Sport-related concussion
Authors:
I. Kalusková; P. Hon; O. Volný
Authors‘ workplace:
Neurologická klinika LF OU a FN Ostrava
; Katedra klinických neurověd, LF OU
Published in:
Rozhl. Chir., 2026, roč. 105, č. 10, s. 426-431.
Category:
Review
doi:
https://doi.org/10.48095/ccrvch2026426
Overview
Problematika tzv. sport-related concussion (SRC) se dotýká běžné klinické praxe lékařů napříč specializacemi. Správná diagnostika, terapie a prevence jsou zásadní pro akutní zvládnutí stavu i dlouhodobé zdraví sportovce.
Šesté mezinárodní konsenzuální stanovisko o SRC (Amsterdam 2022) přineslo aktualizované nástroje pro rozpoznání a hodnocení SRC: Sport Concussion Assessment Tool-6 (SCAT6), Sport Concussion Office Assessment Tool-6 (SCOAT6) – oba dostupné také v dětské verzi. Jejich součástí jsou strategie k návratu ke sportu a učení (Return--to-Sport Strategy, Return-to-Learn Strategy).
Další spolehlivé diagnostické metody pro rozpoznání SRC však chybí. V této souvislosti je zkoumán význam biomarkerů neuronálního a gliového poškození (např. GFAP, UCH-L1, NfL, tau). Jejich stanovení je možné v nízkých koncentracích i v periferní krvi díky ultrasenzitivním technologiím. Tyto biomarkery mají potenciál zlepšit diagnostiku, monitoraci, stratifikaci rizika i rozhodování o návratu sportovce do hry. Jejich rutinní používání však doposud není součástí běžné péče o takto poraněné sportovce.
Cílem tohoto sdělení je přehled aktuálních mezinárodních doporučení a současného stavu poznání (state of the art) v oblasti SRC vycházejících z globálního konsenzu. Chceme čtenáře seznámit s těmito doporučeními, přinést praktická vodítka pro péči o sportovce s tímto poraněním a představit rizika, která SRC přináší i z dlouhodobého hlediska.
Klíčová slova:
Sport-related concussion – SCAT6 – SCOAT6 – CRT6 – Return-to-Sport Strategy
Úvod
Sport-related concussion (SRC) doposud nemá v české literatuře ekvivalent. Dá se volně přeložit jako otřes mozku související se sportem. V české odborné terminologii byl historický termín otřes mozku neboli komoce mozková nahrazen termínem lehké mozkové poranění (mild traumatic brain injury – mTBI), které lépe odráží novější poznatky o poškození mozkové tkáně. Diagnostická kritéria Amerického kongresu rehabilitační medicíny (The American Congress of Rehabilitation Medicine – ACRM) pro mTBI z roku 2023 dovolují termíny otřes mozku a mTBI volně zaměňovat, není-li nález traumatické léze na počítačové tomografii (CT) nebo není-li CT indikováno [1].
Toto souhrnné sdělení si klade za cíl poskytnout přehled aktuálních mezinárodních doporučení a stavu poznání v oblasti SRC, a to zejména na základě závěrů 6. mezinárodní konference o SRC (Amsterdam, 2022). Nepopisuje specifika české národní praxe, ale globální konsenzus relevantní pro lékaře napříč specializacemi.
SRC představuje nejčastější formu kraniocerebrálního poranění sportovců v kontaktních sportech (např. lední hokej, fotbal, americký fotbal, basketbal). Studie uvádí, že třetina až polovina sportovců své zranění nehlásí [2,3]. Hráči si ve více než 66 % myslí, že zranění není dostatečně závažné, aby vyžadovalo lékařské vyšetření, dále jsou motivováni potřebou pokračovat ve hře a neméně podstatným důvodem je i nedostatečné povědomí o této klinické jednotce [2,3]. Pokud však sportovec pokračuje po prodělání SRC ve hře či tréninku nebo není-li včas vyšetřen, je v riziku delší rekonvalescence [4].
SRC je definován jako traumatické poranění mozku způsobené přímým úderem do hlavy, krku nebo těla při sportovní aktivitě, což vede k přenosu impulzivních sil do mozku. Tímto mechanizmem je spuštěna neurotransmiterová a metabolická kaskáda působící axonální poškození, změnu průtoku krve a zánětlivé změny postihující mozek.
