SYSTEMATIZACE SVALOVÝCH DYSBALANCÍZ POHLEDU VÝVOJOVÉ KINEZIOLOGIE

Z klinických a experimentálních prací vyplývá, že některé svaly mají zřetelnou predilekční tendencik útlumovým projevům (hypotonii, oslabení, hypoaktivaci), u jiných svalů naopak sledujeme tendencik hypertonii a svalovému zkrácení. Vysvětlení pro vznik systémově uspořádaných svalových dysbalancí vychází z existence dvou svalových systémů –⁠ tonického a fázického.V práci poukazujeme na funkční rozdíl mezi oběma systémy z pohledu jejich časového řazení dodržení těla, tj. v jejich posturální integraci. Svaly, které inklinují k oslabení, tzv.svaly fázické, jsou vesvé posturální funkci (z pohledu zajišťování držení) z fylogenetického, resp.ontogenetického hlediska mladší než svaly s tendencí ke kontrakturám. Svou posturální funkcí jsou také vázány na vývojověmladší morfologii skeletu, kterou zároveň podmiňují ve vývoji.Vedle systémového uspořádání dysbalancí mezi svaly s ontogeneticky starší a mladší posturálnífunkcí existují ještě systematizovaná zřetězení mezi lokálními změnami svalového napětí, tj.mezitrigger points. Jejich vznik lze hypoteticky předpokládat na základě kontroly nocicepce.Pro stereotypii v jejich uspořádání se jako klíčová jeví otázka svalových smyček. V našem přístuputvoří základ pro stanovení svalového zřetězení, a tím pro systematizaci v uspořádání trigger points,kineziologie posturální ontogeneze a její vztah k programu lokomočního vzoru.Zařazením funkce svalů do programu lokomočního modelu je možné definovat nový pohled nauspořádání svalových řetězců, a tím systematizovat reflexní propojenost trigger points. V danémkontextu hovoříme o ochranných posturálních vzorech.

Klíčová slova:
svalová dysbalance, tonický systém, fázický systém, vývojová kineziologie