Deficity vybraných vitaminů u seniorů: klinický význam a možnosti suplementace

Overview

Tento narativní přehled shrnuje klinický význam deficitů vitaminů D, C, B9 a B12 u věkově starších pacientů. Nedostatek těchto vitaminů je u seniorů spojován se zhoršením funkčního stavu, vyšší křehkostí, poruchami mobility, kognitivním poklesem, anemií, neuropatiemi i horším průběhem některých akutních a chronických onemocnění. Cílem článku je na podkladě dostupných medicínských dat a aktuálních národních i evropských doporučení upozornit na nejčastější příčiny deficitů a jejich klinické projevy, na možnosti laboratorní diagnostiky a praktické zásady suplementace v geriatrické praxi. Zvláštní pozornost je věnována rizikovým skupinám seniorů, u nichž mohou být hypovitaminózy snadno přehlédnuty nebo mylně přičítány samotnému stárnutí.

Klíčová slova:

vitamin C – geriatrie – suplementace – vitamín D – vitamín B12 – mikronutrienty – vitamin B9

Úvod

Vitaminy jsou organické sloučeniny nezbytné pro řadu biochemických procesů v organismu. Podílejí se na metabolismu živin, tvorbě energie i biosyntéze důležitých látek. Některé z nich se zároveň uplatňují jako součást antioxidačních mechanismů, které pomáhají omezovat účinky reaktivních forem kyslíku. Většinu vitaminů si lidský organismus nedokáže syntetizovat vůbec, případně jen v nedostatečném množství, a jejich dostatečný příjem je proto závislý na dietě. U vitaminu C navíc člověk endogenní syntézu postrádá zcela.⁽¹⁾

Nedostatečný příjem nebo snížená biologická dostupnost vitaminů jsou u seniorů spojeny se zvýšeným rizikem geriatrické křehkosti, poruch imunity, zhoršeného hojení, kognitivního poklesu a vyšší nemocnosti. Deficity vybraných vitaminů jsou rovněž dávány do souvislosti s rozvojem osteoporóz, anemií, neuropatií, depresivních stavů a některých kardiovaskulárních onemocnění. V akutních stavech může jejich nedostatek přispívat k horší prognóze, delší rekonvalescenci a vyšší míře komplikací. Deficit se navíc může manifestovat nenápadně a jeho klinické projevy mohou být mylně přičítány samotnému stárnutí. U části pacientů přitom mohou být některé klinicky významné důsledky hypovitaminóz při včasném rozpoznání dobře ovlivnitelné cílenou suplementací, což z problematiky činí důležité téma každodenní klinické praxe.^(2–4)

Vitaminy D, C, B9 a B12 patří mezi nejčastěji deficitní mikronutrienty u starších osob. Ideální je zajistit jejich dostatečný příjem prostřednictvím pestré stravy, ne vždy je to však možné, a proto je v klinické praxi mnohdy nutné přiklonit se k farmakologické suplementaci. Následující přehled vychází z analýzy zdrojů zaměřených na úlohu vitaminů v kontextu stárnutí.^{(3, 4)}

Ohledně správného dávkování vitaminů u starších pacientů se stále vede řada diskusí. Je třeba zdůraznit, že doporučené denní dávky uváděné na obalech potravin nebo doplňků stravy vycházejí primárně z potřeb většinové, tedy zdravé populace. Nutriční stav seniora je však v průběhu stárnutí ovlivněn řadou fyziologických i patologických změn. Zatímco u mladší generace jsou doplňky s vitaminy často spíše nadužívány, u starších osob bývá problém opačný. Senior je ohrožen mnoha stavy, které mohou vést ke změnám stravovacích návyků, například zhoršenou soběstačností při omezené hybnosti horních končetin, sníženou chutí k jídlu, změnami vnímání chuti a čichu, poruchami žvýkání, špatným stavem chrupu nebo sníženou funkcí trávicího traktu. Významnou roli hraje také polyfarmakoterapie, jež může negativně ovlivňovat vstřebávání, metabolismus i biologickou dostupnost mikronutrientů. V rámci sociální anamnézy je dále vhodné pátrat po možné finanční tísni, spotřebě méně kvalitních potravin nebo monotónním stravování při sociální izolaci. Tyto faktory společně významně přispívají k vyššímu riziku rozvoje vitaminových deficitů v geriatrické populaci.^{(1, 3–5)}

