TRANSPLANTACE PANKREATU: KOMU A KDY?

Hyperglykémie je důležitý faktor pro vznik a vývoj komplikací diabetu. Zatím jedinou léčebnou metodou, kterádokáže u diabetu I. typu navodit dlouhodobou normoglykémii, je transplantace pankreatu. V současné době jepovažována za standardní způsob léčby v kombinaci s transplantací ledviny u vybraných pacientů s konečnýmstadiem diabetické nefropatie. Mezi prokázané výhody transplantace pankreatu patří ukončení inzulinové léčby,perfektní kontrola glycidového metabolizmu, zlepšená kvalita života a lepší přežívání u pacientů s těžkou formouautonomní neuropatie. Předpokládanými, ale dosud plně neprokázanými výhodami jsou stabilizace nebo zpomalenídalšího vývoje mikroangiopatických komplikací. Nevýhodami jsou riziko chirurgického výkonu, možnost rejekcea trvalá nutnost užívat imunosupresivní léčbu. Indikace izolované transplantace pankreatu u neuremických příjemcůje zatím kontroverzní. Problémy potenciálního příjemce spojené s dalším průběhem diabetu musí mít reálnou naději,že budou transplantací odstraněny a jejich tíže musí převyšovat možná rizika operace a imunosuprese. V Institutuklinické a experimentální medicíny se nyní provádí zhruba 25 kombinovaných transplantací ročně a výsledky jsouobdobné jako na předních světových pracovištích. Izolovanou transplantaci pankreatu podstoupilo zatím 8 neure-mických příjemců, z nichž u 7 trvá zatím plná funkce štěpu pankreatu po dobu 1–33 měsíců. Hlavní indikací izolovanétransplantace pankreatu je „brittle” diabetes se syndromem porušeného vnímání hypoglykémie a labilní diabetesprovázený těžkou formou autonomní neuropatie a s rychlou progresí mikroangiopatie navzdory správně prováděnéintenzifikované inzulinové léčbě.

Klíčová slova:
diabetes mellitus, transplantace pankreatu, diabetická nefropatie, mikroangiopatie.