Extrakorporální litotrypse rázovou vlnou u pacientů s algickou obstruktivní formou chronické pankreatitidy

Overview

Chronická pankreatitida (CP) je progresivní zánětlivé onemocnění charakterizované morfologickými změnami vedoucími k poruše exokrinních i endokrinních funkcí. Klinicky se nejčastěji projevuje bolestmi břicha a maldigescí s významným dopadem na kvalitu života nemocných. Hlavní příčinou rozvoje onemocnění je chronický abúzus alkoholu. Diagnostika je většinou morfologická a využívá zobrazovacích metod (CT, MR, EUS), které mohou být doplněny o posouzení zevně a vnitřně sekretorických funkcí. Známkou pokročilosti choroby bývá výskyt pankreatikolitiázy, která je často asociována s bolestí refrakterní k běžné farmakoterapii (analgetika, substituce pankreatických enzymů). Extrakorporální litotrypse rázovou vlnou (ESWL) nabízí bezpečnou a efektivní možnost léčby algické obstruktivní formy CP v kombinaci s endoskopickými metodami. Cílem práce je zhodnotit současné možnosti léčby tohoto onemocnění a prezentovat výsledky vlastního souboru pacientů léčených ESWL.

Klíčová slova:

extrakorporální litotrypse rázovou vlnou (ESWL) – chronická pankreatitida – pankreatikolitiáza

Úvod

Chronická pankreatitida (CP) je patologický fibro-inflamatorní syndrom postihující pankreas osob s genetickými, environmentálními a/nebo jinými rizikovými faktory, které rozvinou perzistující patologickou odpověď na parenchymové poškození a stres [1]. V důsledku chronického zánětu dochází k postupné destrukci parenchymu, jeho fibróze a ztrátě fyziologických funkcí při atrofii žlázy. Podrobnou kategorizací rizikových faktorů rozvoje CP definuje dvě verze klasifikace TIGAR-O z roku 2019. Mezi jednotlivé kategorie řadíme:

T –⁠ toxo-metabolické;

I –⁠ idiopatické;

G –⁠ genetické;

A –⁠ autoimunitní;

R –⁠ rekurentní akutní pankreatitida a těžká akutní pankreatitida;

O –⁠ obstruktivní [2].

 

Nejčastější příčinou onemocnění je chronický abúzus ethanolu [3].

Z patogenetického hlediska dělíme CP na tři základní formy popisující dominantní způsob poškození žlázy –⁠ chronickou kalcifikující, chronickou obstruktivní a zánětlivě-fibrotickou formu [4].

Diagnóza onemocnění je většinou morfologická a k jejímu systematickému hodnocení využíváme klasifikační škály, z nichž nejznámější jsou Cambridgská a Rosemontská. Každá z těchto škál má svá specifika. První uvedená se užívá ve vazbě na výpočetní tomografii (CT), magnetickou rezonanční cholangiopankreatikografii (MRCP) či endoskopickou retrográdní cholangiopankreatikografii (ERCP) a posuzuje primárně duktální změny. Rosemontská klasifikace je novějším konceptem užívaným při endosonografickém vyšetření (EUS) pankreatu a hodnotí i parenchymové změny. Morfologická klasifikace může být doplněna o posouzení zevně a vnitřně sekretorické funkce.

Častým klinickým projevem CP je bolest břicha lokalizovaná obvykle do nadbřišku s možným vyzařováním do zad. Dále se vyskytují projevy maldigesce, a to zejména tuků, na podkladě exokrinní insuficience. Při poklesu aktivity pankreatické lipázy < 10 % normálních postprandiálních hodnot vzniká obvykle steatorea. Laboratorně mohou být patrné známky karence mikronutrientů [5]. U některých pacientů může bolest chybět i přes pokročilé morfologické změny na pankreatu. A naopak pacienti s bolestí nemusí nezbytně vykazovat projevy exokrinní insuficience.

