DĚTSKÁ UROLOGIE

Dlouhodobé výsledky léčby oboustranného Wilmsova nádoru –⁠ 20letá studie dvou národních center

Pýchová M.¹, Zerhau P.², Kynčl M.³, Háček J.⁴, Pýcha K.⁵, Dobranská S.⁶, Šrámková L.⁶, Mališ J.⁶, Bajčiová V.⁷,
Švojgr K.⁶, Rygl M.¹

¹ Klinika dětské chirurgie 2. LF UK a FNMH Praha
³ Klinika zobrazovacích metod 2. LF UK a FNMH Praha
⁴ Ústav patologie a molekulární medicíny, 2. LF UK a FNMH Praha
⁵ Klinika dětské chirurgie 2. LF UK a FNMH Praha
⁶ Klinika dětské hematoonkologie 2. LF UK a FNMH Praha
⁷ Klinika dětské onkologie FN Brno

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Bilaterální Wilmsův nádor představuje 5–8 % všech Wilmsových nádorů a jeho léčba vyžaduje dosažení optimální onkologické kontroly při maximálním zachování funkčního renálního parenchymu. Cílem práce bylo zhodnotit výsledky léčby všech pacientů s bilaterálním Wilmsovým nádorem léčených v České republice během 20letého období.

Materiál a metody: Retrospektivně byli analyzováni všichni pacienti s bilaterálním Wilmsovým nádorem diagnostikovaní a léčení v dětských onkologických centrech v Praze a Brně v letech 2005–2025. Léčba probíhala podle protokolů SIOP 2001 a SIOP-RTSG Umbrella 2016. Hodnoceny byly klinické parametry, typ chirurgického výkonu, histologický nález, výskyt recidiv, renální funkce a dlouhodobé přežití.

Výsledky: Do souboru bylo zařazeno 24 pacientů (10 dívek, 14 chlapců) s mediánem věku v době diagnózy 1,5 roku. U tří pacientů byl zjištěn metachronní výskyt nádoru, plicní metastázy při diagnóze měl jeden pacient. Genetický predispoziční syndrom byl přítomen u devíti pacientů (38 %). Předoperační chemoterapii podstoupilo 21 pacientů (87 %), přičemž regrese nádoru byla zaznamenána u 17 z nich. Oboustranného parenchym šetřicího výkonu bylo dosaženo u osmi pacientů, u deseti byla provedena jednostranná nefrektomie v kombinaci s kontralaterální parenchym šetřicí operací. Pouze jednostranná nefrektomie byla indikována u čtyř pacientů a jednostranná parenchym šetřicí operace u dvou. Histologicky převažovaly nádory středního rizika (21 pacientů), vysoké riziko bylo prokázáno u tří pacientů. Recidiva onemocnění se objevila u osmi pacientů (33 %), nejčastěji v reziduální ledvině. Tři pacienti podstoupili oboustrannou nefrektomii a zemřeli na progresi onemocnění. Ze přeživších podstoupili dva pacienti transplantaci ledviny pro terminální selhání ledvin při syndromu Denys-Drash a u tří byla prokázána chronická renální insuficience.

Závěr: Výsledky celostátního souboru potvrzují, že léčba bilaterálního Wilmsova nádoru založená na předoperační chemoterapii a maximálně parenchym šetřicí chirurgii umožňuje dosáhnout velmi dobrých onkologických výsledků při současném zachování renálních funkcí u většiny pacientů. Centralizovaná péče a úzká spolupráce obou dětských onkologických center vedou k výsledkům srovnatelným s předními zahraničními pracovišti.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Roboticky asistovaná pyeloplastika u dětí –⁠ 2leté zkušenosti z jednoho centra

Sedláček J., Drlík M., Nováková P., Vávřová L., Jirásková Z., Faltusová E., Kočvara R.

Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Roboticky asistovaná pyeloplastika představuje moderní miniinvazivní přístup k léčbě obstrukce ureteropelvického přechodu u dětských pacientů. Cílem práce je zhodnotit výsledky metody od doby jejího zavedení na našem pracovišti.

