NÁDORY MOČOVÉHO MĚCHÝŘE

Přítomnost svaloviny detruzoru ve vzorku jako ukazatel kvality TURB –⁠ srovnání rezidentů a zkušených operatérů

Pokorný D., Babjuk M., Kúřil M., Brisuda A.

Urologická klinika 2. LF UK a FNMH Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Přítomnost svaloviny močového měchýře (DM) ve vzorku z transuretrální resekce nádoru (TURB) je uznávaným ukazatelem kvality výkonu a podmínkou správného stagingu u primozáchytu. Cílem práce bylo vyhodnotit přítomnost DM ve vzorku na našem pracovišti v závislosti na zkušenosti operatéra a charakteru nádoru (stadia, primozáchyty).

Materiál a metody: Byla provedena retrospektivní analýza prospektivně vedené databáze TURB provedených na terciárním klinickém pracovišti. Hodnoceno bylo celkem 237 výkonů s dostupným histopatologickým nálezem (104 rezidenti –
Rez, 133 zkušení operatéři –⁠ Zku). Přítomnost DM ve vzorku byla hodnocena binárně (přítomen/nepřítomen) z histopatologického protokolu. Provedena subanalýza dle finálního patologického stadia (pTa LG (low-grade), pTa HG (high-grade), pT1, pT2–4, pT0) a skupiny operatérů. Statistická analýza: Chí² test, Fisherův přesný test (α = 0,05).

Výsledky: DM bylo přítomno celkem v 73,4 % vzorků (174 z 237). Mezi rezidenty a zkušenými operatéry nebyl prokázán statisticky signifikantní rozdíl (76,0 vs. 71,4 %; p = 0,525). Výsledky dle stadia a skupiny operatérů uvádí tab. 1. Nejnižší zastoupení DM bylo u stadia pT0 (47,7 %), u kterého hluboká resekce není cílem výkonu. Po vyloučení pTa LG a pT0 dosahovala přítomnost DM hodnoty 82,7 % (Rez 84,1 %, Zku 81,7 %; p = 0,952).

Závěr: Celková přítomnost DM ve vzorku je na našem pracovišti 73,4 %, avšak po vynechání benigních nádorů a nízce rizikových nádorů bez invaze (pTa LG) dosahuje 82,7 %. Mezi rezidenty a zkušenými operatéry nebyl zjištěn statisticky signifikantní rozdíl v žádné podskupině. Přítomnost DM ve vzorku je vhodný auditní ukazatel kvality TURB s potenciálem pro cílenou edukaci a zlepšení výsledků pracoviště.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Peroperační odhad patologického nálezu při TURB –⁠ srovnání rezidentů a zkušených operatérů

Kúřil M., Babjuk M., Pokorný D., Brisuda A.

Urologická klinika 2. LF UK a FNMH Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Transuretrální resekce nádoru močového měchýře (TURB) je klíčovým diagnostickým i léčebným výkonem, jehož kvalita závisí na zkušenosti operatéra. Peroperační odhad patologického stadia (T), gradu, přítomnosti karcinomu in situ a svaloviny detruzoru (DM) ve vzorku má dopad na rychlost a strategii léčby. Cílem bylo porovnat přesnost odhadů mezi rezidenty a zkušenými operatéry na terciárním pracovišti.

Materiál a metody: Jedná se o retrospektivní analýzu prospektivní databáze TURB. Celkem bylo hodnoceno 239 výkonů (106 rezidenti –⁠ Rez, 133 zkušení operatéři –⁠ Zku) v období od prosince 2024 do dubna 2026, medián 72 let (27–94 let), 76,2 % mužů, primozáchyt vs. recidiva 1 : 1. Peroperační odhad operatéra byl srovnán s definitivním histopatologickým nálezem. Statistická analýza: Chí² test, Fisherův přesný test, Mann-Whitneyův U test (α = 0,05).

Výsledky: Celkovou shodu peroperačního odhadu s finální histologií uvádí tab. 1. Statisticky signifikantní rozdíl mezi skupinami nebyl prokázán v žádném ze sledovaných parametrů, vč. odhadu přítomnosti DM (p > 0,05). Analýza shody stadia T dle podskupin histologického nálezu ukázala nejvyšší shodu u T2–4 (75,0 %) a Ta (65,0 %), výrazně nižší u T1 (48,9 %; Rez 35,0 % vs. Zku 59,3 %) a nejnižší u nálezů T0 (34,9 %) (tab. 2).

