INFEKCE A VARIA

Intensive care infection score (ICIS RUO) –⁠ pomocník v klinické praxi

Matoušková M.^1,2, Lacek M.¹, Fontana M.^2,3, Rafajová M.^2,3

¹ Onkologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
² Urocentrum Praha
³ Urologická klinika 2. LF UK a FNMH Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Septický stav je život ohrožující situace. Jedná se o orgánovou dysfunkci způsobenou deregulovanou odpovědí hostitelského organizmu na přítomnost infekce. Často se setkáváme se stavy s obdobnými příznaky, které však infekční původ nemají. Jejich rozlišení je v době extrémně narůstající rezistence vůči antimikrobiálním přípravkům zásadní. U neinfekční sepse (SIRS –⁠ systemic inflammatory response syndrom) imunitní systém reaguje na masivní poškození tkání (např. traumata, nádory, ischemie tkání).

Materiál a metody: U febrilního pacienta tak zvažujeme, zda je přítomna infekce a dále stratifikujeme její závažnost (orgánová dysfunkce a hypotenze). Běžně používané biomarkery pro diagnostiku infekcí jsou C-reaktivní protein (CRP), prokalcitonin (PCT) a interleukin-6 (IL-6). IL-6 rychle stoupá, prudce vrcholí a rychle klesá, CRP má zpožděný vzestup (~ 24 hod), PCT také stoupá se zpožděním (~ 6–12 hod), navíc výsledky mohou být falešně pozitivní v závislosti na základním onemocnění nebo stavu pacienta. Kinetika těchto markerů limituje jejich účinnost a testy jsou nákladné. ICIS RUO (Intensive care infection score for research use only) byl vyvinut s cílem překlenout diagnostickou mezeru jednotlivých markerů a zajistit spolehlivou výkonnost v čase.

Výsledky: Předkládáme soubor 20 urologických a 20 onkologických pacientů s febrilními stavy a různým stupněm mikčních obtíží. U všech byla provedena laboratorní diagnostika, vč. mikrobiologického vyšetření moči a hemokultur (tab. 1).

Závěr: U urologických pacientů pomáhá doplnění ICIS se stanovením závažnosti infekce, potřebným rozsahem antimikrobiální léčby a doporučením k hospitalizaci, u onkologicky nemocných je vodítkem pro odlišení paraneoplastických febrilit bez nutnosti podat antibiotika. ICIS RUO je rychlým a levným doplněním k diagnostice febrilních stavů a užitečným pomocníkem v jejich diferenciální diagnostice a určení závažnosti infekce.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Individuální multidisciplinární přístup u pacienta s Fournierovou gangrénou

Kryštofová A.1, Adedokun V.^1,2

¹ Urologické oddělení, Nemocnice Boskovice
² Urologická klinika LF MU a FN Brno

 

Nediskutovaný poster

 

Úvod: Fournierova gangréna je fulminantně probíhající nekrotizující infekcí genitálu a perinea. Navzdory dostupnosti prognostických skórovacích systémů zůstává průběh onemocnění obtížně predikovatelný. Cílem kazuistiky je prezentovat případ Fournierovy gangrény a poukázat na význam individuálního přístupu a mezioborové spolupráce.

Kazuistika: Na urgentní příjem byl přivezen 52letý pacient s bolestivým otokem genitálu. V anamnéze dominovala dlouhodobá imobilita, permanentní močový katetr a ethylizmus. Pro klinický obraz Fournierovy gangrény byl přijat na lůžko intenzivní péče. Po zahájení širokospektré antibiotické terapie byla provedena urgentní revize. Peroperačně byla zjištěna nekróza penisu s propagací podél uretry až k močovému měchýři, s nekrózou skrota a hráze. Pro rozsah postižení byla provedena penektomie, nekrektomie a založena epicystostomie. Následně byla zahájena léčba sepse. Přes opakované revize progredovalo lokální postižení. CT prokázalo nekrotizující změny v periproktální oblasti a současně docházelo k fekální kontaminaci rány, proto byla provedena odlehčovací sigmoideostomie. K léčbě defektů skrota a pubické oblasti byla použita terapie negativním tlakem (NPWT).

