#PAGE_PARAMS# #ADS_HEAD_SCRIPTS# #MICRODATA#

Pracovní stres a duševní zdraví – může práce vést k duševním poruchám?


Work-related stress and mental health – can work lead to mental disorders?

In the past two decades, special attention was paid to mental health issues. The available literature suggests, for example, the relationship between the workload and mental discomfort and the occurrence of myocardial infarction. This article focuses mainly on the issue of work-related stress and its impact on mental health.

In this context, it must be acknowledged that possible psychological problems due to work are not only employee’s problem. These difficulties can significantly affect performance – and thus they should be the concern of the employer, but also of customers, clients and patients who come into contact with the worker who might develop some mental problems, due to the nature of his work and working conditions.

This article provides an overview of the various factors affecting the mental health of employees. These are, for example, work demands, working hours and workplace relations. In conclusion, it brings results of Czech study examining job stress among working population.

Keywords:
work stress, work characteristics, mental health, burnout


Autoři: Radek Ptáček;  Martina Vňuková;  Jiří Raboch
Působiště autorů: Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze
Vyšlo v časopise: Čas. Lék. čes. 2017; 156: 81-87
Kategorie: Původní práce

Souhrn

V posledních dvou desetiletích je věnována mimořádná pozornost problematice duševního zdraví. Dostupná literatura uvádí například vztah mezi charakterem pracovní zátěže a duševní nepohodou a výskytem infarktu myokardu. Naše publikace se zaměřuje především na problematiku pracovního stresu a jeho dopadu na duševní zdraví.

V této souvislosti je třeba si uvědomit, že možné psychické obtíže plynoucí z práce nejsou problémem pouze zaměstnance. Tyto obtíže mohou velmi významně ovlivňovat pracovní výkon – týkají se tedy i zaměstnavatele, ale též zákazníků, klientů a pacientů, kteří přicházejí do styku s pracovníkem, u něhož se z důvodu charakteru práce a pracovních podmínek nějaké duševní potíže rozvíjejí.

Naše sdělení přináší přehled různých faktorů, které mají vliv na duševní zdraví zaměstnance, jedná se například o pracovní nároky, pracovní dobu nebo vztahy na pracovišti. V závěru pak přináší poznatky původní studie, která se zabývala problematikou pracovního stresu v Česku.

Klíčová slova:
pracovní stres, charakter práce, duševní zdraví, vyhoření

Úvod

V posledních dvou desetiletích je věnována mimořádná pozornost problematice duševního zdraví. Hledají se genetické příčiny, ale též souvislosti s prostředím a chováním člověka. Velké množství studií prokazuje vztahy mezi životním stylem jedince, např. stravovacími návyky, pravidelným pohybem atp. (1, 2), případně určitými charakteristikami prostředí (3, 4) a duševním zdravím. Podstatně méně studií se však zabývá problematikou vztahu duševního zdraví a práce. Pracovní činností přitom strávíme většinu svého bdělého dospělého života. A jestliže například akceptujeme zjištění, že již pouhých 30 minut cílené fyzické aktivity denně může v určitém smyslu zlepšit naše duševní zdraví, můžeme odhadovat, jakým způsobem ho ovlivňuje práce, kterou vykonáváme po většinu svého dospělého života.

Přestože problematika vztahu práce, jejích psychosociálních charakteristik a možného rozvoje duševních poruch a obtíží stojí spíše na okraji zájmu, lze v odborné literatuře najít řadu rozsáhlých a systematických studií, které se danou problematikou zabývají. Například již v roce 1988 Karasek a jeho spolupracovníci poukázali na velmi pravděpodobný vztah mezi charakterem pracovní zátěže, duševní nepohodou a výskytem infarktu myokardu (5). Přestože se od té doby odborná literatura čím dál tím více věnuje otázkám vztahu mezi prací a duševním zdravím a přestože řada nálezů je i poměrně alarmujících (6–9), vliv těchto studií na širší pohled na problematiku duševního zdraví nebo konkrétní intervence v oblasti výkonu práce je spíše minimální.

V této souvislosti je třeba připomenout, že možné psychické obtíže plynoucí z práce nejsou problémem pouze zaměstnance. Velmi významně mohou ovlivňovat pracovní výkon, a týkají se tedy i zaměstnavatele, ale též zákazníků, klientů a pacientů, kteří přicházejí do styku s pracovníkem, u něhož se z důvodu charakteru práce a pracovních podmínek určité duševní potíže rozvíjejí. Poměrně rozsáhlá literatura poukazuje například na silný vztah mezi projevy syndromu vyhoření a deprese u lékařů a výskytem profesních pochybení (10, 11).

V této souvislosti rovněž nelze přehlédnout podstatnou skutečnost, že duševní obtíže začínají představovat jeden z nejčastějších důvodů absence v pracovním procesu (12). Zvláště pak úzkostné a depresivní poruchy a s nimi spojená dlouhodobá absence v práci znamenají velmi závažný ekonomický problém, a to i v globálním měřítku (13, 14). Samozřejmě, že se v tomto případě nejedná pouze o psychické potíže spojené s výkonem práce, ale odráží se zde především celkový trend v nárůstu některých psychiatrických diagnóz ve společnosti (15). Nicméně v globálním kontextu to poukazuje na skutečnost, že problematice vztahu práce a duševního zdraví bychom měli začít velmi vážně věnovat pozornost.

