Přihlášení

Přihlášený uživatel: . Nejste to Vy? Přihlašte se pod svým e-mailem.

Zadejte prosím své heslo do proLékaře.cz, abychom ověřili, že jste to opravdu Vy.

 
Diabetes: Novinky
Odborné společnosti
Kongresy
 

Nové biomarkery diabetické nefropatie – současnost a budoucnost

Specializace: diabetologie
Téma: Diabetes

Vydáno: 19.4.2016

Nové biomarkery diabetické nefropatie – současnost a budoucnost

Diabetická nefropatie (DN) je hlavní příčinou konečného stadia selhání ledvin v západní populaci. V současnosti je za nejčasnější příznak rozvíjející se DN považována mikroalbuminurie (MA), která je zároveň nejčastěji používaným markerem k diagnostice a monitorování DN. Prediktivní hodnota tohoto stavu je však stále předmětem diskusí, což se vzhledem k narůstající prevalenci diabetu a s tím i DN stává stále větším problémem.

Při zavádění rutinního testování MA do klinické praxe se uvažovalo, že DN rychle progreduje až u 80 % pacientů s MA. Nyní se ovšem ukazuje, že jen u 30 % nemocných s MA progreduje DN do manifestního onemocnění během následujících 10 let. U části z nich se naopak pokročilé strukturální změny v bazální membráně glomerulu mohou objevit ještě v době, kdy u nich MA není klinicky detekovatelná. Dobře popsán je i koncept normoalbuminurické DN, kdy mají pacienti signifikantní redukci glomerulární filtrace bez přítomnosti MA. Tyto skutečnosti jsou důvodem pro rozsáhlé pátrání po jiných vhodných ukazatelích poškození ledvin u diabetu, jež by v budoucnu mohly MA nahradit nebo doplnit.

Mezi markery, o kterých se již nyní uvažuje, patří ukazatele glomerulární filtrace. Ta je nejlepším ukazatelem exkreční funkce ledvin, bohužel je však její přesné stanovení poměrně náročné, a pro rutinní monitorování diabetiků se proto příliš nehodí. Z ukazatelů glomerulárního poškození vypadá slibně stanovení transferinu a kolagenu typu IV, uvažovat se dá i o ceruloplasminu a fibronektinu. Při poškození glomerulu rychle dochází ke zvýšení jejich koncentrací v moči, mohly by tak umožnit detekovat glomerulární poškození ještě ve stadiu normoalbuminurie.

Zajímavě vypadají i ukazatele tubulární dysfunkce, hlavně neutrophil gelatinase-associated lipocalin (NGAL), kidney injury molecule 1 (KIM1) a N-acetyl-β-D-glukosaminidáza (NAG). Z faktorů působících při oxidativním stresu zasluhují pozornost 8-oxo-7,8-dihydro-2’-deoxyguanosin (8-OHdG) a pentosidin, při probíhajícím zánětu se objevují vyšší hladiny různých cytokinů a orosomukoidu.

I přes intenzivní výzkum v této oblasti se ovšem stále nepodařilo najít biomarker, který by v diagnostice a sledování DN byl lepší než v současnosti používaný albumin. Stanovení albuminurie tedy zůstává zlatým standardem v péči o pacienty s DN. Při tomto vyšetření je však potřeba mít na paměti, že nonalbuminurické DN nejsou výjimkou.

(epa)

Zdroj: Currie G., McKay G., Delles C. Biomarkers in diabetic nephropathy: present and future. World J Diabetes 2014 Dec 15; 5 (6): 763–776.

 

 

Hodnocení článku

Ohodnoťte článek:     3,5/5, hodnoceno 4x
 
 

Sdílení a tisk

Doporučit článek e-mailem

Vytisknout
 
 

Čtěte dále

Antidiabetikum empagliflozin ovlivňuje více faktorů, které mají vztah ke kardiovaskulárnímu riziku

Významné snížení kardiovaskulární morbidity a mortality u vysoce rizikových pacientů s diabetem mellitem (DM) 2. typu po podávání antidiabetika empagliflozinu, které prokázala mezinárodní studie EMPA-REG OUTCOME, není možné vysvětlit pouze jeho vlivem na hladinu glukózy v krvi.

Mechanismy spojující diabetes mellitus a obezitu

Obezita má úzký vztah k inzulinové rezistenci a diabetu mellitu (DM), nárůst váhy je spojen s vyšší incidencí DM 1. i 2. typu. Při rozvoji DM 2. typu hraje zásadní roli vyčerpání β-buněk pankreatu, které již nestačí produkovat dostatek inzulinu k udržení glukózové homeostázy. Vznik diabetu je však mnohem pravděpodobnější, pokud je selhání β-buněk doprovázeno současně i zvýšenou inzulinovou rezistencí. U obézních pacientů je v krvi vyšší podíl nenasycených mastných kyselin, glycerolu, prozánětlivých cytokinů, hormonů a dalších substancí, které mají na inzulinovou rezistenci zásadní vliv.

Účinnost a bezpečnost inhibitorů dipeptidylpeptidázy 4 v kombinaci s metforminem

Inhibitory dipeptidylpeptidázy 4 (DPP-4i) jsou v léčbě diabetu mellitu 2. typu v poslední době využívány stále častěji, protože mají výrazně méně nežádoucích účinků než ostatní dostupné neinzulinové preparáty. Bohužel v monoterapii mají menší schopnost snižovat hodnoty glykovaného hemoglobinu (HbA1c) než ostatní preparáty, proto jsou často využívány v kombinované léčbě.



Všechny novinky