Metodické poznámky

Tento článek má charakter narativního přehledu literatury. Pro zpracování textu byly vyhledány odborné publikace relevantní k tématu deficitů vitaminů u seniorů v databázích PubMed, MEDLINE a Scopus za použití klíčových slov a MeSH termínů. Výběr zdrojů byl zaměřen na práce věnované významu vitaminu D, vitaminu C, vitaminu B9 a vitaminu B12 ve stáří, jejich deficitům, klinickým důsledkům a možnostem suplementace. Součástí podkladů byla také aktuální národní a evropská odborná doporučení. Referenční hodnoty doporučených denních dávek vycházejí z příslušných českých a evropských doporučení a legislativních dokumentů; tento článek je však primárně zaměřen na medicínsky relevantní data a jejich interpretaci v klinické praxi. Článek není systematickým přehledem, ale prakticky orientovaným narativním shrnutím medicínsky relevantních poznatků pro geriatrickou klinickou praxi.

Přehled vybraných vitaminů u seniorů

Vitamin D

Vitamin D má klíčovou roli v regulaci minerálového metabolismu a v udržení zdraví kostí.^{(6, 7)} Na rozdíl od většiny ostatních vitaminů může být syntetizován v kůži působením ultrafialového (UV) záření. Hlavní biochemickou formou v séru je 25-hydroxyvitamin D [25(OH)D], který je v klinické praxi využíván ke stanovení jeho hladiny v krevním séru. Právě tato forma nejlépe odráží zásoby vitaminu D v organismu.^{(6, 7)} Zásoby vitaminu D s věkem klesají a v našem mírném pásmu se v zimě tvorba v kůži prakticky zastavuje. Česká a světová data zároveň ukazují, že nedostatkem vitaminu D trpí více než polovina populace.^{(8, 9)}

U geriatrických pacientů je deficit vitaminu D vysoce prevalentní a jeho prevence i léčba představují důležitou součást komplexní péče.⁽⁸⁾ Deficit vzniká v důsledku snížené kožní syntézy při menší expozici slunečnímu záření, dále v souvislosti se zhoršujícími se stravovacími návyky a ve vyšším věku i vlivem samotného poklesu schopnosti kůže vitamin D vytvářet.^{(6, 10)} Adekvátní hladina vitaminu D má zásadní význam nejen pro zdraví kostí, ale i pro udržení svalové síly, prevenci pádů a zachování celkové funkční soběstačnosti. Jeho nedostatek vede k progresi osteomalacie a přispívá k rozvoji osteoporózy se zvýšeným rizikem fraktur. Naopak dostatečný příjem vitaminu D spolu s vápníkem zpomaluje úbytek kostní minerální denzity.⁽¹⁰⁾ Vitamin D je intenzivně zkoumán také z hlediska účinků i mimo metabolismus kostí, a proto je některými autory označován i jako hormon D.⁽⁶⁾ Výsledky observačních studií ukazují na souvislost mezi nízkými sérovými hladinami vitaminu D a úbytkem kognitivních funkcí.^{(6, 10)} Ze zkušenosti našeho pracoviště vyplývá, že subklinická forma deficitu postihuje významnou část seniorské populace.

