#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Management zlomenin předního kotníku –⁠ retrospektivní studie


Authors: O. Dokoupil 1;  L. Vinter 1;  P. Dráč 1,2;  M. Švec 3;  M. Ošťádal 1;  P. Špiroch 1;  A. Morávek 1
Authors‘ workplace: Traumatologická klinika LF UP a FN Olomouc 1;  Ústav zdravotnického záchranářství a intenzivní péče, FZV UP v Olomouci 2;  Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny LF UP a FN Olomouc 3
Published in: Rozhl. Chir., 2026, roč. 105, č. 10, s. 432-437.
Category: Original articles
doi: https://doi.org/10.48095/ccrvch2026432

Overview

Cíl: Práce hodnotí soubor pacientů s maleolární zlomeninou a současným poraněním anterolaterálního hrbolu tibie (předního kotníku / anterior malleolus –⁠ AM) operovaných na Traumatologické klinice FN Olomouc. Zaměřuje se na charakteristiku poranění, klasifikaci dle dostupných systémů, četnost přidružených zlomenin a způsoby operačního ošetření.

Metodika: Retrospektivně byli analyzováni pacienti ve věku ≥ 18 let operovaní v období 1. 7. 2023 –⁠ 30. 6. 2025. Do souboru byly zařazeny pouze případy s CT vyšetřením hlezna. Hodnoceny byly demografické údaje, typ maleolární zlomeniny, klasifikace AM podle Rammelta, přidružená poranění a použitý operační postup vč. suprasyndesmální fixace.

Výsledky: Ze 205 operovaných maleolárních zlomenin bylo 32 (16,1 %) spojeno s poraněním AM. Průměrný věk pacientů činil 56 let, ženy tvořily 62,5 %. Nejčastější byl typ 1 dle Rammelta (68,8 %). Quadrimaleolární poranění tvořila 50 %, trimaleolární 37,5 %. Suprasyndesmální fixace byla použita v 90,6 %. Přímé ošetření AM bylo provedeno u 40,6 % pacientů, nejčastěji osteosuturou.

Závěr: Poranění předního kotníku tvoří nevelkou část maleolárních zlomenin, ale na standardních RTG snímcích jsou často přehlédnuta. CT významně zlepšuje diagnostiku i předoperační plánování. Anatomická repozice a fixace AM přispívají ke stabilizaci syndesmózy a správné repozici fibuly, čímž mohou snižovat riziko posttraumatické artrózy.

Klíčová slova:

hlezno – přední kotník – tuberculum Chaput-Tillaux

Úvod

Zlomeniny kotníků jsou častým poraněním, literatura uvádí, že tvoří přibližně 10 % všech zlomenin [1], zároveň je oblast kotníků druhou nejčastěji poraněnou částí dolní končetiny. Maleolární zlomeniny zahrnující anterolaterální hrbol distální tibie se v posledních letech staly předmětem zvýšeného zájmu traumatologů. Nárůst využití předoperačního CT vedl k lepší diagnostice těchto zlomenin. Před rutinním používáním CT byly zlomeniny anterolaterálního hrbolku často nediagnostikovány nebo chybně interpretovány, což vedlo k neadekvátní léčbě a horším výsledkům [2,3].

Tato práce si klade za cíl představit soubor maleolárních zlomenin s poraněním anterolaterálního hrbolu tibie operovaných v určeném časovém období na Traumatologické klinice FN Olomouc, klasifikovat typ zlomeniny, analyzovat četnost přidružených poranění, shrnout zkušenosti s operační léčbou těchto zlomenin a v neposlední řadě v diskuzi porovnat výsledky s recentní literaturou.