Závěr: Přestože Fournier’s Gangrene Severity Index (FGSI) dosahoval při přijetí pouze 2 bodů, lokální nález byl rozsáhlý a vyžádal si radikální víceoborovou léčbu. Případ poukazuje na limitace skórovacích systémů a podporuje nutnost individualizovaného přístupu. Klíčovými faktory úspěšné léčby byly časná chirurgická intervence, derivace moči a stolice, využití NPWT a úzká mezioborová spolupráce.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Fournierova gangréna u konverze male to female

Mareth L., Kočárek J., Čermák M.

Urologické oddělení, Oblastní nemocnice Kladno

 

Nediskutovaný poster

 

Úvod: Konverze male to female je náročná urologická operace, která má své specifické charakteristiky. Neméně důležitá je následná pravidelná dispenzarizace a compliance pacientky.

Materiál a metody: Popis klinického případu.

Výsledky: Pacientka, 46 let, byla přivezena RZS na urgent pro poruchu vědomí, křeče a zhoršení stavu neznámé etiologie. Z anamnézy od rodinných příslušníku je známo, že pacientka docházela na psychiatrii pro schizofrenii, byla po konverzi male to female v roce 2009, dále byl u pacientky známý etylizmus a abúzus 40 cigaret denně. Na kontroly na urologii nedocházela řadu let, poslední dostupný údaj je z roku 2022, kdy byla pacientka hospitalizována v nemocnici. Nejprve svévolně opustila nemocnici, poté se za pomoci rodinných příslušníku vrátila. Podepsala negativní reverz a na kontrolu nedorazila. Vstupně na urgentu měla pacientka metabolický a iontový rozvrat, Hb 90g/l, ureu 29,3 mmol/l, kreatinin 395 µmol/l, CRP 195 mg/l, prokalcitonin 25,5 µg/l, leukocyty 42,4 × 10⁹/l, hypotenzi. Na ultrazvuku močových cest byla patrná dilatace kalichopánvičkového systému 2.–3. stupně, silnostěnný močový měchýř s minimální anechogenní náplní. Na urgentu nebylo možné zajistit derivaci močových cest –⁠ uretra nedetekovatelná. Vzhledem k alteraci stavu a rozvoji septického šoku, nutnosti vazopresorické podpory a dialýzy byla pacientka přijata na ARO, kde během několika hodin došlo k otoku neolabií a rozvoji Fournierovy gangrény vyžadující operaci z vitální indikace. Na sále byla zajištěna drenáž, zavedení epicystostomie do malokapacitního močového měchýře. Na ARO po výkonu dále promptní vazopresorická podpora, dialýza, antibiotická terapie. I přes maximální léčbu dochází u pacientky běhěm 3 dnů k exitus letalis.

Závěr: Konverze male to female není jen operace, ale následný celoživotní proces, který vyžaduje plnou spolupráci pacientky a důvěru v lékaře. Pacientka na kontroly nedocházela, což bohužel vedlo k prognosis infausta v relativně mladém věku.

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Vynechání kultivace moči před transrektální biopsií prostaty nezvyšuje riziko infekčních komplikací

Verin E.^1,2, Chalupníková P.^1,2, Hnátek J.^1,2, Strmiska O.^1,2, Hrbáček J.^1,2

¹ Urologické oddělení FNB Praha
² 3. LF UK Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Transrektální biopsie prostaty je postupně nahrazována transperineálním přístupem, avšak zdaleka ne plošně. Infekční komplikace transrektálního přístupu tak zůstávají aktuálním tématem. Rutinní kultivační vyšetření moči před výkonem je standardem na většině pracovišť, jeho přínos při absenci symptomů infekce močových cest však není jednoznačný. Cílem práce bylo zhodnotit výskyt infekčních komplikací po vynechání rutinní kultivace moči před transrektální biopsií prostaty.