Práce v kontextu života

Hra, učení, práce. Základní druhy lidských činností, které životu dávají smysl. Výkon smysluplné práce představuje jednu ze základních podmínek životní spokojenosti (well-being) (16). Práce v mládí a rané dospělosti patří mezi základní zdroje učení a rozvoje osobnosti, ve středním věku představuje vedle rodiny jeden ze základních zdrojů realizace a dosahování pocitu životní smysluplnosti, ve stáří pak může být velmi důležitým preventivním faktorem v rozvoji některých se stářím spojených zdravotních omezení (17). Všechny tyto funkce ovšem práce plní pouze v případě, že je přiměřená psychickým a fyzickým možnostem daného jedince a ten ji vnímá jako smysluplnou.

Práci lze definovat jako smysluplnou, jestliže osoba vnímá, že má cíl, smysl, hodnotu a význam (18). Pakliže práce alespoň částečně naplňuje tato kritéria, je z hlediska psychického i fyzického zdraví velmi prospěšná a pro většinu osob též zdrojem životního uspokojení (16). Případné nároky a stres plynoucí z pracovní činnosti jsou v těchto případech přiměřeně vyváženy a obvykle nepředstavují zásadní riziko pro rozvoj duševních obtíží plynoucích z pracovní činnosti (19).

Pakliže ovšem vykonávaná práce překračuje naše fyzické či psychické možnosti nebo postrádá smysl, je zvýšené riziko, že se může stát i významným rizikovým faktorem v rozvoji některých duševních poruch, případně být přímo jejich příčinou (19). Mimo jiné proto, že dospělý člověk stráví prací podstatnou část svého bdělého života, což například ilustruje zjištění Amerického statistického úřadu z roku 2015. Ten uvádí, že dospělé osoby ve věku 25–54 let, které mají děti, stráví prací a pracovními aktivitami 36 % dne, zatímco nepracovními aktivitami pouze 31 % a spánkem 32 % času z celého dne (obr. 1).

Využití času v běžném pracovním dni u osob ve věku 25–54 let s dětmi (Zdroj: Bureau of Labour Statistic, 2015. Dostupné na: www.bls.gov/tus/charts)
Obr. 1. Využití času v běžném pracovním dni u osob ve věku 25–54 let s dětmi (Zdroj: Bureau of Labour Statistic, 2015. Dostupné na: www.bls.gov/tus/charts)

Z těchto údajů vyplývá, že prostoru pro rozvoj duševních obtíží a poruch je podstatně více v práci než v soukromém životě. Tomu také odpovídá potřeba, aby prevence rozvoje duševních obtíží a poruch směřovala právě do pracovního prostředí (20).

Můžeme z práce dostat duševní poruchu?

V České republice je odpověď na tuto otázku z pohledu aktuální legislativy poměrně jednoduchá. Člověk z práce duševní poruchu v podstatě dostat nemůže. Seznam nemocí z povolání je upraven nařízením vlády NV 168/2014 Sb. ze 6. 8. 2014, které stejně jako předchozí verze vychází z NV 290/1995 Sb., jež zcela změnilo strukturu seznamu. Bohužel všechny novely jsou spíše „doplňky“ k předchozí verzi, než aby nějakým způsobem reflektovaly aktuální stav poznání. V seznamu nemocí z povolání tak duševní onemocnění nejsou, přestože jsou poměrně dlouho známé účinky např. organických rozpouštědel na rozvoj některých neurodegenerativních onemocnění (21, 22). Psychiatrická onemocnění byla v České republice v několika případech uznána jako důsledek extrémních nároků na zaměstnance v nepříznivých podmínkách. Jednalo se o případy vodohospodářů a hasičů, zvláště v případě povodní. Příčinná souvislost mezi charakterem práce a duševními obtížemi musela být ovšem vždy potvrzena soudem.

Tento stav je v rozporu s doporučeními Mezinárodní organizace práce (ILO), která pravidelně vydává seznam nemocí z povolání jako výsledek mezinárodní diskuse mezi odborníky, zástupci zaměstnanců, zaměstnavatelů i vlád. Tento seznam v revizi z roku 2010 uvádí pod bodem 2.4 samostatnou kategorii „Duševní a behaviorální poruchy“, která dále zmiňuje jakožto samostatnou položku „Posttraumatickou stresovou poruchu“ a „Jiné duševní a behaviorální poruchy, kde lze prokázat přímou souvislost mezi pracovní činností a příslušnými duševními poruchami.“ Pod tímto bodem byla dokonce navržena samostatná položka „Psychosomatické a psychiatrické syndromy způsobené mobbingem“ (23). Četné studie totiž přinášejí důkazy, že šikana na pracovišti je kritickým faktorem nejen pro rozvoj duševních obtíží a poruch, ale též např. hypertenze a dalších interních obtíží (24). Tento bod ovšem do finální podoby seznamu pro svoji nejednoznačnost zařazen nebyl.