Hlavní zástupci této skupiny jsou ergokalciferol (vitamin D2), jenž je rostlinného původu, a cholekalciferol (vitamin D3), který je původu živočišného. Obě formy jsou nejprve v játrech a poté v ledvinách hydroxylovány na aktivní metabolit kalcitriol. Ten dále reguluje homeostázu vápníku a fosfátů přímým účinkem na střevo, ledviny a kosti. Receptory pro vitamin D byly prokázány ve většině buněk, včetně makrofágů, T a B lymfocytů i dendritických buněk.⁽⁶⁾ Suplementace je přínosná i vzhledem k omezenému počtu potravin, které jej přirozeně obsahují. Vyskytuje se například ve vaječných žloutcích, sýrech, rybím tuku, hovězích játrech a tučných mořských rybách, jako jsou losos, tuňák, sardinky, sleď nebo makrela.^{(6, 10)} I při jejich pravidelné konzumaci je však dietní příjem vitaminu D obvykle nedostatečný. Jako příklad lze uvést, že pro příjem adek-
vátního denního množství vitaminu D by pacient musel zkonzumovat přibližně 20 až 40 slepičích vajec denně.⁽⁶⁾ Optimální koncentrace vitaminu D nicméně zůstává i nadále předmětem odborných diskusí. U geriatrických pacientů je nutné navíc věnovat zvýšenou pozornost riziku lékových interakcí. V tabulce 1 jsou shrnuty hlavní typy interakcí, včetně rizika hyperkalcemie při současném podávání thiazidových diuretik, blokátorů kalciových kanálů a digoxinu, dále sníženého vstřebávání při užívání laxativ, vazačů fosfátu a orlistatu, urychlení metabolismu vitaminu D při terapii antikonvulzivy či kortikosteroidy a ovlivnění metabolismu některých léků.^{(11, 12)}

Doporučení pro suplementaci:

Podle aktuálního doporučení Endocrine Society je u osob ve věku 75 let a více kladen důraz především na preventivní suplementaci vitaminu D. Současně je u dospělých s indikací k suplementaci preferováno pravidelné denní podávání nižších dávek před nepravidelným podáváním vysokých bolusových dávek. Recentní doporučení Endocrine Society zároveň nedoporučuje rutinní testování hladin 25(OH)D u všech osob ve věku 75 let a více.⁽⁷⁾ Tento přístup je v zásadě v souladu i s českým doporučeným postupem pro osteoporózu, podle něhož není vyšetření vitaminu D nutné ve všech případech. Český dokument doporučuje odběr výběrově zejména u pacientů s průjmy, malabsorpcí, sarkopenií, při léčbě antiepileptiky nebo kortikoidy a při podezření na osteomalacii. Současně uvádí, že při normálních hodnotách kalcia v séru a moči lze substituci kalcia a vitaminu D indikovat i bez znalosti sérové hladiny vitaminu D.⁽¹³⁾

Za optimální sérovou koncentraci 25-hydroxyvitaminu D bývá považována hodnota nad 30 ng/ml (75nmol/l),⁽⁶⁾ ačkoli dle recentního guideline Endocrine Society specifický cíl stanoven není.⁽⁷⁾ V klinické praxi je preferována suplementace především cholekalciferolem, tedy vitaminem D3, který má ve srovnání s ergokalciferolem příznivější farmakokinetické vlastnosti. Evropská i středoevropská odborná doporučení současně uvádějí, že u pacientů s osteoporózou a u osob se zvýšeným rizikem pádů a fraktur je doporučena suplementace 800–2000 IU vitaminu D3 denně, podle potřeby v kombinaci s kalciem. Český doporučený postup je v tomto směru o něco praktičtější a konzervativnější: u populace nad 50 let uvádí doporučený denní příjem 800–1000 IU a bezpečný horní limit 2000 IU denně.⁽¹³⁾
Starší doporučení uvádějí, že při potvrzeném deficitu lze krátkodobě podat například 50 000 IU jednou týdně po dobu 6–8 týdnů nebo ekvivalentní denní dávku kolem 6000 IU, po níž následuje udržovací režim. U většiny geriatrických pacientů se jako dostatečná jeví dlouhodobá denní suplementace v rozmezí 800–2000 IU, zatímco u vybraných rizikových skupin, například při obezitě, malabsorpci nebo při léčbě léky ovlivňujícími metabolismus vitaminu D, mohou být potřebné i vyšší dávky.

