Výsledky léčby u suprapatelárního hřebování zlomenin distálního bérce
Authors:
K. Holub 1; M. Kloub 1,2; M. Peml 1; J. Urban 1; M. Doležalová Hrubá 1,3; T. Zídek 1,3; P. Dráč 4,5
Authors‘ workplace:
Oddělení úrazové chirurgie, Nemocnice České Budějovice, a. s.
1; Ortopedicko-traumatologická klinika 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Praha
2; LF UK v Plzni
3; Traumatologická klinika LF UP a FN Olomouc
4; Ústav zdravotnického záchranářství a intenzivní péče, FZV UP v Olomouci
5
Published in:
Rozhl. Chir., 2026, roč. 105, č. 10, s. 438-444.
Category:
Original articles
doi:
https://doi.org/10.48095/ccrvch2026438
Overview
Úvod: Suprapatelární hřebování zlomenin distální tibie je metoda, která se používá stále častěji. Cílem naší studie je shrnout principy suprapatelárního hřebování u zlomenin distální tibie a ukázat rentgenologické a klinické výsledky v porovnání s dostupnou literaturou.
Materiál a metodika: Do prospektivní studie bylo zařazeno 78 pacientů se zlomeninou distální třetiny tibie. Průměrný věk byl 46,0 roku (min. 18, max. 80). Soubor zahrnoval 54 mužů (69 %) a 24 žen (31 %). Pacienty jsme sledovali po dobu 1 roku a hodnotili jsme hojení zlomeniny, osovou deformitu v porovnání s kontralaterální končetinou, čas operačního výkonu a funkční výsledky v koleni pomocí škály bolesti VAS (vizuální analogová škála), Lysholmova skóre a v hleznu dle AOFAS (American Orthopaedic Foot and Ankle Society) skóre.
Výsledky: Při kontrolním vyšetření po 1 roce od operace bylo zhojeno 77 zlomenin (98,6 %). Průměrný rozdíl předního distálního tibiálního úhlu (anterior distal tibial angle – ADTA) mezi operovanou a kontralaterální končetinou byl 1,1°, průměrný rozdíl laterálního distálního tibiálního úhlu (lateral distal tibial angle – LDTA) mezi operovanou a kontralaterální končetinou byl 1,2°. Pouze 2 pacienti (2,6 %) v souboru měli ADTA nebo LDTA větší než hranice osové malpozice 5°. Délka operačního výkonu byla v naší studii 80 min. Průměrné VAS skóre v koleni bylo 0,9 s maximem 3 body. Průměrné Lysholmovo skóre v koleni bylo 95,5 bodu (min. 70 – max. 100 bodů). Průměrné AOFAS skóre v hleznu bylo 95,0 bodu (min. 63 – max. 100 bodů).
Závěr: Suprapatelární hřebování zlomenin distální tibie je elegantní a bezpečná metoda pro jejich ošetření. Hlavní výhody spatřujeme v semiflekční poloze končetiny během operace, která umožňuje dobrou kontrolu repozice a přesné umístění hřebu. Klinické a rentgenologické výsledky v našem souboru potvrdily preciznost této metody.
Klíčová slova:
zlomenina distální tibie – hřebování – suprapatelární přístup
Úvod
Zlomeniny distální tibie představují závažnou skupinu poranění pohybového aparátu a postihují pacienty každého věku [1]. Nejčastěji vznikají v důsledku vysokoenergetických traumat s tříštivou zónou zlomeniny nebo se může jednat o nízkoenergetické úrazy, které způsobují spirální zlomeniny metafýzy distální tibie. Cílem léčby zlomenin distální tibie je obnovení anatomických poměrů, zajištění dostatečné stability kosti a umožnění časné mobilizace při současné ochraně měkkých tkání. Dislokované zlomeniny distální tibie se historicky léčily otevřenou repozicí a interní fixací (ORIF) [2,3]. Kvůli vysokému počtu komplikací s touto technikou se strategie změnila na miniinvazní techniky jak s použitím dlahy (miniimally invasive plate osteosythesis – MIPO), tak i nitrodřeňového hřebu. Původně byl hřeb zaváděn z infrapatelárního přístupu (IP), kdy byla nutná flexe kolene [4]. Aby se vyřešila nevýhoda infrapatelárního hřebování, byla vyvinuta suprapatelární technika s kolenem v semiflekční poloze přibližně 15–20°. Použití suprapatelárního přístupu (SP) jako první publikoval Cole v roce 2006, kdy použil tento přístup při ošetření zlomeniny distální metafýzy tibie [5,6]. Tento přístup usnadňuje radiografické peroperační zobrazení, zlepšuje repozici zlomeniny, umožňuje přesnější zavedení hřebu a snižuje procento malpozice zlomeniny po osteosyntéze [3,4,7,8]. Cílem toho článku je shrnout principy suprapatelárního hřebování distální tibie, zhodnotit rentgenologické a funkční výsledky a provést porovnání s dostupnou literaturou.