Rizikové faktory

Jestliže odhlédneme od legislativního rámce a podíváme se do odborné literatury, lze nalézt řadu pracovních činností, které vztah duševních poruch a práce prokazují. Například Harvey et al. publikovali v roce 2017 zatím nejrozsáhlejší systematickou metaanalýzu zaměřenou na otázku, zda práce může způsobovat duševní poruchy. Provedená analýza splňuje kritéria medicíny založené na důkazech (EBM) a konstatuje, že na základě dostupných, převážně prospektivních studií lze identifikovat 12 specifických faktorů, jež dostatečně dokumentovaným způsobem mohou přispět k rozvoji symptomatologie zvláště z okruhu úzkostně-depresivních poruch. Jsou to (19):

  • vysoké pracovní nároky,
  • nízká míra kontroly,
  • nízká sociální podpora na pracovišti,
  • nerovnováha mezi úsilím a odměnou,
  • nespravedlnost v procedurální oblasti,
  • nespravedlnost ve vztahové oblasti,
  • organizační změny,
  • nejistota práce,
  • časově omezený pracovní úvazek,
  • atypická pracovní doba,
  • konflikty a šikana na pracovišti,
  • stres spojený s prací.

Tyto faktory a jejich interakce jsou znázorněny na obr. 2.

Model rizikových faktorů pracovního stresu (19)
Obr. 2. Model rizikových faktorů pracovního stresu (19)

U všech uvedených faktorů je vztah k možnému rozvoji duševního onemocnění prokázán minimálně na středně významné úrovni. Nejčastěji prokazovanými duševními obtížemi jsou kromě prosté zvýšené duševní nepohody symptomatologie z okruhu neurotických, úzkostných a afektivních poruch. Samostatnou otázkou je syndrom vyhoření, kterému se věnujeme dále.

Stres

Nejsilnějším prediktorem možného rozvoje duševních obtíží je pracovní stres. Jedná se o očekávatelný vztah, nicméně poměrně vágní kategorii. V řadě studií není dostatečně specifikováno, o jaký druh stresu se jedná, a proto se velmi často pracuje pouze s pojmem „vnímaná úroveň stresu“. V některých studiích jsou uvedeny pokusy o kategorizace intenzity stresu, například dle typu profese (namátkou operátor leteckého provozu vs. pracovník v administrativě) (19, 25–28). Zvýšený stres plynoucí z pracovní činnosti má ovšem komplexní charakter a může vést k řadě dalších potíží, například ztrátě motivace, pocitům strachu, nejistoty a frustrace. Návazně pak může způsobovat snížení kvality pracovního výkonu, což je samostatná otázka. Každopádně jestliže pracovní činnost představuje výrazný zdroj stresu, kterému je člověk exponován po většinu svého bdělého dne, může to mít velmi kritický dopad nejen na jeho duševní, ale též fyzické zdraví.

Například Ganster a Rosen (29) v rozsáhlé metaanalýze shrnují, že dlouhodobý nepřiměřený pracovní stres je napříč různými profesemi spojen v první fázi se zvýšenými koncentracemi stresových hormonů a s pocity tenze a úzkosti. Při pokračování nepřiměřené zátěže se obvykle dlouhodobě zvyšuje klidový krevní tlak, hladina cholesterolu v krvi a body mass index. Ve třetí fázi jsou již diagnostikována onemocnění kardiovaskulárního systému a depresivní porucha. Problémem v této oblasti je, že stres spojený s určitou prací lze jen velmi obtížně objektivizovat a vždy souvisí též s otázkou osobnostních předpokladů a subjektivní percepcí jeho intenzity.

Pracovní nároky a možnost rozhodování

Práce, kde se vysoké nároky (například časový stres či mnoho povinností) kombinují s nemožností rozhodování, vytváří podmínky k výskytu bezprostřední psychické nepohody, ale též dlouhodobých duševních potíží. Přestože se může zdát logické, že čím více rozhodování v práci musí jedinec činit, tím větší je jeho stres, není tomu tak. Právě naopak. Aktuální studie poukazují na skutečnost, že jedinci, kteří mají limitovanou možnost rozhodovat, trpí intenzivnějším stresem. Velmi pravděpodobně za to mohou pocity bezmocnosti a neschopnosti měnit dění kolem sebe (30).

Velmi důležitá je tato otázka v případě lékařů. Zde většina studií poukazuje na skutečnost, že v nejvyšším riziku rozvoje možné úzkostně-depresivní symptomatologie, případně syndromu vyhoření, jsou mladí lékaři v předatestační přípravě (31–33). Jedná se o kontraintuitivní zjištění. Mladí lékaři by měli mít přeci více sil a být odolnější vůči stresu. Nicméně jednou z velmi pravděpodobných příčin tohoto stavu je právě dysbalance mezi odpovědností, tedy vysokými pracovními nároky a velmi omezenou možností rozhodování.

Opět pouze připomeňme, že autonomie, tedy možnost přiměřeným způsobem ovlivňovat to, co se kolem mne děje, patří mezi základní lidské potřeby. Jestliže tuto možnost v jakémkoliv kontextu dlouhodobě omezíme, povede to ve většině případů k rozvoji obvykle úzkostně-depresivní nebo neurotické symptomatologie. Stejně tak tomu je i v pracovním prostředí.

