Respirační selhání v důsledku ARDS jako vysoce riziková komplikace léčby akutní leukémie a myelodysplastického syndromu u dětí

Autoři se v článku zabývají respiračním selháním v důsledku rozvoje acute respiratory distress syndrome (ARDS) jako komplikací léčby akutní leukémie a MDS u dětí. V letech 1996 -⁠ 1999 na resuscitačním oddělení pro děti Kliniky anesteziologie a resuscitace 2. LF UK přijato celkem 24 hematoonkologických pacientů ve věkovém rozpětí 1 -⁠ 18 let v kritickém stavu vyžadujících resuscitační péči pro různé komplikace hematoonkologické terapie. Je to 1,84 % všech přijatých dětí na toto resuscitační oddělení. Tato skupina zahrnovala jako základní onemocnění myelodysplastický syndrom (MDS, 1 pacient), akutní lymfatickou leukémii (ALL, 14 pacientů) a akutní myeloidní leukémii (AML, 9 pacientů). U 12 dětí byl důvodem k přijetí ARDS, 10 dětí pro tuto komplikaci zemřelo, 2 přežily (2krát s ALL). Doba umělé plicní ventilace byla u přeživších dětí v rozmezí 5 -⁠ 13 dní (medián 9 dní), u zemřelých 1 -⁠ 68 dní (medián 4 dny). Dominantním používaným cytostatikem byl cytosinarabinosid (ara-C) aplikovaný v indukční cytostatické dávce od 100 mg/qm/24 h v kontinuální infuzi až po dávku 3 g/qm/12 h. Kromě 3 pacientů byla cytostatika v době přijetí vysazena. Úmrtnost na komplikace hematoonkologické léčby je ve sledované skupině 70,8 %, úmrtnost v důsledku respiračního selhání pro ARDS je 83,3 %. Skupina dětí s respiračním selháním pro ARDS při AML je přitom výrazně rizikovější než skupina dětí s respiračním selháním pro ARDS při ALL. Pro porovnání v analogické skupině dětí se solidními nádory léčenými na stejném oddělení je úmrtnost na ARDS 55,6 %. Autoři doporučují se zahájením resuscitační péče zahrnujíc UPV nečekat na plný rozvoj kritérií ARDS a tuto terapii zahájit již při prvních klinických známkách respiračního selhání a prvních známkách patologie na rtg snímku plic.

Klíčová slova:
ARDS, AML, ALL, chemoterapie, resuscitační péče, děti