Závěr: Přesnost peroperačního odhadu patologického nálezu při TURB se statisticky významně neliší mezi rezidenty a zkušenými operatéry na terciárním klinickém pracovišti. Nejnižší shoda stadia byla u T1 nádorů –⁠ klinicky nejzávažnější skupiny, u kterých správná peroperační identifikace přímo určuje indikaci k reTUR a BCG terapii (Rez 35,0 % vs. Zku 59,3 %), i když nedosáhl statistické signifikance. Data zdůrazňují potřebu cílené edukace rezidentů při TURB a podporují supervizi při výkonech na školicích pracovištích.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Perioperační profylaxe po TURB –⁠ užití single instilace cytostatika a pooperační laváže v závislosti na zkušenosti operatéra

Brisuda A., Kúřil M., Pokorný D., Babjuk M.

Urologická klinika 2. LF UK a FNMH Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: U nádorů močového měchýře nízkého a středního rizika (pTa LG) je indikována jednorázová intravezikální instilace chemoterapie (CHT) nebo alespoň pooperační laváž (Poop laváž) bezprostředně po TURB, přičemž obě intervence snižují riziko recidivy. Cílem práce bylo porovnat frekvenci indikace těchto opatření mezi rezidenty a zkušenými operatéry.

Materiál a metody: Byla provedena retrospektivní analýza prospektivně vedené databáze TURB terciárního klinického pracoviště. Celkem bylo hodnoceno 239 výkonů (106 rezidenti, 133 zkušení operatéři). Indikace single shot CHT a Poop laváže byly zaznamenány v perioperační databázi. Subanalýza byla provedena ve skupině pacientů s definitivním histologickým nálezem pTa LG (n = 91). Statistická analýza: Chí² test, Fisherův přesný test (α = 0,05).

Výsledky: V celé kohortě obdrželo alespoň jednu formu profylaxe 54,0 % pacientů –⁠ výrazně více u zkušených operatérů (68,4 %) než u rezidentů (35,8 %; p < 0,001). Dominantní modalitou byla Poop laváž (50,2 % celkově), single shot CHT byla podána jen v 8,4 % případů. Ve skupině histologicky verifikovaných pTa LG nádorů (n = 91) byl rozdíl ještě výraznější –⁠ alespoň jednu formu profylaxe dostalo 68,8 % pacientů zkušených operatérů oproti pouze 27,9 % pacientů rezidentů (p < 0,001). Subanalýza nádorů pTa LG (dle definitivní histologie) je uvedena v tab. 1.

Závěr: Zkušení operatéři indikují perioperační profylaxi po TURB častěji než rezidenti. Téměř 3/4 rezidentů (72,1 %) neindikuje u pTa LG žádnou formu profylaxe, oproti 31,2 % zkušených operatérů. Dominantní roli v naší praxi hraje Poop laváž, nikoli single shot CHT, což je dáno provozními faktory. Tato data zdůrazňují potřebu cílené edukace v perioperačním managementu TURB nádorů nízkého rizika.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Dlouhodobé výsledky neoadjuvantní chemoterapie a radikální cystektomie v léčbě invazivních nádorů močového měchýře

Gistl F.^1, Hrabec R.¹, Čapák I.¹, Šumberová K.², Zetková B.¹, Poprach A.³, Doležel J.¹, Staník M.¹

¹ Oddělení urologické onkologie, Masarykův onkologický ústav, Brno
² Úsek správy a analýzy dat, Masarykův onkologický ústav, Brno
³ Klinika komplexní onkologické péče, Masarykův onkologický ústav, Brno

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Cílem studie je zhodnotit dlouhodobé onkologické výsledky pacientů s invazivním karcinomem močového měchýře (MIBC) léčených neoadjuvantní chemoterapií (NACH) následovanou radikální cystektomií (RC) v jednom terciárním centru.

