Transfúze erytrocytů u kriticky nemocných z pohledu evidence based medicine: nové limity, nová rizika?

Overview

Podání eryrocytární transfúze kriticky nemocným pacientům je jednou z nejčastějších léčebných intervencí na JIP. Vedle čerstvého krvácení bývá nejčastější příčinou anemického syndromu těžká sepse provázená útlumem tvorby erytropoetinu, funkčním deficitem železa a zkrácenou životností erytrocytů. Na anemii se významně podílí i pravidelné krevní ztráty v souvislosti s rutinními krevními odběry. Zkušenosti ukazují, že při normovolemii bývají nemocní s dobrým kardiovaskulárním systémem schopni se vyrovnat i s velmi nízkými koncentracemi hemoglobinu. Výsledky posledních studií ukazují, že tzv. restriktivní přístup k transfúzím a snížení transfuzního prahu hemoglobinu na 70g/l je většinou provázeno snížením mortality. Vyšší hodnoty transfuzního prahu mívají polymorbidní nemocní, zejména pacienti s nestabilní ICHS a akutním IM (80–90g/l). Diskutovaná je rovněž otázka stáří erytocytárních konzerv. Nezdá se, že by podání starších konzerv bylo provázeno zhoršením prognózy. Za část potransfuzních komplikací jsou pravděpodobně zodpovědná rezidua leukocytů a plazmy. Deleukotizace erytrocytárních konzerv (leukoredukce a leukodeplece) omezuje pravděpodobně nežádoucí reakce vyvolané imunomodulací (TRIM). Kromě inkompatibility s hemolytickou reakcí z důvodu administrativních chyb je dnes nejzávažnější komplikací transfúze TRALI (transfusion-related acute lung injury). Vyskytuje se pravděpodobně častěji, než se domníváme, ale na rozdíl od jiných forem ALI (acute lung injury) mívá vcelku dobrou prognózu. V mimořádných situacích u rozsáhlých poranění nalezne v budoucnosti možná znovu uplatnění podání čerstvé plné krve od předem vyšetřených záložních dárců s předností zachování plné koagulační aktivity.

Klíčová slova:
erytocytární transfuse, anemie, transfuzní práh, kriticky nemocný, erytropoetin, deleukotizace, TRALI, čerstvá plná krev.