Žilní tromboembolická nemoc (VTE – venous thromboembolism) se objevuje obecně častěji u onkologických pacientů. Dvojitě zaslepená randomizovaná klinická studie AMPLIFY srovnávala účinek apixabanu oproti enoxaparinu kombinovaného s warfarinem v léčbě VTE u nemocných, u kterých se projevily objektivní příznaky proximální končetinové hluboké žilní trombózy nebo plicní embolie. Analýza podskupin prokázala srovnatelný účinek apixabanu a enoxaparinu kombinovaného s warfarinem v léčbě VTE i u skupiny onkologických pacientů. Nemocní léčení apixabanem měli navíc signifikantně snížené riziko závažného krvácení.
Do studie AMPLIFY bylo zahrnuto 5395 pacientů starších 18 let, z nichž 169 (3,1 %) mělo v době zahájení studie aktivní onkologické onemocnění (tj. pacienti byli diagnostikováni nebo podstoupili onkologickou léčbu v průběhu 6 měsíců před začátkem studie, ale zároveň nebyli indikovaní k léčbě nízkomolekulárním heparinem delší než 6 měsíců), 365 pacientů (6,8 %) mělo onkologickou diagnózu v anamnéze, byli však diagnostikováni více než 6 měsíců před zahájením studie nebo v průběhu studie nepodstupovali žádnou formu onkologické léčby.
Pacienti byli randomizováni do dvou skupin: jedna byla léčena po dobu 6 měsíců apixabanem (v dávce 10 mg 2× denně po dobu 7 dní a dále 5 mg 2× denně), druhá skupina dostávala iniciálně enoxaparin (v dávce 1 mg/kg tělesné hmotnosti 2× denně po dobu nejméně 5 dnů a warfarin v dávkách směřujících k dosažení cílové hodnoty INR 2–3) a následně warfarin po dobu 6 měsíců.
Cílem této subanalýzy bylo srovnání obou terapeutických postupů (apixaban vs. enoxaparin v kombinaci s warfarinem) u onkologických pacientů zařazených do studie AMPLIFY. Účinnost byla hodnocena na základě objektivního symptomatického výskytu VTE nebo úmrtí v důsledku VTE, bezpečnost léčby byla hodnocena na základě výskytu tzv. závažného krvácení do 2 dní od podání poslední dávky antikoagulační léčby. Závažné krvácení bylo definováno na základě poklesu hladiny hemoglobinu pod 2 g/dl, případně podání více než 2 krevních transfuzí, jako krvácení v kritických místech (např. intrakraniálně) nebo úmrtí v důsledku krvácení.
Analýza celkových výsledků studie AMPLIFY prokázala noninferioritu apixabanu vůči enoxaparinu v kombinaci s warfarinem. Rekurence VTE nebo úmrtí v důsledku VTE (tedy primární klinické ukazatele účinnosti) se objevily u 2,3 % pacientů léčených apixabanem oproti 2,7 % při léčbě enoxaparinem a warfarinem (relativní riziko [RR] 0,84; 95% CI 0,60–1,18; p < 0,001 pro noninferioritu).
Ve skupině pacientů s aktivním onkologickým onemocněním se rekurentní VTE objevila u 3 z 81 pacientů léčených apixabanem (3,7 %) a u 5 ze 78 léčených enoxaparinem a warfarinem (6,4 %), což znamená relativní riziko 0,56 (95% CI 0,13–2,37) ve prospěch apixabanu. Ve skupině pacientů s onkologickým onemocněním v anamnéze se rekurentní VTE objevila u 2 ze 179 nemocných léčených apixabanem (1,1 %) a u 11 ze 175 léčených enoxaparinem a warfarinem (6,3 %), relativní riziko činilo 0,17 (95% CI 0,04–0,78).
Ve skupině všech onkologických pacientů (s aktivním onemocněním nebo s onemocněním v anamnéze) se tedy rekurentní VTE objevila u 5 z 260 nemocných léčených apixabanem (1,9 %) a u 16 z 263 léčených enoxaparinem a warfarinem (6,3 %); tomu odpovídá relativní riziko 0,30 (95% CI 0,11–0,82). Ve skupině pacientů bez onkologické zátěže se rekurentní VTE objevila u 54 z 2349 nemocných léčených apixabanem (2,3 %) a u 55 z 2382 léčených enoxaparinem a warfarinem (2,3 %); tomu odpovídá relativní riziko 0,99 (95% CI 0,69–1,44).
Celkově u pacientů léčených apixabanem ve studii AMPLIFY bylo signifikantně sníženo riziko závažného krvácení (MB) ve srovnání s léčbou enoxaparinem a warfarinem (0,6 vs. 1,8 %; RR 0,31; 95% CI 0,17–0,55; p < 0,001 pro superioritu).
Ve skupině všech onkologických pacientů (s aktivním onemocněním nebo s onkologickým onemocněním v anamnéze) se MB objevilo u 3 z 271 nemocných léčených apixabanem (1,1 %) a u 9 z 259 léčených enoxaparinem a warfarinem (3,5 %); tomu odpovídá relativní riziko 0,32 (95% CI 0,09–1,16) ve prospěch apixabanu. Ve skupině pacientů bez onkologické zátěže se MB objevilo u 12 z 2405 nemocných léčených apixabanem (0,5 %) a u 40 z 2430 léčených enoxaparinem a warfarinem (1,7 %); tomu odpovídá relativní riziko 0,30 (95% CI 0,16–0,58).
Výsledky této subanalýzy jsou konzistentní s celkovými výsledky studie AMPLIFY. Účinnost apixabanu v léčbě a prevenci VTE je srovnatelná s terapií enoxaparinem a warfarinem, je však navíc spojena se signifikantně nižším rizikem závažného krvácení. U pacientů s onkologickým onemocněním je přítomno zvýšené riziko vzniku VTE; tato analýza podskupin dále naznačuje, že riziko VTE je zvýšené i u osob s onkologickým onemocněním v anamnéze bez aktuálně probíhající onkologické léčby.
(alz)
Zdroj: Agnelli G., Buller H. R., Cohen A. et al. Oral apixaban for the treatment of venous thromboembolism in cancer patients: results from the AMPLIFY trial. J Thromb Haemost 2015; 13 (12): 2187–2191, doi: 10.1111/jth.13153.
Jak digitální technologie pomáhají v každodenní zdravotnické praxi a kde přetrvávají překážky? Zapojte se do krátkého anonymního dotazníku připraveného ve spolupráci s think tankem Ministr zdraví.
Fibrilace síní (FiS) je jednou z nejčastějších arytmií. Kromě zvýšeného rizika tromboembolie, cévní mozkové příhody (CMP) či srdečního selhání (HF) s sebou nese i řadu obtěžujících příznaků, mezi něž patří palpitace, únava či bolesti na hrudi. Úlevu přinášejí intervence zaměřené na kontrolu srdeční frekvence a rytmu, přičemž potenciální přínos kontroly rytmu by měl být zvažován při každém kontaktu s pacientem. Doporučení Evropské asociace pro srdeční rytmus (EHRA) a Evropské kardiologické společnosti (ESC) týkající se farmakologické kontroly srdečního rytmu u nemocných s FiS pro vás shrnuje přehledná infografika.