Materiál a metody: V letech 2010–2026 podstoupilo 149 pacientů s MIBC neoadjuvantní (u cT2–4 N0) nebo indukční (u cN1–3) chemoterapii. Ze 149 pacientů bylo 83 bez vstupní lymfadenopatie (cN0) a 66 se vstupním postižením lymfatických uzlin (cN1–3). Ve studii byla hodnocena intention-to-treat populace. U 10 ze 149 (7 %) pacientů nedošlo k provedení RC z důvodu progrese onemocnění během chemoterapie nebo odmítnutí operační léčby. Pětileté přežití bez rekurence (RFS) a nádorově specifické přežití (CSS) jsme posuzovali pomocí Kaplan-Meierových křivek. Léčebná odpověď na chemoterapii byla definována jako kompletní patologická odpověď (pCR; ypT0 N0) nebo parciální patologická odpověď (pPR;  ≤ ypT1 N0). Průměrná doba sledování byla 56 měsíců.

Výsledky: Průměrný věk pacientů byl 63,9 roku. Primární nádor byl klasifikován jako cT2 u 73 pacientů a jako cT3–4 u 76 pacientů. Pětileté RFS v celém souboru dosáhlo 65 %, přičemž u pacientů se stadiem cN0 činilo 82 %, u cN1 47 % a u cN2–3 42 %. Kompletní patologické odpovědi (pCR) bylo dosaženo u 42% pacientů v celém souboru a u 52 % pacientů se stadiem cN0. Při dosažení pCR nebo pPR dosáhlo 5leté CSS 95 % u pacientů se stadiem cT2–4 N0 a 83 % u pacientů se stadiem cT2–4 N1–3. Ve vícerozměrné Coxově regresní analýze byly jako nezávislé prediktory nádorově specifické mortality identifikovány vstupní postižení lymfatických uzlin (cN1–3;
HR 3,29; p = 0,005) a absence léčebné odpovědi na chemoterapii (stabilizace nebo progrese onemocnění; HR 5,87; p < 0,001).

Závěr: U pacientů s MIBC bez postižení lymfatických uzlin přináší NACH následovaná RC vynikající dlouhodobé onkologické výsledky. Více než polovina pacientů se vstupním postižením lymfatických uzlin přežívá déle než 5 let. Dosažení léčebné odpovědi na NACH a absence lymfadenopatie při stanovení diagnózy představují hlavní prognostické faktory spojené s nižším rizikem úmrtí na karcinom.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (MOÚ, 00209805).

 

Zhodnocení efektu neoadjuvantní chemoterapie u pacientů se sval invadujícím karcinomem močového měchýře

Gregušová A.¹, Klézl P.¹, Palkovský M.², Grill R.¹

 

¹ Urologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha
² Onkologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Neoadjuvantní chemoterapie (NAC) představuje standardní součást onkologické léčby u pacientů se sval invadujícím karcinomem močového měchýře (MIBC). Jejím hlavním cílem je zlepšení celkového přežití, downstaging a zmenšení nádoru před cystektomií (RC) a eradikace mikrometastatického postižení.

Materiál a metody: Retrospektivně jsme analyzovali pacienty podstupující NAC a RC v letech 2023–2025 pro MIBC. Do souboru jsme zahrnuli 57 pacientů indikovaných k RC pro pT2 uroteliální karcinom močového měchýře. Hodnotili jsme počet pacientů s absolvovanou NAC, počet podstoupených cyklů, kompletní patologickou odpověď (pCR) po RC, downstaging a celkové přežívání.

Výsledky: Z celkového souboru 57 pacientů podstoupilo NAC a následnou RC 32 pacientů (56,1 %). Nejčastějším důvodem neindikování k NAC byl celkový stav pacienta, přítomnost komorbidit a renální insuficience. Kompletní patologické odpovědi (pCR) bylo dosaženo u šesti pacientů (18,8 %), přičemž všichni absolvovali alespoň tři cykly chemoterapie gemcitabin-cisplatina. Žádný z těchto pacientů během sledování nezemřel. Downstagingu (< ypT2, ypN0) bylo dosaženo u 14 pacientů (43,8 %), což odpovídá publikovaným datům (50 %). V této skupině rovněž nebylo zaznamenáno žádné úmrtí. Naopak u pacientů, u kterých nedošlo k downstagingu, pozorujeme přežívání pouze u 55,6 % pacientů. Pět pacientů po absolvování NAC nepodstoupilo RC, z toho jeden z osobních důvodů, dva pro progresi onemocnění a dva pro interní komplikace. Průměrná doba přežívání v této skupině byla 6 měsíců. NAC nevedla ke zvýšení perioperační ani pooperační morbidity. Při porovnání skupin absolvované RC s absolvovanou NAC a bez ní pozorujeme za dobu sledování pacientů mortalitu 55 % ve skupině bez NAC a 25 % ve skupině s NAC.