Materiál a metodika
Soubor pacientů
Do prospektivní studie byli zařazeni všichni pacienti ošetření na Oddělení úrazové chirurgie Nemocnice České Budějovice v letech 2020–2022 splňující tato kritéria:
- zlomenina distální tibie dle AO klasifikace 43 A, B a C1 a AO 42, jejíž lomná linie zasahovala na RTG snímku max. do 1/3 délky celé tibie (měřeno od centra distální kloubní plochy tibie po vrchol eminence);
- věk nad 18 let;
- ošetření zlomeniny metodou suprapatelárního nitrodřeňového hřebování hřebem ETN (De Puy Synthes);
- monotrauma.
Vyřazeni byli pacienti, kteří měli:
- předúrazovou deformitu tibie;
- otevřenou zlomeninu stupně III B–C dle Gustilo-Andersena.
Popis operační techniky
Ve všech případech operací bylo použito instrumentárium ETN De Puy Synthes. Pacienti byli uloženi v supinační poloze s volnou operovanou končetinou na RTG transparentní desku ve flexi 15–20° (obr. 1). Incize pro vstup hřebu byla provedena ventrálně cca 1 cm nad hmatným okrajem proximálního pólu pately velikosti 2–4 cm, m. quadriceps femoris byl tupě podélně rozdělen a takto jsme se dostali do kolenního kloubu. Následně bylo šetrně zavedeno silikonové pouzdro s trokarem (obr. 2) a cílen vodicí drát s průměrem 3,2 mm z hrany tibie v bočné projekci a lehce mediálně od tuberculum intercondylare laterale v předozadní projekci (obr. 3). Vstupní místo pro hřeb bylo vyvrtáno pomocí kanylovaného vrtáku s průměrem 12 mm do hloubky max. 6 cm. Repozice byla provedena zavřeně manuální trakcí nebo ostrými repozičními kleštěmi s miniincizí (obr. 4). Nebylo nutné použít pozičních šroubů, zevního fixatéru či distraktoru k repozici zlomeniny. Nepředvrtaný tibiální hřeb jsme zavedli stejně jako u infrapatelárního přístupu s tím, že nebylo třeba flexe v koleni. Suprapatelární přístup vyžaduje speciální instrumentárium, kde je proximálně prodloužený cílicí rám. Po zavedení hřebu jsme inserovali šrouby proximálně i distálně (obr. 5). Proximálně do hřebu jsme zavedli záslepku po sejmutí cílicího rámu. V případě podezření na nitrokloubní zlomeninu distální tibie jsme indikovali CT a pokud byla zlomenina potvrzena, užili jsme tahový šroub k fixaci kloubní plochy. Pokud byla současně přítomna zlomenina distální třetiny fibuly, provedli jsme osteosyntézu dlahou v případě tříštivé zlomeniny nebo K drátem, pokud byla zlomenina jednoduchá [4,8]. Konzervativní postup u zlomeniny distální třetiny fibuly jsme použili pouze u pacientů, kde stav kožního krytu nedovoloval osteosyntézu.
Position of the limb in knee flexion 15–20°.
Insertion of an extended targeting sleeve for suprapatellar approach.
The insertion point for the suprapatellar approach.
Accurate radiografic control with reduction clamps usage.