 

Anatomie a nomenklatura

Anterolaterální část distální tibie tvoří prominenci, anatomicky označovanou jako tuberculum anterius tibiae (obr. 1). V literatuře se používají eponyma tuberculum Chaput a tuberculum Tillaux-Chaput podle dvou francouzských chirurgů z 19. století. Tento hrbol slouží jako úpon předního tibiofibulárního vazu (anterior inferior tibiofibular ligament –⁠ AITFL). AITFL je tvořen třemi pruhy a zajišťuje asi 35 % stability distální tibiofibulární syndesmózy [4]. Význam Chaputova hrbolu přesahuje pouhý úpon vazu, tvoří také přední ohraničení incisura fibularis tibiae (v anglické literatuře označované jako fibular notch), nese část kloubní plochy incisury. Anatomie a tvar hrbolu spolu s tvarem incisury vymezují pohyb fibuly ve vidlici a omezují anterolaterální posun talu [4].

Table 1. / Fig. 1.
/ Fig. 1.
Řez distálním bércem v oblasti syndesmózy.
1 – AM, 2 – AITFL, 3 – ligamentum tibiofi bulare interosseum,
4 – PITFL, 5 – zadní kotník
Fig. 1. Cross-section of the distal tibia at the level
of the syndesmosis.
1 – AM, 2 – AITFL, 3 – interosseous tibiofi bular ligament,
4 – PITFL, 5 – posterior malleolus

 

V posledních letech se v literatuře objevují nové termíny jako „přední kotník“ nebo „čtvrtý kotník“ (anterior malleolus –⁠ AM), zdůrazňující význam Chaputova hrbolu, srovnatelný s ostatními kotníky. Z toho vznikl termín quadrimaleolární zlomenina, označující komplexní poranění kotníku zahrnující zlomeniny laterálního, mediálního, zadního a předního kotníku (obr. 2) [5,6].

Image 1. Fig. 2.
Fig. 2.
Quadrimaleolární zlomenina.
Quadrimalleolar fracture.

 

Biomechanickým ekvivalentem zlomeniny předního kotníku je avulzní zlomenina fibulární části AITFL, která se upíná na ventromediální aspekt distální fibuly. Wagstaffe popsal avulzní zlomeniny AITFL z fibuly u dvou pacientů v roce 1875, od té doby jsou označovány jako Wagstaffeovy zlomeniny [7]. Toto poranění je nejčastěji spojeno s Weber B zlomeninami fibuly [8]. Se současným pojetím tohoto poranění může toto být chápáno jako ekvivalent zlomeniny předního kotníku. Trimaleolární zlomenina s Wagstaffovým fragmentem může být označena jako ekvivalent quadrimaleolární zlomeniny.

Zlomeniny AM se nejčastěji vyskytují u dospělých v kombinaci se zlomeninami kotníků. Izolované zlomeniny Tillaux-Chaputova hrbolku jsou vzácné u dospělých, častější u adolescentů [9], což souvisí s postupným uzavíráním růstové ploténky. U dětí a adolescentů se v případě izolované zlomeniny tuberculum Chaput setkáváme s pojmy Kleigerova zlomenina nebo juvenilní Tillaux zlomenina.

 

Metodika

Retrospektivně byla analyzována data týkající se operační léčby pacientů se zlomeninou kotníků s asociovanou zlomeninou anterolaterálního hrbolu tibie v období od 1. 7. 2023 do 30. 6. 2025 na Traumatologické klinice FN Olomouc. Do studie byli zařazeni pacienti věku min. 18 let v den úrazu, horní hranice věku stanovena nebyla. Dalším vstupním kritériem bylo provedení CT hlezna alespoň 1× za dobu léčby. Pacienti se zlomeninami pilonu (dle AO 43) či duplexními zlomeninami bérce byly ze studie vyřazeni.

Sledována byla základní charakteristika pacientů: věk, pohlaví, přítomnost otevřeného poranění a přítomnost polytraumatu nebo sdruženého poranění. Dále byly sledovány charakteristiky samotných zlomenin: popisná klasifikace poranění (bimaleolární, trimaleolární…), klasifikace zlomeniny AM dle Rammelta, asociace poranění ostatních kotníků, klasifikace poranění dle Lauge-Hansena [10] a klasifikace zlomenin laterálního kotníku dle Webera [11].