Příznaky a projevy se mohou objevit okamžitě nebo se vyvíjet během minut či hodin a obvykle odezní do několika dní, ale mohou být i dlouhodobé. Na standardních strukturálních neurozobrazovacích vyšetřeních (CT nebo MR: T1 a T2 vážené obrazy) nejsou pozorovány žádné abnormity. SRC má za následek řadu klinických příznaků a projevů, které mohou, ale nemusí zahrnovat ztrátu vědomí (porucha vědomí je popisována asi v 10 % případů) a nelze je vysvětlit užíváním drog, alkoholu nebo léků, jinými zraněními (jako jsou poranění krční páteře, periferní vestibulární dysfunkce) nebo jinými komorbiditami (jako jsou psychologické faktory nebo koexistující zdravotní stavy) [5,6]. Výše uvedená definice však neposkytuje jasná diagnostická kritéria.
Klinický obraz zahrnuje rozmanité příznaky somatické, kognitivní i behaviorální. Diagnostika SRC je primárně klinická. Indikace akutního CT vyšetření a hospitalizace při kraniocerebrálním poranění jsou popsány v konsenzuálním odborném stanovisku České neurologické společnosti ČLS JEP pro lehká mozková poranění z roku 2019 [7].
Prvním a klíčovým krokem v komplexní péči o SRC je jeho správné a rychlé rozpoznání. Pokud existuje podezření na možné SRC, měl by být hráč z hrací plochy vyveden, aby se předešlo dalšímu potenciálnímu zranění. Hráč by se v daný den neměl do zápasu či tréninku vracet, není-li toto poranění vyloučeno zkušeným zdravotníkem.
Podezření na SRC může plynout ze subjektivních příznaků hráče (např. bolest hlavy, bolesti krční páteře, nauzea, vertigo, senzitivita na světlo/hluk, ospalost, iritabilita), ze známek pozorovaných ostatními hráči či funkcionáři na hřišti či na videozáznamu (např. skutečná či domnělá ztráta vědomí, proběhlá porucha vědomí s křečemi, porucha rovnováhy, zmatenost, změna chování, amnézie) nebo i z mechanizmu poranění. Příznaky a známky SRC se mohou vyvíjet během minut, hodin nebo dnů. Ať už existuje podezření na akutní SRC, nebo je SRC potvrzen, hráč by měl být v nadcházejících hodinách a dnech opakovaně vyšetřen kvalifikovaným zdravotníkem. Příznaky, které vyžadují okamžité vyřazení ze hry, provedení akutního lékařského vyšetření a navazující převoz do nemocnice, tzv. red flags, jsou uvedeny v tab. 1 [8].
Nástroje pro hodnocení SRC
Již dlouhodobě dochází k vývoji hodnoticích nástrojů pro SRC. Nejaktuálnější je Sport Concussion Assessment Tool 6TM (SCAT6). Jedná se o standardizovaný volně dostupný nástroj pro hodnocení otřesu mozku určený pro použití zdravotnickými pracovníky. Jeho provedení obvykle trvá 10–15 min. Má být proveden mimo hřiště, nejlépe v klidném prostředí mimo tlak a herní plochu. Je určen k použití v akutní fázi, ideálně do 72 hod a až do 7 dnů po úrazu. Je určen pro sportovce 13 let a starší, pro děti 8–12 let je k dispozici Child SCAT6. Předsezónní základní testování může být užitečné pro porovnání s poúrazovými výsledky. Potřebným vybavením jsou pouze stopky či hodinky a pásmo. Jeho obsahem je hráčova historie otřesů mozku, okamžité hodnocení na sportovišti (pozorovatelné znaky, Glasgow Coma Scale, posouzení krční páteře, posouzení koordinace, okulomotoriky a paměti), hodnocení mimo hřiště (anamnéza, zhodnocení symptomů, screeningové zhodnocení kognitivních funkcí – orientace, paměť a koncentrace, zkouška koordinace a rovnováhy) a také orientační neurologické vyšetření [8].