Sledování a hodnocení souborů pacientů
Všichni pacienti byli prospektivně sledováni standardně po 6, 12, 24 a 52 týdnech od operace. Závěrečné hodnocení bylo provedeno 1 rok od operace. Zaměřili jsme se na hojení zlomeniny a infekční komplikace. Zabývali jsme se také osovou deformitou tibie po zhojení. K tomuto hodnocení bylo potřeba změřit laterální distální tibiální úhel (lateral distal tibial angle – LDTA) a přední distální tibiální úhel (anterior distal tibial angle – ADTA). Měření LDTA probíhalo z RTG snímků v přesné bočné projekci a měření ADTA v mortise view projekci operované končetiny při kontrole po 1 roce. Kontralaterální končetina byla použita jako kontrola k poraněné končetině. Dále jsme se zaměřili na délku operačního výkonu. Při závěrečném hodnocení funkčních výsledků po roce byla zhodnocena bolestivost v oblasti kolenního kloubu pomocí VAS skóre [9], kde 0 bodů byl stav bez bolesti 10 bodů maximální bolest. Funkční výsledky na koleni byly vyhodnoceny podle Lysholmova skóre [10], kdy výsledek 95 a více bodů byl hodnocen jako výborný, 94–85 bodů jako dobrý, 84–65 bodů jako uspokojivý a 65 a méně bodů jako špatný. Nakonec jsme pro hodnocení funkčních výsledků hlezenního kloubu použili AOFAS skóre (American Orthopaedic Foot and Ankle Society score) [11]. Výsledek AOFAS 90 a více bodů byl hodnocen jako výborný, 80–89 bodů jako dobrý, 79–70 bodů jako uspokojivý a 70 a méně bodů jako špatný. Studie byla schválena etickou komisí dle zásad Helsinské deklarace z roku 1975.
Výsledky
Kritéria splnilo a do studie bylo zařazeno 118 pacientů. Ke konečnému vyšetření za rok od operace se dostavilo 78 pacientů (66 %). Část pacientů ze souboru bylo ztraceno, protože se nedostavili k vyšetření za 1 rok od operace. Část pacientů nakonec odmítlo závěrečné funkční hodnocení. Průměrný věk pacientů byl 46,0 roku (směrodatná odchylka 16,2; medián 43, min. 18, max. 80). V souboru bylo 54 mužů (69 %), 24 žen (31 %). O otevřenou zlomeninu se jednalo u 12 pacientů (16 %). U čtyř pacientů to byl I. stupeň dle Gustilovy-Andersonovy klasifikace (GA), u jednoho pacienta II. stupeň GA klasifikace a u sedmi pacientů III.A stupeň dle GA. Vzdálenost distální části lomné linie tibie od talocrurálního kloubu byla v průměru 43,1 mm (0–110 mm). Zlomeniny jsme rozdělili dle AO klasifikace (tab. 1). Z ní je zřejmé, že nitrokloubní složku mělo 37,2 % pacientů. Zlomeninu distální třetiny fibuly mělo 36 pacientů (46 %). Na její fixaci jsme u 15 pacientů použili dlahu, u 14 pacientů Kirchnerův drát a 7 pacientů jsme léčili konzervativně.
Při závěrečném klinickém zhodnocení 52 týdnů od operace bylo zhojeno 77 zlomenin. Pouze v jednom případě (1,4 %) nedošlo v průběhu sledování ke zhojení zlomeniny, došlo ke vzniku hypertrofického pakloubu a stav si vyžádal revizní výkon. Provedli jsme extrakci hřebu transligamentózním přístupem, předvrtali jsme dřeňovou dutinu a zajistili ji hřebem o průměru 11 mm s třemi distálními jisticími šrouby. Následně došlo k prohojení zlomeniny. Ve čtyřech případech (5,1 %) jsme zaznamenali opožděné hojení, kdy zlomenina nebyla plně prohojena při kontrole 24 týdnů od operace. U jednoho pacienta v souboru (1,4 %) jsme diagnostikovali infekt při zlomenině (fracture-related infection – FRI). Stav jsme řešili extrakcí hřebu transligamentózním přístupem, insercí antibiotického spaceru, cílenou antibiotickou léčbou a v druhé době jsme zavedli po předvrtání nový zajištěný tibiální hřeb. U dvou pacientů (2,8 %) v souboru jsme řešili nekrózu kůže nad lomnou linií, která si vyžádala zakrytí dermoepidermálním štěpem.
