ANOREKTIKA A PLICNÍ HYPERTENZE

Anorektika (látky potlačující chuť k jídlu) patří mezi poměrně často vyhledávanou skupinu léků. Užívání těchtoléků však může být spojeno se závažnými nežádoucími účinky, které ve svém důsledku mohou ohrozit i život pacienta.Jde zejména o plicní hypertenzi a chlopňové defekty. Souvislost mezi užíváním anorektik a plicní hypertenzí bylapoprvé zjištěna koncem šedesátých let. Tehdy současně se zavedením anorektika aminorexu nápadně vzrostl výskytplicní hypertenze diagnostikované jako primární. Po stažení aminorexu z trhu o několik let později poklesl výskyttohoto onemocnění zpět na běžnou úroveň. Nedávná epidemiologická studie ukázala, že novější anorektikumfenfluramin (a jeho stereoizomer dexfenfluramin) výrazně zvyšuje riziko vzniku plicní hypertenze. Jakým způsobemanorektika přispívají ke vzniku plicní hypertenze, není dosud jasné. Jednou z možností je zvýšení plazmatickékoncentrace serotoninu, který působí u řady živočišných druhů plicní vazokonstrikci. Je však zřejmé, že i pokud setento mechanizmus u lidí uplatňuje, není úplným vysvětlením vlivu anorektik na plicní cirkulaci. Anorektikadepolarizují membránu hladkého svalu plicních cév tím, že potlačují aktivitu draslíkových kanálů. Depolarizaceaktivuje napětím řízené vápníkové kanály, a tím zvyšuje intracelulární koncentraci vápenatých iontů, což je stimulempro vazokonstrikci. Ta může být výrazná zejména při defektech mechanizmů působících proti vazokonstrikci, např.endoteliální produkce oxidu dusnatého (NO). Takové preexistující defekty by mohly být důvodem, proč plicníhypertenzí onemocní jen část pacientů užívajících anorektika.

Klíčová slova:
anorektika, aminorex, fenfluramin, plicní hypertenze.