V pokročilých stadiích choroby se zpravidla přidružuje endokrinní nedostatečnost s rozvojem sekundárního diabetes mellitus –⁠ typ 3c. Pacienti s CP mají také vyšší riziko rozvoje karcinomu pankreatu [6]. Přidružujícími faktory rozvoje malignity jsou nikotinizmus, délka trvání onemocnění a vůbec nejvyšší riziko vykazují nemocní s hereditární chronickou pankreatitidou.

Jedním z typických morfologických znaků pokročilých forem onemocnění je tvorba konkrementů v pankreatických vývodech, často v kombinaci s jejich nepravidelnostmi a strikturami. Vyskytují se přibližně u 50 % pacientů a jejich prevalence se s délkou trvání choroby zvyšuje [7]. Konkrementy dělíme dle typu (radioopacitní, radiolucentní nebo smíšené), množství (solitární, nebo vícečetné) a lokalizace (hlava, tělo a kauda pankreatu / hlavní nebo postranní vývod).

Obstrukce pankreatických vývodů konkrementy se významně podílí na rozvoji chronické bolesti v důsledku zvýšení intraduktálního tlaku, který v terénu relativně málo poddajné tkáně pankreatu způsobuje intersticiální hypertenzi a vede k ischemii. Konzervativní léčba pomocí farmakoterapie analgetiky a substitucí pankreatických enzymů je v průběhu času mnohdy nedostačující a vyžaduje intervenční přístup.

Extrakorporální litotrypse rázovou vlnou (ESWL –⁠ extracorporeal shock wave litothripsy) představuje spolu s endoskopickými metodami a chirurgickým přístupem možnost intervence u symptomatické pankreatikolitiázy [8].

V posledních desetiletích se ESWL etablovala jako neinvazivní, účinná a relativně bezpečná metoda fragmentace pankreatických konkrementů, zejména u pacientů s konkrementy lokalizovanými v hlavním pankreatickém vývodu (MPD –⁠ main pancreatic duct).

Využitím ESWL v kombinaci s endoskopickými metodami dosahuje většina pacientů úlevy od chronických bolestí, které nedostatečně reagovaly na konvenční terapii. Současně využití ESWL snižuje potřebu chirurgických intervencí se všemi dalšími konsekvencemi spojenými s operačním výkonem.

Cílem naší práce bylo posoudit efektivitu a bezpečnost metody ESWL u pacientů s algickou obstruktivní formou CP na pracovišti autorů.

 

Metody

Prezentujeme výsledky unicentrické retrospektivní observační studie, která probíhala na II. interní klinice gastroenterologické a geriatrické Fakultní nemocnice Olomouc v letech 2020–2025. Z etického hlediska byla studie provedena v souladu s Helsinskou deklarací a informovaný souhlas byl podepsán u všech zúčastněných pacientů před samotným započetím procedury.

Do studie byli zařazeni pacienti splňující diagnostická kritéria chronické obstruktivní pankreatitidy s nálezem litiázy MPD, jenž byla prokázána v rámci ERCP, EUS, případně pomocí radiologických metod (CT nebo MR).

Indikací k provedení ESWL byla solitární nebo vícečetná symptomatická pankreatikolitiáza o velikosti ≥ 5 mm vedoucí k obstrukci hlavního pankreatického vývodu s jeho proximální dilatací ≥ 6 mm v hlavě nebo těle slinivky, nereagující adekvátně na konzervativní léčbu.

Absolutními kontraindikacemi výkonu byly gravidita, pankreatické pseudocysty a peripankreatické kolekce v trajektorii rázové vlny, významná porucha koagulace, karcinom pankreatu a (pseudo) aneuryzma velkých cév v trajektorii rázové vlny.

U pacientů s předpokládanou stenózou MPD distálně od konkrementu bylo indikováno zavedení pankreatického stentu v rámci ERCP před ESWL. Někteří referovaní pacienti měli stent již zavedený na jiném pracovišti.