Materiál a metody: Retrospektivně byl analyzován soubor 65 dětí operovaných v období duben 2024 až květen 2026. Soubor zahrnoval 24 dívek a 41 chlapců, s mediánem věku 136 (45–215) měsíců a mediánem hmotnosti 39 (17–71) kg. Ve 33 případech byla operace provedena vlevo, ve zbývajících vpravo. V deseti případech byla provedena laloková pyeloplastika dle Kučery, ostatní výkony byly resekční dle Ander-
son‑Hynese. Ve všech případech byl použit ureterální stent k derivaci moči. Alespoň jednu pooperační kontrolu absolvovalo 57 (88 %) pacientů, medián doby sledování činil 8 (2–22) měsíců.

Výsledky: Perioperační komplikace byla zaznamenána v jediném případě (1,5 %) a byla řešena laparoskopickou revizí dutiny břišní. Pooperační komplikace se vyskytly ve čtyřech případech (6,2 %), ve všech případech klasifikované jako Clavien‑Dindo 3b. Ve třech případech se jednalo o komplikace spojené s obstrukcí stentu, řešené jeho výměnou nebo úpravou derivace. V jednom případě byla příčinou stenóza uretry, vyžadující odstranění stentu v celkové anestezii a dilataci uretry. Průměrná doba hospitalizace činila 4,4 (4–6) dne a doba zavedení močového katetru 2,3 dne (1–4 dny). U všech pacientů došlo k vymizení nebo významnému poklesu dilatace pánvičky, s redukcí průměrného anteroposteriorního rozměru z 37 (13–70) mm před operací na 6 (0–19) mm po operaci. U všech pacientů operovaných pro pokles funkce došlo po výkonu ke stabilizaci či zlepšení funkce postižené ledviny. V jednom případě přetrvávaly symptomy při zmenšené dilataci rok po operaci, stav byl řešen dočasným zavedením stentu s následným zlepšením.

Závěr: Roboticky asistovaná pyeloplastika u dětí je bezpečná a vysoce efektivní metoda léčby obstrukce ureteropelvického přechodu. Naše 2leté zkušenosti potvrzují velmi nízkou četnost reintervencí a velmi dobré morfologické i funkční výsledky.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO –⁠ VFN64165.

 

Pět let zkušeností s dvoudobou rekonstrukcí proximálních hypospadií dle Bracky

Drlík M., Sedláček J., Vávřová L., Jirásková Z., Nováková P., Faltusová E., Kočvara R.

Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha

 

Diskutovaný poster

Úvod: Chirurgická léčba proximálních forem hypospadií nemá jednotně přijímaný standard. Dvoudobá rekonstrukce dle Bracky (1995) spočívá v napřímení penisu a přenosu volného předkožkového štěpu v první době, s následnou tubularizací neouretry ve druhé době. V modifikované podobě tuto techniku na našem pracovišti používáme od roku 2021, kdy nahradila postup dle Byarse. Cílem práce je prezentovat 5leté zkušenosti s touto metodou.

Materiál a metody: Retrospektivně jsme zhodnotili soubor pacientů, kteří mezi únorem 2021 a květnem 2026 podstoupili primorekonstrukci hypospadie Brackovou technikou. Modifikace spočívala v podložení štěpu dvěma pruhy laloků z tunica dartos po stranách a jeho fixaci ke kavernózním tělesům pouze ve střední čáře. Druhá doba následovala s odstupem 6–12 měsíců. Hodnotili jsme předoperační nález, věk, délku jednotlivých operačních dob a interval mezi nimi, nutnost ortoplastiky, komplikace, dobu sledování a výsledky.