Vitamin D je rozpustný v tucích, a proto je jeho podávání vhodné spolu s jídlem, které obsahuje tuk. Díky snadné monitoraci z krve je možno dávku upravovat podle ročního období, komorbidit a individuální odpovědi pacienta. Vedlejší nežádoucí účinky substituce jsou velmi vzácné. Riziko intoxikace se objevuje především při dlouhodobém nadužívání vysokých dávek.^{(6, 10)}

Současně je nutné dbát na dostatečný příjem vápníku; u pacientů s osteoporózou je doporučován celkový příjem vápníku 1200–1500 mg denně, a pokud příjem stravou není dostatečný, doporučuje se suplementace vápníku přibližně 500–1000 mg denně.⁽¹³⁾

Dávkování vitaminu D (tab. 2) je v klinické praxi obvykle rozdělováno na dávku nasycovací při prokázaném deficitu a dávku udržovací s cílem zachovat adekvátní sérovou hladinu 25-hydroxyvitaminu D. Při potvrzeném deficitu vitaminu D u starší populace je cílem rychlé zvýšení sérové koncentrace 25(OH)D. V rámci nasycovací fáze je zahájeno podávání vitaminu D v dávce 50 000 IU jednou týdně po dobu 6–8 týdnů nebo v ekvivalentní denní dávce přibližně 6000 IU. Po dosažení cílové hladiny vitaminu D se doporučuje přechod na dlouhodobou substituční (udržovací) dávku. U většiny geriatrických pacientů se jako dostatečná jeví denní suplementace v rozmezí 800–2000 IU vitaminu D. U vybraných skupin seniorů, zejména u osob s obezitou, malabsorpčními syndromy, chronickým onemocněním ledvin nebo při dlouhodobé léčbě léky ovlivňujícími metabolismus vitaminu D, může být nezbytné podávání vyšších udržovacích dávek, často v rozmezí 3000–4000 IU denně.

Toxicita vitaminu D je vzácná a bývá spojena především s dlouhodobým užíváním velmi vysokých dávek, například v řádu desítek tisíc IU denně po dobu několika měsíců. Klinický obraz je dán zejména hyperkalcemií, která se může projevit žízní, polyurií, zvracením, dehydratací, zácpou, svalovou slabostí nebo bolestmi hlavy. V těžších případech může dojít k poruchám srdečního rytmu, poškození ledvin a při dlouhodobém nadužívání i ke kalcifikaci měkkých tkání.⁽¹⁴⁾

Vitamin C (kyselina askorbová)

Kyselina askorbová je ve vodě rozpustný vitamin, který se uplatňuje především v antioxidační ochraně buněk, podpoře imunitních funkcí, syntéze kolagenu a vstřebávání nehemového železa. Organismus je přitom plně odkázán na jeho zevní příjem, protože člověk nedokáže vitamin C syntetizovat. Vitamin C je v řadě zdrojů uváděn jako jedna z důležitých mikroživin přispívajících k udržení zdraví ve vyšším věku.^{(15, 16)} Jeho deficit je spojován se zvýšeným rizikem geriatrické křehkosti.⁽¹⁷⁾

Významnými zdroji vitaminu C jsou zejména čerstvá zelenina a ovoce, podrobněji například paprika, brokolice, špenát, růžičková kapusta, fermentované zelí, citrusové plody a jahody. Tepelná úprava potravin obsah vitaminu C významně snižuje. U seniorů v pečovatelských zařízeních byly popsány významně nižší plazmatické koncentrace než u starších osob žijících v domácím prostředí, přičemž prevalence deficitu může u institucionalizovaných seniorů dosahovat až 40 %.⁽¹⁸⁾

