Porovnání vlivu různých druhů umělé výživy na pooperační komplikace po velkých chirurgických výkonech

Overview

Úvod:
Ačkoliv současné zkušenosti preferují časné pooperační podávání enterální výživy před výživou parenterální, neexistují jednoznačné závěry svědčící o klinickém přínosu tohoto způsobu výživy u pacientů po velkých resekčních výkonech na horním zažívacím traktu.

Cíl:
Porovnat klinický význam různých druhů umělé výživy srovnáním výskytu pooperačních komplikací.

Metody:
Prospektivní randomizovaná kontrolovaná klinická studie. Analyzováno bylo 62 pacientů. Ve skupině I (21 pacientů) byla podávána úplná parenterální výživa, ve skupině II (20 pacientů) byla podávána standardní enterální výživa, ve skupině III (21 pacientů) byla podávána enterální výživa obohacená glutaminem, argininem a ω-3 mastnými kyselinami. Oba druhy enterální výživy byly podávány časně. Všechna tři vyživovací schémata byla isokalorická a izoproteinemická. Výsledky: Celkově bylo komplikacemi postiženo 31 pacientů (v jednotlivých skupinách 11, 11, resp. 9). Zemřeli 3 pacienti ve skupině I, 2 pacienti ve skupině II a jeden ve skupině III. Nedošlo k signifikantnímu rozdílu na hladině p < 0,05 ve výskytu jednotlivých pooperačních komplikací infekčního i neinfekčního původu.

Závěr:
Studie neprokázala vliv různých druhů umělé výživy na klinický průběh u pacientů po velkých resekčních výkonech na horním zažívacím traktu. Ani u skupiny pacientů s enterální výživou nedošlo k významnému snížení infekčních komplikací. Optimální se jeví kombinace parenterálního a enterálního příjmu po rozsáhlých výkonech na horním gastrointestinálním traktu. Je potřeba rozsáhlejších studií s větším počtem lépe stratifikovaných pacientů k zjištění případného přínosu různých druhů umělé výživy v pooperačním období.

Klíčová slova:
umělá výživa –⁠ velké chirurgické operace –⁠ pooperační komplikace –⁠ časná enterální výživa –⁠ imunonutrice