Osová deformita byla měřena pomocí úhlů ADTA a LDTA (obr. 6). Na operované končetině byl průměrný ADTA 85,0° (rozmezí 76–103°), oproti tomu na kontralaterální končetině byl průměrný úhel 83,9° (75–90°). Průměrný rozdíl ADTA mezi operovanou a kontralaterální končetinou byl jen 1,1°. Stejně tak LDTA na operované končetině byl průměrně 90,2° (rozmezí 83–95°), oproti tomu na kontralaterální končetině byl průměrný úhel 89,0° (81–94°). Průměrný rozdíl LDTA mezi operovanou a kontralaterální končetinou byl 1,2° (obr. 7). Pouze dva pacienti (2,6 %) v souboru měli ADTA nebo LDTA větší než hranice osové malpozice 5°.
B) LDTA – laterální distální tibiální úhel.
A) ADTA – anterior distal tibial angle.
B) LDTA – lateral distal tibial angle.
Nailing of the fracture of the distal tibia.
Délka operačního výkonu byla v naší studii průměrně 80 min (min. 40 min, max. 140 min, medián 75 min).
Funkční výsledky po roce ukazuje tab. 2. Pro hodnocení bolestivosti v oblasti kolene jsme užili VAS skóre. Průměr VAS byl 0,9 s maximem 3 bodů. VAS 0 a 1 bod mělo celkem 61 pacientů (78,2 %). Funkční výsledek v koleni jsme testovali pomocí Lysholmova skóre. Výborný a uspokojivý výsledek mělo celkem 71 pacientů (91,0 %). Funkční výsledek hlezna jsme hodnotili pomocí AOFAS skóre. Výborný a uspokojivý výsledek mělo celkem 74 pacientů (94,8 %).
Diskuze
Hřebování zlomenin tibie ze suprapatelárního přístupu se stává značně populární pro řadu výhod. Na našem pracovišti postupně plně vytlačilo klasické infrapatelární hřebování. Hlavním rozdílem oproti infrapatelárnímu přístupu je možnost zavádět hřeb bez nutnosti polohování pacienta na extenčním stole, kdy je vyžadovaná flexe v koleni. Semiflekční poloha končetiny během suprapatelárního přístupu rovněž umožňuje snadnou kontrolu délky a osového postavení [4]. Zcela volná oblast distální tibie, kde nejsme limitováni polohou extenčního stolu nebo repozičního rámu, výrazně usnadňuje hřebování zlomenin v této lokalizaci [7,12]. Hřebování vede k dobrému hojivému potenciálu v oblasti tibie bez rozdílu v přístupu [13,14], což potvrzuje i náš soubor, kdy při kontrolním vyšetření za 1 rok od operace bylo zhojeno 98,6 % zlomenin. Ve všech případech jsme použili nepředvrtaný tibiální hřeb. Xia et al. ve své metaanalýze udávají, že předvrtané hřeby mají nižší procento pakloubů než nepředvrtané, ale selhání implantátů, procento infekce, kompartment syndrom a bolestivost kolene popisují bez rozdílu [15]. Biomechanické studie uvádějí, že osteosyntéza distální třetiny fibuly pomáhá udržet repozici zlomeniny distální třetiny tibie [16]. Některé klinické studie však přinesly protichůdné výsledky. Torino et al. [17] naznačili, že osteosyntéza fibuly může zvyšovat riziko pakloubu distální tibie v důsledku zvýšené stability konstrukce. Další metaanalýza odhalila, že osteosyntéza fibuly nesnížila prevalenci varózní ani anteroposteriorní deformity tibie, nezpomalila hojení tibie a nezvýšila riziko infekce [18]. V naší studii byl průměrný rozdíl ADTA pouze 1,1° a průměrný rozdíl LDTA byl 1,2°, což je průměrně pod tolerovanou hranicí malpozice distální tibie, která je 5°. Avilucea et al. [7] v zatím největší publikované práci o hřebování distální tibie porovnali suprapatelární a infrapatelární přístup. U infrapatelárního přístupu bylo procento malpozice distální tibie 26,1 %, což bylo výrazně větší oproti užití suprapatelárního přístupu, kde