Otoakustické emise II. EOAE po otologických operacích

Overview

Klinické využití otoakustických emisí jako indikátoru kochleární funkce je do značné míry omezeno závislostí na stavu středouší. Dobrá transdukční funkce středního ucha je nezbytnou podmínkou pro detekovatelnost otoakustických emisí v zevním zvukovodu. Autoři se rozhodli vyhodnotit nálezy otoakustických emisí u 60 uší (52 osob) po různých typech ušních operací. Podmínkou zařazení do studie byl práh vzdušného vedení na frekvencích 0,5 -⁠ 4,0 kHz < 25dB HL a vzdušně-kostní rozdíl (A-B gap) < 10 dB. TEOAE byly výbavné u 17 z 20 uší po tympanostomii. Detekovatelnost TEOAE nebyla závislá na časovém intervalu po inzerci gromety. Na rozdíl od TEOAE byly DPOAE obvykle nevýbavné nebo neměřitelné nebo měly velmi malou amplitudu. TE i DPOAE byly výbavné u tří ze 13 uší po fasciální retromyringické myringoplastice, v jednom případě byly výbavné pouze DPOAE. U zbylých devíti uší byly EOAE nevýbavné. TE i DPOAE nebyly výbavné na uších po inzerci hydroxylapatitového TORPu, PORPu, ani po rekonstrukci inkudosta -⁠ pediálního skloubení ionomerním cementem. Evokované otoakustické emise byly detekovatelné pouze na jednom z 19 uší operovaných pro otosklerózu (stapedoplastika podle Schuknechta). Naopak jasně pozitivní emise byly získány na dvou uších po antromastoidektomii pro akutní mastoiditidu a na dvou uších po chirurgickém odstranění exostóz zevního zvukovodu. Popsaná pozorování vedou k závěru, že absence EOAE po středoušní mikrochirurgii je pravděpodobně způsobena drobnými změnami ve středouší, nikoli poškozením vnitřního ucha. EOAE nejsou vhodné k vyšetření kochleární funkce po tympanoplastických operacích. Lze je doporučit pouze u stavů po tympanostomii, za výhodnější test u uší s grometami lze považovat TEOAE. U lehkých nedoslýcha -⁠ vostí mohou otoakustické emise podstatným způsobem přispět k odlišení převodního a percepčního typu poruchy.

Klíčová slova:
otoakustické emise, vliv středouší, tympanoplastiky, převodní nedoslýchavost.