Volba vhodné obuvi u seniorů s hallux valgus

Overview

Úvod: Nevhodná obuv je jedním z etiopatogenetických faktorů hallux valgus (HV). Podílí se na vzniku i progresi a závažnosti příznaků. Na vhodnost obuvi v primární prevenci se již některé studie zaměřily, zatímco vhodné obouvání při již rozvinutých příznacích bylo dosud sledováno minimálně, přestože je obdobně důležité.

Cíl: Cílem studie bylo zjistit, zda senioři s přítomností HV nosí obuv odpovídající anatomickému tvaru nohy, a porovnat konstrukční charakteristiky nošené obuvi mezi seniory s HV a seniory bez této deformity.

Metodika: Výzkumný soubor tvořilo 80 seniorů (muži i ženy), u nichž byla zjišťována přítomnost bolesti nohou, výskyt HV a charakteristiky nošené obuvi. Data byla analyzována v programu IBM SPSS Statistics. Chí-kvadrát testy prokázaly statisticky významný vztah mezi přítomností HV a úzkou stélkou (p = 0,001), krátkou stélkou (p = 0,013) a nevhodným tvarem obuvi (p < 0,001). Logistická regrese vzhledem k velikosti souboru a rozložení dat neprokázala statisticky významné prediktory.

Výsledky: Senioři s HV významně častěji nosili obuv s konstrukčními prvky, které nejsou v souladu s anatomickými a biomechanickými nároky chodidla, ve srovnání se seniory bez této deformity.

Diskuse a závěr: Výsledky naznačují, že volba nevhodné obuvi může významně přispívat ke vzniku, udržování i symptomatice HV u starší populace. Přesto právě jedinci s touto deformitou často setrvávají u nevyhovující obuvi, což poukazuje na možnou nedostatečnou edukaci, omezenou nabídku vhodné obuvi a absenci systematického poradenství v této oblasti.

Klíčová slova:

senior – hallux valgus – vhodná obuv

Úvod

Schopnost lokomoce představuje jednu ze zásadních komponent intrinsic capacity⁽¹⁾ a je klíčovým předpokladem zachování soběstačnosti a kvality života ve vyšším věku. Její úroveň je podmíněna stavem pohybového systému, neuromuskulární koordinací a schopností efektivně reagovat na vnější podněty. Faktory, které mobilitu negativně ovlivňují, je proto nutné včas identifikovat a cíleně ovlivňovat v rámci primární i sekundární prevence. Jedním ze stavů, které mohou zásadně zhoršovat mobilitu zejména u seniorů, je deformita hallux valgus (dále HV).

HV patří mezi nejčastější deformity přednoží a představuje významný faktor snižující kvalitu chůze, stabilitu i komfort při běžných denních aktivitách. Jeho vznik je spojován s kombinací genetických predispozic, funkčních poruch a environmentálních faktorů, mezi nimiž zaujímá nevhodná obuv klíčové místo. Ta se podílí nejen na samotném vzniku deformity, ale i na její progresi a závažnosti symptomů, zejména bolesti.

Systematické přehledy i longitudinální studie opakovaně potvrzují, že úzká špička a nedostatečná délka stélky významně přispívají k rozvoji a progresi HV.^{(2, 3)} Novější biomechanické studie ukazují, že zúžený tvar obuvi zvyšuje mediální tlak v oblasti přednoží a vytváří podmínky pro postupné vychylování palce do valgozi-
ty.^{(4, 5)} Volba vhodné obuvi tak může představovat důležitý preventivní i terapeutický faktor.

Navzdory těmto poznatkům je u seniorů stále častá volba úzké a tvarově nevhodné obuvi, která nerespektuje přirozený tvar chodidla.⁽⁶⁾ Epidemiologická data uvádějí, že prevalence HV u osob starších 65 let dosahuje 35–40 %.^{(7, 8)}

Biomechanické studie potvrzují, že deformita není ovlivněna pouze tlakem na mediální okraj přednoží, ale také šířkou špičky obuvi a změnami zatížení v prvním metatarzofalangeálním kloubu.⁽⁴⁾
Přehled Jellema et al. (2019)⁽⁶⁾ doporučuje pro seniory obuv se širokým toe-boxem, stabilní mezipodešví a omezenou výškou podpatku.

Cílem této studie bylo zjistit, zda senioři s výskytem HV volí obuv odpovídající anatomickému tvaru nohy, a ověřit vztahy mezi konstrukčními prvky obuvi a přítomností této deformity.

Metodika

Do průzkumu bylo zařazeno celkem 80 seniorů (muži i ženy) ve věku 72 ± 8 let. Do výzkumného souboru byli zahrnuti účastníci s přítomností HV i bez této deformity, bez dalších závažných ortopedických diagnóz dolních končetin, které by mohly významně ovlivňovat tvar nohy či způsob chůze.