bylo procento malpozice 3,8 %. Toto se shoduje s naší sérií, kde mělo pouze 2,6 % souboru ADTA a LDTA vyšší než 5°. Zhojení distální části tibie v osové angulaci vede ke zvýšenému tlaku na tibiotalární kloub, což může u těchto pacientů způsobit značnou ztuhlost kotníku. I když je kloubní chrupavka vystavena vysokým mechanickým nárokům, její schopnost regenerace je velmi omezená. Tato mimořádně křehká tkáň je zodpovědná za přenos zatížení několikanásobně převyšujícího naši tělesnou hmotnost, což za celý život představuje odhadem miliardy cyklů. Není proto překvapivé, že jakékoli narušení normálních anatomických a biomechanických vztahů může vést k urychlené degradaci kloubu [7]. Průměrná délka výkonu naší série (80 min) se neliší od již publikovaných prací. Křivohlávek et al. [4] uvedli průměrnou délku operačního výkonu 72,7 min (40–140 min, medián 65 min). Ponugoti [19] v metaanalýze zjistil, že není signifikantní rozdíl v operačním čase mezi hřebováním ze suprapatelárního nebo infrapatelárního přístupu. Bolestivostí kolene u suprapatelárního přístupu se zabývali Chan et al. [13] a Sun et al. [14]. Při zhodnocení uvedli signifikantně lepší výsledky VAS u skupiny suprapatelárního hřebování. V naší práci bylo VAS u suprapatelárního hřebování 0,9. Oproti tomu Issac et al. ve své velké práci na 262 pacientech [20] neshledali žádný rozdíl ve škále bolesti VAS při suprapatelárním a infrapatelárním přístupu. Lysholmovo skóre poskytuje ověřené a kvantifikované srovnání každodenních činností pacientů. Song et al. [21] poukazují na významnou korelaci mezi Lysholmovým skóre a bolestí přední části kolene u pacientů, kteří podstoupili intramedulární hřebování zlomenin tibie. V našem souboru mělo 91 % pacientů výborný a dobrý výsledek v Lysholmově skóre a významně se neliší od výsledků publikovaných studií [4,13,14,22]. Sun et al. [14] i MacDonald et al. [22] prezentovali lepší výsledky Lysholmova skóre při hřebování tibie u suprapatelárního přístupu než u infrapatelárního přístupu (tab. 3). K funkčnímu hodnocení v hleznu jsme použili AOFAS skóre, které u zlomenin distální třetiny bérce dobře zachytí bolestivost, funkci hlezna, kvalitu chůze a osové postavení [11]. Nath et al. [23] srovnali dlahovou osteosyntézu MIPO technikou a infrapatelární hřebování u zlomenin distální třetiny tibie. AOFAS skóre u dlahy uvádí 91,2 bodu a u hřebování 92,6 bodu. Duramaz et al. [24] ve studii s 111 pacienty po infrapatelárním hřebování zlomenin distální třetiny tibie uvedli průměrné AOFAS skóre 84,8 bodu, excelentní a dobrý výsledek mělo 93,7 % pacientů. Prahbat et al. [25] srovnávali ve studii také infrapatelární hřebování a dlahování distální tibie. AOFAS skóre bylo v obou souborech bez signifikantního rozdílu. Výborného a dobrého výsledku dosáhlo 83,3 % pacientů po hřebování tibie. Kaya et al. [26] dosáhli výborných výsledků po hřebování extraartikulárních zlomenin distální tibie, kdy jeho AOFAS skóre bylo 95,8 bodu. V našem souboru bylo toto AOFAS skóre průměrně 95 bodů a výborný a dobrý výsledek mělo 94,8 % pacientů (tab. 4).
Závěr
Suprapatelární hřebování zlomenin distální tibie je elegantní a bezpečná metoda pro jejich ošetření. Hlavní výhody spatřujeme v semiflekční poloze končetiny během operace, která umožňuje dobrou kontrolu repozice a přesné umístění hřebu. Klinické a rentgenologické výsledky v našem souboru potvrdily preciznost této metody.
