Schopnost ozanimodu zmenšit úbytek objemu mozku, šedé kůry či thalamu
U pacientů s adekvátně neléčenou relabující-remitující roztroušenou sklerózou (RRRS) dochází k rychlejšímu úbytku objemu mozku než u zdravých osob, zejména pak v případě aktivity onemocnění. Tato situace má odraz i v klinických výsledcích a koreluje s dlouhodobou progresí invalidity a kognitivním postižením u RRRS. Schopnost potlačit úbytek objemu mozku prokázal ve studiích fáze III SUNBEAM a RADIANCE ozanimod. O jeho výsledcích hovořila doc. MUDr. Jana Lízrová Preiningerová, Ph.D., z RS centra při Neurologické klinice 1. LF UK a VFN v Praze.
Důležitost ztráty objemu mozku u RS
K atrofii mozku u RS dochází jak v bílé, tak šedé hmotě a lépe koreluje s progresí, fyzickým postižením a kognitivními poruchami než jiné nálezy získané prostřednictvím MRI. Atrofie šedé hmoty se dokonce zdá být spolehlivějším markerem progrese onemocnění než úbytek objemu celého mozku nebo frakce bílé hmoty. Demyelinizace šedé hmoty může předcházet poškození bílé hmoty a zátěž demyelinizací šedé hmoty se zvýrazňuje s narůstajícím postižením v progresivní fázi roztroušené sklerózy.
Ztráta objemu mozku (BVL – brain volume loss) tak při RS samozřejmě představuje velmi důležitý ukazatel účinnosti terapie. I samotnými pacienty je vnímána jako nejdůležitější parametr, který by léčba jejich nemoci měla ovlivnit. Rozhodně by BVL měla být významně zohledněna při výběru léčby a hodnocení její úspěšnosti.
Studie fáze III SUNBEAM a RADIANCE
Randomizované dvojitě zaslepené studie fáze III SUNBEAM a RADIANCE představují pilotní hodnocení ozanimodu, zástupce 2. generace modulátorů receptoru pro sfingosin-1-fosfát (S1PR). SUNBEAM trvala 12 měsíců, RADIANCE 24, studijní soubor tvořilo 1769 účastníků.
Celkem v nich byl ozanimod podán 880 a interferon beta-1a (IFN β-1a) 889 pacientům s RRRS ve věku 18−55 let z 20 zemí, jejichž střední věk činil zhruba 35,5 roku. Necelá třetina (30 %) předtím podstoupila chorobu modifikující terapii (DMT), 70 % pacientů dosud léčeno nebylo (bylo terapeuticky naivních). Hodnota EDSS mohla činit 0–5 a byla vyžadována určitá aktivita onemocnění (klinická či radiologická). Léčba ozanimodem byla spojena s vysokou retencí, jednu z těchto 2 studií dokončilo 90 % pacientů. Po 30denním screeningu proběhla randomizace do 3 ramen (1 : 1 : 1) a následně účastníci dostávali buď intramuskulárně 1× týdně IFN β-1a 30 µg, nebo perorálně 1× ozanimod HCl v dávce 0,46 či 0,92 mg (dávka 0,92 mg byla nakonec schválena pro terapii aktivní RRRS). Bezprostředně po randomizaci ještě následovalo 7denní období zvyšování dávky. Pacienti, kteří ukončili studii SUNBEAM, mohli vstoupit do otevřeného prodloužení (OLE) a v ní užívat ozanimod.
Primární výstup ukázal signifikantní superioritu perorálního ozanimodu oproti intramuskulárnímu IFN β-1a v obou studiích, co se týká úbytku ročního výskytu relapsů, počtu MRI GdE a nových či zvětšujících se T2 lézí. K úbytku relapsů došlo u dosud neléčených i předléčených nemocných. Po 2 letech bylo 76 % pacientů s RRRS užívajících ozanimod bez relapsu. Dále bylo na základě post hoc analýzy zjištěno, že ozanimod při dlouhodobém užívání zlepšuje rychlost kognitivního zpracování – 77 % účastníků, kteří pokračovali v SUNBEAM OLE, se zlepšilo nebo zůstalo stabilní skóre SDMT hodnocené po 3 letech.
Významného zlepšení oproti léčbě interferonem bylo ozanimodem dosaženo i v předem plánovaných sekundárních ukazatelích – snížil míru BVL včetně šedé hmoty na podobnou, k níž dochází u zdravých jedinců. Doložily to výsledky ve 12. měsíci studie SUNBEAM a 24. měsíci studie RADIANCE. K potvrzení těchto zjištění bude zapotřebí další výzkum.
V obou studiích byl ozanimod dobře snášen.
Eva Srbová
redakce proLékaře.cz
Zdroj: Lízrová Preiningerová J. Jak moc je při léčbě roztroušené sklerózy důležitý parametr ztráty mozkové hmoty? 36. český a slovenský neurologický sjezd, Hradec Králové, 30. 11. 2023.