Závěr: NAC před RC vedla v našem souboru k dosažení pCR u 18,8 % pacientů a downstagingu u 43,8 % pacientů, v obou skupinách spojeno s lepším přežíváním. U pacientů bez odpovědi na NAC nebyl prokázán benefit v přežívání oproti pacientům bez NAC. Nadále však chybí spolehlivé prediktivní faktory umožňující selekci pacientů, kteří budou z NAC nejvíce profitovat.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Mají pacienti se svalovinu infiltrujícím karcinomem měchýře šanci na dlouhodobě dobré onkologické výsledky bez radikální cystektomie? Prezentace dvou kazuistik

Paldus V., Šámal V.

Urologické oddělení, Krajská nemocnice Liberec

 

Nediskutovaný poster

 

Úvod: Pacienti se svalovinu infiltrujícím karcinomem měchýře mají obecně bez radikální cystektomie špatnou prognózu. Přesto lze ve vybraných případech bez operace dosáhnout dlouhodobě dobrých onkologických výsledků.

Kazuistika: Prezentujeme dvě kazuistiky pacientů s uroteliálním karcinomem měchýře, pT4a N1 M0 a pT2 N0 M0. Oba případy byly diagnostikovány na základě CT a histologie, oba pacienti podstoupili radikální transuretrální resekci tumoru měchýře (TURB), první pacient navíc resekci pravého laloku prostaty. Při další endoskopické kontrole byli oba pacienti bez reziduálního tumoru či recidivy. První pacient podstoupil neoadjuvatní chemoterapii s regresí uzlinového procesu, plánovanou radikální cystektomii ale odmítl a podstoupil radioterapii s maintenance terapií avelumabem. První povrchová recidiva pTa HG (high-grade) se objevila po 2 letech, druhá pTa LG (low-grade) po 4 letech, 5 let od diagnózy je dle PET CT pacient bez progrese onemocnění a dle poslední endoskopie bez recidivy v měchýři. Druhý pacient s nálezem pT2 N0 M0 podstoupil pro věk a horší performance status radioterapii. Dle kontrolního CT a endoskopie je již 2 roky bez zámek onemocnění.

Závěr: V obou případech se zdá společným jmenovatelem dobrých onkologických výsledků primárně radikálně provedená TURB bez nálezu reziduálního tumoru při dalších endoskopických kontrolách a dále dobrá klinická odpověď na podanou léčbu. Bladder salvage terapie může u vybraných pacientů přinést uspokojivé onkologické výsledky.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

 

Perioperační léčba durvalumabem (D) + gemcitabin-cisplatina (GC) podle trialu Niagara –⁠ reálná klinická data z jednoho centra (2019–2026)

Matoušková M.^1,2, Büchler T.³, Babjuk M.⁴, Brisuda A.⁴, Skálová J.⁵

¹ Onkologická klinika 1. LF UK a FTN Praha
² Urocentrum Praha
³ Onkologická klinika 2. LF UK a FNMH Praha
⁴ Urologická klinika 2. LF UK a FNMH Praha
⁵ Onkologická klinika 1. LF UK a VFN Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Svalovinu infiltrující karcinomy močového měchýře (MIBC) představují vysoce rizikovou a nepříznivou skupinu onemocnění. Uroteliální nádory T2–4 N0/1 M0 dosahují 37,5 % 5letého přežití. Zatímco pro adjuvantní léčbu s výjimkou nivolumabu u nemocných s expresí PD-L1 nejsou jednoznačná data, podání neoadjuvantní léčby zlepšuje celkové přežití o cca 10 %. Perioperační léčba kombinací imunochemoterapie významně zlepšuje možnosti ovlivnění průběhu onemocnění.

Materiál a metody: Hodnotíme devět mužů s průměrným věkem 67,3 roku (50–74 let), u jednoho z mužů sekundární malignita, průměrná glomerulární filtrace podle Cockrofta 93,4 ml/min (48–129 ml/min). Nemocní s korigovanými komorbiditami, schopni podstoupit radikální chirurgickou léčbu, bez kontraindikací podání imunoterapie. U sedmi mužů primozáchyt MIBC, dva zprogredovali z NMIBC během 2 let při BCG vakcíně. Šest mužů bylo léčeno režimem durvalumab (D) + gemcitabin-cisplatina (GC), tři monoterapií GC. Všichni podstoupili radikální cystektomii mezi 4 a 8 týdny po ukončení neoadjuvantní fáze.