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.
Sources
1. Kwok CS, Crossman PT, Loizou CL. Plate versus nail for distal tibial fractures: a systematic review and meta-analysis. J Orthop Trauma 2014; 28 (9): 542–548. doi: 10.1097/BOT.0000000000000068.
2. Teeny SM, Wiss DA. Open reduction and internal fixation of tibial plafond fractures. Variables contributing to poor results and complications. Clin Orthop Relat Res 1993; 292 : 108–117. doi: 10.1097/00003086-199307000-00013.
3. Vallier HA, Cureton BA, Patterson BM. Randomized, prospective comparison of plate versus intramedullary nail fixation for distal tibia shaft fractures. J Orthop Trauma 2011; 25 (12): 736–741. doi: 10.1097/BOT.0b013e318213f709.
4. Křivohlávek M, Šrám J, Pazour J et al.Suprapatellar nailing of tibial fractures – evaluation of clinical and radiological results. Acta Chir Orthop Traumatol Cech 2018; 85 (2): 113–119. doi: 10.55095/achot2018/018.
5. Cole JD. Distal tibia fracture: opinion: intramedullary nailing. J Orthop Trauma 2006; 20 (1): 73–74. doi: 10.1097/01.bot.0000196658.55293.e6.
6. Gelbke MK, Coombs D, Powell S et al. Suprapatellar versus infra-patellarintramedullary nail insertion of the tibia: a cadaveric model for comparison of patellofemoral contact pressures and forces. J Orthop Trauma 2010; 24 (11): 665–671. doi: 10.1097/BOT.0b013e3181f6c001.
7. Avilucea FR, Triantafillou K, Whiting PS et al. Suprapatellar intramedullary nail technique lowers rate of malalignment of distal tibia fractures. J Orthop Trauma 2016; 30 (10): 557–560. doi: 10.1097/BOT.0000000000000631.
8. Hessmann MH, Buhl M, Finkemeier C et al. Suprapatellar nailing of fractures of the tibia. Oper Orthop Traumatol 2020; 32 (5): 440–454. doi: 10.1007/s00064-020-020-00649-9.
9. Heller GZ, Manuguerra M, Chow R. How to analyze the visual analogue scale: myths, truths and clinical relevance. Scand J Pain 2016; 13 (3): 67–75. doi: 10.1016/j.sjpain.2016.06.012.
10. Kocher MS, Steadman JR, Briggs KK et al. Reliability, validity, and responsiveness of the Lysholm knee scale for various chondral disorders of the knee. J Bone Joint Surg Am 2004; 86 (6): 1139–1145. doi: 10.2106/00004623-200406000-00004.
11. Kitaoka HB, Alexander IJ, Adelaar RS et al. Clinical rating systems for the ankle--hindfoot, midfoot, hallux, and lesser toes. Foot Ankle Int 1994; 15 (7): 349–353. doi: 10.1177/107110079401500701.
12. Brink O. Suprapatellar nailing of tibial fractures: surgical hints. Curr Orthop Pract 2016; 27 (1): 107–112. doi: 10.1097/BCO.0000000000000308.
13. Chan DS, Serrano-Riera R, Griffing R et al. Suprapatellar versus infrapatellar tibial nail insertion: a prospective randomized control pilot study. J Orthop Trauma 2016; 30 (3): 130–134. doi: 10.1097/BOT.0000000000000499.
14. Sun Q, Nie X, Gong J et al. The outcome comparison of the suprapatellar approach and infrapatellar approach for tibia intramedullary nailing. Int Orthop 2016; 40 (12): 2611–2617. doi: 10.1007/s0264-016-3187-2.
15. Xia L, Zhou J, Zhang Y et al. A meta-analysis of reamed versus unreamed intramedullary nailing for treatment of closed tibial fractures. Orthopedics 2014; 37 (4): e332–e338. doi: 10.3928/01477447-20140401-52.
16. Morin PM, Reindl R, Harvey EJ et al. Fibular fixation as an adjuvant to tibial intramedullary nailing in the treatment of combined distal third tibia and fibula fractures: a biomechanical investigation. Can J Surg 2008; 51 (1): 45–50.
