průběhu zlepšoval a zánětlivé parametry klesaly. Po extubaci byla nadále spolupracující a orientovaná. Umělá plicní ventilace trvala celkem 16 dní.
Po stabilizaci oběhu a při minimální oxygenoterapii 3 l O2/min jsme pacientku po 19 dnech hospitalizace na ORIM přeložili k další terapii na JIP Kliniky úrazové chirurgie.
Antibiotická terapie pokračovala jako prevence OPSI syndromu (overwhelming postsplenectomy infection syndrome). Pacientka postupně obnovovala perorální příjem stravy, operační rány se zhojily primárně a vertikalizace probíhala v Jewettově korzetu. Po poklesu biliárního odpadu mohl být extrahován biliární drén z lůžka jater a byla zahájena rehabilitační péče.
Celková délka hospitalizace na Klinice úrazové chirurgie činila 16 dní, z toho 12 dní na JIP a 4 dny na standardním oddělení. Poté jsme pacientku přeložili k další terapii na chirurgické oddělení Nemocnice Ivančice. Po propuštění do domácí péče pacientka absolvovala s odstupem 6 týdnů lázeňskou léčbu.
Šest měsíců po úrazu pacientka už chodila bez opory. Rok po traumatu je soběstačná v běžných denních aktivitách. S ohledem na tíži polytraumatu a množství provedených intervencí hodnotíme výsledný funkční stav jako velmi dobrý.
Diskuze
Sekundární poranění aorty při zlomeninách žeber jsou vzácná. Kazuistika Šmejkala et al. [8] popisuje případ 74leté pacientky po zaklínění při dopravní nehodě. K perforaci aorty úlomkem žebra došlo 26 hod po přijetí. Stav pacientky se náhle zhoršil rozvojem hypotenze, tachykardie a známek přetlaku v pohrudniční dutině. Peroperačně bylo nalezeno 2 000 ml krve a koagul. Hrudní aortu autoři ošetřili suturou, přesto došlo k rozvoji kritické hypotenze s nutností přímé srdeční masáže. Obnovit srdeční akci se nepodařilo.
Autoři kazuistiky retrospektivně zhodnotili, že časná resekce ostrého úlomku žebra indikovaná již na základě CT nálezu mohla pacientku zachránit. Při stanovení terapeutického postupu u naší pacientky jsme tento případ zohlednili. Přestože by při absenci krvácení do hrudníku bylo možné přistoupit k časnější stabilizaci páteře, těsný kontakt ostrých úlomků žeber se sestupnou hrudní aortou vedl v našem případě k prioritní resekci jejich dorzálních částí prominujících do hrudní dutiny.
El Husseiny et al. [9] popisují vzácné poranění u 80letého pacienta po pádu z vlastní výšky během hospitalizace. Pacient v minulosti podstoupil levou horní lobektomii s parciální resekcí žeber pro lokálně invazivní karcinom plic. Pro hemodynamickou nestabilitu byla nutná urgentní operační revize, při které operatéři nalezli 4mm laceraci sestupné aorty, kterou suturovali. Pooperační průběh byl bez komplikací.
Kazuistika zdůrazňuje význam stabilizace ponechaných částí žeber po resekci hrudní stěny tak, aby nekolidovaly s vitálními strukturami. U naší pacientky ponechané fragmenty žeber na necílených CT vyšetřeních, provedených pro výskyt biliomu, již dále nedislokovaly.
Zhao et al. [10] popisují případ 54leté pacientky s dušností a výraznou bolestí na hrudníku po úrazu padajícím předmětem. Po diagnostice poranění hrudní aorty a mnohočetných zlomenin žeber byla plánována fixace fragmentů žeber k transverzálním výběžkům. Tento postup však nebyl možný, protože transverzální výběžky byly rovněž zlomené. Operatéři proto provedli jejich resekci, čímž vytvořili prostor pro osteosyntézu žeber pomocí dlah v úseku běžně krytém transverzálními výběžky.
Článek poukazuje na variabilitu chirurgických možností stabilizace hrudní stěny. V námi popisovaném případě nebyla stabilizace žeber indikována na podkladě uspokojivých ventilačních parametrů při umělé plicní ventilaci.
