Akcelerometrie při detekci reziduální blokády nervosvalového přenosu

Srovnali jsme akcelerometrii a elektromyografii (ACC vs EMG) při vyšetření nervosvalového přenosu. U 20 nemocných, ASA klasifikace I –⁠ III,podstupujících elektivní kraniotomii v celkové anestezii v délce nad 2 hodiny, jsme vyšetřovali nervosvalový přenos současně elektromyografickya akcelerometricky. Po podání suxametonia (Ł 100 mg) k usnadnění tracheální intubace byla nervosvalová blokáda během výkonu zajištěnaopakovanými dávkami vekuronia (1 –⁠ 4 mg). Každých 20 vteřin jsme stanovili TOF-ratio u obou m. adductor pollicis po stimulaci loketního nervusupramaximálními impulzy. Získali jsme celkem 1218 párových měření TOF-ratio (TOFEMG a TOFACC). Průměrný rozdíl mezi hodnotami získanýmioběma metodami (bias) byl 0,3 % se směrodatnou odchylkou rozdílu ± 8,7 %. Meze shody (rozmezí, v němž leží 95 % rozdílů mezi párovými měřeními)byly od –17 do +17 %. Senzitivita akcelerometrie při detekci zotavení z nervosvalového bloku (za kritérium adekvátní dekurarizace jsme považovaliTOF-ratio ł 70 %) dosáhla 87 %, specificita 96 %. Obě techniky měření poskytují spolehlivou informaci o stupni nervosvalového bloku. Za podmíneknaší studie byla akcelerometrie (i když o něco méně přesná ve srovnání s elektromyografií) schopna detekovat reziduální kurarizaci.

Klíčová slova:
nervosvalová blokáda –⁠ monitorace –⁠ akcelerometrie –⁠ elektromyografie –⁠ blokátory nervosvalového přenosu –⁠ vekuronium