Konflikty na pracovišti a šikana

Stres plynoucí z interpersonálních konfliktů a jakékoliv formy šikany, tedy ze strany spolupracovníků, nadřízených, ale též ze strany zákazníků, pacientů a žáků, patří v odborné literatuře mezi velmi dobře zdokumentované zdroje pracovní psychické zátěže. V daném případě se nejedná pouze o příčinu psychické nepohody či možné neurotické symptomatologie, ale jsou opakovaně prokazovány vztahy mezi výskytem interpersonálních konfliktů a šikany a rozvojem vážných forem depresivních a úzkostných poruch (34), a dokonce i velmi zvýšeným rizikem rozvoje kardiovaskulárních poruch, včetně vysokého rizika infarktu myokardu (35).

Výskyt nejrůznějších forem šikany na pracovištích v současné společnosti narůstá takovým tempem, že se začíná mluvit až o skryté epidemii (36). Bohužel právě problematika šikany na pracovišti je z hlediska prevence velmi často opomíjená (37). Poměrně závažnou otázkou se šikana stává v oblasti zdravotnictví, kde může být nejčastějším, byť skrytým důvodem absence v práci ze zdravotních důvodů (38) a může významným způsobem přispět ke ztrátě smysluplnosti práce (39).

Pracovní doba

Slavný ekonom John Maynard Keynes v roce 1930 uveřejnil esej s titulem „Ekonomické možnosti pro naše vnoučata.“ Spekuloval zde, že lidé v roce 2030 nebudou muset pracovat déle než 15 hodin týdně (40). Téměř 90 let poté ovšem situace vypadá úplně jinak. Tlak na pracovní výkon vede i v ekonomicky rozvinutých státech světa k prodlužování pracovní doby. Například Britská obchodní unie uvádí, že počet pracovníků pracujících více než 48 hodin týdně stoupl od roku 2010 o 15 %. Zároveň varuje, že takové nadměrné pracovní zatížení významným způsobem zvyšuje riziko závažných zdravotních následků (41–43). K otázce nadměrného pracovního zatížení ve smyslu dlouhé či atypické pracovní doby existuje velké množství studií a opět se jedná o poměrně dobře dokumentovanou oblast. Například pracovní zatížení v rozsahu 11 hodin denně nebo 55 hodin týdně po většinu doby v posledním roce představuje velice silný prediktor rozvoje depresivní poruchy (44), což například prokázal i follow-up slavné Withehallské studie (45).

K problematice atypické pracovní doby, zvláště ve smyslu nepravidelnosti či nepředvídatelnosti, existuje méně studií, nicméně důsledkem dlouhodobého výkonu takové práce může být zprvu nespokojenost a snížená kvalita života a dále rozvoj depresivního onemocnění (46). Velmi specifickou je tato otázka opět v oblasti medicíny. Dostupné studie zcela jasně poukazují nejen na vztah počtu odpracovaných hodin a spokojenosti lékařů s výkonem profese, ale též na velmi kritický parametr profesních pochybení. Například Landrigan et al. (47) zjistil, že když lékaři slouží často nebo pravidelně 24hodinové služby, dramaticky narůstá výskyt vážných profesních pochybení. Makary a Daniel v této souvislosti publikovali v roce 2016 zjištění, že třetím nejčastějším důvodem úmrtí v USA je lékařské pochybení. To je kromě řady jiných faktorů spojené právě s problematikou délky služeb a celkového pracovního zatížení lékařů (48).

Další faktory

Mezi další faktory, u nichž je prokázaný vztah k možnému rozvoji symptomů některých duševních poruch, náleží například nedostatečná organizace pracovního prostředí (28), nerovnováha mezi pracovním úsilím a odměnou (49), nespravedlnost v přiřazování pracovních úkolů a odměn (50) nebo časté organizační změny a nejistota práce (51). Všechny tyto faktory jsou spojovány se statisticky významným rizikem rozvoje zvláště úzkostné a depresivní symptomatologie.

Individuální faktory

Určitým metodologickým problémem uvedených studií je, že se snaží dekomponovat velmi komplexní pracovní činnost do operacionalizovatelných kategorií, jež obvykle navíc představují nějaký konstrukt, který lze v realitě testovat jen s obtížemi. Navíc často nedostatečně nebo vůbec nezohledňují proměnné na straně zaměstnance. Tedy zvláště charakteristiky jeho osobnosti, dispozice k psychiatrickému onemocnění, zvýšenou vulnerabilitu, strategie zvládání stresu apod. Přitom je zcela nepochybné, že případné duševní obtíže jsou vždy důsledkem interakce konkrétní osobnosti s konkrétními pracovními podmínkami a požadavky.

