Authors: Tomáš Fait; M. Vráblík 1; M. Koštířová 2; B. Trnková 2 Authors‘ workplace: Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK a VFN, Praha ; III. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha 1; Ústav klinické biochemie l. LF UK a VFN, Praha 2 Published in: Čas. Lék. čes. 2006; 145: 571-574 Category: Original Article
Východisko. Jedním z nezávislých rizikových faktorů kardiovaskulárních nemocí je C-reaktivní protein. Cílem studie bylo zjistit jeho změny při různých aplikačních formách estrogenní substituční terapie.
Metody a výsledky. V prospektivní randomizované 12týdenní intervenční studii byl v cross-over designu podáván estradiol perorálně v dávce 2 mg denně nebo transdermálně v dávce 50 μg denně. Zařazeno bylo 41 zdravých postmenopauzálních žen do 12 týdnů od chirurgické kastrace s průměrným věkem 49±6 let. Průměrná bazální hodnota hsCRP byla 3,3 mg/l. Po perorální léčbě došlo k signifikantnímu (p=0,05) nárůstu hladiny na 4,8 mg/l. Transdermální léčba nevyvolala významné změny (p=0,87). Rozdíl mezi vlivem perorální a transdermální estrogenní substituční terapie na hladinu hsCRP je statisticky významný s p=0,002.
Závěry. Transdermální estrogenní terapie je z pohledu hsCRP šetrnější k cévní stěně. Rozdíl proti perorální léčbě je patrný i při časném zahájení hormonální substituce.
Klíčová slova: hormonální substituční terapie, hsCRP, kardiovaskulární nemoci.
Don‘t have an account? Create new account
Enter the email address that you registered with. We will send you instructions on how to set a new password.