Dalším nástrojem, který máme k dispozici, je Sport Concussion Office Assessment Tool 6TM (SCOAT6). Jedná se taktéž o volně dostupný nástroj pro zdravotníky k hodnocení SRC po 72 hod od úrazu. Poskytuje standardizovaného, rozsáhlého a věku odpovídajícího klinického průvodce pro vícedoménové hodnocení v subakutní fázi (72 hod až týdny po poranění) s cílem vést individualizovanou terapii [9]. Pro 8–12leté děti je k dispozici Child SCOAT6.
Napomáhá posuzovat klinické projevy, identifikuje oblasti pro individualizované terapeutické intervence, určuje potřebu specialisty a sledování rekonvalescence.
Je třeba zaznamenat historii otřesů mozku sportovce, způsob léčby každého otřesu mozku a dobu rekonvalescence. Měly by být zdokumentovány lékařské a psychologické diagnózy, které mohou ovlivnit průběh nebo rekonvalescenci, jako je migréna, jiné bolesti hlavy, úzkost a deprese [9].
Velmi často na utkáních či při trénincích není přítomen lékař či kvalifikovaný zdravotník. Pro tyto případy je k dispozici Concussion Recognition Tool 6TM (CRT6), nástroj pro rozpoznání otřesu mozku, který je určen pro osoby bez medicínského vzdělání (např. trenér, rozhodčí, učitel, laický pozorovatel). Nástroj je založen na principu vysoké senzitivity a upřednostňuje sportovcovu bezpečnost. Zahrnuje tyto základní komponenty: varovné příznaky (red flags), viditelné známky a symptomy suspektní pro otřes mozku a povědomí sportovce o aktuálním dění. Jakýkoliv pozitivní nález je považován za dostatečný důvod k podezření na SRC. V takovém případě je doporučeno okamžitě vyřadit sportovce ze sportovní aktivity a v případě přítomnosti varovných příznaků je doporučen neodkladný transport k akutnímu lékařskému vyšetření [10]. CRT předchází použití komplexnějších nástrojů (SCAT6), představuje klíčový prvek v řetězci péče o sportovce s podezřením na SRC a přispívá ke snížení rizika závažných komplikací.
Všechny tyto nástroje lze volně kopírovat v jejich současné podobě pro distribuci jednotlivcům, týmům, skupinám a organizacím. Jakékoliv změny (vč. překladů a digitálního přeformátování), změna značky nebo prodej za účelem komerčního zisku nejsou povoleny bez výslovného písemného souhlasu British Journal of Sports Medicine (BJSM).
Přístup ke sportovci po SRC
Přísný klid až do úplného vymizení příznaků po SRC se již na základě nových poznatků nedoporučuje. Bezprostředně po poranění nejsou omezeny běžné denní aktivity, nutno ale redukovat čas strávený u obrazovek [11]. Týmový lékař by měl doporučit brzký (po 24–48 hod) návrat k aerobní aktivitě, pokud je tolerována (např. chůze nebo jízda na rotopedu – aktivity bez rizika kontaktu či pádu). Sportovci by měli postupně navyšovat intenzitu cvičení, pokud nedochází k významnému zhoršování symptomů. Intenzitu cvičení navrhujeme pomocí prahu tepové frekvence (HRt) sportovce, která nevyvolá více než mírné a krátké zhoršení symptomů během zátěžového testu (mírné = ne více než dva body ve srovnání s klidovou hodnotou, krátké = méně než 1 hod) [11]. Je důležité, aby byli sportovci poučeni, že se mají vyhýbat riziku opětovného zranění (tj. kontaktu, srážce nebo pádu), dokud kvalifikovaný zdravotník neurčí, že jsou tyto aktivity bezpečné.
Důležitou roli v rekonvalescenci hraje také spánek, neboť poruchy spánku během 10 dnů po SRC jsou spojeny se zvýšeným rizikem přetrvávajících symptomů (např. bolesti hlavy, vertigo, nauzea, únava, fotofobie, snížená tolerance zátěže atd.) a mohou vyžadovat vyšetření a léčbu [12,13].