Tyto nedostatky se snaží překonat některé komplexní multicentrické studie, mezi které patří například práce Cottiniho a Lucifory z roku 2013 „Duševní zdraví a pracovní podmínky v Evropě“ (52). Do studie byly zahrnuty poměrně komplexní výsledky z 15 evropských zemí (bohužel bez ČR). Autoři na základě rozsáhlého a opakovaného šetření došli k závěru, že pravděpodobnost, že náhodně vybraný pracovník v Evropské unii bude mít duševní obtíže spojené s prací, se nachází v pravděpodobnostním intervalu 25–40 % a pravděpodobnost, že již určitou duševní poruchu (bez ohledu na mechanismus jejího vzniku) má, činí přibližně 11 %. Tab. 1 uvádí přehled kombinací osobnostních a pracovních charakteristik a podmíněné pravděpodobnosti rozvoje duševních obtíží spojených s prací.

Tab. 1. Pravděpodobnost rozvoje symptomů duševního onemocnění u různých pracovních skupin (vzorek: osoby zaměstnané v EU, věk 36–45, ženatí/vdané, děti) (52)
Pravděpodobnost rozvoje symptomů duševního onemocnění u různých pracovních skupin (vzorek: osoby zaměstnané v EU, věk 36–45, ženatí/vdané, děti) (52)

Pracovní stres a vyhoření

Syndrom vyhoření je v literatuře popisován jako prolongovaná odpověď na chronické emocionální a personální stresory spojené s pracovní činností, charakteristické dimenzemi vyčerpání, cynismu a neefektivity (53). Nejedná se o diagnostickou kategorii, a proto odborná literatura, která se zabývá prací a duševním onemocněním, tento pojem nepoužívá. Literatura, jež terminologii související se syndromem vyhoření používá, se méně snaží o kategorizaci zjištěných symptomů do diagnostických kategorií.

Je nepochybné, že symptomatologie uváděná v souvislosti se syndromem vyhoření se z části překrývá se symptomatologií neurotických, úzkostných a afektivních poruch. Nicméně na rozdíl od duševních poruch se syndrom vyhoření může vztahovat pouze k oblasti práce. Každopádně neřešená symptomatologie syndromu vyhoření je velmi často předstupněm rozvoje závažnějších forem úzkostných či afektivních poruch (54).

Výskyt syndromu vyhoření byl nejčastěji spojován s profesemi, které přicházejí do zvýšeného kontaktu s lidmi, i když moderní studie poukazují na skutečnost, že vyhořet může v podstatě kdokoliv (53). Přesto je nejvíce dostupných studií z oblasti zdravotnictví. Zde jsou publikovány velmi znepokojivé údaje o zvyšujícím se výskytu syndromu vyhoření mezi lékaři a zdravotníky obecně (55), což je velmi pravděpodobně způsobeno faktory, jako je tlak na výkon, vysoké časové zatížení, přebujelá administrativa, postupná ztráta kontaktu s pacientem, zvyšující se odpovědnost (např. pod tlakem žalob ze strany pacientů) a nedostatečné ohodnocení (56). Souběh těchto faktorů může vést k vyššímu výskytu profesních chyb, odchodu kvalifikovaných odborníků z této profesní oblasti, rozvoji duševních poruch nebo nadměrné konzumaci alkoholu, a to i u studentů medicíny (57). Z dostupných studií je patrné, že přestože syndrom vyhoření není diagnózou; v některých oblastech lidské činnosti začíná představovat velmi závažný jev, kterému je nutné věnovat zvýšenou pozornost.

Pracovní stres v české populaci

V Česku jsou informace ke vztahu pracovního stresu a symptomů duševních poruch velmi omezené, proto jsme v roce 2015 realizovali výzkumný projekt zaměřený na pracovní stres a jeho souvislosti s projevy deprese a vyhoření. Reprezentativní vzorek se skládal z pracujících osob ve věku 25–65 let. Z výzkumu vyplynulo, že největší zátěž pro dotázané probandy plyne z kontaktu s klienty/zákazníky/pacienty (63 %), dále pak i z platového ohodnocení (62 %) nebo nadměrného časového zatížení a nadměrných pracovních požadavků (55 %) (tab. 2).

Tab. 2. Zdroje pracovního stresu v ČR
Zdroje pracovního stresu v ČR

Pro 49 % osob je práce zdrojem dlouhodobého stresu. U těchto osob také zjišťujeme statisticky velmi významně zvýšené hladiny depresivních symptomů. Z celého souboru je pak pouze necelých 15 % spíše nebo velmi nespokojeno s prací. U těchto osob opět zjišťujeme velmi zvýšené hladiny depresivních symptomů (obr. 3). To opět zcela odpovídá nálezům v odborné literatuře o vztahu subjektivního vnímání stresové zátěže a intenzity projevů deprese.

Spokojenost s prací a míra depresivních symptomů
Obr. 3. Spokojenost s prací a míra depresivních symptomů

Významný vztah jsme ve sledovaném souboru zjistili i v oblasti šikany. Zkušenost s ní uvádí přibližně 20 % respondentů (nejčastěji ze strany nadřízeného), kteří oproti těm, co takovou zkušenost nemají, vykazují častější symptomy syndromu vyhoření i deprese.

Intenzita syndromu vyhoření nebo depresivita nemá přímý vztah k typu (druhu) vykonávané profese. Lehce zvýšené hodnoty syndromu vyhoření vykazují pracovníci v oblasti managementu, zatímco nižší v oblasti lesnictví a zemědělství. Statisticky významný vztah byl prokázán mezi výší příjmu a úrovní depresivních symptomů (nikoli však vyhoření). Tento nález ilustruje tab. 3.