Výsledky: U 50 % léčených D + GC jsme dosáhli pT0 N0, u 66 % nemocných jsme zjistili incidentální karcinom prostaty. V režimu adjuvance pokračovali čtyři muži, jeden odmítl, jeden rychle progredoval. Celkem zesnuli čtyři muži, žádný z nich neměl kompletní patologickou odpověď. Jeden z mužů v režimu GC měl relaps onemocnění po > 36 měsících.

Závěr: Reálná data z našeho pracoviště jsou dokonce lepší než globální výsledky. Perioperační kombinovaný režim D + GC vede u části nemocných k dosažení kompletní patologické remise, která je významným prognostickým faktorem. Studie Niagara jednoznačně prokázala význam stanovení prediktivního markeru ctDNA a utDNA. Začlenění ctDNA do léčebných algoritmů povede k personalizovanému přístupu k pacientům s MIBC.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Prezentace prošla schválením společností Astra Zeneca, lokální výstupy ze studie NCT03732677.

 

Využití systému VI-RADS v predikci MIBC a jeho dopad na klinický management

Vrtal M.¹, Hrabec R.¹, Šumberová K.², Standara M.³, Staník M.¹

¹ Oddělení urologické onkologie, Masarykův onkologický ústav, Brno
² Oddělení zdravotnických informací, Masarykův onkologický ústav, Brno
³ Oddělení radiologie, Masarykův onkologický ústav, Brno

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Přesné určení stadia (staging) u karcinomu močového měchýře (BC) je klíčové pro volbu mezi orgán šetřicím postupem a radikální cystektomií. Cílem této studie bylo zhodnotit diagnostickou přesnost systému VI-RADS v reálné klinické praxi při identifikaci svalové invaze u pacientů s BC.

Materiál a metody: Do retrospektivní studie bylo zahrnuto 44 pacientů s podezřením na BC, kteří podstoupili multiparametrickou magnetickou rezonanci (MR) před TURB v letech 2023–2026. Nálezy byly klasifikovány dle škály VI-RADS a následně korelovány s definitivním histopatologickým výsledkem (pT stadium). Diskriminační schopnost VI-RADS pro rozlišení svalovinu infiltrujícího (MIBC) a neinfiltrujícího (NMIBC) karcinomu močového měchýře byla hodnocena pomocí ROC analýzy a výpočtu plochy pod křivkou (AUC). Vzhledem k minimálnímu zastoupení pacientů s kategorií VI-RADS 3 (n = 1) byla analýza provedena s cut-off hodnotou VI-RADS ≥ 4.

Výsledky: Do studie bylo zařazeno 44 pacientů (30 mužů a 14 žen) s průměrným věkem 69,8 roku. Při použití cut-off hodnoty VI-RADS ≥ 4 pro predikci MIBC dosáhla MR senzitivity 84,6 %, specificity 83,9 %, pozitivní prediktivní hodnoty 68,8 % a negativní prediktivní hodnoty 92,9 %. Diskriminační schopnost klasifikace VI-RADS byla vysoká, s AUC 0,875. Falešně negativní výsledek při detekci MIBC byl zaznamenán u 9 % pacientů s kategorií VI-RADS 2 (2 z 22), u nichž definitivní histopatologické vyšetření prokázalo svalovinu infiltrující nádor (≥ pT2). Naopak falešně pozitivní výsledek byl zjištěn u 31 % pacientů s kategorií VI-RADS 4 a 5 (5 z 16), u nichž histopatologické vyšetření prokázalo svalovinu neinfiltrující nádor (pTa/pT1).

Závěr: Studie potvrzuje dobrou diagnostickou výtěžnost klasifikace VI-RADS při předoperačním stagingu BC. Vysoká NPV (92,9 %) při cut-off VI-RADS ≥ 4 může podpořit plánování TURB s kurativním záměrem i u objemnějších nádorů a potenciálně přispět k omezení počtu re-TURB. Na druhé straně výskyt falešně pozitivních nálezů u kategorie VI-RADS 4 a 5 (31 %) zdůrazňuje nezbytnost histologického ověření před indikací radikální léčby.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (MOÚ, 00209805).