Park et al. [11] popisují případ 66letého pacienta s tupým poraněním hrudníku, mnohočetnými zlomeninami žeber a oboustranným hemotoraxem. Čtvrtý den hospitalizace se u pacienta nově objevila bolest na hrudníku a v hrudním drénu přibyla čerstvá krev. Za chirurgické revize ošetřili stěnu sestupné hrudní aorty. Příčinou bylo poranění aorty ostrým úlomkem žebra.
Carter et al. [12] dokumentují případ kontaktu úlomku 5. žebra s aortou po dopravní nehodě, který se klinicky manifestoval 3. den po úrazu. Bruno et al. [13] popisují pacienta, u něhož došlo k manifestaci poranění aorty 4. den po vzniku zlomenin žeber. Tyto kazuistiky poukazují na možnost opožděného rozvoje cévního poranění. V námi popisovaném případě se podařilo takovému pozdnímu krvácení předejít.
Peng et al. [3] uvádějí případ pacienta, u něhož došlo k poranění aorty během rehabilitace při polohování na poraněnou stranu těla na jednotce intenzivní péče. U dalšího pacienta způsobil ostrý úlomek žebra při fyzioterapii poranění levé poloviny bránice 5 dní po traumatu.
Autoři zdůrazňují, že nově vzniklý hemotorax, zejména při progresi hemodynamické nestability, vyžaduje urgentní chirurgickou revizi hrudníku. Riziko sekundárního poranění může být přitom spojeno i s polohováním pacienta nebo rehabilitací.
Funaki et al. [14] navrhují videoasistovanou torakoskopickou resekci fragmentu žebra jako prevenci poranění aorty. V popsaném případě došlo ke krvácení 2. den po přijetí na standardní oddělení. Výhodou torakoskopického přístupu může být možnost ponechání primárního koagula tamponujícího místo poranění.
Boyle et al. [1] ve svém přehledu uvádějí pouze jeden případ úmrtí po poranění aorty zlomeným žebrem, současně však zmiňují dalších 10 kazuistik úspěšně řešeného poranění stejného typu. U pacientů popisují úvodní periodu klinické stability následovanou náhlou dekompenzací mezi 2. a 15. dnem po úrazu. Ve dvou případech došlo k náhlému zhoršení stavu při polohování v lůžku.
Ve všech publikovaných případech souviselo poranění aorty s frakturami dorzálních částí levostranných 5.–9. žeber. Nestabilní segment hrudníku byl dokumentován pouze u 6 z 11 pacientů.
Yasufumi et al. [4] předpokládají, že v jejich případě vzniklo poranění aorty náhlou penetrací cévní stěny ostrým úlomkem žebra, který se poté spontánně vrátil do původní polohy. Peroperačně měl vzniklý defekt délku 4 mm a na CT vyšetření nebyl patrný. Místo penetrace bylo kryto koagulem, které pravděpodobně maskovalo přítomnost poranění při kontrastním vyšetření. Autoři se domnívají, že během transportu pacienta došlo k uvolnění krevní sraženiny, což vedlo k náhlé dekompenzaci stavu.
Kazuistika upozorňuje na možnost časně nerozpoznaného poranění aorty při frakturách dorzálních částí levostranných žeber a současně na riziko pozdní hemodynamické dekompenzace. U pacientů po ošetření poranění aorty je navíc nutné zvážit dodatečnou stabilizaci žeber k prevenci dalšího poškození cévní stěny a ochraně cévní sutury.
Výše uvedené kazuistiky ukazují riziko opožděného poranění aorty v souvislosti s dislokovanými fragmenty žeber. V našem případě nebyly prokázány přímé známky poranění aorty, přítomna však byla riziková konfigurace fragmentů, která ovlivnila načasování dalšího chirurgického postupu.
První den bylo nutné v rámci damage control surgery provést život zachraňující výkony vč. splenektomie, zajistit adekvátní oběhovou náhradu a stabilizovat celkový stav pacientky. Principy damage control surgery dnes představují standardní součást léčby závažných hrudních traumat a významně ovlivňují načasování definitivních výkonů [15].