Na základě vyšetření byli účastníci rozděleni do dvou podskupin: senioři s přítomností HV (n = 53) a senioři bez této deformity (n = 27). Toto vnitřní rozdělení umožnilo porovnání konstrukčních charakteristik nošené obuvi mezi oběma podskupinami.

Sběr dat probíhal po dobu dvou měsíců formou strukturovaného dotazníku a základního fyzioterapeutického vyšetření nohou. Hodnocena byla přítomnost bolesti nohou, výskyt HV a charakteristiky běžně nošené obuvi, konkrétně šířka a délka stélky, tvar špičky obuvi a typ obuvi.

Účastníci byli dotazováni a vyšetřováni se zaměřením na:

• přítomnost bolesti nohou;
• výskyt HV, který byl hodnocen při zaúhlení palce do addukce v prvním metatarzofalangeálním kloubu ≥ 5°, měřeném kovovým prstovým goniometrem;
• typ a konstrukci nošené obuvi (šířka a délka stélky, tvar špičky obuvi, vy-
  užívání barefoot obuvi).

 

Úzká stélka byla definována jako stélka, jejíž šířka v oblasti přednoží neumožňovala fyziologické rozložení prstů a neodpovídala šířce chodidla v zatíženém stoji. Krátká stélka byla hodnocena jako obuv s nedostatečnou délkou vzhledem k délce chodidla, tedy bez doporučeného nadměrku 1–1,2 cm. Nevhodný tvar obuvi zahrnoval zejména zúženou špičku, která nerespektovala anatomický tvar přednoží.

Data byla analyzována v programu IBM SPSS Statistics (verze 26). Pro vyhodnocení vztahů mezi kategoriálními proměnnými byl použit Pearsonův chí-kvadrát test. Doplňkově byla použita logistická regrese, která předpovídala výskyt HV na základě prediktorů, jako je krátká stélka, úzká stélka a nevhodný tvar obuvi. Hladina významnosti byla volena jako α = 0,05.

Výsledky

Analýza dat prokázala statisticky významné vztahy mezi přítomností HV a vybranými konstrukčními charakteristikami obuvi (tab. 1).

Výsledky ukazují, že senioři s HV významně častěji nosí obuv s těmito nevhodnými konstrukčními prvky, které mohou dále podporovat deformaci přednoží a zvyšovat výskyt bolestivých symptomů.

Doplňkově byla provedena logistická regrese, která však vzhledem k velikosti souboru a nerovnoměrnému zastoupení podskupin neprokázala statisticky významné prediktory v souvislosti s výskytem HV.

Diskuse

Zjištěné výsledky jsou v souladu s dřívějšími studiemi upozorňujícími na negativní vliv úzké, krátké a tvarově nevhodné obuvi na rozvoj HV.^{(3, 5)} Menz et al. (2023)⁽²⁾
ve své prospektivní studii prokázali, že nošení úzké obuvi v mladším věku významně zvyšuje riziko rozvoje HV v pozdějším životě. Naše studie se zaměřila na seniorskou populaci, tedy jedince, kteří se již s důsledky deformity běžně potýkají a u nichž by úprava obuvi mohla přispět ke zmírnění symptomů i zpomalení progrese.

Zjištění, že jedinci s HV i při již rozvinutých obtížích nadále nosí nevhodnou obuv, naznačuje, že volba obuvi představuje důležitý faktor nejen v primární prevenci, ale také v prevenci progrese deformity a zhoršování symptomatiky. Tyto výsledky jsou v souladu s dříve publikovanými poznatky o významu obuvi v etiopatogenezi HV.

Závěr

Výsledky studie ukazují, že senioři s HV často volí obuv, která neodpovídá anatomickému tvaru chodidla. Úzká a krátká stélka i nevhodný tvar obuvi byly statisticky významně spojeny s přítomností této deformity.

Skutečnost, že právě senioři s touto deformitou setrvávají u nevyhovující obuvi, poukazuje na systémový problém v oblasti edukace, dostupnosti informací a nabídky funkčně i esteticky vyhovující obuvi. Přestože jsou výsledky studie dílčí, představují výzvu k většímu důrazu na poradenství v oblasti výběru obuvi a k podpoře preventivních programů zaměřených na zachování funkční chůze a mobility ve vyšším věku. Funkční lokomoce a dobrá motorika jsou přitom jedněmi ze základních předpokladů zdravého a aktivního stárnutí. 

 

Ing. Andrea Ježková

Působí jako asistentka na Fakultě zdravotnických studií UJEP v Ústí nad Labem a zároveň jako fyzioterapeutka. Je absolventkou oboru Fyzioterapie a navazujícího studia Systémové integrace procesů ve zdravotnictví na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze. V současnosti je doktorandkou na Fakultě biomedicínského inženýrství ČVUT v Praze. Ve své akademické a výzkumné činnosti se zaměřuje především na fyzioterapii, ergonomii, muskuloskeletální problematiku a hodnocení vlastností měkkých tkání s využitím objektivních měřicích metod.