Anesteziologie a resuscitace v Ústřední vojenské nemocnici Praha v letech 1948–1972

Ústřední vojenská nemocnice je zdravotnickým zařízením, ve kterém začal v Československu vývoj anesteziologie směřovat k lékařskému oboru od 1. 1. 1948. K tomuto datu zřídil náčelník zdravotnické služby armády gen. MUDr. J. Škvařil na návrh plk. MUDr. L. Spinadela ve Vojenské nemocnici 1, pozdější Ústřední vojenské nemocnici, první anesteziologické oddělení v tehdejším Československu. Pracovníci oddělení zajišťovali anesteziologickou spolupráci všem operačním oborům ústavu. Výzkumu se věnovali v rámci zvláštní části státního plánu výzkumu, výuce studentů na fakultě dětského lékařství UK a výuce postgraduální na půdě Institutu pro další vzdělávání lékařů a farmaceutů (ILF) Praha. Úroveň anesteziologie v ÚVN výrazně přispěla k výborným výsledkům neurochirurgie, chirurgie hrudní a břišní, včetně výkonů kardiochirurgických, stomatochirurgie, otorinolaryngologie. Cesta ARO k lůžkové resuscitační části byla v ÚVN strastiplná a zdlouhavá, trvala do 22. 11. 1981 a definitivně byla vyřešena až s vybudováním nového chirurgického pavilonu v 90. letech minulého století. Od začátku 60. let do konce 80. let 20. století jsem vedl státní výzkumný úkol „Anesteziologie a resuscitace za mimořádných podmínek“. Členil se na dílčí úkoly, na jejichž řešení pracovali lékaři nejen z ARO ÚVN, ale i z řady vojenských a civilních nemocnic a technici z ÚVN, z Montážních závodů Liberec, z Konštrukty Trenčín a z n. p. Chirana. Významným úkolem byl po více než 20 let trvající výcvik civilních lékařů-záložníků na vojenskou funkci „lékař s anesteziologickou erudicí“ pro případ mimořádných podmínek. Z ARO ÚVN, díky vědecko-výzkumné a pedagogické práci, vyšli 2 doktoři lékařských věd, 4 kandidáti lékařských věd, 2 profesoři oboru, 2 docenti a 4 odborní asistenti katedry AR.

Klíčová slova:
historie anesteziologie –⁠ vojenské zdravotnictví –⁠ výzkum –⁠ výuka