Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Deprese a úzkost: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Zajímavé odkazy
Časopisy
 

Antidepresiva a benzodiazepiny v léčbě úzkostných poruch

Specializace: praktické lékařství pro dospělé psychiatrie
Téma: Deprese a úzkost

Vydáno: 13.7.2016

Antidepresiva a benzodiazepiny v léčbě úzkostných poruch

Efekt benzodiazepinů i antidepresiv v léčbě úzkostných poruch je prokázán v mnoha placebem kontrolovaných studiích. V posledních letech se však od preskripce benzodiazepinů (BZD) začíná spíše ustupovat a používají se v omezenější míře než dříve. Offidani et al. ve své metaanalýze zkoumali, zda má tento odklon od BZD oporu i ve výzkumu.

Úzkostné poruchy tvoří největší podíl diagnóz v ordinacích psychiatrů. Jejich celoživotní prevalence je asi 29 %. Jedná se obvykle o chronické stavy s malou tendencí k remisi. Vzhledem k tomu, jaký vliv na život nemocných tyto poruchy mohou mít a kolik nemocných s daným problémem v populaci existuje, je otázka jejich efektivní léčby naprosto zásadní.

V placebem kontrolovaných studiích bylo prokázáno, že účinnou léčbou těchto poruch jsou jak léky ze skupiny BZD, tak i antidepresiva. Nicméně v poslední době se od preskripce BZD spíše ustupuje z důvodu rizika vzniku závislosti. Autoři článku přitom poukazují na fakt, že i užití antidepresiv s sebou nese rizika příznaků z vysazení a příznaků z dlouhodobého užívání. Především u mladších jedinců s úzkostnými poruchami se může vyskytnout např. mánie nebo hypomanie. Oproti benzodiazepinům ovšem mají tu výhodu, že méně ovlivňují kognitivní a psychomotorické funkce.

Právě z výše uvedených důvodů autoři prezentované analýzy zkoumali, zda mají být antidepresiva v léčbě úzkostných poruch opravdu léky první volby, jak naznačuje současný trend v preskripci. Podle jejich zjištění existuje pouze málo studií srovnávajících efektivitu a toleranci antidepresiv a benzodiazepinů v léčbě různých úzkostných poruch. Navíc se většina z nich zabývala tricyklickými antidepresivy, která se v indikaci úzkostných poruch užívají naprosto minoritně.

Závěr

Podle provedené metaanalýzy léky ze skupiny benzodiazepinů vykazovaly nižší počet přerušení léčby a méně nežádoucích účinků. Při léčbě panické úzkostné poruchy s agorafobií nebo bez ní byly účinnější při snižování počtu záchvatů než tricyklická antidepresiva. U nemocných trpících generalizovanou úzkostnou nebo panickou poruchou měly benzodiazepiny srovnatelný či lepší léčebný efekt a méně nežádoucích účinků než novější generace antidepresiv. Odklon od preskripce BZD tedy podle autorů nemá oporu ve výsledcích dostupných studií.

(ivh)

Zdroj: Offidani E., Guidi J., Tomba E., Fava G. A. Efficacy and tolerability of benzodiazepines versus antidepressants in anxiety disorders: a systematic review and meta-analysis. Psychother Psychosom 2013; 82 (6): 355−362; doi: 10.1159/000353198.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     0/5, hodnoceno 0x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Účinná terapie venlafaxinem u depresivní pacientky se somatickou komorbiditou − kazuistika

Venlafaxin představuje antidepresivum čtvrté generace řadící se do skupiny SNRI (inhibitorů zpětného vychytávání noradrenalinu a serotoninu). Je využíván v terapii depresivních a úzkostných poruch. Podávání tohoto preparátu u pacientky se závažnou somatickou komorbiditou po dobu 3,5 roku dokumentuje následující kazuistika.

Porovnání účinnosti agomelatinu a escitalopramu u depresivní poruchy

Klinickou účinnost a bezpečnost antidepresiv agomelatinu a escitalopramu v léčbě velké depresivní poruchy a vliv těchto léčiv na kvalitu spánku porovnávala randomizovaná otevřená studie fáze IV.

Farmakologické možnosti v terapii rezistentní deprese

Depresivní porucha představuje rozšířené onemocnění, jehož celoživotní prevalence se pohybuje kolem 15 % a roční incidence činí přibližně 7 %. Jedná se o chorobu asociovanou s vysokým rizikem mortality a podle odhadů bude brzy představovat jednu z předních příčin invalidity v západních zemích. Přes nesporné pokroky v psychofarmakologii, ke kterým v posledních desetiletích došlo, stále kolem 10−15 % nemocných nedostatečně reaguje na farmakologickou terapii a dalších 30−40 % dosáhne pouze částečné remise.



Všechny novinky