Všechny procedury ESWL byly provedeny pod vedením jednoho ze tří lékařů našeho pracoviště ve spolupráci s personálem uroradiologického centra Urologické kliniky Fakultní nemocnice Olomouc.

Samotná procedura probíhala u všech pacientů za krátké hospitalizace na naší klinice. K výkonu byl použit litotryptor EDAP-TMS-Sonolith i-sys, primárně dedikovaný k léčbě urolitiázy.

U všech pacientů bylo provedeno standardní klinické a laboratorní vyšetření včetně pankreatické amylázy a lipázy před zahájením procedury.

Výkon jsme prováděli po celonočním lačnění a po premedikaci diklofenak 75 mg intravenózně a piritramid 15 mg subkutánně podávané v intervalu 30–60 min před procedurou. V našem souboru nebyla využita celková anestezie. Parenterální infuzní hydratace roztokem Ringer laktát 500 ml byla aplikována u všech pacientů nitrožilně před každým jednotlivým sezením ESWL.

Po uložení pacienta na lehátko litotryptoru na levý bok byl aplikován sonografický gel na kůži břicha k maximalizaci kontaktu s vodním vakem. Postupným polohováním lehátka bylo dosaženo ideální polohy se zaměřením litu pomocí skiaskopie. Následně byla zahájena aplikace jednotlivých rázů standardizovanou frekvencí 1,5 Hz za průběžné kontroly adekvátního zaměření litu skiaskopicky. Výkon byl standardně započat podáváním 25 % z definované celkové energie jednotlivých rázů, pacienti byli průběžně vizuálně a verbálně kontrolováni a při dobré toleranci byla postupně navyšována poměrná energie jednotlivých rázů až na 100 %.

Obvyklý průběh procedury zahrnoval tři sezení aplikace rázových vln ve třech po sobě následujících dnech. Standardně bylo aplikováno 3 000 rázů na jednotlivé sezení/den, kumulativně tedy 9 000 rázů za 3 dny. Periprocedurální součinnost pacientů byla klíčová a vyžadovala maximálně tolerovanou limitaci pohybů trupu včetně dechových exkurzí.

Po výkonu pacienti dodržovali klidový režim na lůžku minimálně 2 hod. Následně při absenci potíží nebyli výrazněji limitováni, mohli přijímat tekutiny a stravu. Při rozvoji akutních potíží byl posouzen klinický stav, odebrány aktuální laboratorní hodnoty, případně doplněna zobrazovací vyšetření k vyloučení komplikací (nativní RTG snímek břicha a břišní sonografie).

Po absolvování ESWL byla u vybraných pacientů s odstupem 3–7 dnů provedena ERCP s extrakcí zbytkových fragmentů litiázy a případně s extrakcí, či ponecháním pankreatického stentu k dosažení remodelace MPD. U pacientů bez zavedeného pankreatického stentu byly standardně s odstupem 1–2 měsíců doplněny MRCP nebo CT pankreatu a v případě reziduální litiázy byli pacienti indikováni k ERCP.

Primárními cílovými ukazateli byly technická úspěšnost metody vyjádřená mírou dosažené clearance MPD a klinický efekt.

Procedura byla považována za technicky úspěšnou při dosažení kompletní clearance MPD bez reziduální litiázy > 3 mm potvrzené zobrazovací metodou nebo v rámci ERCP. Parciální clearance byla definována pouze jako částečná spontánní pasáž fragmentů litiázy > 3 mm, které však bylo možné následně endoskopicky extrahovat. Nedostatečná clearance byla definována jako perzistující litiáza > 3 mm s nemožností endoskopické extrakce.

Klinický efekt byl definován jako ≥ 50% pokles intenzity bolesti hodnocené pomocí vizuální analogové škály (VAS) při ambulantní kontrole následující do 2 měsíců po ESWL.