Materiál a metody: Při absenci klinických příznaků uroinfekce je biopsie provedena po podání Gentamicinu 240 mg i.m. a výplachu konečníku Betadinem. Kultivace moči před biopsií není prováděna; do konce roku 2025 byl při pozitivní kultivaci výkon odložen a uroinfekce přeléčena. Při ambulantní kontrole jsou pacienti tázáni na hematurii, rektoragii, dysurie, zvýšené teploty, užívání antibiotik a hospitalizaci. Data jsou sbírána retrospektivně revizí elektronické dokumentace. Na konferenci budou prezentována data do 30. 9. 2026.

Výsledky: Od 1. 1. 2026 bylo bioptováno 82 mužů průměrného věku 67 let (SD ± 8,2). Medián prostatického specifického antigen (PSA) byl 7,32 ng/ml (IQR 5,39–10,52), medián velikosti prostaty 48 ml (IQR 33–65) a suspektní DRE u 25 pacientů (30,5 %). Templátová biopsie byla provedena u 29 pacientů (35,4 %), fúzní u 53 (64,6 %). Gentamicin byl podán 79 pacientům (96,3 %), výjimkou byli pacienti užívající jiné antibiotikum v době termínu biopsie. Výplach Betadinem byl proveden všem pacientům. Komplikace byly hodnoceny u 74 pacientů (90,2 %). Infekční komplikace vyžadující hospitalizaci a antibiotickou (ATB) terapii se vyskytla u jednoho pacienta (1,3 %). V roce 2025 byly komplikace hodnoceny u 181 pacientů –⁠ hospitalizaci vyžadovali tři pacienti (1,6 %; p = 0,86) a ATB terapie byla podána celkem 12 pacientům (6,6 %).

Závěr: Dosavadní data nenaznačují zvýšené riziko infekčních komplikací po biopsii prostaty při vynechání rutinní kultivace moči před výkonem za předpokladu ATB profylaxe a rektální dezinfekce jodovým preparátem. Audit bude pokračovat do konce roku 2026 s předpokladem upřesnění průběžných výsledků.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Práce byla podpořena interním grantem Fakultní nemocnice Bulovka č. 25-IGS05-36. Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (FNBul, 00064211).

 

Rutinní kultivace moči před ambulantní cystoskopií –⁠ přínos v prevenci infekčních komplikací?

Strmiska O.^1,2, Verin E.^1,2, Chalupníková P.^1,2, Hnátek J.1,2, Hrbáček J.^1,2

¹ Urologické oddělení FNB Praha
² 3. LF UK Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Ambulantní cystoskopie patří mezi nejčastěji prováděné výkony v urologické praxi. Přestože je považována za bezpečnou diagnostickou a terapeutickou metodu, může být spojena s výskytem infekčních komplikací. Rutinní kultivační vyšetření moči před výkonem je využíváno s cílem snížit toto riziko, jeho skutečný přínos však zůstává předmětem diskuze. Cílem studie bylo zhodnotit vliv vynechání rutinní kultivace moči před ambulantní cystoskopií na výskyt infekčních komplikací po výkonu.

Materiál a metody: Do studie byli zařazeni pacienti, kteří v období od ledna do května 2026 podstoupili rigidní nebo flexibilní ambulantní cystoskopii bez rutinního kultivačního vyšetření moči před výkonem. Výskyt komplikací souvisejících s výkonem byl hodnocen telefonickým follow-upem provedeným 7–14 dní po cystoskopii. Získané údaje byly porovnány se souborem pacientů vyšetřených ve stejném období roku 2025, kdy bylo před výkonem rutinně prováděno kultivační vyšetření moči.

Výsledky: V období od ledna do května 2026 bylo provedeno celkem 195 ambulantních cystoskopií bez předchozí rutinní kultivace moči. Soubor tvořilo 114 mužů (58,5 %) a 81 žen (41,5 %) s průměrným věkem 62,4 ± 17,3 roku. Nejčastějšími indikacemi k výkonu byly hematurie (31,8 %), dispenzární sledování nádorového onemocnění močového měchýře (28,2 %) a extrakce ureterálního stentu (14,9 %). Antibiotická léčba byla po výkonu indikována u pěti pacientů (2,6 %; p = 0,91). Hospitalizace související s výkonem byla nutná u jednoho (0,5 %) z těchto pacientů. Ve stejném období roku 2025 podstoupilo ambulantní cystoskopii 219 pacientů. Následná antibiotická léčba byla indikována u šesti pacientů (2,7 %), hospitalizace byla nutná u tří (1,4 %) z těchto pacientů (p = 0,38). Sběr dat nadále probíhá a v rámci konference budou prezentována aktualizovaná data zahrnující období do 30. 9. 2026.

