Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Deprese a úzkost: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Zajímavé odkazy
Časopisy
 

Jsou obavy z preskripce benzodiazepinů opodstatněné?

Specializace: praktické lékařství pro dospělé psychiatrie
Téma: Deprese a úzkost

Vydáno: 13.7.2016

Jsou obavy z preskripce benzodiazepinů opodstatněné?

Benzodiazepiny (BZD) nedávno oslavily své 55. „narozeniny“. Za tuto dobu se dočkaly širokého spektra využití a potvrzení své efektivity. Anxiolytický účinek BZD je nezpochybnitelný, vedle léčby úzkostných poruch se ovšem užívají i v mnoha jiných indikacích, například při poruchách spánku, odvykacích příznacích v rámci alkoholových závislostí, v léčbě mánie, při svalových spasmech, ale i v augmentaci s antidepresivy a antipsychotiky. Nejčastěji diskutovaným tématem z hlediska podávání BZD jsou pak rizika spojená s jejich dlouhodobým užíváním. Nad jejich postavením v terapii úzkostných poruch se v prezentovaném článku publikovaném v časopisu Psychotherapy and Psychosomatics zamýšlel i dr. Richard Balon.

Zpráva pracovní skupiny Americké psychiatrické asociace

V roce 1990 se pracovní skupina pověřená Americkou psychiatrickou asociací (APA) zaměřila na možnost vzniku fyziologické závislosti na terapeutických dávkách anxiolytik, na akutní a chronickou toxicitu BZD a na jejich abúzus.

Práce obsahuje řadu zajímavých informací. Nebyla dostupná data, jež by nasvědčovala tomu, že dlouhodobé užívání BZD vede ke vzniku tolerance a k abúzu (to však bylo před uvedením BZD s krátkým poločasem na trh). Pouze malé procento pacientů užívalo BZD (v terapeutických dávkách) pro „samoléčbu“. Autoři rovněž usoudili, že užívání terapeutických dávek BZD nemá negativní vliv na řízení motorových vozidel. Anxiolytika nebyla často zneužívanými substancemi a jejich abúzus se vyskytoval častěji u osob se souběžnou závislostí na více psychoaktivních látkách.

Pracovní skupina došla k názoru, že benefity z podávání anxiolytik převyšují možná rizika:
1. u pacientů s perzistentní úzkostí, dysforickou poruchou nebo úzkostí doprovázející somatické onemocnění, kteří nemohou být léčeni jiným způsobem;
2. u pacientů s chronickou panickou poruchou a agorafobií, pokud je užití anxiolytik preferovanou metodou léčby odborníkem.

Benzodiazepiny vs. antidepresiva

Po přečtení této pečlivě zpracované zprávy se čtenář dozví, že anxiolytika jsou látky vysoce účinné, avšak jejich předepisování vyžaduje obezřetnost a jejich podávání musí být spojeno s dodržováním určitých pravidel. Nicméně toto platí pro všechny psychotropní látky.

V současné době jsou v terapii úzkostných poruch preferována antidepresiva (AD) ze skupiny inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI). Považují se za efektivnější a bezpečnější alternativu léčby těchto poruch. Offidani et al. (a před nimi Berney et al.) nicméně ve svém systematickém přehledu a metaanalýze upozorňují, že tato změna, favorizující novější AD, nastala bez podložených důkazů. Rovněž se zmiňují o tom, že ve studiích srovnávajících tyto dvě skupiny psychofarmak byly BZD v léčbě generalizované úzkostní poruchy a panické poruchy efektivnější a méně zatížené nežádoucími účinky než AD. 

Důvody, proč jsou v době uplatňování medicíny založené na důkazech (EBM) antidepresiva používána v léčbě úzkostných poruch častěji než benzodiazepiny, jsou komplikované. Kromě obav lékařů například ze vzniku závislosti může být důvodem rovněž tlak farmaceutických společností, které mají větší zájem na prodeji patentovaných antidepresiv než nepatentovaných anxiolytik.

Závěr

Je všeobecně známou skutečností, že užívání anxiolytik je spojeno s jistým rizikem, ale tím jsou zatíženy i jiné skupiny psychofarmak. Vzhledem k jejich velmi dobrému klinickému účinku by ovšem mělo být přehodnoceno jejich použití v léčbě úzkostných poruch, samozřejmě se vší obezřetností a dodržením pravidel jejich podávání.

(raj)

Zdroj: Balon R. Benzodiazepines revisited. Psychother Psychosom 2013; 82: 353−354; doi: 10.1159/000353599.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     3,9/5, hodnoceno 17x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Účinná terapie venlafaxinem u depresivní pacientky se somatickou komorbiditou − kazuistika

Venlafaxin představuje antidepresivum čtvrté generace řadící se do skupiny SNRI (inhibitorů zpětného vychytávání noradrenalinu a serotoninu). Je využíván v terapii depresivních a úzkostných poruch. Podávání tohoto preparátu u pacientky se závažnou somatickou komorbiditou po dobu 3,5 roku dokumentuje následující kazuistika.

Porovnání účinnosti agomelatinu a escitalopramu u depresivní poruchy

Klinickou účinnost a bezpečnost antidepresiv agomelatinu a escitalopramu v léčbě velké depresivní poruchy a vliv těchto léčiv na kvalitu spánku porovnávala randomizovaná otevřená studie fáze IV.

Farmakologické možnosti v terapii rezistentní deprese

Depresivní porucha představuje rozšířené onemocnění, jehož celoživotní prevalence se pohybuje kolem 15 % a roční incidence činí přibližně 7 %. Jedná se o chorobu asociovanou s vysokým rizikem mortality a podle odhadů bude brzy představovat jednu z předních příčin invalidity v západních zemích. Přes nesporné pokroky v psychofarmakologii, ke kterým v posledních desetiletích došlo, stále kolem 10−15 % nemocných nedostatečně reaguje na farmakologickou terapii a dalších 30−40 % dosáhne pouze částečné remise.



Všechny novinky