Tab. 3. Příjem a intenzita depresivních symptomů měřená škálou BDI-II
Příjem a intenzita depresivních symptomů měřená škálou BDI-II

Závěr

V současné době existuje poměrně konzistentní základna poznatků o tom, že určité charakteristiky práce jsou spojené se zvýšeným rizikem vzniku duševních poruch. Jedná se zvláště o nepřiměřené pracovní nároky a stres, vztah mezi úsilím a odměnou, sociální konflikty a šikanu, sociální (ne)podporu nebo (ne)spravedlnost na pracovišti. To jsou faktory, které z pohledu evidence-based medicine poskytují minimálně středně významné důkazy o vztahu práce a duševních poruch. Bohužel velkým problémem v této oblasti je nedostatek metaanalytických studií (28, 58). Dílčích studií a textů je samozřejmě velké množství, nicméně pro systematičtější zvažování pracovních faktorů v oblasti duševního zdraví je nutné realizovat větší množství systematických metaanalýz.

I přes tuto skutečnost vztahy mezi uvedenými faktory a rozvojem zvláště úzkostně-depresivní, případně neurotické symptomatologie jsou v prospektivních studiích prokazovány jako velmi silné a významné. Přestože tedy neexistuje jeden základní „toxický faktor“ v oblasti pracovního prostředí, který by zjednodušil chápání dané problematiky, je v oblasti duševního zdraví nutné věnovat práci a pracovním podmínkám zvýšenou pozornost. Moderní léčba například afektivních poruch by tak v oblasti nefarmakologických postupů neměla směřovat pouze k úpravě životního stylu, ale též věnovat pozornost pracovním podmínkám, spokojenosti s prací i otázce subjektivního vnímání stresu plynoucího z práce.

Je také nezbytné, aby programy prevence duševních poruch začaly směřovat do oblasti pracovního prostředí. Nejen z toho důvodu, že práce za určitých okolností může být spouštěčem duševních obtíží, ale především proto, že dospělý člověk v práci tráví většinu svého života. Většina dostupných preventivních programů obvykle cílí na jedince v jejich nepracovním životě, což má své výhody, ale též řadu omezení. Prevence cílená do oblasti pracovního prostředí může zasáhnout větší počet lidí a v důsledku sociální facilitace mít i vyšší úspěšnost (59).

Většině dospělých osob práce a zaměstnání přináší životní naplnění a uspokojení a jejich duševní zdraví a životní pohodu zlepšuje. I přesto určité charakteristiky práce, zvláště v dlouhodobém kontextu, mohou působit zcela opačně a přinášet nejen duševní nepohodu a špatné pocity, ale být též příčinou vážných zdravotních a psychických obtíží. Je velkou výzvou jak pro odborníky z oblasti duševního zdraví, tak i z ostatních medicínských oborů začít si tuto skutečnost uvědomovat a problematiku práce a pracovních podmínek ve své praxi začít zohledňovat.

Publikace byla podpořena projekty PRVOUK PSYCHOLOGIE 1. LF UK a PROGRES Q06/LF1.

Adresa pro korespondenci

doc. PhDr. Radek Ptáček, Ph.D.

Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze

Ke Karlovu 11

120 00  Praha 2

e-mail: ptacek@neuro.cz


Zdroje

1. Helgadóttir B, Forsell Y, Ekblom Ö. Physical activity patterns of people affected by depressive and anxiety disorders as measured by accelerometers: a cross-sectional study. PLoS One 2015; 13: 1–10.

2. Pedersen BK, Saltin B. Exercise as medicine – evidence for prescribing exercise as therapy in 26 different chronic diseases. Scand J Med Sci Sports 2015; 25: 1–72.

3. Mamplekou E, Bountziouka V, Psaltopoulou T et al. Urban environment, physical inactivity and unhealthy dietary habits correlate to depression among elderly living in eastern Mediterranean islands: the MEDIS (MEDiterranean ISlands Elderly) study. J Nutr Health Aging 2010; 14(6): 449–455.

4. Andrade LH, Wang YP, Andreoni S et al. Mental disorders in megacities: findings from the Sao Paulo megacity mental health survey, Brazil. PLoS One 2012; 7(2): e31879.

5. Karasek RA, Theorell T, Schwartz JE et al. Job characteristics in relation to the prevalence of myocardial infarction in the US Health Examination Survey (HES) and the Health and Nutrition Examination Survey (HANES). Am J Pub Health 1988; 78(8): 910–918.

6. Shanafelt TD, Dyrbye LN, West CP, Sinsky CA. Potential impact of burnout on the US physician workforce. Mayo Clin Proc 2016; 91: 1667–1668.

7. Verkuil B, Atasayi S, Molendijk ML. Workplace bullying and mental health: a meta-analysis on cross-sectional and longitudinal data. PLoS One 2015; 10(8): e0135225.

8. Marchand A, Demers A, Durand P. Does work really cause distress? The contribution of occupational structure and work organization to the experience of psychological distress. Soc Sci Med 2005; 61: 1–14.