 

Analýza genové exprese cirkulujících nádorových buněk a primárních tumorů u uroteliálního karcinomu měchýře

Gregušová A.^1, Kološtová K.², Samcová L.³, Klézl P.¹, Šonský J.¹, Grill R.¹, Krumpolec P.⁴, Hadžega D.⁴, Minárik G.⁴, Bobek V.²

¹ Urologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha
² Laboratoř personalizované medicíny, Onkologická klinika 3. LF a FNKV
³ Gynekologická klinika 3. LF UK a ÚVN Praha
⁴ Medirex Group Academy

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Cílem studie bylo definovat rozdíly mezi low-grade (LG) a high-grade (HG) uroteliálními karcinomy močového měchýře (BC) na úrovni genové exprese (celoexomové RNA-sekvenování –⁠ WES) a v kontextu nádorové diseminace, vč. analýzy cirkulujících nádorových buněk (CTC).

Materiál a metody: Do studie byli zařazeni pacienti s nově diagnostikovaným BC (n = 12). Před transuretrální resekcí byla pacientům odebrána periferní krev (2 × 8 ml, EDTA) a během výkonu byl odebrán vzorek primárního tumoru (PT). CTC byly obohaceny na základě velikosti (MetaCell), kultivovány in vitro a analyzovány vitální fluorescenční mikroskopií a kvantitativní PCR. Hodnocena byla exprese vybraných 16 genů v PT i v CTC. Jako kontrolu jsme použili vzorky krve zdravých probandů (n = 6). Následně bylo provedeno RNA sekvenování PT.

Výsledky: Analýza genové exprese PT a odpovídajících CTC odhalila významné rozdíly mezi skupinami LG a HG, stejně jako mezi PT a CTC v rámci LG a HG skupiny. Nádory LG a CTC vykazovaly vyšší expresi genů EGFR, TRPM4 a GLUT1 spojených s proliferací, migrací a metabolizmem glukózy. Naproti tomu nádory HG a CTC se vyznačovaly zvýšenou expresí genů souvisejících se stemness (NANOG, TWIST) a genu regulujícího buněčné dělení AURKA. Kromě toho CTC od pacientů s HG vykazovaly zvýšenou expresi PD-L1 (CD274), klíčového markeru imunitní evaze a potenciálního prediktoru odpovědi na imunoterapii. CTC od pacientů s LG vykazovaly pokles SOX2, POU5F1, NANOG a AURKA v čase, sledováno dynamicky post-TUR, což naznačuje postupnou ztrátu agresivity nádoru. Ve srovnání se zdravou tkání močového měchýře vykazovaly nádory zvýšenou expresi ALDH1A1, AURKA, EGFR, GLUT1, TWIST1 a ZEB1.

Závěr: Analýza genové exprese PT a párových CTC ukázala rozdíly mezi LG a HG i mezi PT a CTC. LG nádory/CTC exprimují nadmíru proliferaci stimulující a metabolické geny (např. EGFR, GLUT1), zatímco HG mají vyšší expresi markerů kmenovosti a genů souvisejících s imunitním únikem (NANOG, AURKA, PD-L1). Kombinace RNA-seq PT s analýzou CTC může zpřesnit histopatologickou diagnostiku, a tím ovlivnit terapeutický postup.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Roboticky asistovaná vs. otevřená radikální cystektomie u invazivního karcinomu močového měchýře –⁠ srovnání onkologických a perioperačních výsledků

Staník M.¹, Hulová M.¹, Šumberová K.², Pechočiaková M.³, Hrabec R.¹

¹ Oddělení urologické onkologie, Masarykův onkologický ústav, Brno
² Úsek správy a analýzy dat, Masarykův onkologický ústav, Brno
³ Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Radikální cystektomie (RC) představuje standardní léčebnou metodu u pacientů se svalovinu infiltrujícím karcinomem močového měchýře (MIBC). Roboticky asistovaná RC (RARC) je v současnosti stále častěji využívanou alternativou otevřené RC (ORC). Cílem této studie bylo porovnat perioperační a krátkodobé onkologické výsledky obou chirurgických přístupů.

Materiál a metody: V období od února 2020 do února 2026 podstoupilo RC pro MIBC 136 pacientů ORC a 34 pacientů RARC. Do retrospektivní analýzy bylo zařazeno 34 konsekutivních pacientů v každé skupině, všechny operace provedl jeden operatér. Soubor RARC zahrnoval pacienty operované od zavedení této techniky, tedy vč. období získávání zkušeností operatéra. Ve všech případech RARC byla derivace moči provedena intrakorporálně. Z onkologických výsledků bylo hodnoceno 2leté přežití bez rekurence (RFS) pomocí Kaplan-Meierových křivek.