Dalším prvkem bylo sledování dat týkajících se operačních výkonů, kde jsme sledovali operační přístup k fibule a AM, přítomnost suprasyndesmální fixace a zejména typ operační fixace čtvrtého kotníku.

 

Výsledky

Na Traumatologické klinice FN Olomouc bylo za uvedené 2leté období operováno celkem 205 pacientů s maleolárními zlomeninami, z toho u 32 (16,1 %) byla na základě CT vyšetření diagnostikována zlomenina AM. Průměrný věk pacientů s maleolární zlomeninou s asociovanou zlomeninou AM byl 56 let, přičemž medián byl 54 let, věkový rozptyl byl od 20 do 89 let, převažovaly ženy v počtu 20 (62,5 %) ku 12 (37,5 %) mužům. V souboru se vyskytli dva pacienti s otevřenou zlomeninou a 3× bylo toto poranění hlezna součástí polytraumatu, případně sdruženého poranění.

Nejčastěji se vyskytujícím poraněním AM byla extraartikulární abrupce typu 1 dle Rammelta v počtu 22 (68,8 %), typ 2 byl diagnostikován u 10 pacientů (31,2 %) a poranění typu 3 v souboru zastoupeno nebylo. Celkem 16 (50 %) zlomenin se dalo označit jako quadrimaleolární, 12 (37,5 %) zlomenin bylo trimaleolárních a pouze 4 (12,5 %) byly bimaleolární, izolovaná zlomenina AM se v souboru nevyskytovala. Dle Lauge-Hansenovy klasifikace bylo 11 poranění (34,4 %) typu PER (pronation-external rotation), 6 (18,7 %) typu PAD (pronation-abduction dislocation) a 15 (46,9 %) typu SER (supination-external rotation). Nejčastější asociované poranění byla zlomenina laterálního kotníku v počtu 31 (96,9 %), mírně převažovaly zlomeniny Weber C (16, 50 %) nad zlomeninami Weber B (15, 46,9 %), což odpovídá převaze pronačních poranění dle Lauge-Hansenovy klasifikace. Zlomenina mediálního kotníku se vyskytovala ve 22 (68,8 %) případech, poranění deltového vazu bylo diagnostikováno u 5 (15,6 %) pacientů a ve stejném počtu byla mediální strana intaktní. Ve 21 (65,6 %) případech se vyskytovala zlomenina zadní hrany, nejčastěji klasifikovaná jako zlomenina typu 2, tedy posterolaterální fragment. Kompletní přehled asociovaných poranění zobrazuje tab. 1.

Table 2. řehled asociovaných poranění k jednotlivým typům zlomeniny AM. Tab. 1. Overview of associated Injuries for individual types of AM fractures.
řehled asociovaných poranění k jednotlivým typům zlomeniny AM. Tab. 1. Overview of associated Injuries for individual types of AM fractures.
MM – mediální kotník, LD – lig. deltoideum, BR – klasifikace
zlomeniny zadní hrany dle Bartoníčka-Rammelta

 

Pouze 3× (9,4 %) byl pro ošetření laterální strany poranění užit posterolaterální přístup k fibule a zadní hraně, v ostatních případech (28, 87,5 %) bylo poranění laterálních struktur ošetřeno z přímého laterálního přístupu. Suprasyndesmální šroub byl zaveden ve 29 (90,6 %) případech. Ošetření vlastní zlomeniny AM bylo provedeno u 13 (40,6 %) pacientů. Nejčastější metodou bylo ošetření zlomeniny typu 1 pomocí (osteo) sutury v počtu 7 (21,9 %), kotvy byly využity 2× (6,3 %), osteosyntéza pomocí šroubu byla provedena 3× (9,4 %) a 1× byl využit fragment fixation system (3,1 %). Ostatních 19 (59,4 %) zlomenin nebylo přímo ošetřeno, z toho u 16 (50 %) pacientů byl aplikován suprasyndesmální šroub a u 3 (9,4 %) pacientů nebyla tibiofibulární syndesmóza ošetřena. U jednoho pacienta šlo o přehlédnuté poranění, k diagnostice zlomeniny AM došlo až s odstupem (jednalo se o málo časté poranění pouze mediálního kotníku a AM, bez poranění kotníku laterálního). U 2 (6,3 %) pacientek byla peroperačně zjištěna stabilita TF syndesmózy, i přes poranění AM typu I, obě byly dle AO zlomeniny 44B3.1n, tedy se současnou zlomeninou zadní hrany. Přehled typu ošetření AM a syndesmózy uvádí tab. 2.