Závěr: Vynechání rutinního kultivačního vyšetření moči před výkonem může zjednodušit přípravu pacienta, snížit administrativní zátěž i náklady a podle dosavadních výsledků není spojeno se zjevným zvýšením rizika pro pacienta.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Práce byla podpořena interním grantem Fakultní nemocnice Bulovka č. 25-IGS05-36. Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (FNBul, 00064211).

 

Srovnání výsledků v období 10 let a míry reoperací u uretroplastik –⁠ bukální/labiální slizniční štěp vs. kožní lalok vs. resekční

Vachata S., Novák I., Izmaylov O.

Urologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

 

Nediskutovaný poster

 

Úvod: Řešení striktur uretry představuje v urologii komplexní výzvu. Substituční uretroplastika pomocí volného štěpu z bukální/labiální sliznice je v současnosti považována za zlatý standard, nicméně využití kožních laloků zůstává relevantní alternativou, zejména u specifických indikací. Cílem této retrospektivní analýzy je zhodnotit a porovnat míru recidiv a nutnost reoperace u pacientů podstupujících uretroplastiku v závislosti na typu použitého štěpu v podmínkách naší kliniky.

Materiál a metody: Provedli jsme retrospektivní analýzu souboru pacientů operovaných na našem pracovišti v letech 2013–2024. Zahrnuti byli pacienti podstupující substituční uretroplastiku s využitím buď slizničního štěpu (bukální/labiální), nebo kožního laloku (převážně živený předkožkový štěp/epidermoidní) nebo resekční uretroplastika. Primárním sledovaným parametrem (endpointem) byla nutnost chirurgické revize nebo reoperace z důvodu recidivy striktury. Sekundárně byl hodnocen vliv typu použitého štěpu na celkovou úspěšnost výkonu.

Výsledky: Do analýzy bylo zahrnuto celkem 113 pacientů. Z tohoto souboru již osm pacientů podstoupilo uretroplastiku před začátkem sledovaného období a hodnocený výkon u nich tak představoval řešení předchozího selhání. Během našeho sledovaného období si chirurgickou revizi nebo další reoperaci vyžádalo 13 pacientů (celková míra reoperací činila 11,5 %). U pacientů, u kterých byla využita bukální či labiální sliznice, se celkově projevila nižší tendence k nutnosti reoperace v porovnání s pacienty ošetřenými kožním lalokem.

Závěr: Naše retrospektivní data ze souboru 113 pacientů naznačují, že využití slizničního štěpu při uretroplastikách je spojeno s nižším rizikem nutnosti následné reoperace (celkově 11,5 % v našem souboru) ve srovnání s kožními laloky.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Roboticky asistované řešení postižení ureteru hlubokou infiltrující endometriózou (DIE) pomocí Boariho lalokové plastiky –⁠ video

Hora M.¹, Presl J.², Humplík J.², Bartoš Veselá A.¹,
Stránský P. jr.¹, Šiková D.¹, Voráčková J.¹, Ürge T.¹,
Ferda J.¹, Pernický J.¹, Pivovarčíková K.³

¹ Urologická klinika LF UK a FN Plzeň
² Gynekologicko-porodnická klinika LF UK a FN Plzeň
³ Šiklův ústav patologie, LF UK a FN Plzeň

 

Video

 

Úvod: Cílem videa je prezentovat řešení infiltrace pánevního úseku močovodu DIE.