Výsledky: Průměrný věk pacientů činil 66 a 63 let ve skupinách ORC a RARC. Ve skupině ORC byla častěji přítomna klinická lymfadenopatie (cN1–3; 38 vs. 12 %), zatímco neoadjuvantní chemoterapie byla častěji podána pacientům podstupujícím RARC (53 vs. 38 %). Medián počtu odstraněných lymfatických uzlin byl vyšší u ORC (22 vs. 14; p = 0,001). Robotická cystektomie byla spojena s delším operačním časem (373 vs. 271 min; p < 0,001), avšak s nižší krevní ztrátou –⁠ medián 100 ml (IQR 30–200) vs. 400 ml (IQR 200–570; p < 0,001). Medián délky sledování činil 35 měsíců ve skupině ORC a 27 měsíců ve skupině RARC. Dvouleté RFS u pacientů bez vstupní lymfadenopatie (cN0) bylo srovnatelné mezi ORC a RARC (66 vs. 74 %; p = 0,543). Výskyt závažných pooperačních komplikací byl obdobný (18 % u ORC vs. 15 % u RARC), zatímco zcela nekomplikovaný pooperační průběh byl častější po RARC (53 vs. 24 %).

Závěr: RARC dosahuje srovnatelných krátkodobých onkologických výsledků s otevřeným přístupem při nižší krevní ztrátě, avšak za cenu delšího operačního času. Výskyt závažných pooperačních komplikací byl v obou skupinách obdobný, přičemž po RARC byl častější zcela nekomplikovaný pooperační průběh.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (MOÚ, 00209805).

 

Zahájení programu roboticky asistované radikální cystektomie s intrakorporální derivací –⁠ první zkušenosti jednoho chirurga s 50 konsekutivními pacienty

Študent V. jr., Česák O., Hruška F., Žemla P., Hartmann I.

Urologická klinika LF UP a FN Olomouc

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Roboticky asistovaná radikální cystektomie (RARC) s intrakorporální derivací moči představuje technicky náročný miniinvazivní výkon určený k léčbě svalovinu infiltrujícího a vysoce rizikového neinvazivního karcinomu močového měchýře. Cílem práce bylo zhodnotit perioperační a časné onkologické výsledky prvních 50 konsekutivních výkonů provedených jedním chirurgem při zavádění programu robotické cystektomie.

Materiál a metody: Retrospektivně byl hodnocen soubor 50 konsekutivních RARC provedených jedním chirurgem v období od května 2022 do května 2026 s využitím robotického systému da Vinci Xi. U všech pacientů byla provedena rozšířená pánevní lymfadenektomie. Intrakorporální derivace zahrnovala ileální konduit u 28 (56 %) a ortotopní neoveziku u 22 (44 %) pacientů. Do roku 2024 byla neovezika konstruována technikou Karolinska, od roku 2025 technikou Bordeaux. Hodnoceny byly demografické, perioperační, patologické a časné pooperační výsledky.

Výsledky: Soubor tvořilo 40 mužů (80 %) a 10 žen (20 %), medián věku byl 66 let (IQR 58–72) a medián BMI 26,4 kg/m². Indikací byl vysoce rizikový neinvazivní karcinom u 12 (24 %) a svalovinu infiltrující nebo lokálně pokročilý karcinom u 38 (76 %) pacientů; neoadjuvantní chemoterapii podstoupilo 26 (52 %). Medián operačního času byl 328 min (IQR 293–364), krevní ztráty 450 ml (IQR 300–500) a délky hospitalizace 14,5 dne (IQR 12–18). Krevní transfuzi vyžadovalo pět (10 %) pacientů. Medián počtu odstraněných uzlin byl 19 (IQR 15–24), uzlinové metastázy byly zjištěny u devíti (18 %) a pozitivní chirurgické okraje u dvou (4 %) pacientů. Komplikace Clavien-Dindo II se vyskytly u 22 (44 %) a Clavien-Dindo ≥ III u devíti (18 %) pacientů. Rehospitalizace do 90 dnů byla zaznamenána u 14 (28 %) pacientů, 90denní mortalita činila 4 % (2 z 50).