Table 3. Přehled způsobů ošetření zlomeniny AM (bez ošetření = bez přímého ošetření AM). Tab. 2. Overview of methods of treatment of AM fractures (bez ošetření = without direct treatment of the AM).
Přehled způsobů ošetření zlomeniny AM (bez ošetření = bez přímého ošetření AM). Tab. 2. Overview of methods of treatment of AM fractures (bez ošetření = without direct treatment of the AM).
FFS – fragment fixation system, SSŠ – suprasyndesmální šroub

 

Diskuze

Zlomeniny kotníků jsou intraartikulární zlomeniny. Vzhledem ke komplexní trojrozměrné anatomii oblasti hlezna mohou prosté rentgenové snímky podceňovat závažnost poranění [12]. Zatímco CT vyšetření je běžně používáno u intra -⁠ nebo periartikulárních zlomenin v jiných lokalizacích, jeho využití u zlomenin kotníků zatím není tolik rozšířené a neexistuje jasný konsenzus, kdy by mělo být indikováno. Na našem pracovišti využíváme předoperační CT hlezna u každé zlomeniny kotníků indikované k operaci, právě k detekci poranění, které mohou být skryty na prostém RTG. Oprávněnost tohoto postupu dokazuje vícero zahraničních prací publikovaných v minulosti [1,12–15]. Studie Magida (již) z roku 1990 zaznamenala změny v předoperačním plánování u 5 ze 13 pacientů se zlomeninami distální fibuly nebo tibie po provedení CT vyšetření [13]. Kumar et al. ve studii 56 pacientů zjistili, že CT změnilo léčebnou strategii maleolárních zlomenin ve 13 případech a diagnózu u 39 pacientů; nejčastěji byl odhalen fragment předního kotníku (17 pacientů) [12]. Podobně Black uvádí, že předoperační CT vedlo ke změně léčby ve 24,3 % a odhalilo dosud nepoznané zlomeniny ve 14 % případů [1]. Massri‑Pugin prokázal, že prosté RTG snímky poddiagnostikovaly zlomeniny čtvrtého kotníku ve 49,1 % případů. U 83 pacientů s anterolaterálním fragmentem CT způsobilo změnu léčebného plánu: přechod k operaci u 12,5 %, změnu operační polohy u 32,1 %, úpravu fixace AM u 47,8 % a změnu chirurgického přístupu u 35 % případů [14]. Szymanski et al. uvádí, že na RTG snímcích bylo přehlédnuto 22 % zlomenin, přičemž nejčastěji šlo o poranění předního kotníku [15].

Jak již bylo uvedeno, zlomeniny předního kotníku mohou být nenápadné a snadno přehlédnutelné na prostých RTG snímcích a v kombinaci se zlomeninami ostatních kotníků se nejedná o raritní poranění. V našem souboru se vyskytovaly v 15,6 % operovaných zlomenin, Massri-Pugin jich v souboru pacientů za 10 let prokázal 17,3 %, Rammelt za 9 let 12,6 % a Birnie 13,9 % [3,16,17]. Tyto údaje ukazují, že AM zlomeniny jsou méně časté než zlomeniny zadního kotníku, které se vyskytují asi u 46 % Weber B a C zlomenin [18].

