Městnavá srdeční slabost:neuroendokrinní a zánětliváodpověď

Městnavá srdeční slabost představuje poruchu, na jejímž počátku je poškození srdečního svalu,které vede ke ztrátě kardiomyocytů. Toto poškození ve svých důsledcích omezuje schopnostmyokardu vykonávat mechanickou práci. Poškození srdečního svalu může proběhnout akutně,jak tomu je při infarktumyokardu, nebo postupně, jak tomu bývá pří chlopenních vadách, anebose může jednat o vrozenou poruchu, například některou formu kardiomyopatie. V mnohapřípadech zůstávají nemocní po prvotním poškození myokardu asymptomatičtí nebo jen minimálněsymptomatičtí.Krozvoji klinických příznaků městnavé srdeční slabosti dochází většinouaž po období bezpříznakové levokomorové dysfunkce. V trvání této asymptomatické fáze jsoumezi nemocnými velké rozdíly. Pokles výkonnosti srdečního svalu vede k aktivaci kompenzačníchmechanismů, jako je sympatoadrenergní nervový systém, systém renin-angiotenzin-aldosterona systém prozánětlivých cytokinů. Tyto kompenzační mechanismy jsou schopnykrátkodobě obnovit funkce kardiovaskulárního aparátu. Jejich setrvalá aktivace však vedek druhotnému poškození srdečního svalu, jehož důsledkemje přestavba (remodelace) levé komorya kardiální dekompenzace. Nemocní přecházejí z bezpříznakového stadia do fáze manifestníhosrdečního selhávání. V této fázi už většinou nedochází k dalšímu výraznějšímu poklesu ejekčnífrakce. Podle nových poznatků se rozvoj manifestního srdečního selhávání odehrává nezávislena aktuálním hemodynamickém profilu nemocných. Přechod bezpříznakového období, tedylevokomorové dysfunkce, do klinicky zřejmého srdečního selhávání nelze vysvětlit pokračujícíztrátou mechanické výkonnosti myokardu. Vyvolávající příčinou kardiální dekompenzace jezřejmě vystupňovaná tvorba neurohumorálních a prozánětlivýchmediátorů, které se vyznačujítoxickým působením na kardiovaskulární aparát.

Klíčová slova:
levokomorová dysfunkce -⁠ neurohumorální odpověď -⁠ zánětlivá odpověď -⁠ remodelace -⁠ srdeční selhání.