Výběry z mezinárodních časopisů

Exploring the molecular mechanism of Crohn’s disease and rheumatoid arthritis: a bioinformatics and functional analysis approach

Yunzhenga Q, Caiyua H, Ningxianga Z et al.

Eur J Gastroenterol Hepatol 2026; 38 (3): 283–307. doi: 10.1097/MEG.0000000000003068.

Analýza molekulárních mechanizmů Crohnovy choroby a revmatoidní artritidy pomocí bioinformatických a funkčních metod

Úvod: Crohnova choroba (CD) a revmatoidní artritida (RA) jsou autoimunitní onemocnění. Je prokázáno, že mezi CD a RA existuje těsná asociace, avšak patofyziologické mechanizmy tohoto vztahu dosud nejsou plně objasněny. Cílem této studie bylo prozkoumat společné genetické charakteristiky a potenciální molekulární mechanizmy CD a RA. Metody: Mikročipová (microarray) data pro CD a RA byla získána z databáze Gene Expression Omnibus. Koexpresní genové moduly asociované s oběma onemocněními byly identifikovány pomocí analýzy vážených sítí genové koexprese (WGCNA). Geny sdílené mezi CD a RA byly následně analyzovány z hlediska funkčního obohacení v rámci genové ontologie (GO) a signálních drah podle databáze Kyoto Encyclopedia of Genes and Genomes (KEGG) za použití softwaru R. Validace výsledků byla provedena prostřednictvím analýzy diferenciálně exprimovaných genů (DEGs), která umožnila rozlišit společné i specifické geny diferencovaně exprimované u CD a RA. Na základě identifikovaných společných klíčových (hub) genů byla dále posuzována možnost vývoje nových cílených terapeutik typu gen–protilátka pro léčbu obou onemocnění. Výsledky: Analýza obohacení genových modulů získaných metodou WGCNA identifikovala modely signálních drah, které poukazují na možné mechanizmy rozvoje RA v návaznosti na CD. Současně byly určeny klíčové sdílené patogenní geny, zejména S100P a IL2RB, jež mohou představovat perspektivní terče cílené terapie u obou onemocnění. Závěr: Tato studie jako první objasňuje klíčové signální dráhy podílející se na sdílené patogenezi CD a RA a identifikuje nové kandidátní geny, které mohou sloužit jako biomarkery či potenciální terapeutické cíle. Zároveň navrhuje nové koncepce pro vývoj cílených léčiv založených na kombinaci gen–protilátka.

Appendicectomy plus standard medical therapy versus standard medical therapy alone for maintenance of remission in ulcerative colitis (ACCURE): a pragmatic, open-label, international, randomised trial

Acherman YI, Arebi N, Arthurs E et al., the ACCURE Study Group.

Lancet Gastroenterol Hepatol 2025; 10 (6): 550–561. doi: 10.1016/S2468-1253 (25) 00026-3.

Appendektomie se standardní medikamentozní léčbou vs. samotná standardní medikamentózní léčba pro udržení remise u pacientů s ulcerózní kolitidou (ACURE)