Zlomeniny kotníků jsou obvykle torzní poranění s určitou mírou axiálního zatížení. Vzorce poranění nejlépe popisuje klasifikace Lauge-Hansenova, založená na pozici nohy v době úrazu a směru působících sil. V naší studii mírně převažovala pronační poranění, v jiných studiích pronační poranění převažovala více. Patel uvádí 78 % poranění spojených se zlomeninou předního kotníku pronačního typu [19]. Podobně Rammelt ve své analýze zjistil převahu pronačního typu poranění. Analyzoval 140 zlomenin kotníků se zlomeninou čtvrtého kotníku, z toho 92 bylo pronačního mechanizmu [3]. Velmi podobné naší studii jsou výsledky Mayopy z roku 2025, ten uvádí SER 46,43 %, PER 42,86 %, PA 10,71 % [20].

Klasifikačních systémů týkajících se poranění AM existuje několik. Protože přední kotník představuje AITFL, lze zlomeniny AM klasifikovat také pomocí systémů používaných pro poranění AITFL.

Podle tradiční Wagstaffeovy klasifikace pro avulzní zlomeniny AITFL je zlomenina AM součástí poranění typu 3 (šikmá zlomenina fibuly, zlomenina Chaputova hrbolku a Wagstaffův fragment z fibuly) [7]. Tato klasifikace však není v praxi rutinně používána.

Birnie v roce 2018 představil modifikaci tohoto systému, která rozděluje poranění AITFL do pěti typů. Typ 1 je izolovaná Wagstaffeova zlomenina, typ 2 je typ 1 se zlomeninou distální fibuly, typ 3 je izolovaná zlomenina Tillaux-Chaputova hrbolu, typ 4 je typ 3 se zlomeninou distální fibuly a typ 5 je kombinace zlomenin Tillaux-Chaput a Wagstaffe se zlomeninou distální fibuly. Každý z těchto pěti typů lze dále rozdělit na dva podtypy podle dislokace fragmentů (A < 5 mm, B > 5 mm). Ve studii byla pozorována korelace mezi poraněním typu 3 a zlomeninami fibuly Weber C, stejně jako mezi poraněním typu 2 a zlomeninami Weber B [17].

V roce 2022 publikoval Rammelt klasifikační systém čistě pro zlomeniny AM, vycházející ze studie 140 pacientů se zlomeninami kotníků s postižením AM. Tento systém kategorizuje zlomeniny AM do tří typů na základě morfologie kostního fragmentu: typ 1 je extraartikulární slupkovitá avulze (obr. 3), typ 2 je artikulární fragment zahrnující anterolaterální část tibiální kloubní plochy a fibulární incisuru tibie (obr. 4) a typ 3 je zlomenina s impakcí kloubní plochy (obr. 5) [3].

Image 2. Fig. 3.
Fig. 3.
Zlomenina AM typ 1.
Frature of the AM type 1.

Table 4. Fig. 4.
Fig. 4.
Zlomenina AM typ 2.
Fracture of the AM type 2.

Image 3. Fig. 5.
Fig. 5.
Rammeltova klasifi kace zlomenin AM.
Rammelt classification of AM fractures.

 

Podobný systém byl publikován v roce 2024 Patellem a Dhillonem. Tato klasifikace rozděluje zlomeniny AM do čtyř typů: typ 1 je malý avulzní fragment, typ 2 je anterolaterální šikmý typ, typ 3 je anterolaterální fragment s rozšířením do mediálního kotníku a typ 4 je tříštivý fragment Chaputova hrbolku. Tato klasifikace byla vytvořena na základě 33 pacientů se zlomeninami kotníků a zlomeninou AM, kteří podstoupili operaci. Autoři také popsali vznik jednotlivých typů zlomenin: typ 1 je způsoben rotační silou, typ 2 vzniká při kombinaci rotační síly s valgózním stresem. Typy 3 a 4 jsou způsobeny rotační silou spojenou s axiálním zatížením [19]. Který z uvedených systémů se v budoucnu osvědčí a bude používán, ukáže čas. Pro naši práci jsme vybrali klasifikaci dle Rammelta, která je poměrně jednoduchá, dobře zapamatovatelná a byla stanovena na největším počtu pacientů z výše uvedených klasifikačních systémů.