Závěr: Zavedení programu RARC s intrakorporální derivací moči bylo spojeno s přijatelnou perioperační morbiditou a uspokojivými časnými onkologickými výsledky. Naše výsledky potvrzují, že tento přístup lze bezpečně zavést při zachování odpovídající onkologické kvality.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (FNOl, 00098892).

 

Incidentální nález Meckelova divertiklu při roboticky asistované radikální cystektomii –⁠ videokazuistika

Balík M., Špaček J.

Urologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

 

Video

 

Úvod: Meckelův divertikl je nejčastější vrozenou anomálií gastrointestinálního traktu. U dospělých bývá většinou asymptomatický a často je zachycen náhodně při chirurgických výkonech.

Kazuistika: Prezentujeme případ 43letého pacienta s muskuloinvazivním uroteliálním karcinomem močového měchýře diagnostikovaným po epizodě akutní retence moči. Vstupní staging prokázal nádor močového měchýře se suspektní pánevní lymfadenopatií. Po transuretrální resekci (pT2) pacient absolvoval neoadjuvantní chemoterapii gemcitabinem a cisplatinou s následnou regresí nálezu. Dne 23. 3. 2026 byla provedena roboticky asistovaná radikální cystektomie s pánevní lymfadenektomií a derivací moči podle Brickera. V průběhu operace byl incidentálně nalezen Meckelův divertikl, který byl roboticky exstirpován. Operační čas činil 4 hod 30 min, krevní ztráta byla 10 ml. Definitivní histologie prokázala kompletní patologickou odpověď na neoadjuvantní léčbu (ypT0 pN0, 0/11 uzlin). V resekovaném divertiklu byla nalezena ektopická žaludeční a pankreatická tkáň. Pooperační průběh byl nekomplikovaný, pacient byl propuštěn 10. pooperační den. Nyní je 3 měsíce po výkonu bez komplikací.

Závěr: Video dokumentuje techniku robotické exstirpace incidentálně nalezeného Meckelova divertiklu během radikální cystektomie a upozorňuje na možnost přítomnosti heterotopické tkáně v asymptomatickém divertiklu.

 

Konflikt zájmů: Hlavní autor je proctorem robotické chirurgie v urologii.

Grantová podpora: Podpořeno projektem Cooperatio 207043.

 

Vliv intravenózně podané kontrastní látky na výsledek cytologie moči

Žemla P., Král M.

Urologická klinika LF UP a FN Olomouc

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Cytologické vyšetření moči představuje důležitou neinvazivní metodu v diagnostice a sledování uroteliálních karcinomů. Cílem této studie bylo zjistit, zda intravenózní podání jodové kontrastní látky (iopromid) podané před CT vyšetřením ovlivňuje výsledek cytologie moči.

Materiál a metody: Do prospektivní studie bylo zahrnuto 107 pacientů bez anamnézy uroteliálního karcinomu, kteří podstoupili CT břicha s intravenózním podáním kontrastní látky. Každý pacient poskytl dva vzorky moči, a to před aplikací jodové kontrastní látky a po ní. Vzorky byly hodnoceny zaslepeně podle Pařížského systému 2.0.

Výsledky: V 75,7 % případů zůstal cytologický nález před podáním jodové kontrastní látky i po něm stejný. Ve 24,3 % došlo ke změně cytologického nálezu, přičemž nejčastější byla změna z negativního nálezu na nediagnostický nález. Také byl prokázán statisticky významný nárůst nediagnostických nálezů po intravenózním podání jodové kontrastní látky (p = 0,031). Změna hodnotitelného cytologického nálezu před intravenózním podáním jodové kontrastní látky a po něm nebyla statisticky významná (p = 0,100). Srovnání koncentrací iopromidu v moči po jeho intravenózním a intrapelvickém podání neprokázalo statisticky významný rozdíl (p = 0,94).

Závěr: Intravenózní podání jodové kontrastní látky před odběrem moči pro cytologické vyšetření vede ke snížení hodnotitelnosti cytologických vzorků moči, ale nevede k vyššímu výskytu atypií či suspektních cytologických nálezu z high-grade karcinomu. Doporučujeme proto zvážit odstup odběru moči pro cytologické vyšetření po podání jodové kontrastní látky, aby se minimalizoval výskyt nediagnostických nálezů.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.