Appendix může mít imunomodulační roli u ulcerózní kolitidy (UC). Na podkladě předchozích metaanalýz byla appendektomie (APPE) navržena jako potenciální terapeutická intervence k udržení remise u této nemoci. Appendix je považován za důležitého producenta zánětlivých cytokinů, které mohou spouštět kaskádovitou odpověď vedoucí k progresi UC. Tato pragmatická, otevřená, randomizovaná, mezinárodní studie si klade za primární cíl porovnat podíl pacientů s relapsem UC do 1 roku po APPE a u skupiny pacientů bez APPE. Pacienti v remisi UC, kteří ale byli v posledních 12 měsících léčeni pro relaps, byli rozřazeni do skupin (1 : 1) buď k APPE s pokračující udržovací medikací UC, nebo ke skupině pokračující standardní medikací UC. Relaps byl v této studii definován jako celkové skóre Mayo ≥ 5 s endoskopickým subskóre 2 nebo 3. V případě neprovedení endoskopie byly u pacienta cestou komise posuzovány jeho zhoršení týkající se břišních příznaků UC (např. zvýšení frekvence stolice o ≥ 1 bod oproti výchozímu stavu), rektální krvácení (subskóre ≥ 1) nebo hladina fekálního kalprotektinu > 150 µg/g, případně nutnost intenzifikace léčby (jiné než mesalazinem). Celkem 201 pacientů bylo zařazeno do skupiny s APPE (n = 101), nebo kontrolní skupiny (n = 100). Po vyloučení čtyř pacientů ze studie bylo ve skupině s APPE 99 pacientů a v kontrolní skupině bylo 98 pacientů. Průměrný věk pacientů byl 42,2 let. Jednoletá míra relapsu byla významně nižší ve skupině s APPE než v kontrolní skupině (36 [36 %] z 99 vs. 55 [56 %] z 98 pacientů; RR 0,65 (95% CI 0,47–0,89); p = 0,005). Nežádoucí příhody se vyskytly u 11 (11 %) z 96 pacientů ve skupině s APPE a u 10 (10 %) ze 101 pacientů v kontrolní skupině. Mezi nejčastější nežádoucí účinky patřily přechodné pooperační bolesti břicha ve skupině s APPE (3 (3 %) pacienti) a kožní vyrážka v kontrolní skupině (3 (3 %) pacienti). Ve dvou případech (2 %) byly v odstraněném appendixu náhodně nalezeny low-grade mucinózní neoplazie. Závažné pooperační nežádoucí účinky se vyskytly u dvou (2 %) pacientů po appendektomii a u žádného v kontrolní skupině. V průběhu studie nebyla zaznamenána žádná úmrtí. Z výsledků studie můžeme usuzovat, že APPE je účinnější metodou k udržení remise pacientů s UC než samotná medikamentózní léčba.

Hepatic Encephalopathy and MELD-Na Predict Treatment Benefit in Autoimmune Hepatitis-related Decompensated Cirrhosis

Arvaniti P, Rodríguez-Tajes S, Padilla et al.

Clin Gastroenterol Hepatol 2026; 24 (4): 1055.e6–1067.e6. doi: 10.1016/j.cgh.2025.02.010.

Jaterní encefalopatie a MELD-Na predikují přínos léčby u dekompenzované cirhózy související s autoimunitní hepatitidou

Úvod a cíle: Léčba pacientů s dekompenzovanou cirhózou související s autoimunitní hepatitidou (AIH) je náročná kvůli riziku komplikací souvisejících s léčbou a nedostatku klinických doporučení. V této studii byly sledovány prediktivní faktory pro přínos léčby u dekompenzované cirhózy související s AIH v době diagnózy a byl vyvinut algoritmus pro rozhodování o léčbě v klinické praxi. Metody: Tato retrospektivní, mezinárodní, multicentrická studie zahrnovala 232 pacientů s histologicky potvrzenou dekompenzovanou cirhózou související s AIH v době diagnózy. Sub-hazard riziko (SHR) mortality bylo stanoveno analýzou konkurenčních rizik, přičemž transplantace jater (LT) byla považována za konkurenční událost. Výsledky: V době diagnózy mělo 89 % pacientů ascites a 41 % mělo zjevnou jaterní encefalopatii (OHE). Léčení pacienti (n = 214; 92 %) měli vyšší aminotransferázy, bilirubin a modifikovaný index jaterní aktivity. SHR mortality byl u léčených pacientů nižší (0,438; 95% interval spolehlivosti [CI], 0,196–0,981; p = 0,045). Pacienti bez OHE stupně 3/4 a s MELD-Na ≤ 28 v době diagnózy měli větší pravděpodobnost prospěchu z léčby. U těchto pacientů měl pokles MELD-Na ≥ 11 po 4 týdnech léčby 100% negativní prediktivní hodnotu pro úmrtí/LT. U 49 % léčených pacientů došlo během sledování k rekompenzaci. Celkem 20 % pacientů muselo léčbu ukončit, 65 % během prvních 4 týdnů a pouze 4 % kvůli infekčním komplikacím. OHE ≥ stupeň 2 a MELD-Na při diagnóze predikovaly potřebu ukončení léčby. Závěr: Imunosuprese je prospěšná u pacientů s dekompenzovanou cirhózou související s AIH a aktivním onemocněním. OHE a MELD-Na při diagnóze jsou spolu s poklesem MELD-Na po 4 týdnech léčby nejdůležitějšími determinanty dalšího průběhu a mohou vést k rozhodnutí o léčbě.