Výsledky: Soubor tvořilo 30 chlapců s mediánem věku 68 (35–144) měsíců s hypospadií penoskrotální (n = 17), skrotální (n = 7), perineální/skrotoperineální (n = 4) a distální s těžkou dysplazií (n = 3). Medián první doby rekonstrukce byl 207 (139–320) min, druhé doby 132 (90–300) min; druhá fáze byla dokončena u 19 pacientů. Medián intervalu výkonů činil 9 (3–15) měsíců. Reziduální angulaci mělo celkem 28 (93,4 %) pacientů, u 8 (26,7 %) jsme provedli dorzální ortoplastiku dle Baskina, u 20 (66,7 %) dle Baskina-Ducketta. Štěp se vždy kompletně přihojil. Průměrná doba sledování byla 9,4 měsíce. Žádný pacient nevyžadoval reoperaci. Časná dysurie u jednoho chlapce (5 %) byla vyřešena týdenním zavedením katetru. Jiný pacient měl 4 roky po výkonu epizodu obtížného močení řešenou epicystostomií, striktura nebyla prokázána. U všech 19 kompletně odoperovaných je kosmetický nález velmi dobrý, močí s ploššími uroflowmetrickými křivkami bez významného rezidua.

Závěr: Dvoudobá rekonstrukce dle Bracky představuje spolehlivou metodu s dobrými kosmetickými i funkčními výsledky i u nejtěžších forem proximálních hypospadií.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO-VFN64165.

 

Použití magnetického ureterálního stentu Blackstar® u dětí během roboticky asistovaných rekonstrukčních operací horních močových cest

Sedláček J., Drlík M., Nováková P., Vávřová L.,
Jirásková Z., Faltusová E., Kočvara R.

Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Magnetický ureterální stent Blackstar® představuje inovativní možnost derivace moči při roboticky asistovaných rekonstrukčních operacích horních močových cest u dětí, s potenciálem odstranění bez nutnosti celkové anestezie (CA). Cílem práce je zhodnotit zkušenosti s použitím stentu se zaměřením na techniku zavedení a úspěšnosti odstranění bez CA.

Materiál a metody: Do analýzy bylo zařazeno 28 dětí, u nichž bylo plánováno zavedení magnetického stentu Blackstar® během roboticky asistované rekonstrukce horních močových cest. Soubor zahrnoval 26 pyeloplastik a dvě ureteropyeloanastomózy. Na našem pracovišti preferujeme retrográdní zavedení stentu peroperačně, aby stent neinterferoval s operační technikou.

Výsledky: Úspěšného zavedení stentu bylo dosaženo ve 26 z 28 případů (92,9 %). Ve dvou případech pyeloplastiky se stent zavést nepodařilo, jednou při pokusu o antegrádní zavedení a jednou pro technický problém při zavádění. Odstranění stentu bylo ve 26 případech provedeno ambulantně bez potřeby CA (92,9 %). Ve dvou případech byla nutná anestezie –⁠ 1× pro strikturu uretry znemožňující zavedení extraktoru a 1× pro technický problém. Ve všech případech byla stentem zajištěna adekvátní pooperační derivace moči.

Závěr: Použití magnetického ureterálního stentu Blackstar® u dětí během roboticky asistovaných rekonstrukčních operací horních močových cest je bezpečné a technicky dobře proveditelné. Retrográdní peroperační zavedení neinterferuje s průběhem výkonu a spolu s vysokou mírou ambulantního odstranění bez CA představuje významný přínos pro dětské pacienty.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO –⁠ VFN64165.

 

Přetrvávající močová inkontinence u mladé dívky

Hromčíková N.¹, Šarapatka J.¹, Kajfosz P.^1,2, Šmakal O.¹

¹ Urologická klinika LF UP a FN Olomouc
² Urologické oddělení KNTB Zlín

 

Nediskutovaný poster

 

Úvod: Ektopický ureter je vzácná vrozená vada močového traktu s abnormálním vyústěním ureteru mimo trigonum močového měchýře. Postihuje častěji dívky a je až v 80 % případů asociován s duplikací horních močových cest. Lokalizace ektopického ústí u dívek bývá distálně od zevního sfinkteru, což vede ke klinickému obrazu kontinuální inkontinence moči při zachované volní mikci.

