Jindřich Štyrský: Člověk nesený větrem

GASK – Galerie Středočeského kraje, Kutná Hora.

Foto Zdeněk Matyásko Jindřich Štyrský (1899–1942) patří spolu s malířkou Toyen (vlastním jménem Marií Čermínovou) k hlavním představitelům českého meziválečného surrealismu, jejichž význam přesáhl i hranice tehdejšího Československa. Podstatnou část jeho díla představují fotografie a fotografické cykly, dále grafické práce, koláže, teoretická pojednání a básně.

Štyrský je opředený legendami, které i on sám vytvářel. Celoživotně se potýkal se zdravotními problémy způsobenými patrně srdečním onemocněním. Jeho život i pozdější tvorbu ovlivnila smrt jeho nevlastní sestry, se kterou měl silný citový vztah.

Studoval na Akademii výtvarných umění. Na jeho malbu v začátcích působil expresionismus a kubismus. V roce 1922 se seznámil s Marií Čermínovou – Toyen; stali se pak výraznou tvůrčí dvojicí. Od r. 1923 byli členy avantgardního uskupení Devětsil, které propagovalo poetismus jako umění spojující život a poezii, určené pro široké vrstvy společnosti, a mělo levicový charakter.

V letech 1925–1928 žili Štyrský s Toyen v Paříži, kde založili artificialismus, který je přechodem mezi poetismem a surrealismem, realitou a abstrakcí. Po návratu do Prahy se Štyrský stal šéfem výpravy Osvobozeného divadla.

Štyrský studoval Freudovu psychoanalýzu a důsledně si vedl snový deník, který pro něj byl nejvýznamnějším inspiračním zdrojem. S deníkovými záznamy volně nakládal, zhmotňoval často i protichůdné asociační motivy a vytvářel hádankovité novotvary.

V roce 1934 založil s několika dalšími umělci a teoretiky skupinu surrealistů v ČSR. Pozvali do Prahy francouzské surrealisty v čele s André Bretonem, se kterými udržovali úzké styky už v Paříži i při dalším pobytu tam.

V Paříži vytvořil Štyrský surrealistické fotografické cykly Muž s klapkami na očích a Žabí muž. Je na nich vidět zaujetí obyčejným životem nebo pouťovými atrakcemi, viděnými v překvapivých obrazech. Postupně Štyrský vnášel do fotografií pohřební motivy a výrazné známky rozkladu. Byl ale zaujat i přírodou, především na Šumavě, kde zachytil ve spadaném listí, vyvrácených stromech a kořenech zádumčivost a pochmurnost.

V malbě byl pro něj důležitý cyklus Kořeny, kde opět zapojil snové představy neskutečných tvarů vyvolávajících neklid a nejistotu.

Štyrského koláže jsou silně eroticky laděné, což dokládá kniha Emilie přichází ke mně ve snu.

Štýrský byl velmi mnohostranný umělec, který je dodnes obtížně uchopitelný.

Obraz Člověk nesený větrem spadá do období založení Surrealistické skupiny. Vidíme na něm znepokojující spojení nesourodých a těžko vysvětlitelných forem. Ukazuje jakousi hadrovou panenku proměňující se ze skupenství pevného v kapalné. Roztékání pevné látky je hojné na mnoha surrealistických obrazech, připomeňme hlavně Salvadora Dalího. Vedle na tyči visí plášť harlekýna, odkazující na commedii dell´arte. Oděv harlekýna nebo aspoň jeho barevnost se zase objevují v dílech Štyrského. Hádankovitý obraz vycházející z nevědomí znamená novou realitu umění, osvobozující jak umělce, tak diváka od vžitých tabu.

Juliana Boublíková Jahnová

Ces-slov Pediat 2023; 78(4): 192