Časování hrudní operace vycházelo z nutnosti polohování pacientky na břicho při plánované dorzální stabilizaci páteře, během kterého hrozilo zvýšené riziko sekundárního poranění aorty ostrými fragmenty žeber. Již na základě iniciálního CT nálezu jsme zvažovali torakotomickou revizi také s ohledem na budoucí ošetřovatelskou péči a rehabilitaci.
Odložení výkonu do 5. dne hospitalizace odpovídalo principům damage control surgery a snaze minimalizovat riziko fenoménu „second hit“. Operace byla možná po dosažení relativní hemodynamické a ventilační stability. V případě absence indikace ke stabilizaci páteře a nutnosti jejího došetření MR by bylo možné zvážit časnější provedení výkonu.
Indikace k osteosyntéze žeber se obecně odvíjejí od rozsahu nestability hrudní stěny, ventilačních parametrů a celkového klinického stavu pacienta. Mezi hlavní důvody k operační stabilizaci patří nedostatečná ventilace při konzervativním postupu, nestabilní hrudník nebo významně dislokované fragmenty žeber [16]. V námi popisovaném případě nebyla po resekci dorzálních úlomků žeber osteosyntéza ventrálních částí žeber dlahami indikována vzhledem k uspokojivým ventilačním parametrům při umělé plicní ventilaci. Po resekci prominujících úlomků žeber zůstala pacientka ventilačně stabilní. V dalším průběhu byla extubována a přeložena na Kliniku úrazové chirurgie bez nutnosti další hrudní intervence.
Závěr
V námi popisovaném případě se podařilo předejít sekundárnímu poranění aorty. Na základě CT nálezu těsného naléhání úlomků žeber na stěnu aorty, při absenci extravazace kontrastní látky a známek disekce, jsme indikovali resekci ostrých fragmentů žeber. V průběhu operační revize byla stěna aorty makroskopicky intaktní.
U pacientů s hemotoraxem představuje přímá penetrace stěny aorty zlomeným žebrem vzácný nález, protože ve většině případů vede k časnému úmrtí ještě před transportem do nemocnice. Publikované kazuistiky však ukazují, že i při absenci průkazu cévního poranění na vstupním CT vyšetření je nutné na tuto možnost pomýšlet, zejména u pacientů s mnohočetnými zlomeninami žeber.
Poranění nitrohrudních struktur ostrými úlomky žeber při tupém traumatu představuje vzácné, avšak potenciálně život ohrožující poranění. Publikované kazuistiky upozorňují, že i při iniciální hemodynamické stabilitě nemusí být závažné poranění nitrohrudních struktur vyloučeno a vyžaduje vysokou míru klinické ostražitosti [17]. V případech, kdy úlomky žeber naléhají na stěnu aorty a zvyšují riziko sekundárního cévního poranění, může časná hrudní revize zkušeným operatérem spolu se stabilizací nebo resekcí rizikových úlomků předejít fatálním následkům. Naše zkušenost podporuje aktivní chirurgický přístup k pacientům s rizikovou konfigurací úlomků žeber v blízkosti aorty, i když vstupní CT neprokáže přímé známky cévního poranění.
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.
Sources
1. Boyles AD, Taylor BC, Ferrel JR. Posterior rib fractures as a cause of delayed aortic injury: a case series and literature review. Injury Extra 2013; 44 (5): 43–45. doi: 10.1016/j.injury.2013.03.011.
2. Ryu DW, Lee MK. Cardiac tamponade associated with delayed ascending aortic perforation after blunt chest trauma: a case report. BMC Surg 2017; 17 (1): 70. doi: 10.1186/s12893-017-0266-2.
3. Peng EW, Sarkar PK. Mechanism of delayed aortic injury in left-sided rib fractures. Ann Thorac Surg 2009; 88 (5): 1726–1727. doi: 10.1016/j.athoracsur.2009.03.023.
4. Yasufumi G, Tsuyoshi S, Naoki D et al. Hemothorax resulting from an initially masked aortic perforation caused by penetration of the sharp edge of a fractured rib: a case report. Int J Surg Case Rep 2020; 68 : 18–21. doi: 10.1016/j.ijscr.2020.02.023.