Kazuistika: Dívka, 9 let, byla odeslána nefrologem k urologickému vyšetření pro perzistující inkontinenci moči. Anamnesticky byl potvrzen trvalý únik moči ve dne i v noci, doprovázený normálními porcemi moči při volní mikci. Při fyzikálním vyšetření byl viditelný zarudlý genitál a pozorováno sáknutí moči. Při ultrazvukovém vyšetření byla prokázána zdvojená ledvina vpravo, bez dilatace kalichopánvičkového systému, bez záchytu močovodů, vlevo byl nález normální. Indikována byla magnetická rezonance urotraktu, která potvrdila vpravo ektopický ureter, jeho vyústění ale nebylo jasně identifikovatelné. Byla provedena cystoskopie, při které bylo sondáží a nástřikem kontrastní látkou identifikováno ektopické vyústění močovodu mezi uretrou a poševním introitem. Byla doplněna DMSA scintigrafie a dívka byla indikována k reimplantaci ektopického močovodu. Operace proběhla bez komplikací, po operaci je dívka plně kontinentní.

Závěr: Kazuistika demonstruje význam komplexního urologického vyšetření (důkladný odběr anamnézy, pečlivé fyzikální vyšetření) u dětských pacientů s perzistující inkontinencí a nutnost pomýšlet i na vrozené anomálie močových cest.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Nízkoprůtokový priapizmus u adolescentního chlapce

Latnerová Š., Dolejšová O., Barnovská K., Trávníček I.

Urologická klinika LF UK a FN Plzeň

 

Nediskutovaný poster

 

Úvod: Dle literatury je priapizmus u dětí a adolescentů vzácným onemocněním, hlavní příčinou bývá srpkovitá anemie, následována leukemií, traumatem, idiopatickým priapizmem a abúzem drog. V 95 % případů se jedná o ischemický priapizmus. Prezentujeme raritní případ nízkoprůtokového priapizmu u dítěte.

Kazuistika: Uvádíme případ 13letého, jinak zdravého chlapce, přijatého pro více než 48 hod trvající bolestivou erekci. Při vstupním vyšetření byla zjištěna rigidní bolestivá erekce, glans penisu měkký. Sonograficky chabý Dopplerovský signál v oblasti kavernózních těles, laboratorně bez pozoruhodností, chlapec byl zajištěn nízkomolekulárním heparinem a indikován k založení spongiokavernózního shuntu. V celkové anestezii byla provedena transglandulární incize tunica albuginea vrcholu kavernózních těles, exprimována stagnující krev a kavernózní tělesa byla propláchnuta ředěným adrenalinem. Na oddělení byla prováděna masáž penisu, podávána analgetika a opakována aplikace ředěného adrenalinu intrakavernózně. Kontrolní sonografické vyšetření s popisem trombotizace větší části kavernózních těles, dále erekce v regresi. Propuštěn 3. pooperační den s antikoagulační léčbou. Při první kontrole obnovena částečně ranní erekce, měsíc od dimise bez potíží, sonograficky kavernózní tělesa bez trombotizace. Antikoagulační léčba byla ukončena. Chlapec byl vyšetřen ambulantně dětským hematoonkologem, nebyla prokázána trombofilie, která by vysvětlovala proběhlou trombózu v atypické lokalizaci.

Závěr: Přestože léčba byla zahájena s více než 48hodinovým odstupem, došlo k návratu do původního zdraví a obnově erekce. Doufáme, že i do budoucna bude prognóza příznivá.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Anomálie mezonefrického vývodu u jednostranné multicystické dysplastické ledviny –⁠ retrospektivní studie ze dvou center

Šarapatka J.¹, Flögelová H.², Langer J.³, Volejníková J.², Šmakal O.¹, Bakaj Zbrožková L.⁴, Langová K.⁵

¹ Urologická klinika LF UP a FN Olomouc
² Dětská klinika LF UP a FN Olomouc
³ Klinika pediatrie a dědičných poruch metabolismu
  1. LF a VFN Praha
⁴ Radiologická klinika LF UP a FN Olomouc
⁵ Ústav lékařské biofyziky, LF UP Olomouc

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Unilaterální multicystická dysplazie ledviny (UMCDK) je vrozená vývojová vada diagnostikovatelná již prenatálně. Postižená ledvina je nefunkční a ureter obvykle chybí, vzácně však může být UMCDK spojena s perzistujícími zbytky mezonefrického duktu (MND), jako je ureterokéla nebo ureterální pahýl. Cílem studie je stanovit frekvenci, klinický význam a způsob léčby ipsilaterálních anomálií MND u dětí s UMCDK při komplexním prenatálním a postnatálním sledování.

