Inzulinová rezistence u dětí a adolescentů

Účel studie:
Cílem práce bylo stanovit u prepubertálních i pubertálních dětí průměrné hodnoty a hranice spolehlivosti kvantitativních indexů inzulinové rezistence, zhodnotit význam těchto indexů a dalších faktorů souvisejících s metabolickým syndromem v diagnostice a patogenezi inzulinové rezistence.

Metody:
Bylo vyšetřeno 5 skupin dětí –⁠ 33 zdravých neobézních dětí v prepubertálním věku a 17 v pubertálním věku, 15 dětí s nadváhou nebo obezitou (BMI >90. percentil), 12 dětí se zvýšeným rizikem výskytu metabolického syndromu v rodinné anamnéze a 14 adolescentů s esenciální hypertenzí –⁠ u všech byly vypočítány kvantitativní homeostatické indexy inzulinové rezistence HOMA IR a QUICKI, současně byla v séru stanovena řada metabolických a jiných faktorů souvisejících s inzulinovou rezistencí.

Výsledky:
Vzestup inzulinové rezistence u obézních dětí byl provázen vedle známých metabolických symptomů inzulinové rezistence také významným vzestupem sérových koncentrací leptinu a IgG anticardiolipinu a signifikantním poklesem sérových koncentrací aFABP, TNFα a leptinových receptorů. Děti se zvýšeným rizikem metabolického syndromu se od kontrolní skupiny lišily pouze v některých metabolických ukazatelích, indexy inzulinové rezistence se však signifikantně nelišily. U chlapců s esenciální hypertenzí byly pozorovány změny pouze v některých parametrech (C-peptid, anticardiolipin IgG), HOMA IR a QUICKI byly změněny nevýznamně.

Závěr:
Výsledky potvrdily vhodnost použití homeostatických indexů inzulinové rezistence a některých dalších faktorů pro časnou diagnostiku inzulinové rezistence u dětí a adolescentů.

Klíčová slova:
obezita, inzulinová rezistence, homeostatické indexy, metabolický syndrom, prepubertální děti