MIKRODELEČNÍ SYNDROMY

Overview

Nové vysoce rozlišovací laboratorní techniky k zobrazení chromozómů dovolily identifikovat terminální, intersticiálnía subtelomerické mikrodelece jako příčinu řady syndromů mnohočetných malformací a mentální retardaces charakteristickými dysmorfickými rysy. K jejich diagnostice jsou využívány molekulárně cytogenetické sondy –fluorescenční in situ hybridizace FISH –⁠ které v cytogenetickém preparátu i interfázických jádrech hybridizují sespecifickými úseky chromozómů. Delece takových částí chromozómu představují ztrátu několika genů a vedouk projevům tzv. contiguous genových syndromů či mikrodelečních syndromů. V poslední době se jejich počet velmirozrostl a jejich společné charakteristiky jsou významné pro důsledky v klinické i genetické prognóze. 1) Variabilitaklinických projevů je široká v závislosti na velikosti a uložení mikrodelece; 2) Dysmorfické rysy většinou tvořícharakteristickou facies, rozpoznatelnou již somatoskopicky; 3) Vrozené srdeční vady a mentální retardace jsounejčastějšími příznaky většiny mikrodelečních syndromů; 4) Obvykle vznikají v důsledku čerstvě vzniklé mutace,jen 1–10 % jsou děděny buď z gonadální mozaiky jednoho z rodičů, balancované translokace, nebo i identickémikrodelece u jednoho z rodičů; 5) Sumární pravděpodobnost opakování výskytu takových syndromů v rodině jenízká, nicméně v individuálních případech děděné mutace může být až 50%; 6) Genetická heterogenie je častáa odpovědné geny mohou nejen být lokalizovány na různých chromozómech (např. syndrom Di George na 22q i 10q),ale také být důsledkem mikrodelece, ale i bodové mutace (70 % Shprintzenova syndromu z mikrodelece, 30 %z bodové mutace na 22q11, Rubinstein-Taybiho syndrom v 10 % z mikrodelece a 90 % z bodové mutace); 7) Výskyttěchto jednotek je poměrně častý (1 : 4000–1 : 30 000), neboť vznikají z nejčastějších chromozomálních strukturálníchaberací při nerovnoměrném crossing overu; 8) Imprinting se uplatňuje v některých případech (Prader-Willihosyndrom je důsledkem nulizomie paternálního 15q12 chromozómu, Angelmanův syndrom maternálního 15q12chromozómu; 9) U vysoce rizikových forem je prenatální prevence dostupná již ve 12. gestačním týdnu.

Klíčová slova:
mikrodelece, funkční nulizomie, imprinting, mikrodeleční syndromy, variabilita fenotypu, genetickáprognóza.