Materiál a metody: Retrospektivní analýza zahrnovala 349 dětí (0–19 let) s UMCDK sledovaných v letech 2005–2024 ve dvou centrech dětskými nefrology a/nebo urology. Anomálie MND byly klasifikovány jako typ Ia –⁠ ortotopická ureterokéla, typ Ib –⁠ ortotopická ureterokéla s ureterálním pahýlem, typ II –⁠ ektopický ureterální pahýl, typ III –⁠ komplexní anomálie zahrnující semenné váčky či nadvarle.

Výsledky: Anomálie MND byly zjištěny u 25 pacientů (7,2 %; 21 chlapců, 4 dívky). Klinické komplikace (dysfunkce dolních močových cest, infekce močových cest, recidivující epididymitida) se rozvinuly u čtyř chlapců (16 %) ve věku 3, 8, 12 a 16 let, a to u typů Ib a III. Medián věku při stanovení diagnózy byl 2 měsíce, medián délky sledování 10,7 roku. Regrese anomálií MND byla pozorována pouze u tří konzervativně léčených dětí (typ Ia nebo Ib). Chirurgický zákrok byl provedený u pěti pacientů –⁠ jednoho asymptomatického při bilaterální ureterokéle (oboustranná incize ureterokély) a u čtyř symptomatických (1× endoskopická incize ureterokély, 1× endoskopická incize ureterokély s nefroureterektomií a 2× exstirpace ureterokély s uretrálním pahýlem).

Závěr: Anomálie MND u UMCDK jsou vzácné a většinou mají benigní průběh. Vzhledem k možnosti pozdních komplikací, zejména dysfunkce dolních močových cest, však může být nutná endoskopická či chirurgická léčba. Je doporučeno celoživotní sledování pacientů s anomálií MND.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Mini-PCNL v léčbě odlitkové cystinové litiázy v dětském věku –⁠ videokazuistika

Nováková P., Hradec T., Sedláček J.

Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha

 

Video

 

Úvod: Léčba odlitkové nefrolitiázy v dětském věku vyžaduje individuální volbu operačního postupu s ohledem na rozsah litiázy a anatomické poměry. Mini-perkutánní nefrolitotomie (mini-PCNL) představuje bezpečnou metodu, která v kombinaci s flexibilní nefroskopií umožňuje efektivní řešení komplexní litiázy. Cílem sdělení je prezentovat video perkutánní extrakce konkrementu pomocí mini-PCNL 16 Ch u předškolního dítěte s rozsáhlou odlitkovou litiázou.

Kazuistika: Prezentujeme případ 4,5letého chlapce o hmotnosti 14,5 kg, s nově diagnostikovanou cystinurií a asymptomatickou litiázou pravé ledviny. Nativní CT prokázalo odlitkový konkrement pánvičky a horního kalichu o velikosti 30 × 16 mm a samostatný konkrement středního kalichu velikosti 10 mm. Pro rozsah nálezu byl pacient indikován k mini-PCNL. Po punkci dutého systému a single step dilataci punkčního kanálu byl zaveden amplatz 16 Ch. Konkrement v pánvičce byl fragmentován laserem, konkrementy z horního kalichu byly extrahovány dormia extraktorem. Pro reziduální litiázu na periferii kalichů byla doplněna flexibilní nefroskopie s extrakcí konkrementů. Operační čas činil 120 min. Kontrolní CT prokázalo drobnou reziduální litiázu horního kalichu velikosti 4 × 2,5 mm. U pacienta nedošlo k žádným perioperačním ani pooperačním komplikacím.

Závěr: Mini-PCNL s využitím flexibilní nefroskopie představuje bezpečnou a účinnou metodu léčby rozsáhlé odlitkové litiázy i u dětských pacientů a umožňuje dosažení vysoké stone-free rate při minimální morbiditě.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: RVO-VFN64165.

