Podávání rekombinantního aktivovaného faktoru VII v České republice u nemocných bez hemofilie –⁠ analýza vybraných údajů z registru UniSeven

Cíl studie:
Analýza údajů o podání rFVIIa v České republice u pacientů bez hemofilie.

Typ studie:
Analýza prospektivně sledovaných údajů počítačové databáze.

Materiál a metody:
Data registru Uniseven od jeho vzniku v roce 2001 do 31. 5. 2005.

Výsledky:
V průběhu sledovaného období bylo do registru vloženo 197 případů podání rFVIIa, z toho bylo 180 případů podání rFVIIa u ZŽOK, v 17 případech byl rFVIIa podán v rámci profylaxe/prevence krvácení. Nejčastější důvodem podání rFVIIa bylo ZŽOK u traumat a v průběhu chirurgických výkonů z jiné indikace než trauma, v 66,5 % bylo podání rFVIIa v indikacích ZŽOK spojeno s přežitím pacientů v souvislosti s danou epizodou, průměrná dávka byla 98 μg/kg, medián 100 μg/kg. Druhou nejvíce zastoupenou skupinou podání rFVIIa byli nemocní s krvácením v průběhu chirurgického výkonu z jiné indikace než trauma; účinnost podání vyjádřená v procentech přeživších nemocných byla 55%, průměrná dávka byla 94 μg/kg, medián 100 μg/kg. Potřeba krevních derivátů a transfuzních přípravků byla signifikantně redukována při srovnání období před podáním rFVIIa a po něm. Podání rFVIIa s cílem prevence krvácení bylo použito v 17 případech, průměrná dávka rFVIIa byla 37 μg/kg, medián 13 μg/kg, úmrtí a trombembolické komplikace spojené s podáním rFVIIa nebyly zaznamenány v žádném z uvedených případů.

Závěr:
Analýza údajů z registru Uniseven podporuje vysokou účinnost a bezpečnost podání rFVIIa v řadě klinických situací. Podání rFVIIa u pacientů, jejichž epizody ZŽOK jsou zaznamenány v registru, vedlo k signifikantnímu poklesu počtu podaných transfuzních jednotek erytrocytů, plasmy, množství koloidních roztoků a dávky vazopresorů.

Klíčová slova:
rekombinantní aktivovaný faktor VII –⁠ krvácení