Onemocnění štítné žlázy v ordinaci praktického lékaře

Download PDF English version

Authors: V. Zamrazil ^1,2
Authors‘ workplace: Endokrinologický ústav Praha Ředitel: doc. MUDr. Vojtěch Hainer, CSc. ¹; Subkatedra endokrinologie IPVZ, Praha Vedoucí: prof. MUDr. Václav Zamrazil, DrSc. ²
Published in: Prakt. Lék. 2007; 87(3): 142-149
Category: Various Specialization

Overview

Tyreopatie postihují nejméně 5 % populace s věkovým nárůstem a podstatně častějším výskytem u žen. Nejčastěji jsou autoimunitního původu, z nedostatku jodu a růstu nádorů. Diagnostika zahrnuje 1) posouzení lokálního nálezu, 2) posouzení tyreoidální funkce, 3) určení etiopatogeneze a biologické povahy.

Základem je anamnéza a klinické vyšetření, z pomocných metod funkčního vyšetření je nejdůležitější stanovení TSH (tyreotropního hormonu), FT4 (volného tyroxinu), FT3 (volného trijodotyroninu). K posouzení lokálního nálezu je nejdůležitější ultrasonografie, k průkazu autoimunity stanovení tyreoidálních protilátek (proti peroxidáze, tyreoglobulinu a TSH receptoru). Cytologické vyšetfiení je jediným spolehlivým průkazem malignity, vyšetření tyreoglobulinu je cenné pro sledování léčby nádorů.

Základní principy léčby jsou propracované, ověřené a dostupné, přitom je nutno přihlížet k povaze choroby, věku nemocného, polymorbiditě a její medikamentozní léčbě. Zvláštní péči vyžaduje léčba v graviditě. Většinu tyreopatií je možno léčit ambulantně. Spolupráce endokrinologa a praktického lékaře je nezbytným předpokladem úspěšné diagnostiky a léčby tyreopatií.

Klíčová slova:
štítná žláza, diagnostika, terapie, hypertyreóza, tyreotoxikóza, struma, tyreoiditida.