Zatím neúplně se s problematikou zlomeniny AM vypořádala AO klasifikace. V aktuálním vydání AO klasifikace z roku 2018 jsou zlomeniny kotníků označeny kódem 44, následuje písmeno odpovídající Weberově klasifikaci zlomeniny laterálního kotníku. Následující čísla zpřesňují diagnózu a liší se u jednotlivých subtypů A, B a C, v principu ale označují asociovaná poranění mediálního kotníku, deltového vazu a zadní hrany tibie. Zlomenina AM je již v AO klasifikaci uvedena také, a to písmenným kvalifikátorem uvedeným na konci kódu v hranaté závorce. Poranění AM je přiděleno písmeno „n“, zlomenině Wagstaffeova hrbolu písmeno „o“. Překvapivě tyto dva kvalifikátory označující poranění AM nebo jeho ekvivalent, jsou uvedeny pouze u zlomenin 44B, nikoliv u zlomenin 44C, přičemž literatura i naše studie prokazuje asociaci poranění AM spíše se zlomeninami 44C [2,3].

V našem souboru se vyskytovaly pouze typy 1 a 2 dle Rammelta. Převažoval typ 1 s četností 68,8 % oproti typu 2, který byl zastoupen 31,2 %. Rammelt ve své studii uvádí u typu 1 četnost 52,9 %, u typu 2 35,7 % a typu 3 11,4 %. Rozdíly plynou pravděpodobně z velikosti našeho souboru. Jiné sledované parametry naší studie v porovnání se studií Rammeltovou se poměrně shodují –⁠ zlomeninou AM trpí více ženy, nejčastější asociované poranění je zlomenina laterálního kotníku, následovaná zlomeninou mediálního [3]. Podobné rozložení asociovaných poranění uvádí i studie Krokerové z roku 2022. Nicméně liší se v zastoupení jednotlivých typů poranění, její soubor obsahoval 50% zastoupení typu 1, 44% zastoupení typu 2 a v 6 % se jednalo o typ 3 [2].

Cílem operační léčby zlomenin AM by měla být repozice a stabilní fixace fragmentu AM nesoucího úpon AITFL, čímž dojde k obnovení stability syndesmózy, obnovení tvaru incisury tibie a zajištění kostního hojení. Fixací AM dojde k tonizaci AITFL, což pomůže repozici fibuly do incisury [5,21]. Popisované metody odpovídají metodám používaným na našem pracovišti –⁠ šroub, osteosutura, kostní kotva [5,6,21]. Možným způsobem fixace je i tahová cerkláž [22].

Zajímavý je pohled na srovnání operační léčby v našem souboru a v souborech jiných autorů. V našem souboru bylo přímo ošetřeno pouze 40 % zlomenin AM, oproti tomu Krokerová uvádí pouhých 14 % přímo neošetřených. Popisuje nejčastěji použití sutury a kotvy v případě typu 1, u typu 2 nejčastěji šroub, tyto metody jsme při ošetření AM využili také, avšak ne v takové míře. Další značný rozdíl mezi naší a její studií je v použití suprasyndesmálního šroubu: v našem souboru se vyskytoval u více než 90 % pacientů, zatímco Krokerová jej popisuje pouze u 18 % pacientů. Suprasyndesmální šroub je stabilizační prvek, který fixuje fibulu v incisuře, můžeme jej tedy považovat za nepřímou fixaci zlomeniny AM. Na druhou stranu Krokerová neprokázala rozdílné střednědobé výsledky v případě fixovaných a nefixovaných zlomenin AM [2]. Bae uvádí, že přímá fixace AM vede ke zvýšení stability syndesmózy, v 80 % případů z jeho souboru nebyla nutná suprasyndesmální fixace po stabilizaci zlomeniny AM, resp. po ošetření avulzního poranění AITFL [23]. V jiné retrospektivní analýze bylo poranění syndesmózy a avulze AITFL různého typu ošetřeno nejčastěji suprasyndesmálním šroubem, ať už samostatně, nebo v kombinaci s přímým ošetřením AM nebo Wagstaffeova fragmentu [6]. Zlomeninu laterálního kotníku se zlomeninou AM ošetřenou přímou fixací AM a suprasyndesmální fixací zobrazuje obr. 6. Jaká je nejlepší strategie ošetření zlomeniny AM, případně quadrimaleolární zlomeniny, bude předmětem dalšího zkoumání. Již nyní je jasné, že předoperační plánování je založeno na provedení předoperačního CT, jehož význam potvrzují zahraniční i domácí práce [21,24].