Hlavní příčinou deficitu vitaminu C u seniorů je jeho nedostatečný příjem ve stravě, často v souvislosti s malnutricí, chronickými onemocněními a zhoršeným nutričním stavem.⁽¹⁸⁾ Riziko nižší hladiny může být spojeno i s dlouhodobým užíváním inhibitorů protonové pumpy a kyseliny acetylsalicylové.⁽¹⁹⁾

Těžký deficit vitaminu C vede ke skorbutu²⁰ (kurdějím), který je charakterizován poruchou syntézy kolagenu, narušením obnovy vazivové tkáně a krvácením z křehkých cév. Manifestace tohoto onemocnění je ve vyspělých zemích vzácná, avšak u rizikových skupin seniorů se může stále vyskytovat.⁽¹⁸⁾ Subklinický deficit je výrazně častější a projevuje se nespecificky –⁠ únavou, podrážděností, zhoršenou náladou až depresí. Deficit vitaminu C u hospitalizovaných seniorů byl aso-
ciován s vyšším rizikem středně těžké až těžké geriatrické křehkosti a nízké hladiny byly rovněž spojeny s vyšším rizikem kognitivního postižení hodnoceného pomocí MMSE u hospitalizovaných starších pacientů.⁽¹⁷⁾

Vitamin C se rutinně laboratorně nevyšetřuje, ale u rizikových nemocných může být jeho stanovení přínosné. EFSA považuje za adekvátní plazmatickou hladinu hodnotu nad 50 µmol/l, zatímco koncentrace pod 11,4 µmol/l jsou spojeny s rizikem skorbutu; mezilehlé hodnoty mohou odpovídat subklinickému deficitu.⁽²¹⁾

Doporučení pro suplementaci:

Doporučený příjem se u seniorů neliší od dospělého věku; EFSA uvádí 110 mg/den pro muže a 95 mg/den pro ženy. Při prokázaném deficitu vede suplementace 200–250 mg/den obvykle k úpravě hladin během několika týdnů, preferován by však měl být dostatečný příjem z přirozené stravy.^{(1, 21)} V praxi je vhodné edukovat seniora o zajištění adekvátního přísunu vitaminu C přednostně z přirozené stravy. Riziko dlouhodobého užívání nadměrného množství spočívá v tvorbě oxalátových konkrementů v močových cestách.

Vitamin B9 (folát) a vitamin B12 (kobalamin)

Vitaminy B9 a B12 jsou spolu s vitaminy B1 a B6 řazeny mezi neurotropní látky, podílející se na ochraně centrálního i periferního nervového systému.⁽²²⁾ Oba vitaminy jsou pro organismus esenciální a biochemicky úzce provázané, protože se společně účastní přeměny homocysteinu na methionin. U seniorů vede jejich nedostatek ke zvýšení hladiny homocysteinu, což může být spojeno s vyšším kardiovaskulárním rizikem.⁽²³⁾ Vitamin B9 je nezbytný pro buněčné dělení, protože působí jako kofaktor v metabolismu prekurzorů nukleových kyselin a některých aminokyse-
lin.⁽²⁴⁾ Vitamin B12 má zásadní význam pro syntézu myelinu, udržování myelinové pochvy, regeneraci nervové tkáně a tvorbu funkčních erytrocytů.⁽²²⁾ Folát se vyskytuje hlavně v listové zelenině a luštěninách, zatímco kobalamin se nachází výhradně v potravinách živočišného původu (hovězí maso, játra, ryby a mořské plody).

