Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Karcinom prostaty: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
Zajímavé odkazy
Časopisy
 

Změny v prognostických a terapeutických parametrech karcinomu prostaty v letech 1990−2010

Specializace: onkologie urologie
Téma: Karcinom prostaty

Vydáno: 5.4.2016

Změny v prognostických a terapeutických parametrech karcinomu prostaty v letech 1990−2010

Karcinom prostaty je onemocnění s celosvětově rostoucím počtem nově zachycených případů. Podle statistických údajů je nejčastějším nádorovým onemocněním mužů v rozvinutých zemích a po karcinomu plic druhou nejčastější příčinou úmrtí z onkologických důvodů. Analýza německých lékařů zhodnotila změny v prognostických a terapeutických parametrech karcinomu prostaty v letech 1990−2010.

Úvod

Karcinom prostaty je nejčastějším zhoubným nádorovým onemocněním mužské části populace nejenom v České republice, ale také například ve Spojených státech amerických či Německu. Podle údajů Národního onkologického registru z roku 2013 činila incidence karcinomů prostaty v ČR 132,63 případu na 100 000 mužů a mortalita 28,52 případu na 100 000 mužů. V absolutních číslech to znamená, že v roce 2013 byl karcinom prostaty diagnostikován u 6 846 mužů, přičemž 1 472 na něj zemřelo.

Analýza publikovaná německými lékaři se zaměřila na hodnocení změn v prognostických a terapeutických parametrech u karcinomu prostaty v průběhu 20 let v oblasti Bavorska.

Metodika výzkumu

Pro potřeby analýzy byl použit Mnichovský onkologický registr zahrnující spádovou oblast severního a části jižního Bavorska, která v roce 2007 čítala 4,6 milionu obyvatel. Do studie bylo zahrnuto celkem 38 861 pacientů s karcinomem prostaty jako prvním diagnostikovaným maligním onemocněním. Analýza přežití byla hodnocena pouze u jedinců aktivně se účastnících follow-up, tedy u 36 530 pacientů. Cílem analýzy bylo zhodnocení změn v parametrech incidence, věku při diagnóze, stagingu, gradingu, hladiny prostatického specifického antigenu (PSA), iniciální terapie a celkového přežití.

Výsledky studie

Incidence karcinomu prostaty přepočtená na evropský standard (ASR-E) a světový standard (ASR-W) činila 55,2, respektive 35,9 na 100 000 mužů v letech 1990−1992. V průběhu let došlo k prudkému vzestupu incidence karcinomu prostaty a v období 2008−2010 tak incidence činila 78,6 (ASR-E), respektive 53,8 (ASR-W) případu na 100 000 mužů. Věkové rozložení naproti tomu zůstává po dvě dekády stabilní. Medián věku činí 69 let, přičemž 25. percentil představuje 64 let a 75. percentil 75 let věku.

Příznivý trend je patrný v případě stagingu iniciálního onemocnění. Podíl T1 tumorů vzrostl ze 14 % v roce 2001 na 32 % v roce 2010. Podíl tumorů diagnostikovaných jako T2 vzrostl z 25 % v roce 1992 na 61 % v roce 1998. Podíl T3 tumorů poklesl z 50 % v roce 1992 na 15 % v roce 2006 a následně mírně stoupl na 22 % v roce 2010. V kontrastu s tím podíl T4 tumorů poklesl z 12 % v roce 1990 na 2 % v roce 2010.

Distribuce hodnot prostatického specifického antigenu (PSA) byla měřena od roku 1994. Hladina PSA < 4 ng/ml zůstává stabilně naměřena u 11−15 % pacientů. Podíl hladiny PSA v rozmezí 4−10 ng/ml však stoupl z 29 na 52 %. Podíl hladiny PSA v rozmezí 10−20 ng/ml a > 20 ng/ml v průběhu let shodně poklesl ze 30 na 20 %.

Opačný trend je naopak pozorován v případě Gleasonova skóre. Podíl skóre 2−4 na celkovém počtu případů poklesl z 10 na 1 % a podíl skóre 5−6 ze 46 na 32 %. Naopak počet případů s Gleasonovým skóre 7 stoupl ze 21 na 43 %. Nejméně příznivé případy s Gleasonovým skóre 8−10 fluktuují kolem 22 %.

Dominantní iniciální terapeutickou metodou se stává radikální prostatektomie, jejíž podíl stoupl v průběhu dvou dekád ze 20 na 50 %. Naopak u využití hormonální terapie v 1. linii léčby došlo k prudkému poklesu z 55 % v roce 1990 na 17 % v roce 2010. Transuretrální resekce prostaty a radioterapie zaznamenávají mírný vzestup až na 10 % v roce 2010.

Pozitivní trend je pozorován i v případě celkového přežití (overall survival [OS]) a relativního přežití (relative survival [RS]). V letech 1990−1994 činilo celkové přežití 72 % v intervalu 5 let a 50,9 % v intervalu 10 let. V letech 2005−2010 činilo celkové přežití po dobu 5 let 80,7 %. V letech 1990−1994 činilo relativní přežití 92,5 % v intervalu 5 let a 84,9 % v intervalu 10 let. V letech 2005−2010 činilo relativní přežití po dobu 5 let 94,7 %.

Závěr

V průběhu let 1990−2010 došlo k výrazné změně v prognostických a terapeutických parametrech karcinomu prostaty. Na jedné straně byl zaznamenán prudký vzestup incidence, na druhé straně je nemoc diagnostikována v časnějších stadiích. Využití PSA v rámci screeningu karcinomu prostaty a moderních léčebných modalit přispívá ke zvýšení celkového i relativního přežití.

(holi)

Zdroj: Dörr M., Hölzel D., Schubert-Fritschle G. et al. Changes in prognostic and therapeutic parameters in prostate cancer from an epidemiological view over 20 years. Oncol Res Treat 2015; 38 (1−2): 8−14; doi: 10.1159/000371717.

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     0/5, hodnoceno 0x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Zdravotní i ekonomický přínos denosumabu

Kostní komplikace nádorových onemocnění jsou problémem nejen pro pacienta. Jde také o nezanedbatelnou ekonomickou zátěž pro zdravotnická zařízení a systémy, která se navíc zdá být zbytečně velká, protože ji lze současnými prostředky výrazně snížit.

Prevalence incidentálních karcinomů prostaty − systematický přehled pitevních studií

Screening karcinomu prostaty může detekovat neprogresivní případy onemocnění, což vede ke stigmatizaci pacienta nadbytečnou léčbou. Výsledky systematického přehledu pitevních studií totiž potvrzují vysoký výskyt incidentálního karcinomu prostaty u starších mužů, kteří zemřeli v důsledku jiných příčin.

Metaanalýza účinnosti bisfosfonátů a denosumabu v prevenci kostních komplikací u pacientů s kostními metastázami

V péči o pacienty s kostními metastázami nebo s nádorovým onemocněním, které typicky do kostí metastazuje, se využívají především antiresorpčně působící bisfosfonáty nebo denosumab. Síťová metaanalýza se zaměřila na srovnání účinnosti těchto léčiv.



Všechny novinky