Sekundární cílové ukazatele byly definovány jako výskyt komplikací souvisejících s ESWL a nutnost opakování procedury.

Mezi hodnocené komplikace patřila akutní postprocedurální bolest vyžadující analgetika s rozvojem do 6 hod od ukončení sezení ESWL, rozvoj hematomu měkkých tkání břišní stěny nebo hlubokých struktur verifikovaný fyzikálním vyšetřením nebo zobrazovací metodou a pankreatitida.

 

Výsledky

Základní demografická a klinická data pacientů uvádíme formou tabulek a grafů (tab. 1, 2, grafy 1, 2).

Před samotnou ESWL byl u 16 pacientů (76,2 %) v rámci ERCP zaveden pankreatický stent.

V rámci definovaných primárních cílových ukazatelů byla technická úspěšnost procedury s kompletní clearance MPD zaznamenána u 14 pacientů (66,6 %), parciální clearance MPD byla zaznamenána u 5 pacientů (23,8 %) a nedostatečná clearance byla zaznamenána u 2 pacientů (9,5 %).

Klinický efekt byl hodnocen při první ambulantní kontrole po provedení ESWL, po níž významnou úlevu od bolesti udávalo 17 pacientů (81,0 %) a parciální úlevu od bolesti udávali 4 pacienti (19 %).

V rámci hodnocení sekundárních cílových ukazatelů se komplikace procedury vyskytla u jednoho pacienta (4,8 %), a to pankreatitida po výkonu. Dle AGREE klasifikace byla hodnocena jako grade II. Ostatní sekundární sledované komplikace nebyly v souboru zaznamenány. Nutnost druhé etapy ESWL pro nedostatečnou fragmentaci litiázy byla u tří pacientů (14,3 %). Ostatní pacienti dosáhli požadovaného efektu již po první etapě.

 

Diskuze

Historicky se první dokumentované použití ESWL v indikaci pankreatikolitiázy datuje do roku 1987, kdy tým německých autorů Sauerbruch et al. publikovali kazuistiku 33leté pacientky s CP a pankreatikolitiázou [9]. Samotná metoda byla primárně vyvinuta pro léčbu urolitiázy, nicméně koncem 80. let a zejména v 90. letech minulého století se úspěšně uplatnila i na poli gastroenterologie. Pankreatikolitiázu lze léčit chirurgicky, endoskopicky extrakcí, stentem nebo intraduktální elektrohydraulickou litotrypsí (EHL) při pankreatikoskopii a ESWL. Hlavními výhodami ESWL je neinvazivní přístup a malá incidence komplikací. Evropská společnost gastrointestinální endoskopie (ESGE) doporučuje endoskopickou léčbu a/nebo ESWL již v první linii u pacientů s obstruktivní formou CP a s radioopacitními konkrementy velikosti > 5 mm lokalizovanými v hlavě nebo těle pankreatu. Samotná ERCP může být úspěšná u konkrementů < 5 mm a také u radiolucentní litiázy. Klinický efekt provedené terapie se hodnotí v horizontu 6–8 týdnů po provedení ESWL a při nedostatečné odpovědi by měla být zvážena chirurgická léčba. Při výběru vhodných kandidátů léčby ESWL má být zohledněna přítomnost pozitivních prediktivních faktorů dlouhodobého úspěchu léčby, k nimž řadíme absenci striktury MPD, krátkou dobu trvání onemocnění, absenci či zanechání kouření a konzumace alkoholu. Endoskopická léčba po ESWL by měla být rezervována pro pacienty, u nichž nedošlo po ESWL ke spontánní pasáži fragmentů litiázy. Zavedení pankreatického stentu by mělo být provedeno v případě dominantní striktury MPD [10]. Americká společnost gastrointestinální endoskopie (ASGE) doporučuje v případě radioopacitních konkrementů < 5 mm a radiolucentních konkrementů, které jsou lokalizovány v hlavě a proximálním těle pankreatu, v prvním kroku provedení samostatné ERCP s pankreatoskopií, nebo bez ní. U radioopacitních konkrementů velikosti > 5 mm lze dle ASGE volit mezi ESWL a pankreatikoskopií s litotrypsí a zejména u konkrementů > 10 mm je primárně doporučeno ESWL. Při adekvátní fragmentaci konkrementů, která je definována velikostí výsledných fragmentů < 2–3 mm, s absencí jejich spontánního odchodu po ESWL, doporučuje ASGE k dosažení plné clearance MPD provedení ERCP s pankreatikoskopií, nebo bez ní [11].