Příznaky nedostatku obou vitaminů se mohou překrývat, proto je vhodné vyšetřovat je současně a u seniorů je zvažovat i v rámci rutinního screeningu. Samotná suplementace kyseliny listové může upravit hematologické projevy deficitu vitaminu B12, aniž by ovlivnila neurologické komplikace, a tím deficit kobalaminu maskovat. Klinicky významný deficit folátu je u seniorů méně častý než deficit vitaminu B12 a vzhledem k malým zásobám v organismu se projeví relativně brzy.^{(23, 24)}
Typicky se manifestuje únavou, dušností, zhoršením koncentrace a kognitivního výkonu, laboratorně může být přítomna megaloblastová anemie. Z léčiv zasahují do metabolismu folátu zejména metotrexát, antikonvulziva a sulfasalazin.⁽²³⁾ Některé observační studie navíc naznačují protektivní vliv optimálních hladin folátu proti rozvoji demence a Alzheimerovy choroby.⁽²⁵⁾ Deficit vitaminu B12 je v seniorské populaci častější, s prevalencí přibližně 10–20 %. Mezi hlavní příčiny patří atrofická gastritida, snížená tvorba vnitřního faktoru a hypochlorhydrie, často zhoršovaná dlouhodobým užíváním H2-blokátorů nebo inhibitorů protonové pumpy.⁽²⁶⁾ Nižší sérové hladiny vitaminu B12 jsou spojeny také s dlouhodobou léčbou metforminem. Za hlavní mechanismus je dnes považováno snížení absorpce komplexu vitaminu B12 a vnitřního faktoru v terminálním ileu, pravděpodobně na podkladě interference s kalcium-dependentní vazbou na ileální receptor (receptor cubilin) na enterocytech; tento efekt je závislý na dávce i délce léčby. Riziko deficitu narůstá zejména při dlouhodobém užívání, typicky po čtyřech a více letech, a je vyšší také u pacientů s dalšími rizikovými faktory malabsorpce. Dlouhodobě nediagnostikovaný deficit může vést k megaloblastové anemii a podílet se na rozvoji periferní neuropatie, která může být u diabetiků mylně přisuzována pouze základnímu onemocnění. Proto je u seniorů léčených metforminem vhodné na deficit vitaminu B12 aktivně myslet, zejména při anemii, makrocytóze, paresteziích nebo poruše chůze.^{(27, 28)} Zvýšenou pozornost je třeba věnovat také seniorům po bariatrických výkonech a osobám s vegetariánským či veganským způsobem stravování. Klinické projevy bývají i zde nespecifické: únava, poruchy chůze, parestezie, poruchy nálady až deprese.⁽²⁶⁾

K vyšetření sérových hladin vitaminu B9 a B12 často vede nález makrocytózy nebo jiné nevysvětlitelné anemie.⁽²³⁾ Sérový folát odráží spíše aktuální příjem, zatímco erytrocytární folát lépe vypovídá o zásobách folátu v organismu, a je proto vhodný zejména při hraničních hodnotách sérového folátu.⁽²⁴⁾ Za deficit folátu se považuje sérová koncentrace přibližně pod 7–10 nmol/l a koncentrace erytrocytárního folátu nižší než asi 340 nmol/l. U vitaminu B12 bývají za deficit považovány hodnoty pod přibližně 150 pmol/l. Rozmezí 150–300 pmol/l je hraniční a zejména u seniorů je vhodné doplnit funkční markery: homocystein, který stoupá při nedostatku B9 i B12, a metylmalonovou kyselinu, jež je specifičtějším ukazatelem intracelulárního deficitu B12.⁽²³⁾ Hodnoty nad 300 pmol/l činí klinicky významný deficit méně pravděpodobným, vždy je však nutné nález interpretovat v kontextu klinického stavu.

Doporučení pro suplementaci:

Z hlediska doporučení postupu pro léčbu deficitu vitaminu B9 a B12 jsou pro seniory nejlépe využitelná doporučení dle NICE 2024. U symptomatického deficitu folátu se doporučuje perorální podávání kyseliny listové v dávce přibližně 1–5 mg denně po dobu alespoň 4–6 měsíců; vyšší dávky jsou vhodné při malabsorpci nebo při současném užívání léků interferujících s metabolismem folátu.⁽²³⁾ Krevní obraz, MCV a sérovou hladinu folátu je vhodné zkontrolovat za 8–12 týdnů od zahájení léčby. Po úpravě deficitu lze přejít na udržovací dávku přibližně 0,4–1 mg denně a u rizikových pacientů pokračovat v laboratorních kontrolách 1–2× ročně.