Prognostic value of factor VIII, D-dimer and high molecular risk variants assessing re-thrombosis risk in non-cirrhotic portal vein thrombosis

Baiges A, Procopet B, Téllez L et al.

JHEP Rep. Online ahead of print 2026; 8 (5): 101772. doi: 10.1016/j.jhepr.2026.101772.

Prognostická hodnota faktoru VIII, D-dimeru a variant s vysokým molekulárním rizikem pro hodnocení rizika retrombózy u necirhotické trombózy portální žíly

Úvod a cíle: Pacienti s necirhotickou netumorózní trombózou portálního žilního systému (NCNT-PVT) vyžadují dlouhodobou antikoagulační léčbu k prevenci retrombózy (buď splanchnické, nebo na jakémkoli místě, označované jako celková retrombóza –⁠ oRT), pokud je přítomen základní vysoce rizikový trombofilní stav nebo anamnéza předchozích trombotických epizod. Nicméně až 25 % pacientů bez těchto indikací vyvine oRT. Jako prediktory rizika oRT u těchto pacientů byly navrženy zvýšené hladiny faktoru VIII (≥ 150 %), D-dimerů (≥ 500 ng/ml) nebo přítomnost variant s vysokým molekulárním rizikem (HMR). Cílem této studie bylo porovnat prognostickou hodnotu těchto tří biomarkerů v kohortě pacientů s NCNT-PVT. Metody: Jedná se o multicentrickou, retrospektivní, observační studii zahrnující 123 pacientů s NCNT-PVT bez indikace k dlouhodobé antikoagulační léčbě. Výsledky: Během mediánu sledování 89,3 měsíců (IQR 36–129) se u 33 pacientů (27 %) vyvinula venózní oRT s kumulativní incidencí 7 %, 17 % a 26 % po 1, 5 a 10 letech. Faktor VIII ≥ 150 % a HMR byly spojeny s rizikem oRT (HR 5,92; 95% CI 2,67–13,15; p < 0,01; a HR 2,07; 95% CI 1,01–4,24; p = 0,04), zatímco D-dimery ≥ 500 ng/ml vykazovaly nevýznamný trend. Multivariantní analýza potvrdila faktor VIII a HMR jako nezávislé prediktory. Závěry: Pacienti s PVT bez vyvolávajícího faktoru mají klinicky významné dlouhodobé riziko recidivy s 25% kumulativní incidencí oRT po 10 letech. Zvýšený faktor VIII (≥ 150 %) identifikuje podskupinu se zvláště zvýšeným rizikem a jeho kombinace s variantami HMR může dále zpřesnit stratifikaci rizika.

Články vybrali a komentovali MUDr. Kristýna Zdychyncová¹, MUDr. Robert Pospíšil², MUDr. Mgr. Irena Míková³

¹ Klinické a výzkumné centrum pro střevní záněty, Klinické centrum ISCARE a. s. a 1. LF UK v Praze

² Gastroenterologické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a. s.

³ Klinika hepatogastroenterologie, Transplantcentrum, IKEM, Praha