Strategie návratu do školy a ke sportu
Systematický přehled ukázal, že drtivá většina sportovců (93 %) všech věkových kategorií se do 10 dnů po SRC plně vrátí k výuce [4]. I zde platí, že úplný odpočinek je kontraproduktivní, a proto by měl být doporučován časný návrat k aktivitám každodenního života. Pro podporu sportovce v tomto ohledu je možné ve spolupráci se školou: upravit školní docházku, integrovat častější přestávky, prodloužit čas na dokončení úlohy, předtisknout poznámky, omezit čas u obrazovek, zamezit kontaktním praktikám v tělesné výchově a odložení zkoušek (písemných či ústních) [4]. Doporučení stran strategie návratu do školy (Return-to-Learn Strategy – RTL) poskytuje SCOAT6 (tab. 2).
*Mírné a krátké zhoršení příznaků je defi nováno jako zvýšení o max. 2 body na stupnici od 0 do 10 (kde 0 představuje žádné příznaky a 10 nejhorší představitelné příznaky) po dobu kratší než hodinu ve srovnání s výchozí hodnotou hlášenou před kognitivní aktivitou. Volně převzato ze SCOAT6, Amsterdam 2022 Consensus.
Při návratu ke sportu využíváme strategii návratu ke sportu (Return-to-Sport Strategy – RTS; tab. 3). Lehká fyzická aktivita a následné aerobní cvičení (kroky 1–3, tab. 3) s prahem symptomů v bezpečném a kontrolovaném prostředí jsou pro sportovce terapeutické, tj. jako součást léčebného plánu. Jak již bylo uvedeno, přísný klid je považován za kontraproduktivní. Postupné zvyšování kognitivní a fyzické zátěže s využitím symptomů jako vodítka poskytuje sportovci příležitost zvýšit si sebevědomí během rekonvalescence, podporovat psychologickou připravenost k návratu k soutěžní hře a podporovat sdílený model rozhodování o RTS [14,15]. Před návratem k aktivitám s rizikem kontaktu, srážky nebo pádu (před kroky 4–6, tab. 3) by mělo vždy proběhnout posouzení připravenosti právě k těmto možným kontaktním praktikám kvalifikovaným zdravotníkem. Každý krok obvykle trvá min. 24 hod. Ačkoli strategie RTL a RTS mohou probíhat paralelně, studenti-sportovci by měli absolvovat kompletní RTL před neomezeným RTS [4]. Plný návrat ke sportovní aktivitě je obvykle do jednoho měsíce od zranění s odhadovanou průměrnou dobou 19,8 dne [4]. Sportovci by měli být léčeni individuálně, protože průběh jejich zotavení je ovlivněn řadou specifických okolností zahrnujících jak preexistující faktory (např. anamnézu migrény či úzkosti), tak vlivy vznikající po zranění (např. zhoršení poranění, psychický stres nebo sociální faktory). U komplikací s postupem strategie RTS nebo pokud se příznaky a projevy postupně nezlepšují po prvních 2–4 týdnech, může být prospěšná rehabilitace a/nebo zapojení multidisciplinárního týmu zdravotnických pracovníků se zkušenostmi s léčbou SRC [16]. Pokud přetrvávají závratě, bolesti krku anebo bolesti hlavy déle než 10 dní, doporučuje se cervikovestibulární rehabilitace [17].
Role biomarkerů a další možnosti diagnostiky
Úloha biomarkerů při diagnostice SRC a rozhodování o návratu do hry je slibná, avšak vyžaduje další validaci na větších a rozmanitějších kohortách se standardizovanými protokoly. Studie uvádí gliální fibrilární acidický protein (GFAP) jako marker gliálního poškození a je popisována jeho významně vyšší hladina při ztrátě vědomí či potraumatické amnézii [18]. Další studie ukázala, že zvýšení hladiny lehkých řetězců neurofilament (NfL) po SRC bylo spojeno s prodloužením doby návratu do hry a se zvýšenou náchylností k opětovnému poranění [19]. Tyto závěry potom mohou vést k použití konzervativnějších časových harmonogramů návratu do hry u sportovců s prodlouženým zvýšením biomarkerů a ztrátou vědomí nebo potraumatickou amnézií.