 

Roboticky asistovaná heminefrektomie u adolescenta s rozsáhlým multicystickým tumorem ledviny –⁠ video chirurgické techniky

Študentová Z., Šmakal O., Študent V. jr., Šarapatka J.

Urologická klinika LF UP a FN Olomouc

 

Video

 

Úvod: Roboticky asistovaná heminefrektomie představuje orgán šetřicí alternativu léčby komplexních renálních lézí, její využití u adolescentů je však stále poměrně raritní. Video demonstruje operační techniku na platformě da Vinci Xi u pacienta s rozsáhlým multicystickým tumorem ledviny.

Kazuistika: Video prezentuje případ 16letého pacienta sledovaného od roku 2019 pro progresivně se zvětšující multicystickou lézi horní poloviny levé ledviny charakteru pediatrického cystického nefromu. CT prokázalo nádor velikosti 80 × 54 mm s RENAL skóre 11a, diferenciální funkce levé ledviny dle DMSA činila 44 %. Současně byla přítomna symptomatická varikokéla III. stupně vlevo. Roboticky asistovaná heminefrektomie byla provedena současně s ligaturou v. spermatica sinistra. Video demonstruje preparaci renálního hilu, resekci tumoru v teplé ischemii, rekonstrukci ledviny a kontrolu perfuze zachovaného parenchymu. Doba teplé ischemie činila 31 min, operační čas 203 min (console time 150 min), krevní ztráta 50 ml. Zachováno bylo přibližně 60 % levé ledviny. Histologicky byla potvrzena benigní léze odpovídající cystickému nefromu/MEST s negativním chirurgickým okrajem. Pooperační průběh byl nekomplikován. Perfuze ledviny byla ověřena dopplerometricky, DMSA scintigrafie bude provedena v září 2026.

Závěr: Roboticky asistovaná heminefrektomie představuje bezpečnou možnost orgán šetřicí léčby i u vybraných adolescentních pacientů s rozsáhlými multicystickými nádory ledviny. Video demonstruje reprodukovatelnou operační techniku umožňující maximální záchranu funkčního renálního parenchymu.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (FNOL, 00098892).

 

Poranění močového měchýře při operaci kýly u dítěte –⁠ kazuistika

Kuliaček P.^1,2

¹ Klinika dětské chirurgie a traumatologie
  LF UK a FN Hradec Králové
² Urologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

 

Nediskutovaný poster

 

Úvod: Poranění močového měchýře (MM) u dětí při operaci tříselné kýly je vzácná komplikace.

Kazuistika: Chlapec, 2,5 roku, byl operován na dětské chirurgii pro levostrannou tříselnou kýlu. Během operace byl nalezen údajný tlustostěnný kýlní vak, který byl částečně zresekován a uzavřen cirkulárním stehem uzleným dovnitř. Pooperačně pacient nemočil, vzedmulo se mu břicho, zvracel. Břicho bylo na pohmat bolestivé. Další den močil malé množství moči s příměsí krve. Při ultrazvukovém vyšetření (UZ) byla zjištěna volná tekutina v dutině břišní, při cystogramu zjištěn únik kontrastní látky intraperitoneálně. Pacient byl indikován k revizi MM. Z Pfanennstielova přistupu byl zrevidován MM a operační rána. Byl odstraněn steh a tím otevřen MM a následně zjištěna záměna kylního vaku a MM. Byla provedena sutura MM, vypláchnuta dutina břišní, MM extraperitonealizován. Byly zavedeny drény a provedena rekonstrukce rány. Následně byl 11. den proveden cystogram, bez úniku kontrastu, poté odstraněna cévka. Močil volně. Pacient je sledován ambulantně, kapacita MM v 6 letech je 165 ml.

Závěr: Perforace MM při chirurgické operaci je vzácná komplikace. Je nutno na ni pomýšlet při nestandardním pooperačním průběhu, pokud pacient nemočí nebo močí málo, při hematurii, bolestivém břichu. V diagnostice má význam UZ, cystogram, event. CT cystogram. Řešením je revize MM, jeho sutura, drenáž a zavedení permanentního katetru. Děti se hojí většinou dobře.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.