9. Szeto AC, Dobson KS. Mental disorders and their association with perceived work stress: an investigation of the 2010 Canadian Community Health Survey. J Occup Health Psych 2013; 18: 191.

10. Tsiga E, Panagopoulou E, Montgomery A. Examining the link between burnout and medical error: A checklist approach. Burn Res 2017; 6: 1–8.

11. Aala A, Tabrizi J, Ranjbar F et al. Frequency of burnout, sleepiness and depression in emergency medicine residents with medical errors in the emergency department. Adv Biosci Clin Med 2014; 2(2): 49.

12. Goetzel RZ, Hawkins K, Ozminkowski RJ, Wang S. The health and productivity cost burden of the “top 10” physical and mental health conditions affecting six large US employers in 1999. J Occup Environ Med 2003; 45(1): 5–14.

13. Greenberg E, Fournier AA, Sisitsky T et al. The economic burden of adults with major depressive disorder in the United States (2005 and 2010). J Clin Psychiatry 2015; 76(2): 155–162.

14. Hendriks SM, Spijker J, Licht CM et al. Long-term work disability and absenteeism in anxiety and depressive disorders. J Affect Disord 2015; 178: 121–130.

15. Kessler RC, Bromet EJ. The epidemiology of depression across cultures. Annu Rev Pub Health 2013; 34: 119–138.

16. Waddell G, Burton A. Is work good for your health and well-being? The Stationery Office, London, 2006.

17. Kajitani S. Working in old age and health outcomes in Japan. Japan and the World Economy 2011; 23(3): 153–162.

18. May DR, Gilson RL, Harter LM. The psychological conditions of meaningfulness, safety and availability and the engagement of the human spirit at work. Journal of Occupational and Organizational Psychology 2004; 77: 11–37.

19. Harvey SB, Henderson M, Lelliott P et al. Mental health and employment: much work still to be done. Br J Psychiatry 2009; 194: 201–203.

20. LaMontagne AD, Martin A, Page KM et al. Workplace mental health: developing an integrated intervention approach. BMC psychiatry 2014; 14(1): 131.

21. Schulte PA, Burnett CA, Boeniger MF, Johnson J. Neurodegenerative diseases: occupational occurrence and potential risk factors, 1982 through 1991. Am J Public Health 1996; 86(9): 1281–1288.

22. Tanner CM, Goldman SM, Ross GW, Grate SJ. The disease intersection of susceptibility and exposure: chemical exposures and neurodegenerative disease risk. Alzheimer's dementia 2014; 10(3): S213–S225.

23. International Labour Office. List of occupational diseases (revised 2010). Identification and recognition of occupational diseases: Criteria for incorporating diseases in the ILO list of occupational diseases. Occupational Safety and Health Series 2010, No. 74, Geneva.

24. Bartlett JA. Workplace bullying: A silent epidemic. Library Leadership Management 2016; 31(1): 1–4.

25. Aziz S, Cunningham J. Workaholism, work stress, work-life imbalance: exploring gender's role. Gender in Management: An International Journal 2008; 23(8): 553–566.

26. Vokić N, Bogdanić A. Individual differences and occupational stress perceived: a Croatian survey. EFZG Working Paper Series/EFZG Serija članaka u nastajanju, Chicago 2007; 05: 1–15.

27. Lelliott P, Tulloch S, Boardman J et al. Mental health and work. Cross Government Health Work and Well-being Progamme, London, 2008.

28. Harvey SB, Modini M, Joyce S et al. Can work make you mentally ill? A systematic meta-review of work-related risk factors for common mental health problems. Occup Environ Med 2017; 74(4): 301–310.

29. Ganster DC, Rosen CC. Work stress and employee health. A multidisciplinary review. J Manag 2013; 39(5): 1085–1122.

30. Bhattacharya S, Basu J. Distress, wellness and organizational role stress among IT professionals: Role of life events and coping resources. J Ind Acad App Psychol 2007; 33(2): 169–178.

31. Dyrbye LN, West CP, Satele D et al. Burnout among US medical students, residents, and early career physicians relative to the general US population. Acad Med 2014; 89(3): 443–451.

32. Baer TE, Feraco AM, Sagalowsky ST et al. Pediatric resident burnout and attitudes toward patients. Pediatrics 2017; 139(3): e20162163.

33. Raboch J, Ptáček R. Syndrom vyhoření a deprese u českých lékařů. Practicus 2014; 8: 29–30.

34. Hansen ÅM, Hogh A, Persson R et al. Bullying at work, health outcomes, and physiological stress response. J Psychosom Res 2006; 60(1): 63–72.

35. Kivimäki M, Virtanen M, Vartia M et al. Workplace bullying and the risk of cardiovascular disease and depression. Occup Environ Med 2003; 60(10): 779–783.

36. Bartlett JA. Workplace bullying: a silent epidemic. Library Leadership Management 2016; 31(1): 1–4.

37. Nielsen MB, Magerøy N, Gjerstad J, Einarsen S. Workplace bullying and subsequent health problems, 2014.

38. Kivimäki M, Elovainio M, Vahtera J. Workplace bullying and sickness absence in hospital staff. Occup Environ Med 2000; 57(10): 656–660.