V literatuře se zmiňují také možnosti využití transkraniální dopplerovské ultrasonografie s hodnocením vazoreaktivity arteria cerebri media [20] a jsou také práce hodnotící měření pupilárního světelného reflexu [21]. Tyto metody, vč. rutinního odběru uvedených biomarkerů, však nejsou běžnou součástí péče o sportovce po SRC.
Dlouhodobé následky
Již historicky byl dáván do souvislosti klinický stav spojený s opakovaným traumatickým poraněním mozku u boxerů – viz termíny punch drunk [22] či dementia pugilistica [23].
Nyní hovoříme o nozologické jednotce chronická traumatická encefalopatie (CTE), která je nejzávažnější komplikací opakujících se otřesů mozku. Jedná se o neuropatologickou jednotku, proto ji lze definitivně diagnostikovat až posmrtně. Je definována jako akumulace abnormálního hyperfosforylovaného tau proteinu v neuronech a astrogliích rozmístěných kolem malých krevních cév v hloubce kortikálních sulků v nepravidelném vzoru [24]. Klinické projevy tohoto neurodegenerativního onemocnění dělíme na formu behaviorální a kognitivní. Behaviorální forma je častější u mladších postižených, zpočátku dominují příznaky jako zvýšená impulzivita, agresivita, iritabilita a poruchy chování. U formy kognitivní jsou zvýrazněny poruchy paměti, pozornosti a exekutivních funkcí a rychlejší rozvoj syndromu demence [25].
V sérii případů zahrnující 202 hráčů amerického fotbalu, jejichž mozky byly darovány pro výzkumné účely, byla popsána asociace mezi předchozí účastí ve fotbale a neuropatologickými nálezy odpovídajícími CTE [26]; tyto výsledky je však nutno interpretovat s ohledem na výrazný selekční bias dané populace. Je proto rozumné považovat opakované vystavení nárazům do hlavy u profesionálních sportovců za faktor potenciálně asociovaný s rozvojem CTE v určitých kohortách, přičemž přímou kauzalitu na úrovni jedince z dostupných dat nelze dovodit. Za zmínku stojí i studie, která u vybraných kohort hráčů amerického fotbalu popisuje asociaci s až 4× vyšší úmrtností na Alzheimerovu nemoc a amyotrofickou laterální sklerózu ve srovnání s běžnou populací [27]; tyto nálezy jsou interpretovány jako naznačující možné zvýšené riziko neurodegenerativních onemocnění v této skupině, přičemž příčinný vztah zůstává předmětem dalšího výzkumu.
Prevence
V rámci prevence jsou nezbytné a často také nesnadné kroky ve změnách pravidel (např. zákaz body checkingu u všech dětí a na většině úrovní dospívajících v ledním hokeji nebo omezení kontaktních praktik v americkém fotbale). Nedílnou součástí prevence jsou i osobní ochranné pomůcky, např. v ledním hokeji nezbytné a pravidly vyžadované používání ochranné přilby (redukce rizika lebních fraktur a závažných TBI), dále některé studie naznačují, že používání chráničů zubů by mohlo přispět ke snížení rizika SRC, přičemž dostupné důkazy jsou heterogenní a vyžadují další ověření [28]. Důležité jsou i tréninkové strategie, které doporučují neuromuskulární rozcvičovací programy založené na výzkumu v ragby. V neposlední řadě je podstatné dodržovat zásady optimální strategie léčby otřesů mozku pro snížení míry jejich opakování [5]. Důležitou součástí prevence je edukace hráčů, trenérů, rozhodčích o rozpoznání SRC a rizicích jeho předčasného návratu.
Závěr
Otřes mozku při sportovních aktivitách je významný zdravotní problém s možnými závažnými následky, zejména při opakovaných poraněních. Systematické hodnocení pomocí SCAT6 a SCOAT6 umožňuje včasnou diagnostiku a sledování zotavení. Klíčovou roli zde hraje okamžité vyřazení poraněného sportovce ze hry, adekvátní vyšetření a řízený návrat ke sportu dle doporučených protokolů. Dodržování těchto postupů minimalizuje riziko komplikací a podporuje bezpečný návrat sportovce k výkonu.
Konflikt zájmů
Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.
