Současné postavení hormonální substituční terapie

Hormonální substituční terapie (HRT) není homogenní farmakologická skupina. Účinky čistě estrogenní, estrogengestagenníléčby a STEARs se mohou odlišovat a jsou ovlivněny dávkou a aplikační cestou. To je nutno si uvědomitpři aplikaci výsledků klinických studií do praxe. Závěry observačních studií ukazovaly významný vliv HRTv primární i sekundární prevenci ischemické choroby srdeční. Všechny studie (HERS, HERS II, WHI, PHOREA,PHASE, WAVE), které se pokoušely tento fakt ověřit, však selhaly. Naopak na počátku léčby stoupalo riziko. Alepokračování estrogenní větve studie WHI a studie EPAT naznačují možná pozitiva některých režimů HRT. Výsledkystudie nepřinesly nové kontraindikace. Zdůraznily nutnost existence indikace k podávání HRT, podtrhly známá rizika:zvýšení incidence karcinomu prsu při dlouhodobém užívání, riziko tromboembolické nemoci, riziko cévní mozkovépříhody. Z oblastí možných indikací vyloučily prevenci ICHS. Byly nastoleny četné otázky optimální volbyv individuálních léčebných plánech. Ve své individualizované formě zůstává HRT nadále lékem první volby proakutní klimakterický syndrom, prevenci a léčbu urogenitální atrofie. Je lékem druhé linie v prevenci postmenopauzálníosteoporózy s vysokou účinností, pokud za první linii považujeme dostatečný příjem vápníku a vitaminu D.Další příznivé dlouhodobé efekty užívání není většinou možno považovat za indikaci, ale za případné pozitivumindividuálně potřebného delšího užívání.

Klíčová slova:
hormonální substituční terapie, klimakterický syndrom, urogenitální atrofie, postmenopauzálníosteoporóza.