Transplantace srdce u dětí

Transplantace srdce představuje jedinou dlouhodobě účinnou léčebnou metodu u srdečních vad a onemocněníspojených s nezvládnutelným srdečním selháním. V dětském věku jsou nejčastějšími indikacemi k transplantacidilatační kardiomyopatie, inoperabilní vrozené srdeční vady a srdeční selhání po operaci srdce. V novorozeneckéma kojeneckém věku se transplantace indikuje nejčastěji u syndromu hypoplastického levého srdce. K imunosupresise u novorozenců a kojenců obvykle neužívají kortikoidy nebo se po 6–12 měsících vysazují. Příčinami úmrtí potransplantaci jsou selhání graftu, akutní rejekce a infekce. Dlouhodobé výsledky a kvalita života jsou závislé navýskytu rejekce, infekce, potransplantační vaskulopatii graftu, lymfoproliferativní chorobě a na vedlejších účincíchimunosuprese. Nejzávažnější pozdní komplikací je však vaskulopatie graftu, která vyžaduje retransplantaci. Zdokonalenímtransplantačního programu se zlepšilo přežívání i kvalita života dětí po transplantaci. Jednoroční přežíváníje dnes 80%a desetileté 50%. Ještě lepší jsou výsledky u novorozenců. Nedostatek dárců, ekonomická a organizačnínáročnost i nedořešená legislativa brání širšímu využití transplantace srdce u dětí. Specifické problémy transplantaceu dětí vyžadují výzkum účinnější, bezpečnější a levnější farmakoterapie v prevenci a léčbě rejekce, infekce i ostatníchkomplikací. Výzkum se musí zaměřit také na dlouhodobé výsledky transplantace, pokud jde o kvalitu života,na výzkum mechanické podpory srdce a xenotransplantace.

Klíčová slova:
transplantace srdce, srdeční selhání, vrozená srdeční vada, kardiomyopatie, imunosuprese, komplikace,dítě.