Sources
1. Silverberg ND, Iverson GL, Cogan A et al. The American congress of rehabilitation medicine diagnostic criteria for mild traumatic brain injury. Arch Phys Med Rehabil 2023; 104 (8): 1343–1355. doi: 10.1016/j.apmr.2023.03.036.
2. McCrea M, Hammeke T, Olsen G et al. Unreported concussion in high school football players: implications for prevention. Clin J Sport Med 2004; 14 (1): 13–17. doi: 10.1097/00042752-200401000-00003.
3. Meehan WP 3rd, Mannix RC, O‘Brien MJ et al. The prevalence of undiagnosed concussions in athletes. Clin J Sport Med 2013; 23 (5): 339–342. doi: 10.1097/JSM.0b013e318291d3b3.
4. Putukian M, Purcell L, Schneider KJ et al. Clinical recovery from concussion--return to school and sport: a systematic review and meta-analysis. Br J Sports Med 2023; 57 (12): 798–809. doi: 10.1136/bjsports-2022-106682.
5. Patricios JS, Schneider KJ, Dvorak J et al. Consensus statement on concussion in sport: the 6th International Conference on Concussion in Sport – Amsterdam,October 2022. Br J Sports Med 2023; 57 (11): 695–711. doi: 10.1136/bjsports-2023-106898.
6. Omair J, Alkin V, Jaganathan V et al. Systematic review and meta-analysis of the impact of loss of consciousness on clinical outcomes in mild traumatic brain injury. Sci Rep 2025; 15 (1): 29531. doi: 10.1038/s41598-025-13979-0.
7. Chudomel O, Růžička F, Brázdil M et al. Mild traumatic brain injury management – consensus statement of the Czech Neurological Society CMS JEP. Cesk Slov Neurol N 2019; 82 (1): 106–112. doi: 10.14735/amcsnn2019106.
8. Echemendia RJ, Brett BL, Broglio S et al. Sport concussion assessment toolTM – 6 (SCAT6). Br J Sports Med 2023; 57 (11): 622–631. doi: 10.1136/bjsports-2023-107036.
9. Patricios J, Schneider GM, van Ierssel J et al. Sport concussion office assessment tool – 6. Br J Sports Med 2023; 57 (11): 651–667. doi: 10.1136/bjsports-2023-106859.
10. Echemendia RJ, Ahmed OH, Bailey CM et al. The concussion recognition tool 6 (CRT6). Br J Sports Med 2023; 57 (11): 692–694. doi: 10.1136/bjsports-2023-107021.
11. Leddy JJ, Burma JS, Toomey CM et al. Rest and exercise early after sport--related concussion: a systematic review and meta-analysis. Br J Sports Med 2023; 57 (12): 762–770. doi: 10.1136/bjsports-2022-106676.
12. Hoffman NL, Weber ML, Broglio SP et al. Influence of postconcussion sleep duration on concussion recovery in collegiate athletes. Clin J Sport Med 2020; 30 (Suppl 1): S29–S35. doi: 10.1097/JSM.0000000000000538.
13. Trbovich AM, Howie EK, Elbin RJ et al. The relationship between accelerometer--measured sleep and next day ecological momentary assessment symptom report during sport-related concussion recovery. Sleep Health 2021; 7 (4): 519–525. doi: 10.1016/j.sleh.2021.03.006.
14. Ardern CL, Glasgow P, Schneiders A et al. 2016 Consensus statement on return to sport from the First World Congress in Sports Physical Therapy, Bern. Br J Sports Med 2016; 50 (14): 853–864. doi: 10.1136/bjsports-2016-096278.
15. Kamins J, Bigler E, Covassin T et al. What is the physiological time to recovery after concussion? A systematic review. Br J Sports Med 2017; 51 (12): 935–940. doi: 10.1136/bjsports-2016-097464.
16. Yeates KO, Räisänen AM, Premji Z et al. What tests and measures accurately diagnose persisting post-concussive symptoms in children, adolescents and adults following sport-related concussion? A systematic review. Br J Sports Med 2023; 57 (12): 780–788. doi: 10.1136/bjsports-2022-106657.
17. Schneider KJ, Critchley ML, Anderson V et al. Targeted interventions and their effect on recovery in children, adolescents and adults who have sustained a sport-related concussion: a systematic review. Br J Sports Med 2023; 57 (12): 771–779. doi: 10.1136/bjsports-2022-106685.
