Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Deprese a úzkost: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Zajímavé odkazy
Časopisy
 

Účinná terapie venlafaxinem u depresivní pacientky se somatickou komorbiditou − kazuistika

Specializace: praktické lékařství pro dospělé psychiatrie
Téma: Deprese a úzkost

Vydáno: 16.5.2016

Účinná terapie venlafaxinem u depresivní pacientky se somatickou komorbiditou − kazuistika

Venlafaxin představuje antidepresivum čtvrté generace řadící se do skupiny SNRI (inhibitorů zpětného vychytávání noradrenalinu a serotoninu). Je využíván v terapii depresivních a úzkostných poruch. Podávání tohoto preparátu u pacientky se závažnou somatickou komorbiditou po dobu 3,5 roku dokumentuje následující kazuistika.

Autorka popisuje příběh ženy, jejíž první vyšetření psychiatrem proběhlo v roce 1997 v pacientčiných 53 letech se závěrem velké depresivní poruchy – středně těžká depresivní fáze. Pacientka od svých 46 let pobírala plný invalidní důchod. Důvodem byla degenerace a odchlípení sítnice, afakie po operaci pravého oka a katarakta levého oka. Dále prodělala hysterektomii (v roce 1990), operaci perforovaného apendixu (v roce 1999) a operaci ledvinových kamenů ve spinální anestezii (v roce 2003).

Psychiatrické onemocnění si vyžádalo celkem tři hospitalizace, a to v rozmezí od července roku 2000 do května 2001. K první hospitalizaci došlo po suicidálním pokusu léky po zhoršení oční choroby a samovolném vysazení medikace. Mezi první a druhou hospitalizací pacientka prodělala encefalitidu patrně borreliového původu. Onemocnění bylo kvalifikováno dodatečně s ohledem na popisované příznaky a výsledky sérologického vyšetření, odeznělo samo bez antibiotické léčby, sérologické vyšetření v únoru 2002 již bylo negativní.

Pacientka byla zprvu medikovaná sertralinem. Při třetí a zároveň poslední hospitalizaci byla léčba změněna na venlafaxin v denní dávce 150 mg, přičemž v této terapii bylo pokračováno během následujících 3,5 roku, kdy již nedošlo k další dekompenzaci stavu. Žena byla po tuto dobu hovorná, veselá a aktivity spojené s vedením domácnosti zvládala dobře i přes své zrakové postižení. Ke zhoršení stavu nedošlo ani v souvislosti s dalším zhoršování zraku či urologickou operací, kterou podstoupila. Nežádoucí účinky léčby nebyly pozorovány.

Uvedená kazuistika demonstruje úspěšnou léčbu deprese venlafaxinem bez doprovodných nežádoucích účinků u ženy s nemalou somatickou komorbiditou.

(veri)

Zdroj: Kučerová H. Venlafaxin – tři a půl roku podávání v psychiatrické ambulanci. Psychiatrie pro praxi 2004; 5 (6): 314.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     4/5, hodnoceno 1x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Farmakologické možnosti v terapii rezistentní deprese

Depresivní porucha představuje rozšířené onemocnění, jehož celoživotní prevalence se pohybuje kolem 15 % a roční incidence činí přibližně 7 %. Jedná se o chorobu asociovanou s vysokým rizikem mortality a podle odhadů bude brzy představovat jednu z předních příčin invalidity v západních zemích. Přes nesporné pokroky v psychofarmakologii, ke kterým v posledních desetiletích došlo, stále kolem 10−15 % nemocných nedostatečně reaguje na farmakologickou terapii a dalších 30−40 % dosáhne pouze částečné remise.

Souvislost mezi serotoninergními geny a odpovědí na léčbu escitalopramem u pacientů s depresivní poruchou při akutním koronárním syndromu

Depresi kombinovanou s akutním koronárním syndromem (ACS) provází zvýšená nemocnost a mortalita. O to naléhavější je potřeba léčby depresivní poruchy u těchto pacientů. Přibývají důkazy, že k interindividuální variabilitě odpovědi na léčbu antidepresivy mohou významně přispět genetické faktory.

Nové poznatky o využití escitalopramu v léčbě specifických skupin nemocných

Escitalopram je s úspěchem užíván v terapii depresivních a úzkostných poruch. Aktuálními poznatky o jeho využití u specifických skupin nemocných, konkrétně somaticky nemocných, seniorů a žen v menopauze, se zabývá článek prof. Jiřího Horáčka, který byl publikován v časopisu Psychiatrie pro praxi.



Všechny novinky