Z demografického hlediska odpovídá náš soubor běžné populaci pacientů s CP –⁠ predominance mužů v našem souboru (poměr 3,2 : 1) i věkový medián pro obě pohlaví 56 let jsou v souladu s dostupnými epidemiologickými daty [12].

V našem souboru bylo kompletní clearance MPD dosaženo u 66,6 % pacientů, parciální efekt jsme zaznamenali u 23,8 %. Tento výsledek je plně srovnatelný s daty publikovanými ve větších souborech, v nichž se technická úspěšnost ESWL pohybuje obvykle > 80 % při souběžné extrakci konkrementů v kombinaci s následnou endoskopií [13]. Do finálního výsledku se rovněž promítají další proměnné, jakými jsou velikost litiázy s větší úspěšností u menších konkrementů. Dále pohlaví, etiologie pankreatitidy, trvání potíží a denzita litu v Hounsfieldových jednotkách v rámci CT vyšetření [14]. Patofyziologicky je litogeneze vysvětlována zvýšením hustoty pankreatické šťávy v terénu chronické inflamace na podkladě poklesu inhibitorů litogeneze. Dominantní roli inhibitoru tohoto procesu hraje pancreatic stone protein (PSP) známý také jako litostatin [15]. Jeho snížení na multifaktoriálním podkladě vede k hypersaturaci pankreatické šťávy uhličitanem vápenatým s tvorbou proteinových zátek, jenž postupně procesem apozice rezultuje v tvorbu solidních konkrementů. Z fyzikálního hlediska generuje ESWL krátce trvající vysokoenergetické mechanické vlnění, které vede k prudkému nárůstu tlaku následovanému krátkou fází podtlaku s aditivním podílem kavitace. Výsledkem tohoto procesu je fragmentace konkrementů. Tento postup usnadňuje jak spontánní pasáž fragmentů konkrementů per vias naturales, tak jejich případné pozdější mechanické vybavení pomocí akcesorií při ERCP včetně užití EHL. Dosažení adekvátní clearance pankreatických vývodů vede ke snížení intraduktálního tlaku, redukci bolesti a napomáhá jejich remodelaci.

V porovnání se samotnou endoskopickou extrakcí pankreatické litiázy, která lze většinou uplatnit pouze u konkrementů do velikosti 5 mm a souběžně absencí lokalizace před stenózou MPD, je při kombinaci obou modalit signifikantně vyšší šance na úspěch s dosažením plné clearance MPD. Proto je často nezbytné provedení tohoto hybridního přístupu s užitím litotrypse –⁠ intraduktální EHL nebo ESWL. Toto tvrzení koreluje s výsledky celostátního průzkumu z Japonska publikovaného v roce 2018, jenž byl proveden na 1 834 pacientech z celkového počtu 125 pracovišť. V rámci tohoto sledování byla kombinace obou modalit aplikována u 24,3 % pacientů, kdežto pouze samostatná endoskopická léčba jen u 14,2 % pacientů [16].