Materiál a metody: Soubor: V období od roku 2021 do května 2026 bylo v jednom centru řešeno 17 žen se zavzetím distálního ureteru do DIE. Průměrný věk 37,4 (23,3–47,9) roku. U osmi byla provedena roboticky asistovaná deliberace ureteru, u pěti roboticky asistovaná reimplantace ureteru (vždy s Boariho plastikou), u dvou otevřená reimplantace (přímá/Boari, indikací ke konverzi byl rozsah postižení DIE, zejména infiltrace střeva –⁠ nutnost resekce rektosigmatu) a dvě nedořešeny (jedna indikována k nefrektomii (11% funkce ledviny), druhá k otevřenému řešení vč. reimplantace ureteru přešla na jiné pracoviště). Technika operace: Poloha gynekologická. V úrovni pupku čtyři robotické 8mm porty a asistentský 12mm. Trendelenburgova poloha 30°. Čtyřramenný robotický systém da Vinci Xi. Nástroje ProGrasp, bipolární grasper (Maryland/fenestrovaný), monopolární nůžky/jehelec. Gynekolog provádí excizi endometriózy, většinou s ablací vnitřního genitálu (hysterektomie, salpingektomie/ovarektomie). Preparát je extrahován pochvou. Postižený močovod z endometriózy je uvolněn. Není-li to možné, následuje resekce postiženého ureteru, spatulace. Na naplněném močovém měchýři je nůžkami s resekčním proudem excidován živený lalok, většinou bez nutnosti fixace k m. psoas (psoas hitch). Vitalitu laloku/močovodu lze ověřit podáním indocyaninové zeleně a technologie near infrared imaging. Anastomóza spatulovaného ureteru s kraniální částí laloku provedena sedmi jednotlivými polyglactinovými stehy (4-0). Defekt na měchýři a lalok byly uzavřeny pokračovacími samokotvícími stehy –⁠ měchýř V-Loc™ 90 velikosti 3-0, lalok z měchýře Stratafix® Monocryl 4-0. Drén do pánve. Močový katetr 7–10 dní. Ureterální stent 4 týdny.

Výsledky: U všech 15 operovaných žen (7 ureterocystoneoanastomóza (UCNA) –⁠ z toho 5× roboticky Boari; 8× robotická deliberace) se při sledování neobjevilo při ultrasonografii městnání, bez uroinfekcí. Cílené vyšetření po UCNA na prokázání vezikoureterálního refluxu a ani funkční izotopové vyšetření nebylo prováděno.

Závěr: U přibližně poloviny žen s infiltrací ureteru DIE je při robotické excizi ložisek DIE možná pouhá deliberace ureteru. U zbylých je nutná náhrada močovodu, většinou proveditelná roboticky. V našem souboru se jednalo vždy jen o infiltraci distálního ureteru, takže postačilo vytvoření laloku z močového měchýře (Boari). Výjimečně je nutná nefrektomie u pokročilého megaureteru (1/17 –⁠ 5,9 %).

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Karlova univerzita Praha, LF Plzeň (Cooperatio Program, SURG), Institucionální výzkum FN Plzeň (FNPl 00669806).

 

Roboticky asistovaná intrakorporální konverze ureterosigmoideostomie na ileální konduit u dospělého pacienta s extrofií močového měchýře –⁠ video chirurgické techniky

Študent V. jr., Vrána J., Žemla P., Študent O.

Urologická klinika LF UP a FN Olomouc

 

Video

 

Úvod: Ureterosigmoideostomie byla v minulosti jednou z možností derivace moči u pacientů s extrofií močového měchýře. Její dlouhodobé výsledky jsou spojeny s rizikem recidivujících infekcí horních močových cest, metabolických komplikací a kolorektální malignity. Roboticky asistovaná konverze na ileální konduit představuje technicky náročný rekonstrukční výkon. Video demonstruje jednotlivé kroky této operace.

Kazuistika: Video prezentuje 40letého muže po opakovaných rekonstrukčních výkonech pro extrofii močového měchýře, vč. ureterosigmoideostomie. Pro recidivující febrilní pyelonefritidy byl indikován ke konverzi derivace moči. Dynamická scintigrafie prokázala zachovanou funkci ledvin (levá 39 %, pravá 61 %) bez významné obstrukce. Výkon byl proveden transperitoneálně pomocí robotického systému da Vinci Xi. Po adheziolýze byly mobilizovány oba uretery, levý ureter transponován pod sigmoideem doprava a vytvořena společná ureterální anastomóza dle Wallace (Monocryl 5-0). Z preterminálního ilea byl vytvořen ileální konduit, provedena ureteroileální anastomóza (V-Loc 4-0), zavedeny mono J stenty a založena terminální stomie. Operační čas činil 249 min, konzolový čas 169 min a krevní ztráta 50 ml. Pacient byl propuštěn 17. pooperační den bez komplikací. Ve 4měsíčním sledování nebylo zaznamenáno zhoršení funkce horních močových cest.