5. Pometlová J, Madeja R, Demel J et al. Tension hemothorax in aortic rupture: a case report. Medicina (Kaunas) 2021; 57 (8): 790. doi: 10.3390/medicina57080790.
6. Watanabe K, Fukuda I, Asari Y. Management of traumatic aortic rupture. Surg Today 2013; 43 (12): 1339–1346. doi: 10.1007/s00595-012-0471-7.
7. O‘Conor CE. Diagnosing traumatic rupture of the thoracic aorta in the emergency department. Emerg Med J 2004; 21 (4): 414–419.
8. Šmejkal K, Maršík L, Šimek J et al. Poranění sestupné hrudní aorty při blokové zlomenině žeber. Acta Chir Orthop Traumatol Cech 2020; 87 (5): 360–362. doi: 10.55095/achot2020/055.
9. El Husseiny M, Karam L, Haddad F et al. Perforation of the aorta by a rib edge: an unusual complication after chest wall resection. Ann Vasc Surg 2012; 26 (4): 574.e15–574.e17. doi: 10.1016/j.avsg.2011.10.018.
10. Zhao W, He W, Yang Y et al. A case of thoracic aortic injury caused by multiple rib fractures. AME Case Rep 2021; 5 : 8. doi: 10.21037/acr-20-96.
11. Park HS, Ryu SM, Cho SJ et al. A treatment case of delayed aortic injury: the patient with posterior rib fracture. Korean J Thorac Cardiovasc Surg 2014; 47 (4): 406–408. doi: 10.5090/kjtcs.2014.47.4.406.
12. Carter RR, Orr NT, Minion DJ et al. Aortic injury from posterior rib fracture. Eur J Cardiothorac Surg 2011; 39 (1): 138. doi: 10.1016/j.ejcts.2010.04.016.
13. Bruno VD, Batchelor TJ. Late aortic injury: a rare complication of a posterior rib fracture. Ann Thorac Surg 2009; 87 : 301–303. doi: 10.1016/j.athoracsur.2008.05.075.
14. Funaki S, Inoue M, Minami M et al. Video--assisted thoracoscopic resection of fractured ribs to prevent descending aorta injury in patient with chest trauma. Ann Thorac Cardiovasc Surg 2014; 20 (2): 173–174. doi: 10.5761/atcs.cr.12.02038.
15. Vyhnánek F. Damage control operace u poranění hrudníku. Rozhl Chir 2017; 96 (11): 449–452. doi: 10.33699/PIS.2017.96.11.449-452.
16. Fokin AA, Hus N, Wycech J et al. Surgical stabilization of rib fractures: indications, techniques, and pitfalls. JBJS Essent Surg Tech 2020; 10 (2): e0032. doi: 10.2106/JBJS.ST.19.00032.
17. Pometlová J, Pleva L, Šír M et al. Perforace pravé komory srdeční úlomkem žebra po tupém úrazu hrudníku. Rozhl Chir 2011; 90 (11): 656–660.
Labels
Surgery Orthopaedics Trauma surgeryArticle was published in
Perspectives in Surgery
2026 Issue 10
-
All articles in this issue
- Quo vadis, úrazová chirurgie? O dva roky později
- Sport-related concussion
- Management of an anterior malleolus fracture – a retrospective study
- Treatment outcomes of suprapatellar nailing of distal tibial fractures
- Perioperative management of proximal femur fractures in patients on direct oral anticoagulants
- Fracture related infection after nailing calcaneal fractures using the C-Nail
- Partial rib resection due to risk of injury to the descending thoracic aorta in multiple rib fractures – a case report
- Treatment of post-traumatic tibial defect by callus distraction using a magnetic intramedullary nail – first experiences
- Ještě jednou k centralizaci
- Quo vadis, centralizace? K bezpečnější péči o pacienta
- Světu mír a integrovanou péči, byť by šlo jen o konečník
- Perspectives in Surgery
- Journal archive
- Current issue
- Online only
- About the journal
Most read in this issue
- Sport-related concussion
- Treatment outcomes of suprapatellar nailing of distal tibial fractures
- Fracture related infection after nailing calcaneal fractures using the C-Nail
- Partial rib resection due to risk of injury to the descending thoracic aorta in multiple rib fractures – a case report