#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Správná praxe pro vyšetření mutací v genu ROS1 u pacientů s NSCLC

27. 1. 2020

Nemalobuněčné karcinomy plic (NSCLC) s pozitivitou mutace genu ROS1 velmi dobře reagují na cílenou léčbu inhibitory tyrosinkináz. Australští patologové a onkologové na konci loňského roku publikovali analýzu současného stavu poznání správné metodiky vyšetřování této mutace u pacientů s plicními nádory.

Řídicí (driver) mutace NSCLC

V současnosti známe několik genů, jejichž mutace vedou k rozvoji NSCLC. Patří mezi ně geny EGFR, ALK, MET, KRAS, HER2, RET, BRAF a právě ROS1. Mutace v těchto genech se u pacienta nikdy nevyskytují souběžně.

Fúze genu ROS1 je popisována u 0,9‒2 % případů NSCLC a je typicky spojena s mladším věkem a výskytem nádoru u nekuřáka. Gen ROS1 kóduje receptor spřažený s tyrosinkinázovou aktivitou. Jedná se o protein s extracelulární doménou, na niž se váže ligand, a intracelulární doménou, která má fosforylační aktivitu a spouští následnou signální kaskádu. Fúzí genu ROS1 s jinými geny dochází k narušení správné funkce intracelulární domény. V minulost bylo identifikováno 25 různých genů, jež vstupují do fúze s ROS1.

Tyrosinkináza ROS1 je strukturně příbuzná z tyrosinkinázou kódovanou genem ALK, a tak několik léčiv, která cílí na kinázu ALK, působí zároveň na kinázu ROS1. Například krizotinib v klinické studii fáze I dosáhl u pacientů s ROS1 mutovanými NSCLC odpovědi u 72 % pacientů (95% interval spolehlivosti [CI] 58‒83 %), přežití bez progrese prodloužil na 19,3 měsíce (medián; 95% CI 15,2‒39,1 měsíce), a celkové přežití dokonce na 51,4 měsíce (medián; 95% CI 29,3 měsíce ‒ nedosaženo). Cílená léčba je tedy v tomto případě vysoce účinná.

Vyšetření fúze genu ROS1

Všechna v současnosti platná doporučení pro onkology a patology, ať už evropská, americká či australská, považují testování mutace ROS1 za vhodné pro všechny pacienty s NSCLC nezávisle na klinických charakteristikách případu. Guidelines se také shodují na metodě vyšetřování: screening by měl být proveden pomocí imunohistochemického stanovení (IHC) a případný pozitivní výsledek musí být potvrzen fluorescenční in situ hybridizací (FISH). K indikaci cílené léčby pak tuto souslednost vyšetření vyžadují také mnozí plátci zdravotní péče po celém světě.

Typy vzorků

V podmínkách běžné patologické praxe je nyní možné vyšetřit jak nádorovou tkáň získanou resekcí nebo bioptickými technikami, tak cytologické vzorky. V obou případech je potřeba dbát na preanalytickou fázi vyšetření, tedy správný a standardizovaný odběr vzorku, fixaci, uchování a transport. Například opoždění konzervace vzorku vede ke snížení signálu jak u IHC, tak v případě FISH. Fixace v 10% formalinu trvající déle než 24 hodin narušuje integritu nukleových kyselin ve vzorku a může ovlivnit výsledek FISH.

Cytologické vzorky častěji trpí nedostatečnou buněčností, nedostatečným počtem nádorových buněk, a tedy i nižším výtěžkem extrakce nukleových kyselin. Výhodou je však vyšší kvalita získané DNA. Pomocí IHC i FISH lze vyšetřit rovněž řezy z cytobloků, cytospinové preparáty a méně obvykle i nátěry.

Imunohistochemické vyšetření

IHC je efektivní metodou screeningu mutací ROS1. Vyšetření dosahuje senzitivity 100 % a specificity 92‒100 %. Nehodí se pro mucinózní adenokarcinomy, jež mohou vykazovat falešnou pozitivitu. Slabě se barví také hyperplastické pneumocyty typu II, alveolární makrofágy nebo obrovské buňky podobné osteoklastům v kostní tkáni.

Fluorescenční in situ hybridizace

Pozitivní výsledek IHC je nutné ověřit pomocí FISH, která stále zůstává zlatým standardem potvrzení mutace. Vyšetření je vysoce senzitivní i specifické. Falešná negativita se může objevit při výskytu fúze s genem, který se nachází v sousedství ROS1 na chromosomu 6. Naopak falešně pozitivní výsledek mohou dávat fúze, jež nejsou považovány za aktivační.

Závěr a možnosti do budoucna

Obvyklým postupem doporučovaným i plátci zdravotní péče je postupné, sériové testování tkáně NSCLC na přítomnost mutací. Nejprve se obvykle zjišťuje stav EGFR, poté ALK, následně je možné přistoupit k testování ROS1 atd. To vede ke zpomalení celého procesu rozhodování o cílené léčbě a mnohdy také k plýtvání časem personálu a biologickým materiálem, jehož v případě plicních nádorů obvykle nebývá mnoho. Ideální by bylo provádět testování paralelní.

Velký potenciál v tomto smyslu skýtá sekvenování nové generace (NGS), které by umožnilo získat i dodatečné informace například o konkrétních typech mutací s prediktivním či prognostickým významem nebo o mutační náloži nádoru. Výhodou NGS s použitím RNA je také dostatečná robustnost vyšetření i pro vzorky s nízkou buněčností. Tato metoda však zatím není všude běžně dostupná, validovaná a otázkou je též její nákladová efektivita.

(jam)

Zdroj: Pavlakis N., Cooper C. John T. et al. Australian consensus statement for best practice ROS1 testing in advanced non-small cell lung cancer. Pathology 2019; 51 (17): 673‒680, doi: 10.1016/j.pathol.2019.08.006.



Štítky
Onkologie Pneumologie a ftizeologie Laboratoř
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#