Závěr: Roboticky asistovaná konverze ureterosigmoideostomie na ileální konduit je proveditelnou metodou i po předchozích rekonstrukčních výkonech. Video demonstruje technické aspekty preparace ureterů a intrakorporální rekonstrukce močové derivace.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Podpořeno MZ ČR –⁠ RVO (FNOl, 00098892).

 

Ureteroureterální anastomóza jako řešení urinózní píštěle transplantované ledviny

Bednárová A., Hartmann I., Kudláčková Š.

Urologická klinika LF UP a FN Olomouc

 

Nediskutovaný poster

 

Úvod: Močová píštěl představuje relativně vzácnou, avšak závažnou komplikaci po transplantaci ledviny, manifestující se nejčastěji v prvních týdnech po výkonu, která může vést k poruše funkce štěpu. Nejčastější příčinou je ischemické poškození močovodu nebo insuficience ureterocystoanastomózy.

Kazuistika: Prezentujeme případ 55leté pacientky s chronickou renální insuficiencí po akutním selhání ledvin při otravě pavučincem plyšovým, se zachovanou reziduální diurézou přibližně 700 ml/24 hod. Pacientka podstoupila transplantaci ledviny do pravé jámy kyčelní s perioperačním zavedením DJ stentu. Čtrnáctý pooperační den dochází k rozvoji bolestí břicha, elevaci sérového kreatininu, dle CT prokázaná tekutina denzity 10 HU v okolí transplantované ledviny a intraperitoneální šíře 5 mm. Pokus o endoskopické ošetření byl neúspěšný a potvrdil masivní únik kontrastní látky mimo lumen močovodu. Byla indikována operační revize. Perioperačně nález transplantovaného močovodu s perforací stěny velikosti 5 mm subrenálně při zachovalé ureterocystoanastomóze. Po resekci postiženého úseku provádíme ureteroureterální anastomózu mezi pánvičkou transplantované ledviny a pravým močovodem vlastní ledviny navzdory přetrvávající reziduální diuréze. Vzhledem k podvazu vlastního močovodu pacientka zůstává v dispenzární péči pro možné komplikace, které mohou v budoucnu vést k nefrektomii.

Závěr: Ureteroureterální anastomóza představuje efektivní chirurgickou metodu řešení lézí transplantovaného močovodu při selhání konzervativních postupů. Využití močovodu vlastní ledviny může být vhodnou rekonstrukční alternativou i u pacientů se zachovanou reziduální funkcí vlastní ledviny.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Vliv vybraných rizikových faktorů na vznik dehiscence operační rány po cystektomii

Bobysudová A., Gregušová A., Klézl P., Grill R.

Urologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha

 

Diskutovaný poster

 

Úvod: Radikální cystektomie patří mezi nejvíce zatěžující výkony v uroonkologii a je spojena s vysokým rizikem perioperačních komplikací, vč. dehiscence operační rány. Na vzniku těchto komplikací se podílí řada faktorů, jako je nutriční stav pacienta, komorbidity, nikotinizmus a systémová onkologická léčba. Dehiscence operační rány významně zvyšuje morbiditu pacientů, prodlužuje hospitalizaci a může vyžadovat další chirurgickou intervenci.

Materiál a metody: Retrospektivně byl hodnocen soubor 60 pacientů po radikální cystektomii na jednom pracovišti v letech 2023–2026. Zahrnuté cystektomie byly indikovány pro onkologické i benigní diagnózy. Hodnoceny byly poruchy hojení laparotomie vyžadující prolongované převazy, V.A.C. terapii, sekundární hojení či resuturu. Ve vztahu ke komplikacím byly analyzovány body mass index (BMI), diabetes mellitus, kuřácký status, neoadjuvantní chemoterapie, délka výkonu, předoperační hladiny albuminu, prealbuminu, celkové bílkoviny a hemoglobinu.