18. McCrea M, Broglio SP, McAllister TW et al. Association of blood biomarkers with acute sport-related concussion in collegiate athletes: findings from the NCAA and department of defense CARE consortium. JAMA Netw Open 2020; 3 (1): e1919771. doi: 10.1001/jama networkopen.2019.19771.
19. O‘Brien WT, Spitz G, Xie B et al. Biomarkers of neurobiologic recovery in adults with sport-related concussion. JAMA Netw Open 2024; 7 (6): e2415983. doi: 10.1001/jama networkopen.2024.15983.
20. Len TK, Neary JP, Asmundson GJ et al. Cerebrovascular reactivity impairment after sport-induced concussion. Med Sci Sports Exerc 2011; 43 (12): 2241–2248. doi: 10.1249/MSS.0b013e3182249539.
21. Master CL, Podolak OE, Ciuffreda KJ et al. Utility of pupillary light reflex metrics as a physiologic biomarker for adolescent sport-related concussion. JAMA Ophthalmol 2020; 138 (11): 1135–1141. doi: 10.1001/jama ophthalmol.2020.3466.
22. Martland HS. Punch drunk. JAMA 1928; 91 (15): 1103–1107. doi: 10.1001/jama.1928.027 00150029009.
23. Millspaugh JA. Dementia pugilistica. US Naval Med Bull 1937; 35 : 297–303.
24. McKee AC, Cairns NJ, Dickson DW et al. The first NINDS/NIBIB consensus meeting to define neuropathological criteria for the diagnosis of chronic traumatic encephalopathy. Acta Neuropathol 2016; 131 (1): 75–86. doi: 10.1007/s00401-015-1515-z.
25. Stern RA, Daneshvar DH, Baugh CM et al. Clinical presentation of chronictraumatic encephalopathy. Neurology 2013; 81 (13): 1122–1129. doi: 10.1212/WNL.0b013e3182a55f7f.
26. Mez J, Daneshvar DH, Kiernan PT et al. Clinicopathological evaluation of chronic traumatic encephalopathy in players of american football. JAMA 2017; 318 (4): 360–370. doi: 10.1001/jama.2017.8334.
27. Lehman EJ, Hein MJ, Baron SL et al.Neurodegenerative causes of deathamong retired National Football League players. Neurology 2012; 79 (19): 1970–1974. doi: 10.1212/WNL.0b013e31826daf50.
28. Eliason PH, Galarneau JM, Kolstad ATet al. Prevention strategies and modifiable risk factors for sport--related concussions and head impacts: a systematic review and meta-analysis. Br J Sports Med 2023; 57 (12): 749–761. doi: 10.1136/bjsports-2022-106656.
Labels
Surgery Orthopaedics Trauma surgeryArticle was published in
Perspectives in Surgery
2026 Issue 10
-
All articles in this issue
- Quo vadis, úrazová chirurgie? O dva roky později
- Sport-related concussion
- Management zlomenin předního kotníku – retrospektivní studie
- Výsledky léčby u suprapatelárního hřebování zlomenin distálního bérce
- Perioperační management zlomenin proximálního femuru u pacientů užívajících přímá perorální antikoagulancia
- Infekce spojená se zlomeninou po hřebování zlomenin patní kosti hřebem C-Nail
- Resekce části žeber pro riziko poranění sestupné části hrudní aorty při sériové zlomenině žeber – kazuistika
- Řešení poúrazového defektu tibie kalusdistrakcí pomocí magnetického intramedulárního hřebu – první zkušenosti
- Ještě jednou k centralizaci
- Quo vadis, centralizace? K bezpečnější péči o pacienta
- Světu mír a integrovanou péči, byť by šlo jen o konečník
- Perspectives in Surgery
- Journal archive
- Current issue
- Online only
- About the journal
Most read in this issue
- Sport-related concussion
- Výsledky léčby u suprapatelárního hřebování zlomenin distálního bérce
- Infekce spojená se zlomeninou po hřebování zlomenin patní kosti hřebem C-Nail
- Resekce části žeber pro riziko poranění sestupné části hrudní aorty při sériové zlomenině žeber – kazuistika