Na rozdíl od folátu je vitamin B12 dostupný i v intramuskulární formě, která je indikována u symptomatických pacientů s těžší anemií, malabsorpcí nebo neurologickými projevy, jako jsou parestezie, poruchy chůze či kognitivní porucha.⁽²³⁾ Doporučované nasycovací schéma obvykle zahrnuje 1000 µg vitaminu B12 intramuskulárně obden po dobu přibližně 2 týdnů, poté 1000 µg 1× měsíčně jako udržovací léčbu, často dlouhodobě či celoživotně při trvalé příčině, například perniciózní anemii nebo atrofické gastritidě.⁽²³⁾ Perorální léčba je vhodná u dobře spolupracujících seniorů bez významných symptomů nebo bez prokázané těžké mal-
absorpce. Dávky 1–2 mg denně po dobu několika měsíců vedou u většiny pacientů ke korekci hematologických i neurologických projevů. Po dosažení klinické i laboratorní stabilizace lze dávku snížit, například na 1 mg obden, vždy podle etiologie a klinického stavu pacienta.

Diskuse

Deficity vitaminů u seniorů představují v klinické praxi častý, avšak mnohdy přehlížený stav. Jejich význam nespočívá pouze v laboratorně zachytitelných odchylkách, ale především v možném podílu na rozvoji křehkosti, poruch soběstačnosti, kognitivního poklesu a dalších stavů, které mohou být u starších pacientů mylně interpretovány jako přirozený důsledek stárnutí. Současně je třeba zdůraznit, že vztah mezi vitaminovým deficitem a konkrétními klinickými projevy bývá často multifaktoriální a nelze jej hodnotit izolovaně bez zohlednění celkového nutričního stavu, komorbidit a farmakoterapie.^{(1, 4)}

Klinický význam spočívá zejména v tom, že některé deficity lze relativně dobře diagnostikovat a cíleně korigovat. Adekvátní suplementace však musí být vždy individuálně zvažována a neměla by nahrazovat komplexní posouzení stavu seniora.^{(1, 4)}

Závěr

Deficity vybraných vitaminů představují u seniorů klinicky významný a ne zcela vzácný problém, který může nepříznivě ovlivňovat funkční stav, soběstačnost i celkovou prognózu pacienta. Včasné rozpoznání rizikových osob, správná interpretace klinických a laboratorních nálezů a individuálně zvolená suplementace mohou přispět ke zlepšení zdravotního stavu i kvality života starších pacientů. Základem však nadále zůstává komplexní posouzení nutričního stavu seniora v širším kontextu jeho komorbidit a celkové geriatrické zranitelnosti. 

 

Seznam použitých zkratek:

25(OH)D 25-hydroxyvitamin D

CKD chronické onemocnění ledvin

D2 ergokalciferol

D3 cholekalciferol

EFSA European Food Safety Authority

IU mezinárodní jednotky

MeSH Medical Subject Headings

MMSE Mini-Mental State Examination

NICE
National Institute for Health and Care Excellence

UV ultrafialové záření

 

MUDr. Martin Bajer

Promoval na Lékařské fakultě v Hradci Králové Univerzity Karlovy v roce 2021. Od té doby působí na III. interní gerontometabolické klinice Fakultní nemocnice Hradec Králové, kde se věnuje péči o pacienty na geriatrické a metabolické jednotce intenzivní péče. Je zařazen do specializačního vzdělávání v oborech geriatrie a vnitřní lékařství. Jeho odborné zájmy zahrnují problematiku metabolických poruch ve stáří a intenzivní péči o geriatrické pacienty. Podílí se na výuce akutních stavů ve vnitřním lékařství na Lékařské fakultě v Hradci Králové Univerzity Karlovy. Je držitelem certifikace Advanced Life Support (ALS) Provider.