Největší limitací naší studie je relativně nízký počet pacientů, což se může projevit zkreslením procentuálního zastoupení jednotlivých typů poranění AM, viz chybění typu 3 v našem souboru. Další limitací je absence alespoň krátkodobých výsledků léčby souboru, které by zvýšily výpovědní hodnotu celé studie. Sledování výsledků operační léčby zlomenin AM bude předmětem dalšího sledování.

 

Závěr

Zlomeniny kotníků jsou častá nitrokloubní vazivově-kostěná poranění. Management diagnostiky a léčby maleolárních zlomenin za poslední roky doznal změn. Zlomeniny AM jsou součástí zlomenin kotníků v 10–20 %, jedná se o poranění špatně diagnostikovatelné na klasickém RTG. Důležitost provádění CT vyšetření u zlomenin kotníků prokázalo v minulosti několik studií. Anatomická repozice a fixace AM některou z metod –⁠ šroub, kostní kotva, osteosutura –⁠ zlepšuje stabilitu syndesmózy a repozici fibuly do incisury. Tím předchází vzniku posttraumatické artrózy.

 

Konflikt zájmů

Autoři článku prohlašují, že nejsou v souvislosti se vznikem tohoto článku ve střetu zájmů a že tento článek nebyl publikován v žádném jiném časopise, s výjimkou kongresových abstrakt a doporučených postupů.


Sources

1. Black EM, Antoci V, Lee JT et al. Role of preoperative computed tomography scans in operative planning for malleolar ankle fractures. Foot Ankle Int 2013; 34 (5): 697–704. doi: 10.1177/1071100713475355.

2. Kroker L, Neumann AP, Beyer F et al. Ankle fractures involving the anterolateral distal tibia: medium-term clinical results of 50 cases. Eur J Trauma Emerg Surg 2023; 49 (2): 941–949. doi: 10.1007/s00068-022-02161-0.

3. Rammelt S, Bartoníček J, Kroker L. Pathoanatomy of the anterolateral tibial fragment in ankle fractures. J Bone Joint Surg Am 2022; 104 (4): 353–363. doi: 10.2106/JBJS.21.00167.

4. Williams BT, Ahrberg AB, Goldsmith MT et al. Ankle syndesmosis: a qualitative and quantitative anatomic analysis. Am J Sports Med 2015; 43 (1): 88–97. doi: 10.1177/0363546514554911.

5. Rammelt S, Bartoníček J, Schepers T et al. Fixation of anterolateral distal tibial fractures: the anterior malleolus. Oper Orthop Traumatol 2021; 33 (2): 125–138. doi: 10.1007/s00064-021-00703-0.

6. Rammelt S, Bartoníček J, Kroker L et al. Surgical fixation of quadrimalleolar fractures of the ankle. J Orthop Trauma 2021; 35 (6): e216–e222. doi: 10.1097/BOT.0000000000001915.

7. Wagstaffe WW. An unusual form of fracture of the fibula. St Thomas Hosp Rep 1875; 6 : 43.

8. Park JW, Kim SK, Hong JS et al. Anterior tibiofibular ligament avulsion fracture in Weber type B lateral malleolar fracture. J Trauma 2002; 52 (4): 655–659. doi: 10.1097/00005373-200204000-00007.

9. Kumar N, Prasad M. Tillaux fracture of the ankle in an adult: a rare injury. J Foot Ankle Surg 2014; 53 (6): 757–758. doi: 10.1053/j.jfas.2014.06.010.