Výsledky: Významné poruchy hojení jsme zaznamenali u 16 pacientů (26,7 %). Vyšší výskyt komplikací byl pozorován u pacientů s BMI ≥ 30 kg/m², diabetem mellitem a u aktivních kuřáků. Současně byl patrný výrazný překryv rizikových faktorů diabetu a nikotinizmu –⁠ všichni diabetici s dehiscencí byli aktivními nebo bývalými kuřáky. Pouze jeden pacient s dehiscencí byl celoživotní nekuřák. Naopak nebyla prokázána jednoznačná souvislost mezi vznikem dehiscence a předoperačními nutričními parametry, podáním neoadjuvantní chemoterapie ani délkou operačního výkonu.

Závěr: Poruchy hojení po cystektomii jsou multifaktoriální komplikací. Identifikace rizikových pacientů a jejich předoperační optimalizace může přispět ke snížení pooperační morbidity. Přestože naše analýza neprokázala jednoznačný vliv všech sledovaných parametrů, zůstává nutriční příprava, kompenzace komorbidit, zanechání kouření a celkové zlepšení stavu pacienta nedílnou součástí perioperační péče s potenciálem snížit výskyt pooperačních komplikací.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Orchidomegalie jako raritní manifestace funkčního mikroadenomu hypofýzy

Stárková D.¹, Zachoval R.²

¹ Urologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha
² Urologická klinika 3. LF UK a FTN Praha

 

Nediskutovaný poster

 

Úvod: Nebolestivé zvětšení obou varlat je v klinické praxi urologa vzácným nálezem. Kromě primární patologie varlete se může jednat i o systémové onemocnění. Právě adenomy hypofýzy mohou skrze osu hypothalamus–hypofýza–gonády ovlivnit jak funkci, tak strukturu varlat. Cílem sdělení je prezentace kazuistiky pacienta, u kterého byl příčinou nebolestivé orchidomegalie funkční mikroadenom hypofýzy.

Kazuistika: Pacient, 19 let, přichází do urologické ambulance pro několik měsíců trvající nebolestivé zvětšení varlat, bez dalších příznaků. Z osobní anamnézy uvádí ADHD, epistaxi, deprese. Z rodinné anamnézy z matčiny strany autoimunitní thyroiditis, u otce epistaxe. Při klinickém vyšetření patrna oboustranná orchidomegalie (8 × 5cm), varlata palpačně hladká, bez rezistencí. Dle ultrazvukového vyšetření jsou varlata prokrvená, homoechogenní struktury s náznakem dilatace rete testis. Tumor markery (AFP, LD, βHCG) jsou negativní. Magnetická rezonance (MR) scrota vylučuje ložiskový proces. Laboratorně je nalezen obraz hypergonadotropního hypogonadizmu –⁠ elevace FSH a LH na 5–6násobek normy, snížený testosteron. Genetické vyšetření ukazuje normální karyotyp XY a vylučuje syndrom fragilního X. Doplněna MR mozku s nálezem mikroadenomu hypofýzy. Pacient je dále referován na endokrinologické pracoviště.

Závěr: Mikroadenomy hypofýzy mají v populaci incidenci 4–7/100 000/rok, prevalenci 10–20 %. Funkční gonadotropní mikroadenom je extrémně raritní (jednotky případů), jeho léčba je primárně chirurgická. Kazuistika klade důraz na to, jak je u diferenciální diagnostiky zvětšení varlat důležité myslet na systémové onemocnění a posoudit pacienta multidisciplinárně.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Absces břišní stěny a adduktorové skupiny svalů levého stehna jako pozdní komplikace po TURP

Motyčka J.¹, Šámal V.^1,2, Paldus V.¹, Fišerová A.¹, Duvalka A.¹

¹ Urologické oddělení, Krajská nemocnice Liberec
² Urologická klinika LF UK a FN Hradec Králové

 

Nediskutovaný poster

 

Úvod: Po iradiační léčbě karcinomu prostaty mohou nastat komplikace spojené jak s progresí samotného základního onemocnění, tak proběhlou iradiací. Nejčastěji jsou to hematurie a obstrukce horních močových cest. Tvorba píštělí je raritou.

