Paranoidní syndrom, paranoidní reakce, paranoia

Pojem paranoidní se odvozuje od řeckého slova paranoia –⁠ šílenství. Jeho obsahem není jen pouhá vztahovačnost, nýbrž i řada povahových projevů, jako je hostilita, sklon k agresi, zlostnost, chybění smyslu pro humor, pocity nadměrné důležitosti vlastní osoby a sklon k obviňování. Tyto vlastnosti se vyskytují i v rámci normální psychologie a klinického významu nabývají až vystupňováním intenzity a nápadnosti; vlivy exogenní hrají při rozvoji paranoidity zřejmě méně vážnou roli. Z biologických faktorů se uplatňují jako onemocnění somatická. Významná je nedoslýchavost nebo dlouhodobé zneužívání alkoholu a psychostimulací. Z dynamických faktorů se největší důležitost připisuje mechanizmu projekce. Klinicky nevýznamné známky vztahovačnosti se mohou objevit v důsledku neobvyklé situace. Nebude-li paranoidní reakce klinické závažnosti, musíme zvažovat možný rozvoj bludu. Pojmu paranoidní by se mělo užívat pouze pro označení patologického stavu a neoznačovat jím prchavé reakce zvýšené ostražitosti a vztahovačnosti. 

Klíčová slova:
paranoidní syndrom, paranoický vývoj, biologické příčiny vzniku paranoidity, mechanizmus projekce, vytváření bludu, paranoidní poruchy v MKN-10.