17. Torino D, Mehta S. Fibular fixation in distal tibia fractures: reduction aid or nonunion generator? J Orthop Trauma 2016; 30 (Suppl 4): S22–S25. doi: 10.1097/BOT.0000000000000695.
18. Li C, Li Z, Wang Q et al. The role of fibular fixation in distal tibia-fibula fractures: a meta-analysis. Adv Orthop 2021; 2021 : 6668467. doi: 10.1115/2021/6668467.
19. Ponugoti N, Rudran B, Selim A et al. Infrapatellar versus suprapatellar approach for intramedullary nailing of the tibia: a systematic review and meta--analysis. J Orthop Surg Res 2021; 16 (1): 94. doi: 10.1186/s13018-021-02249-0.
20. Isaac M, OʼToole RV, Udogwu U et al. Incidence of knee pain beyond 1 year: suprapatellar versus infrapatellar approach for intramedullary nailing of the tibia. J Orthop Trauma 2019; 33 (9): 438–442. doi: 10.1097/BOT.0000000000001504.
21. Song SY, Chang HG, Byun JC et al. Anterior knee pain after tibial intramedullary nailing using a medial paratendinous approach. J Orthop Trauma 2012; 26 (3): 172–177. doi: 10.1097/BOT.0b013e3182217fe6.
22. MacDonald DR, Caba-Doussoux P, Carnegie CA et al. Tibial nailing using a suprapatellar rather than an infrapatellar approach significantly reduces anterior knee pain postoperatively: a multicentre clinical trial. Bone Joint J 2019; 101-B (9): 1138–1143. doi: 10.1302/0301-620X.101B9.BJJ-2018-1115.R2.
23. Nath R, Saxena S, Singh C et al. Comparative study of the management of distal tibia fractures by nailing versus plating. Cureus 2023; 15 (11): e48321. doi: 10.7759/cureus.48321.
24. Duramaz A, Koluman AC, Bayrak A et al. Fibular fixation improves ankle functional outcomes and alignment in the intramedullary nailing of distal third tibiofibular diaphyseal fractures. Eur J Trauma Emerg Surg 2022; 48 (5): 4019–4029. doi: 10.1007/s00068-022-01934-x.
25. Prabhat V, Kujur A, Topno R et al. A randomised trial comparing the outcome of expert tibia nailing and plating for distal tibial fractures. Ann Afr Med 2025; 24 (2): 384–390. doi: 10.4103/aam.aam19724.
26. Kaya O, Tosun HB, Kürüm H et al. Comparative study of Minimally Invasive Plate Osteosynthesis (MIPO) and Intramedullary Nailing (IMN) for treating extraarticular distal tibial fractures: clinical and radiological outcomes. Med Sci Monit 2023; 29: e942154. doi: 10.12659/MSM.942154.
Labels
Surgery Orthopaedics Trauma surgeryArticle was published in
Perspectives in Surgery
2026 Issue 10
-
All articles in this issue
- Quo vadis, úrazová chirurgie? O dva roky později
- Sport-related concussion
- Management of an anterior malleolus fracture – a retrospective study
- Treatment outcomes of suprapatellar nailing of distal tibial fractures
- Perioperative management of proximal femur fractures in patients on direct oral anticoagulants
- Fracture related infection after nailing calcaneal fractures using the C-Nail
- Partial rib resection due to risk of injury to the descending thoracic aorta in multiple rib fractures – a case report
- Treatment of post-traumatic tibial defect by callus distraction using a magnetic intramedullary nail – first experiences
- Ještě jednou k centralizaci
- Quo vadis, centralizace? K bezpečnější péči o pacienta
- Světu mír a integrovanou péči, byť by šlo jen o konečník
- Perspectives in Surgery
- Journal archive
- Current issue
- Online only
- About the journal
Most read in this issue
- Sport-related concussion
- Treatment outcomes of suprapatellar nailing of distal tibial fractures
- Fracture related infection after nailing calcaneal fractures using the C-Nail
- Partial rib resection due to risk of injury to the descending thoracic aorta in multiple rib fractures – a case report