Komplikace se v našem souboru vyskytla u jednoho pacienta (4,8 %), u nějž došlo k rozvoji pankreatitidy. Srovnání s literaturou vykazuje podobné hodnoty výskytu. Retrospektivní multicentrická studie z roku 2005 provedená v Japonsku na 555 pacientech udávala výskyt komplikací u 6,3 % pacientů, dominantní komplikací byla právě akutní pankreatitida [17]. V našem případě neměla komplikace větší klinický význam ve smyslu zhoršení celkového stavu a prognózy pacienta. Byla zvládnuta standardní konzervativní cestou a nevyžadovala další intervenční řešení. Tento stav byl asociován s podáním nadstandardní dávky rázových vln v upraveném režimu 2 × 5 000 rázů ve dvou sezeních. Samotná komplikace nastala po druhém sezení. Nutno ovšem dodat, že tento zkrácený režim aplikace rázových vln s větším počtem rázů na jedno sezení je akceptován mnoha dalšími pracovišti. Závažné komplikace, jako je těžká forma akutní pankreatitidy vyžadující intenzivní péči, krvácení nebo perforace, nebyly zaznamenány vůbec. Tento výsledek podporuje příznivý bezpečnostní profil ESWL při dodržení standardizovaného protokolu

Podobně i klinická odpověď definovaná jako ≥ 50% pokles intenzity bolesti dle škály VAS byla v našem souboru přítomna u 81 % pacientů. Dle metaanalýzy 22 studií čítajících 3 868 pacientů podstupujících ESWL publikované v roce 2020 autory van Huigevoort et al. byl zaznamenán postprocedurální ústup pankreatické bolesti u 64,2 % pacientů (95% CI 57,5–70,6) [18]. Jiná práce od kolektivu asijských autorů Liu et al. (publikovaná v roce 2024, zahrnuje data od 2 071 pacientů sledovaných v letech 2011–2018) vykazovala kompletní remisi bolestivosti na konci sledování u 70,1 % pacientů [19]. Data z našeho souboru potvrzují obecně platný fakt, že úleva od bolesti po provedení ESWL je významná a zvyšuje kvalitu života léčených pacientů. Jsme si plně vědomi, že velikost našeho souboru je v porovnání s uvedenými soubory menší a délka follow-up nedostatečná. Nicméně záměrem naší práce bylo primárně hodnocení časného efektu ESWL. Je nutno podotknout, že do dlouhodobého vývoje bolestivosti u léčených pacientů se mohou promítat další faktory, jakými jsou např. nedostatečné dodržování životosprávy či noncompliance při farmakoterapii.

Průměrná velikost konkrementů našich pacientů činila 13,7 mm, přičemž maximální zaznamenaná velikost dosahovala 28 mm. Přestože větší konkrementy bývají tradičně spojovány s nutností opakovaných etap ESWL a potenciálně nižší mírou kompletní clearance MPD, byla ve sledovaném souboru potřeba druhé etapy pouze u 14,3 % pacientů. Podle práce Tandan et al. z roku 2019 byla potřeba vyššího počtu rázů zaznamenána pouze u 14,5 % pacientů ze souboru čítajícího 5 124 jedinců [20]. Naše výsledky jsou tedy plně srovnatelné s těmito daty.

Předchozí zavedení pankreatického stentu v rámci ERCP bylo provedeno u 76,2 % pacientů. Tato strategie je v souladu s koncepcí kombinované léčby, v níž ESWL zajišťuje fragmentaci objemných konkrementů a následná endoskopická intervence umožňuje dokončení efektivní drenáže MPD. Dle lokálního nálezu na MPD je možno provést balonovou dilataci striktury s revizí vývodu košíkem. Právě přítomnost striktury je jedním z důležitých bodů v rozhodovacím algoritmu indikace zavedení stentu. Stejně tak po provedení ESWL může být indikováno ponechání stentu v rámci očekávané remodelace striktury. V návaznosti na výsledky práce Sasahira et al. čítající 40 pacientů byla po provedené ESWL u 27 pacientů patrná striktura MPD. U 24 z nich byla úspěšně provedena stentáž MPD a po dobu 1 roku byl stent měněn každé 3 měsíce. Na konci sledování došlo ke statisticky významnému poklesu průměru MPD (7,6 vs. 5,8 mm; p < 0,05) [21].

