Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Moderní léčba diabetu: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Zajímavé odkazy
 

Adherence k léčbě diabetu a význam podpory ze strany rodiny

Specializace: diabetologie interní lékařství praktické lékařství pro dospělé
Téma: Moderní léčba diabetu

Vydáno: 9.1.2018

Adherence k léčbě diabetu a význam podpory ze strany rodiny

Součástí adherence k léčbě diabetu mellitu jsou kromě dodržování předepsané farmakoterapie také dietní režim, fyzická aktivita či pravidelné monitorování glykemie. Na všechny tyto aspekty může mít pozitivní vliv podpora rodiny, která výrazně zvyšuje adherenci k léčbě. To jsou výsledky z empirických studií, které shrnuje přehledový článek publikovaný v časopisu Diabetes, Metabolic Syndrome and Obesity.

Faktory přispívající k lepší adherenci

Adherenci k léčbě ovlivňuje u diabetiků řada faktorů: stupeň samostatnosti a sebeobsluhy, očekávání týkající se terapie i podpora rodiny. Ta může být funkční, praktická i emoční – a zejména psychická podpora se podílí na zmírnění stresu souvisejícího s chronickým onemocněním. Právě snížení psychické zátěže je spolu s posílením důvěry ve zvládání choroby nejmarkantnějším mechanismem, kdy podpora okolí pacientům pomáhá. Nezanedbatelná ovšem není ani praktická pomoc – metaanalýza empirických studií ukazuje, že adherence k léčbě je v případech, kdy mají diabetici tento typ podpory od nejbližšího okolí, o 27 % vyšší.

Příčiny a míra neadherence

Míra neadherence se liší u konkrétních onemocnění i mezi jednotlivými skupinami pacientů a obecně se pohybuje okolo 25 %. U chronických onemocnění bývá vyšší a u diabetu dosahuje 50 % i více. Nejčastěji udávanými důvody jsou nežádoucí účinky léčby, náročnost terapie, nedostatečná edukace či chybějící podpora rodiny a nejbližšího okolí. Neadherenci, která není způsobena úmyslnou ignorací léčebného režimu, ale právě nedostatečnou edukací pacientů, lze efektivně snížit vzděláváním s přesahem i do širšího rodinného kruhu.

Klíčová role informací

Právě rodina coby nejvýznamnější zdroj podpory, která se týká například připomínání lékařských kontrol, sledování léčebného režimu nebo výběru vhodných potravin, tvoří významný článek v terapii. Pacienti i jejich rodina by měli mít jasné a srozumitelné informace, že adherence k léčbě diabetu zahrnuje jak užívání perorálních antidiabetik či aplikaci inzulinu, tak dodržování dietního režimu, monitorování glykémie, fyzickou aktivitu, péči o zrak či prevenci nejčastějších komplikací diabetu. Význam rodinné podpory dokládá také zjištění, že adherence je vyšší u pacientů v partnerském svazku. Efekt soužití s rodinným příslušníkem se promítá více do režimových záležitostí než do samotného dodržování farmakoterapie.

Vliv rodinného prostředí

Dodržování léčebného režimu může u nově diagnostikovaných diabetiků znamenat zásadní změnu v dynamice rodiny oproti dřívějším zvyklostem. Funkční a soudržné rodinné prostředí se kromě podpory adherence projevuje i lepší aktivizací pacientů a snižuje tak riziko depresivních poruch. Některé empirické studie ovšem naznačují, že rodinné prostředí může působit také opačným způsobem – demotivačně – a vytvářet bariéry pro léčbu. Diabetici mohou čelit nelibosti rodiny například kvůli omezením ve stravování a běžném denním režimu a neochotě se těmto limitům přizpůsobit. Pocity viny a stres spojený s rodinným prostředím působí na nemocné negativně a přímo se může promítnout i do adherence k léčbě.

Shrnutí a závěr

Vyzdvihování významu podpory rodiny je důležitým faktorem souvisejícím s motivací a angažovaností pacientů při léčbě diabetu. Cílená pomoc rodinných příslušníků podporuje adherenci, působí pozitivně na psychický stav pacientů a umožňuje tak dosažení lepších výsledků léčby.

(pak)

Zdroj: Miller T. A., Dimatteo M. R. Importance of family/social support and impact on adherence to diabetic therapy. Diabetes Metab Syndr Obes 2013; 6: 421–426, doi: 10.2147/DMSO.S36368.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     0/5, hodnoceno 0x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Metformin, inzulinová rezistence a kardiovaskulární rizikoMetformin, inzulinová rezistence a kardiovaskulární riziko

Ve skupině perorálních antidiabetik (PAD) byla skupina biguanidů zastoupena třemi deriváty: phenforminem, buforminem a metforminem. Metformin (v přípravcích používaný jako hydrochlorid) – dimethylbiguanid – je v současné době jediným představitelem této skupiny PAD, který je doporučován v léčbě diabetes mellitus (DM). Jeho vliv na snižování hyperglykemie je zprostředkován snížením inzulinové rezistence, to znamená zvýšením citlivosti na inzulin v periferních tkáních. Z tohoto hlediska je metformin označován jako antihyperglykemizující lék (spíše než hypoglykemizující), protože v monoterapii nevede k riziku hypoglykemií a nesnižuje glykemie u nediabetiků.

Prospektivní, multicentrická, neintervenční studie na zhodnocení současné léčby pacientů s diabetes mellitus 2. typu, nedostatečně kompenzovaných monoterapií metforminem – KOMETA CZ

Po několikaletém trvání diabetu obvykle postupně selhává léčba antidiabetikem první volby metforminem. Studie KOMETA byla prospektivní, multicentrickou, neintervenční epidemiologickou studií u pacientů s diabetes mellitus 2. typu neadekvátně kompenzovaných na terapii metforminem. Studie byla realizována v letech 2010–2011. Studie prokázala signifikantní zlepšení kompenzace diabetu, snížení obvodu pasu, pokles krevního tlaku a úpravu dyslipidemie oproti vstupním hodnotám. Naši lékaři podle této studie volí antidiabetika zodpovědně a používají často léků bez rizika hypoglykemie. Více než 2/3 pacientů přitom dosáhnou kompenzace HbA1c pod 6 % podle IFCC. Hlavním závěrem studie je, že i v běžných podmínkách lze během 9 měsíců dosáhnout komplexní metabolické kompenzace diabetika 2. typu.



Všechny novinky