10. Hansen NL. Genetisk diagnose og reposition. Copenhagen: Munksgaard 1942.

11. Weber BG. Die Verletzungen des oberen Sprunggelenkes. Aktuelle Probl Chir 1972; 3 : 103–107.

12. Kumar A, Mishra P, Tandon A et al. Effect of CT on management plan in malleolar ankle fractures. Foot Ankle Int 2018; 39 (1): 59–66. doi: 10.1177/1071100717732746.

13. Magid D, Michelson JD, Ney DR et al. Adult ankle fractures: comparison of plain films and interactive two -⁠ and three-dimensional CT scans. AJR Am J Roentgenol 1990; 154 (5): 1017–1023. doi: 10.2214/ajr.154.5.2108536.

14. Massri-Pugin J, Matamoros G, Morales S et al. Role of the CT scan in preoperative planning for Tillaux-Chaput fracturesin adults. J Bone Joint Surg Am 2025; 107 (11): 1255–1262. doi: 10.2106/JBJS.24.01111.

15. Szymański T, Zdanowicz U. Comparison of routine computed tomography and plain X-ray imaging for malleolar fractures –⁠ how much do we miss? Foot Ankle Surg 2022; 28 (2): 263–268. doi: 10.1016/j.fas.2021.03.025.

16. Massri-Pugin J, Matamoros G, Morales Set al. Concomitant factors associated with Tillaux-Chaput fractures in adults: a case-control study. Foot Ankle Int 2024; 45 (12): 1341–1348. doi: 10.1177/10711007241286886.

17. Birnie MF, van Schilt KL, Sanders FRet al. Anterior inferior tibio-fibular ligament avulsion fractures in operatively treated ankle fractures: a retrospective analysis. Arch Orthop Trauma Surg 2019; 139 (6): 787–793. doi: 10.1007/s00402-019-03138-2.

18. Bartoníček J, Rammelt S, Kostlivý K et al. Anatomy and classification of the posterior tibial fragment in ankle fractures. Arch Orthop Trauma Surg 2015; 135 (4): 505–516. doi: 10.1007/s00402-015-2171-4.

19. Patel S, Baburaj V, Sharma S et al. Ankle fractures with Chaput fragment: a new classification system with insights into morphology and relation to surgical treatment. Foot Ankle Surg 2024; 30 (5): 371–381. doi: 10.1016/j.fas.2024.02.007.

20. Dongmo Mayopa C, Ancelin D, Despontin P et al. Predictive factors for Tillaux-Chaput tubercle fracture: a case-control study. Foot Ankle Orthop 2025; 10 (2): 24730114251332940. doi: 10.1177/24730114251332940.

21. German J, Guillermo A, Rammelt S et al. Quadrimalleolar fractures of the ankle: think 360° –⁠ a step-by-step guide on evaluation and fixation. J Foot Ankle Surg (Asia Pac) 2021; 8 (4): 193–200. doi: 10.5005/jp-journals-10040-1199.

22. Yoon SJ, Yeo ED, Jung KJ et al. Evaluating the efficacy of tension band wiring fixation for Chaput tubercle fractures. J Clin Med 2023; 12 (17): 5490. doi: 10.3390/jcm12175490.

23. Bae KJ, Kang SB, Kim J et al. Reduction and fixation of anterior inferior tibio--fibular ligament avulsion fracture without syndesmotic screw fixation in rotational ankle fracture. J Int Med Res 2020; 48 (4): 300060519882550. doi: 10.1177/0300060519882550.

24. Kunc V, Kopp L. Fractures of the posterior malleolus as a part of complex ankle fractures: trends in diagnosis and treatment at our institution. Rozhl Chir 2024; 103 (5): 175–180. doi: 10.33699/PIS.2024.103.5.175-180.

Labels
Surgery Orthopaedics Trauma surgery
Login
Forgotten password

Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.

Login

Don‘t have an account?  Create new account

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#