Současné výsledky léčby atrézie jícnu

Overview

Východisko.
V letech 1992–2001 bylo na pracovišti autorů primárně operováno 109 pacientů s atrézií jícnu a/nebotracheoezofageální píštělí. Primární anastomóza byla provedena u 68 (62,4 %) novorozenců, u 7 (6,4 %) bylaprovedena náhrada jícnu žaludkem transponovaným do hrudníku. U 34 (31,2 %) pacientů byla plánována odloženáanastomóza.Metody a výsledky. Celková mortalita je 20,2 % (22 dětí). Nejčastější příčinou úmrtí (55,5 %) byly sepse a/nebopneumonie. Faktory, které nejvýrazněji zvyšují riziko úmrtí v našem souboru, jsou porodní hmotnost pod 2000 g,srdeční anomálie a vícečetné anomálie. Ve skupině s velkou vzdáleností pahýlů je úmrtnost téměř dvojnásobná(29,4 %) oproti skupině s normální vzdáleností pahýlů (16 %). Závažné přidružené anomálie mělo 55 (50,4 %)novorozenců, z toho 19 (17,4 %) srdeční vady, 16 (14,7 %) více než jednu přidruženou anomálii. Z chirurgickýchkomplikací byla nejčastější dehiscence anastomózy u 13 (11,9%), celkově byly nejčastější septické komplikace u 66(60,5 %) dětí. Gastroezofageální refluxse projevil u 30,3 %pacientů, fundoplikace byla indikována u 16 (14,7 %).Incidence striktur byla 15,6 %.Závěry. Z analýzy výsledků vyplývá, že možná cesta ke snížení mortality zahrnuje strategie zaměřené na zlepšeníléčby přidružených anomálií a prevenci septických komplikací. V úvahu přichází též častější snaha o provedeníprimární anastomózy i u dětí s méně příznivou prognózou. Takové řešení by mohlo zkrátit dobu invazivní léčby,snížit riziko opakovaných aspirací, a tím i infekčních komplikací.

Klíčová slova:
atrézie jícnu, vrozené vývojové vady, gastroezofageální reflux, mortalita.