Přestože naše studie nebyla primárně designována k porovnání výsledků pacientů s předchozím zavedením pankreatického stentu vůči pacientům bez provedené stentáže, lze předpokládat, že tento preemptivní postup přispěl k vysoké míře kompletní clearance MPD i k minimalizaci rozvoje následných komplikací. Z technického hlediska je přítomnost pankreatického stentu v průběhu ESWL přínosná při skiaskopickém zaměření stentu a samotné radioopacitní litiázy v jeho těsné blízkosti. Zavedení stentu může také přispět k fragmentaci radiolucentních konkrementů při zacílení energie rázů přímo na stent.

V případě přetrvávající obstrukce MPD refrakterní k terapii ESWL či endoskopické extrakci litiázy se nabízí jako alternativní endoskopické řešení založení EUS navigované pankreatiko-gastro anastomózy (EUS-PGA). S výhodou lze tento postup aplikovat u pacientů se změněnou anatomií a technicky neproveditelnou kanylací pankreatického vývodu. EUS-PGA je zavedený léčebný postup, jehož dostupnost je však limitována na expertní centra [22].

Mezi hlavní limitace naší práce patří malý počet zařazených pacientů a absence dlouhodobého klinického sledování. Hodnocení bolesti probíhalo při první ambulantní kontrole po výkonu a mělo za cíl hodnotit časný efekt procedury. Tento fakt neumožňuje zhodnotit dlouhodobou udržitelnost analgetického efektu. Další limitací je absence kontrolní skupiny, například pacientů léčených pouze endoskopicky bez provedení ESWL.

Na druhou stranu silnou stránkou studie je homogenní soubor pacientů s obstruktivní CP s jasně definovanými primárními i sekundárními cílovými ukazateli. Do budoucna by jistě pomohl sběr dat z více center, která se problematikou ESWL zaobírají. Podle velikosti našeho souboru vzhledem ke spádovému regionu se domníváme, že se metoda ESWL v naší zemi využívá nedostatečně.

Tato práce poukazuje na aktuální využití ESWL. Její výsledky potvrzují, že jde o plně etablovanou, efektivní a bezpečnou součást multimodální léčby pankreatikolitiázy u pacientů s obstruktivní formou CP. V kombinaci s endoskopickými metodami vykazuje vysokou úspěšnost fragmentace konkrementů i dosažení klinického efektu. U všech pacientů v našem souboru byla pozitivně ovlivněna bolest. K přesnějšímu stanovení prediktivních faktorů úspěchu a optimalizaci budoucího léčebného protokolu jsou však nezbytné další prospektivní studie s větším počtem pacientů a dlouhodobým sledováním.

 

Závěr

Prezentujeme vlastní soubor 21 pacientů s pankreatikolitiázou léčených metodou ESWL, ve kterém prokazujeme vysokou účinnost a současně bezpečnost metody srovnatelnou s již publikovanými daty. Ke zmírnění pankreatické bolesti došlo u všech pacientů a vyskytla se jediná nezávažná komplikace. Analyzovaný soubor je limitován malým počtem nemocných.

Poděkování

Poděkování patří prim. MUDr. Tomáši Doudovi, Ph.D., z II. interní kliniky FN Hradec Králové, s jehož pomocí jsme provedli první ESWL v Olomouci. Dále děkujeme personálu uroradiologického centra Urologické kliniky FN Olomouc za spolupráci při realizaci jednotlivých výkonů.

Doručeno/Submitted: 21. 4. 2026

Přijato/Accepted: 6. 5. 2026

 

Korespondenční autor

MUDr. Ondřej Vašíček

II. interní klinika –⁠ gastroenterologická a geriatrická

LF UP a FN Olomouc

Zdravotníků 248/7

779 00 Olomouc

Ondrej.Vasicek@fnol.cz