39. MacIntosh J, Wuest J, Gray MM, Cronkhite M. Workplace bullying in health care affects the meaning of work. Qual Health Res 2010; 20(8): 1128–1141.

40. Keynes JM. Economic possibilities for our grandchildren. In: Essays in persuasion. Palgrave Macmillan, UK, 2010, p. 321–322.

41. Kuroda S, Yamamoto I. Workers’ mental health, long work hours, and workplace management: Evidence from workers’ longitudinal data in Japan. Research Institute of Economy, Trade and Industry (RIETI), 2016.

42. Sparks K, Cooper C, Fried Y et al. The effects of hours of work on health: a meta-analytic review. J Occup Organ Psychol 1997; 70: 391–408.

43. Sverke M, Hellgren J, Naswall K. No security: a meta-analysis and review of job insecurity and its consequences. J Occup Health Psychol 2002; 7: 242–264.

44. Bannai A, Tamakoshi A. The association between long working hours and health: a systematic review of epidemiological evidence. Scand J Work Environ Health 2014; 40(1): 5–18.

45. Virtanen M, Stansfeld SA, Fuhrer R et al. Overtime work as a predictor of major depressive episode: A 5-year follow-up of the Whitehall II study. PLoS One 2012; 7(1): 1–5.

46. Nijp HH, Beckers DG, Geurts SA et al. Systematic review on the association between employee worktime control and work-non-work balance, health and well-being, and job-related outcomes. Scand J Work Environ Health 2012; 38(4): 299–313.

47. Landrigan CP, Rothschild JM, Cronin JW et al. Effect of reducing interns' work hours on serious medical errors in intensive care units. N Engl J Med 2004; 351(18): 1838–1848.

48. Makary MA, Daniel M. Medical error-the third leading cause of death in the US. BMJ 2016; 353: i2139.

49. Marchand A, Pierre D. Victor Haines III, and Steve Harvey. The multilevel determinants of workers’ mental health: results from the SALVEO study. Soc Psych Psych Epid 2015; 50(3): 445–459.

50. Siergrist J, Starke D, Chandola T et al. The measurement of effort-reward imbalance at work: European comparisons. Soc Sci Med 2004; 58: 1483–1499.

51. Bamberger SG, Vinding AL, Larsen A et al. Impact of organisational change on mental health: a systematic review. Occup Environ Med 2012; 69: 592–598.

52. Cottini E, Lucifora C. Mental health and working conditions in Europe. ILR Review 2013; 66(4): 958–988.

53. Maslach C, Schaufeli WB, Leiter MP. Job burnout. Annu Rev Psychol 2001; 52(1): 397–422.

54. Ahola K, Honkonen T, Kivimäki M et al. Contribution of burnout to the association between job strain and depression: the health 2000 study. J Occup Environ Med 2006; 48(10): 1023–1030.

55. Dyrbye LN, Thomas MR, Massie FS et al. Burnout and suicidal ideation among US medical students. Ann Intern Med 2008; 149(5): 334–341.

56. Troppmann KM, Troppmann C. Work-life balance and burnout. In Success in Academic Surgery 2017, p. 175–185.

57. Jackson ER, Shanafelt TD, Hasan O et al. Burnout and alcohol abuse/dependence among US medical students. Acad Med 2016; 91(9): 1251–1256.

58. Bonde JPE. Psychosocial factors at work and risk of depression: a systematic review of the epidemiological. Occup Environ Med 2008; 65: 438–445.

59. Cuijpers P, Van Straten A, Smit F. Preventing the incidence of new cases of mental disorders: a meta-analytic review. J Nerv Ment Dis 2005; 193: 119–125.

Štítky
Adiktologie Alergologie a imunologie Angiologie Audiologie a foniatrie Biochemie Dermatologie Dětská gastroenterologie Dětská chirurgie Dětská kardiologie Dětská neurologie Dětská otorinolaryngologie Dětská psychiatrie Dětská revmatologie Diabetologie Farmacie Chirurgie cévní Algeziologie Dentální hygienistka

Článek vyšel v časopise

Časopis lékařů českých

Nejčtenější tento týden
Nejčtenější v tomto čísle
Kurzy

Zvyšte si kvalifikaci online z pohodlí domova

KOST
Koncepce osteologické péče pro gynekology a praktické lékaře
nový kurz
Autoři: MUDr. František Šenk

Sekvenční léčba schizofrenie
Autoři: MUDr. Jana Hořínková

Hypertenze a hypercholesterolémie – synergický efekt léčby
Autoři: prof. MUDr. Hana Rosolová, DrSc.

Svět praktické medicíny 5/2023 (znalostní test z časopisu)

Imunopatologie? … a co my s tím???
Autoři: doc. MUDr. Helena Lahoda Brodská, Ph.D.

Všechny kurzy
Kurzy Podcasty Doporučená témata Časopisy
Přihlášení
Zapomenuté heslo

Zadejte e-mailovou adresu, se kterou jste vytvářel(a) účet, budou Vám na ni zaslány informace k nastavení nového hesla.

Přihlášení

Nemáte účet?  Registrujte se

#ADS_BOTTOM_SCRIPTS#