Vztah mezi hladinami volného thyroxinu a stupněm srdečního selhání u pacientů s chronickou levostrannou kardiální insuficiencí

Overview

Východisko.
Manifestní dysfunkce štítné žlázy (hypo -⁠ i hypertyreóza) bývá spojená s poruchou funkce levé komory. Cílem naší analýzy bylo prokázat, zda-li i mírné změny volného tyroxinu (fT4) mohou ovlivnit stupeň srdečního selhání u pacientů s chronickou kardiální insuficiencí. 

Metody a výsledky.
148 pacientů (m 121, ž 27, průměrný věk 63,8±1,14) s manifestním chronickým selháváním, fT4 v rozmezí normálních hodnot (9–22 pmol/l), bez tyreostatické či substutiční léčby. Stupeň srdečního selhání byl kvantifikován pomocí biologických markerů: B-typu natriuretického peptidu (BNP), N-terminal pro-BNP (NT-proBNP) a big endotelinu. Pacienti s fT4 v rozmezí 11,9–14,6 pmol/l (optimální fT4) měli signifikantně nižší hladiny NT-proBNP (718±70,4 pg/ml) než pacienti s fT4 9–11,8 (nízké-normální) (1236±223,6 pg/ml; p<0,03) i pacienti s fT4 14,6–22 pmol/l (vysoké-normální) (1192±114,9 pg/ml; p<0,0002). Rozdíly zůstaly statisticky významné i po adjustaci na věk, pohlaví a další faktory, adjustované odds ratio činilo 1,30 (1,05–1,59) pro rozdíl optimální vs. nízký -⁠ normální a 1,27 (1,04–1,55) vs. vysoký–normální. Významné rozdíly byly nalezeny i u BNP a big-endotelinu, ale pouze mezi optimálním a vysokým -⁠ normálním fT4. 

Závěry.
Závažnost srdečního selhání mohou ovlivnit změny fT4 také již v rozmezí normálních hodnot. 

Klíčová slova:
štítná žláza, dysfunkce, srdeční selhávání.