Regulace receptorových funkcí v CNS

Základním předpokladem existence živého organizmu je schopnost přizpůsobovat se nejen vnějším, ale i vnitřnímpodmínkám. Platí to o receptorech, které jsou schopny během krátkých časových úseků měnit intenzitu signálu,který přenášejí do nitra buňky. To se týká všech receptorových struktur, ať již jsou to receptory cytoplazmatické, čimembránové. Článek se soustředí na regulační mechanizmy, které existují u receptorů spřažených s G proteiny.Utěchto proteinových strukturmůže, pokud se extracelulární signál významně změní, nastat homologní a heterologníregulace. Homologní regulace znamená, že se mění vlastnosti právě toho receptorového systému, který je extracelulárnímsignálem ovlivňován. Heterologní regulace znamená, že se mění vlastnosti i toho receptorového systému,který nebyl ovlivněn extracelulárním signálem. Tyto změny můžeme chápat jako jednu z úrovní udržování homeostázy.Homologní, ale i heterologní regulace mají své místo v řadě fyziologických pochodů nastávajících, ale mohouse uplatňovat i v pochodech, které probíhají v rámci patogeneze. Nejvýznamnější příklady těchto dějů, s důrazemna centrální nervstvo, v tomto přehledu uvádíme.

Klíčová slova:
receptory spřažené s G proteiny, homologní regulace, heterologní regulace, fosforylace, receptorovénemoci.