Kazuistika: Prezentujeme kazuistiku 72letého pacienta s incidentálním adenokarcinomem prostaty pT1b, Gleasonovo skóre 3+3, iPSA 11,22 diagnostikován při transuretrální resekci prostaty (TURP). Pacient byl léčen radioterapií prostaty dávkou 78 Gy. Po iradiaci pacient v dlouhodobé remisi s nízkými hodnotami PSA. Po 10 letech byl proveden desobstrukční TURP pro retence moči. Výkon i pooperační průběh byl bez komplikací, bylo odstraněno 10 g tkáně, pacient spontánně močil bez postmikčního rezidua. Za 5 měsíců po výkonu se objevily bolesti podbřišku a teploty. Na CT břicha s kontrastní látkou průkaz abscesu v m. rectus abdominis s provalením kolekce nad břišní fascii a další objemné kolekce v adduktorové skupině svalů levého stehna. Byla provedena drenáž abscesů, zavedení drénů. Moč byla primárně derivována permanentním katetrem. Pro neustávající hnisavou sekreci z drénů bylo provedeno kontrolní CT vč. CT cystografie s průkazem píštěle mezi pouzdrem prostaty a abscesovou dutinou. Stav byl řešen zavedením epicystostomie jako trvalé řešení, po které postupně ustala hnisavá sekrece.

Závěr: Transuretrální resekce prostaty je efektivní metoda k řešení subvezikální obstrukce způsobené benigní hyperplazií prostaty. Paliativní výkony v terénu karcinomu prostaty nebo postiradiačně změněné tkáně mohou být provázeny komplikacemi.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.

 

Roboticky asistovaná reimplantace ektopického močovodu u 34letého muže

Čermák M.^1,2, Fišer L.², Nechvátalová N.², Pauk P.², Hyršl L.², Kočárek J.^1–3

¹ Urologická klinika 1. LF UK a VFN Praha
² Urologické oddělení, Oblastní nemocnice Kladno
³ Urologická klinika 3. LF UK a FNKV Praha

 

Video

 

Úvod: Ektopie močovodu do prostaty je vzácná vývojová vada. Její řešení v dospělém věku je ještě vzácnější a roboticky asistovaná reimplantace představuje možnou miniinvazivní operační metodu.

Kazuistika: Ve videu prezentujeme případ 34letého pacienta s ektopií pravého močovodu pro horní segment pravé ledviny do prostaty. Podle dynamické scintigrafie (DSL) se postižená část podílela na funkci pravé ledviny ze 17 %. Vyústění močovodu v prostatické části močové trubice nebylo při panendoskopii nalezeno. Operační čas byl 185 min, konzolový čas 120 min. Na začátku výkonu byla provedena panendoskopie se zavedením ureterálního katetru do močovodu dolního segmentu pravé ledviny. Během operace byl ektopický močovod vypreparován až na úroveň pravého semenného váčku, resekován a následně přímou technikou reimplantován do vrcholu močového měchýře, který byl fixován k musculus psoas major. Krevní ztráta činila 50 ml. Druhý pooperační den byl pacientovi odstraněn drén a třetí byl propuštěn do domácí péče. Sedmý pooperační den byl ambulantně odstraněn močový katetr a kožní svorky. DJ stent byl odstraněn 6 týdnů po operaci. Kontrolní CT vyšetření 2 měsíce po operaci prokázalo zlepšení radiologického nálezu; 3 měsíce po operaci je plánována kontrolní DSL.

Závěr: Roboticky asistovaná reimplantace ektopického močovodu je proveditelná metoda, která umožňuje zachování funkce postiženého ledvinného segmentu, zlepšení radiologického nálezu i subjektivních obtíží pacienta.

 

Konflikt zájmů: Ne.

Grantová podpora: Ne.